Nikomu by neublížil

Přečetla jsem za jeden den, ne že by mě ta kniha tak nadchla, ale že jsem měla volný den, tak jsem ho využila. Příběh nic moc, působil na mě dojmem, do lidí nevidíš, raději se jim vyhýbej :)

Zajímavě psaná kniha o hodně psycho sourozencích... Víc neprozradím. Na začátku jsem trochu váhala, jestli budu číst dál, a pak mě to už nepustilo, dočetla jsem se zvědavostí.

Příběh je od počátku cítit "sklepní zatuchlinou..." Dusivou, znepokojivou atmosférou, kterou si sourozenci John a Marion, nesou sebou již od dětství... Dokonce ani haldy plyšáků..., to nikterak v ničem, nikomu moc nevylepší...
Nikomu by neublížil, je knížka, kterou jsem si musela přečíst dvakrát. Jako vážně dvakrát! Autorčin sloh psaní, je prostě skvělý. Její vykreslení hlavních postav, skrze jejich nestrojené chování, myšlení..., styl oblékání..., mě úplně rozdrtil...
"A ano, rozumím - chápu, že se mohl někdo kvůli lecčemu rozesmát nahlas..., neb i já mám myšlenkově dost velkou, obrazovou představivost, která s určitými výroky + momenty..., na mě místy zapůsobila velice vtipně, až komicky..." : )
Nicméně, příběh jakožto takový..., tragédie bezesporu je. Smutný, nechutný, bolavý, prohnilý...
I když se jedná o autorčinu prvotinu, tak přesto přese všechno..., mohu pouze doporučit.

Hotovo! Za den dočteno.
A musím říct, že mi kniha bezvadně sedla, ohromně jsem se pobavila.
V prvních momentech, jsem se ohromně nasmála – autorka používala velice vtipné formulace – doma se mě ptali, co se tak směješ a já, že čtu thriller. :-)
Moc se mi líbí, jak autorka píše. Na druhou stranu je skutečně pravda, co je psáno v komentářích níže.
Opravdu o tom všem kniha skutečně je.
Samotný příběh není rozhodně nijak smíchu, životy obou sourozenců i ostatních členů rodiny jsou skutečně neveselé a katastrofální.
Zhruba poslední třetina knihy je vesměs nejhorší, popisuje opravdu nehezké věci a odhaluje celkovou psychiku a sociopatii obou sourozenců.
Ohromně se mi líbil náhled do minulosti, kde byl popsán jejich život a dětství.
A ve velké většině se kniha věnuje i životu a myšlenkám Marion. A ten je skutečně k pláči.
No a závěr mě trošku překvapil, ale právě takové zakončení se mi zamlouvá.
Takže celkové hodnocení – rozhodně ano, typ knihy, v podstatě vyprávění se mi moc líbil, nemám ráda dalekosáhlá vyšetřování, tudíž ani detektivky. Takže rozhodně ano, doporučuji tuto poměrně tenkou knihu, ráda bych četla ještě dále….
Sami můžete posoudit….

Kniha o životě psychopatických sourozenců, kteří po smrti rodičů zůstanou samy. John je tajemný a něco ukrývá ve sklepě, jeho sestra Marion netuší co tam celé dny dělá, má tam zakázáno chodit. Jednoho dne skončí John v nemocnici a Marion musí navštívit sklep.

(SPOILER) Dva psychopati na jednom místě. Čekala jsem trošku něco jiného, už z anotace mi došlo, co asi tak bude ve sklepě, ale nečekala jsem, že to v knize takhle dopadne. V tohle jsem čekala happy end. Nicméně mi chybělo v knize možná ty jejich psycha více rozebrat, protože John už v mládí trávil čas s otcem ve sklepě, tak jsem myslela, jestli už tam nebylo zaseto semínko...ale kniha mě bavila.

(SPOILER) Kniha se mi líbila, měla spád a byla zajímavá. Dobře se četla :-)
Je to zase něco jiného, než klasické thrillery z pohledu unesené dívky... tento příběh je z pohledu Marion, sestry Johna, se kterým bydlí ve zchátralém domě... Popisuje se tam její dětství, proč je taková, jaká je... nyní je zcela závislá na svém bratru.. Ten má své koníčky a tráví hodně času ve sklepě.. až, když bratr skončí v nemocnici, požádá ji, aby šla do sklepa a Marion zjišťuje, jak byla naivní a musí otevřít oči před tím, co se celou dobu dělo u nich ve sklepě... Nikomu by neublížil

Perfektní knížka o nebezpečí, které číhá na mladé dívky. Zařadila bych do povinné četby pro dospívající. Napětí od začátku do konce. Přečteno za 1den.

