Niečo sa stalo

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hlavným hrdinom románu je Bob Sloucum, priemerne úspešný úradník obchodnej firmy, ktorý si kladie otázku, čo sa stalo s jeho rodinou, s manželkou, s jeho snami a túžbami. Narušené medziľudské vzťahy, tápanie v začarovanom kruhu ambícií, morálnych kompromisov a spoločenských tlakov ho núti mysliet na pôvod a príčinu strácajúcich sa ideálov. Bezvýchodiskovosť situácie pri hľadaní zmyslu života je pre Boba Slocuma pri ironickom, typicky hellerovskom humore tragédiou bytia....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83084/big_nieco-sa-stalo-eme-83084.jpg 4.2116
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Slovart (SK)
Originální název:

Something Happened, 1974


více info...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Niečo sa stalo

engelbert
03. dubna

Nebylo to lehké čtení. Ten nekonečný monolog hlavního hrdiny, plný nářků, nepochopení, pokrytectví a prázdnoty, nejistoty, kde každodenní život je sebeanalýzou vlastních minulých selhání bez jakékoliv vyhlídky na změnu, mi připomínal děsivé sny, kde nic není jak by mělo být. Naštěstí je to dostatečně proloženo absurdními situacemi.

Jeden příklad: (ve snackbaru) "...zdálo se mi, že za pultem vidím svého holiče. "Jak to, že pracujete ve snackbaru?" zeptal jsem se. "Já nejsem váš holič," odpověděl.

Celé mi to tahalo mozek ven z hlavy. Kdo vydrží až dokonce se dočte, jen tak nenápadně mezi záplavou pochybností o sobě a o světě kolem, letmou zmínku o tom, že se něco opravdu stalo.

Jesper
01.01.2021

Sonda do mysle nadržaného egocentrika Boba Slocuma, ktorý sa snaží nájsť odpovede na to, prečo sa stalo to, čo sa stalo.

Heller prináša sondu do id-u hlavnej postavy s poctivou dávkou sarkastikého hellerovského humoru a myslím, že sa mu podarí u čítateľa spôsobiť to, že sa pomaly dostane do rovnakej hmlistej nálady, akú má celú knihu hlavný hrdina.


Česneksmedem
28.06.2019

Něco se stalo a nedal jsem to. Asi 100 stránek jsem se snažil, ale čím dál víc jsem byl znuděný a otrávený, takže jsem to vzdal.

amigo17
10.02.2019

Hlavný "hrdina" je sarkastický a vtipný, pričom ide o humor, ktorý na mňa zaberá, lebo v podstate celú knihu som prečítal s úškľabkom na tvári a podchvíľou som sa nahlas pochechtával (odporúčam čítať osamote, ušetríte si nechápavé pohľady).

A potom je tiež úprimný...a to tak, že je človeku nepríjemné ak zistí, že v niektorých veciach možno zmýšľa podobne, ale tým že máme tendenciu idealizovať si svoj obraz o samých sebe si to často buď neuvedomujeme alebo si to v záujme zachovania si duševnej pohody ani nepripúšťame.

Jana Květoňov
14.11.2018

Tak já jsem stará čtenářka (ročník 1954), přečetla jsem toho už hodně, a rozhodně ne nějakou "červenou knihovnu" nebo jen detektivky, ale ten styl, to neznám nikoho, kdo by to byl schopen číst! Vždyť tam je závorka, která se ukončí snad po čtyřiadvaceti stranách nebo tak nějak a věta pokračuje! To když jsem ukázala příteli, který si neustále stěžuje, jak dlouhé věty píšu, že se v tom nedá prý orientovat, tak nechtěl věřit! A rozepisovat na tolika stranách neustále jedno a totéž, co se dá říct v několika větách (že jednoho syna měl mentálně postiženého a dvě další děti "beze jména" psychicky labilní), ... No já nevím teda! Ale tohle mi osobně nepřijde jako výborně napsáno. To je jak "císařovy nové šaty". Nikdo by si zřejmě netroufl to nějak pohanit. Já už si troufnu na všechno. Jsem důchodkyně!!! :-)

druzickaster
16.03.2018

Pan Heller prostě umí. Tato kniha je jednoduše jiná. Je neuvěřitelné s jakou lehkostí hlavní hrdina vypráví o všem tak otevřeně, o všem na co se běžný člověk zdráhá jen pomyslet. Myslím, že si v knize najde každý ten svůj kousek, toho kostlivce ve skříni. Za sebe můžu říct, že se mi kniha velmi líbí. Možná, je to tím, že jsem věkem dosti blízko hlavního hrdiny Boba Slocuma, nebo tou surovostí a pravdivostí lidských vztahů, které ne vždy jsou křišťálové a vystavitelné na odiv. Jako hodnocení této knihy by se spíš dala napsat další, takže je lepší si ji přečíst.

noir4
22.01.2018

Zhodné pocity ako ostatní, plus musím pridať, že najvýstižnejšie je to označiť ako "psychický grc" hlavného hrdinu a všetka česť Hellerovi, že sa to odvážil rozvláčne napísať. O tom, čo nám všetkým občas LEN preletí hlavou a snažíme sa to radšej potlačiť. Lebo sa to môže stať neprijateľným. A pretože s takými myšlienkami sa nedá žiť v súlade. Nenávidím tu knihu, pretože sa to môže STAŤ, ak človek nechá v sebe NIEČO dlho kvasiť. A neodporúčam pre ľudí so samo- a vražednými sklonmi...alebo? :)

led.zep
11.01.2018

Vymyslete si hrdinu, jenž se navzdory své úspěšnosti cítí nešťastný, napište o něm v ich-formě a úspěch je skoro zaručený, protože každý si tam najde něco, v čem se s oním hrdinou ztotožní. Zpočátku to i pro mě bylo poutavé čtení, ale asi ve čtvrtině knihy přestal ten věčný sebezpyt působit autenticky, kniha mě začala nudit a odložil jsem ji (jen jsem se ještě podíval na závěr - ach jo...).
Za daných okolností by ode mne samozřejmě bylo neférové hvězdičkovat.

1