Tahle kniha byla pro mě oříšek. Každou chvíli autorka skákala z přítomnosti do minulosti a zpátky a chvíli mi trvalo se v tom zorientovat. Hodně se děj ze začátku táhl. Ale člověka to nutilo číst dál. Když přišla ta část, kdy jsme se dopodrobna dozvěděli, jaká tajemství se ukrývají ve sklepě, udělalo se mi zle. Hlavně kvůli jedné věci. Oba dva sourozenci byli zvrácení, co si budeme. A na to všechno skončila Marion nějak moc dobře. A hlavně, taková razantní změna za jediný rok? Opravdu zvláštní kniha, ale svým způsobem se mi docela líbila.

Stará panna Marion, její bratr John, ale i oba rodiče, patří k sortě lidí, s kterými byste se nechtěli potkat. Knížka nezáživná, rozjede se až v závěru, ale ani ten to nezachrání.

Kniha mě zklamala. Ne že bych se těšila na drastičtější popisy úchylného chování obou postav, ale z velké části to bylo psáno nudným stylem. Dlouho jsem čekala, kdy už se konečně něco začne dít, ale když to vypadalo, že dojde k nějakému zvratu, přešlo to po pár stránkách opět do nudy. Závěr nedůvěryhodný, byla jsem ráda, že to mám za sebou.

Zhruba do třetiny nuda, potom rychlý spád.

cekate mrazivou hruzu, dockate se mrazive nudy.

Dobře úchylná kniha, stejně úchylný závěr :-))) Četla se dobře, člověk chtěl vědět, co bude dál. Ani jednoho z hlavních "hrdinů" bych ale nechtěla ve skutečném životě potkat...

Ošklivé káčátko, co si na staré kolena začne hrát na princeznu. Bohužel už pěkně zkaženou. Oba bych je zavřela do sklepa a dům zapálila. Žádná škoda...

Dva magoři pod jednou střechou...Hezky se nám paní Marion vybarvila, kdo by to do ní řekl...

Blázen Marion a jeji úchylný bratr. Sourozenci,na kterých se hodně podepsali rodiče. Napínavé čtení. Ale konec jsem si v duchu přála jiný...

Víc než tři * nedám (spíš tak 3,5), přestože na prvotinu to je výborný výkon, protože je to příliš depresivní, nechutné, odporné, vážně hodně naturalistické....
60tiletá Marion a její starší bratr John žijí v domě po rodičích. Mají hodně pochybné charaktery. Marion, nevzdělatelná stará panna spí se stovkou svých plyšáků, přecpává se, chodí v děsných hadrech, přestože mají po rodičích peněz dost, žije ve špíně, neuklízí a jen ji zneklidňuje, že se něco děje ve sklepě, kam chodí bratr a kam ona nesmí a ani nechce jít. Bratr, velice inteligentní, ale naprosto zvrácený týpek, libující si v alkoholu a většinu dne tráví v uvedeném sklepě.
Po stránkách relativního poklidu následuje zásadní zvrat, který s sebou nese i další vysvětlení. Konec, takový, jaký byl, se mi moc líbil, přestože jsem ho u tohoto literárního počinu předpokládala.

"Jsi zlo, které vzniká z nicoty, ze zanedbávání a osamělosti. Jsi jako plíseň, která bují na tmavých a vlhkých místech, černá hlína nahromaděná v rozích, smrtící infekce, která začne zrnkem špíny v neumyté ráně."

Ani se mi nechce věřit, že jde o prvotinu. Ten román je napsaný úžasně. Rodina, kde nikdo není normální. Vyprávěný ústy nesvéprávné, bojácné Marion. Ze stránek knihy na mě šla velká tíseň spolu se znechucením. Všecko v ní jakoby bylo lepkavé, špinavé. Tlustá, nemožná, stárnoucí žena v područí úchylného staršího bratra. Co je ve sklepě, čtenáři brzo dojde. Naděje, že to snad přece jenom nějak dobře skončí, se nenaplní. Konec se mi nezdá uvěřitelný. Ano, i původně hodně nepřitažlivá žena se může fyzicky změnit, když si dá záležet a má na to i finance. Ale nemůže se jako mávnutím kouzelného proutku změnit v osobu, která vede konverzaci neodpovídající původnímu IQ. Navíc, nevěřím tomu, že by to těm dvěma jen tak prošlo. Na samotě nebydlili a sousedé se na ně dívali všelijak. Jinak se mi kniha líbila....i když "líbila" není moc výstižný termín. Četla jsem ji vlastně se stupňující se nevolností. A nedoporučuji slabším povahám. A už vůbec nikomu číst ji před usnutím.