Nic pro hrdiny / Bernhard Dobyvatel
Sam J. Lundwall
– Nic pro hrdiny: Hlavním hrdinou je Bernhard Rodin, zhruba čtyřicetiletý cynický a zatrpklý vojín armády malé kosmické říše. Ten je vyslán na ústřední planetu bývalého pyšného kosmického impéria – naši Zemi po 200 000 letech. Jako společníka dostane robota Robodruha – bonzácké zbabělé zařízení, krmící Bernharda neustále stupidními reklamami. Země je řízena šíleným hlavním počítačem, který se považuje za Boha a z nudy obydlel planetu tvory a postavami z knih, které si za tisíciletí přečetl. Po přistání se do Bernharda zamiluje a ztrpčuje mu dobrodružnou cestu po planetě, o niž Bernhard ani v nejmenším nestojí. Bernhard se potkává s řadou postav z literární historie a po řadě dobrodružství z planety prchá. – Bernhard Dobyvatel: Po téměř úspěšné misi se Bernhard ocitá na vězeňské planetě Plíživá Smrtka. Není to právě klidné místo…... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2004 , Triton
Originální název:
Inga hjältar här / Bernhard the Conqueror , 1972
více info...
Přidat komentář
Začátek byl poměrně úmorný a nejednou jsem chtěl knihu odložit. Hlavní postavy jsou žalostně nesympatické. Naštěstí se střed rozjel a já si některé absurdní kapitoly opravdu užil. Konec však byl opět lehkým zklamáním. Přišel mi uspěchaný.
Nekonečné točení několika postav mi nevadilo, ale chápu, že někdo to může považovat za mínus knihy.
Kniha celkově má skvělý nápad, ale provedení trochu klopýtá (viděl bych to jako epizodu Rick and Morty). Pořád ji ale doporučuji ke čtení.
Bláznivá sci-fi groteska kde nešťastný vojačik Bernhard zbesilo kľučkuje medzi absurditami ťažkého kalibru a neustále pri tom nadáva. Najprv je vyslaný ako prieskumník na planétu ( bývalá zem ) kde nejakých 200 tisíc rokov vládne iba osamotený riadiaci počítač ktorý sa pasoval za boha a z protoplazmy stvoril haldu chujovín podľa rôznych kníh. Hrdina musí odolávať sexdroidom v megabordeli, oženiť sa so šialenou sestričkou na Drakulovom zámku, zožerie vajce vtáka Fénixa, stretáva boha hromu Tóra so smrdutým dychom, dementného Conana... atakďalejatakďalej... proste z jednej kraviny do druhej a ešte sa musí celý čas hádať so svojim robodruhom čo ho neustále buzeruje a púšťa na plné pecky reklamy na nejaké geniálne keksy a pivo. S takou kadenciou hustenia nezmyslov nemá nuda šancu, akurát začína byť Bernhard postupne trochu otravný, ako iba neustále narieka a zdrhá a nikdy sa nevybičuje aj k nejakým činom. V druhej časti je potom za svoju misiu odmenený pobytom na väzenskej planéte Plíživá Smrtka, šťastnou náhodou utečie na šialenú megaloď kde sa brodí odpadkami, zažíva migráciu nadržaných televízorov a teror nadržaných dôstojníkov ktorý už dlho nemali komu rozkazovať. Keď sa lietajúci mozog premení na herný automat, Bernhard poletuje priestorom pomedzi Verneovké lietajúce vtákoviny, a navštívi papundeklovú utópiu vedenú pošahaným vlkolakom začal som mať pocit že už naozaj strácam pôdu pod nohami, ale sranda to stále bola, takže načo sa sťažovať. Celkový dej nemá zmysel, ide iba o príval satirických scénok ktoré svoju úlohu plnia, takže to má odo mňa za štyri.
Dost velká šílenost na to, aby se mi to zalíbilo. Ale pozor, až na druhé a další přečtení, neb v 80. letech, kdy u nás Bernhard poprvé vyšel, mi ještě chyběla znalost západní popkultury. Což je, abyste si tohle užili, dost elementární podmínka.
Knížku jsem četla na doporučení verbala (ano, toho fuj-fuj nekorektního provokatéra z ČSFD, jehož klávesnice obsahuje písmenka pouze pro vulgární výrazy), tudíž jsem předpokládala, že mi exploduje bránice, ale...
Bernhard je navýsost nesympatická postava, od které čtenář nemůže očekávat nic pozitivního. Stále před někým nebo před něčím utíká, někam padá, přitom si stěžuje, nadává a lituje se. Většina ostatních vystupujících bytostí není lepších, jde o jednu vtělenou nectnost vedle druhé: neochotní až nenávistní roboti, všemožné literární postavy a archetypy, řvoucí lampasáci, trhlí vědci a hlavně všudypřítomný ústřední mozek, zmítaný hormony. Zpočátku šlo o zábavný mustr, akorát se docela rychle omrzí a pak může nastat situace, kdy ten věčný negativismus, podlost, zbabělost a vzájemné urážky začnou čtenáři lézt na nervy. Této čtenářce rozhodně.
Děj obou novelek není omezen sebemenší snahou o logiku, prostředí i osoby se střídají tak rychle, až to občas komplikuje orientaci; přenést se z jedné planety na jinou může být záležitostí jediné krátké věty (aniž by Bernhard ovládal teleportaci).
Parodování různých společenských skupin či jednotlivců, sžíravá kritika aktuálních problémů, utahování si z lidských slabostí - to vše funguje velmi dobře, někdy ze mě Lundwall vyloudil suché uchechtnutí, jindy spíše hořký úsměv.
Přemýšlím, jestli bych byla s knížkou kompatibilnější v mladším věku... Asi bych lépe ocenila bláznivý styl humoru, na druhou stranu by kolem mě mohlo plno dobrých postřehů prošumět, aniž bych se nad nimi zamyslela, případně jen pozastavila přitakáním. Holt jsem čekala něco jiného, v některých ohledech víc, v jiných by to zase chtělo ubrat, přesto nemůžu četbu tohoto dílka označit za ztrátu času.
"Žijte teď a nechte pátou generaci svých potomků, aby platila!"
Legendární povídka s nesmrtelnými hláškami, bizarními postavami a naprosto šíleným dějem. (Co jsi čekal, Dědu Mráze???)
Jako dítě mě bavil humor, ale připadalo mi to bláznivé a nakonec jsem to nedočet. Ale v paměti zůstal Robodruh, Sehrim a rozzlobení bohové očouzení atomovým ohněm. Tak jsem si to přečet v autobuse a dost jsem se bavil. A chystám se i na druhou knížku. Sbírka blbin to je, ale to je Ijon Tichý taky.
Četl jsem tedy jen jednu povídku v knize Pozemšťané a mimozemšťané Nic pro hrdiny.Můj názor,že je to skvěle napsaná povídka,s humorem a nadsázkou.Vím že napsal několik knih s hrdinou Bernhardem,ale ty asi nebyli přeloženy do češtiny?Žádní hrdinové a Bernhardovo kouzlo léta.-"Vzduch se naplnil výbuchy a táhlým jekotem,když implodovala silová pole."
Autorovi nelze upřít bezbřehou fantazii, ale taky že je to tak trochu magor. Nic pro hrdiny je šílenou kanonádou praštěných nápadů, bohužel poněkud pokulhává děj, což se značně negativně projevuje na čitelnosti. Země obydlená tvory a postavami z knih je jen první polovinou knihy, ta druhá je ještě chaotičtější, nepřehlednější a postrádá ještě více logiky. Díky přečtení této mě žádná další kniha od Lundwalla neláká.
Zatím pouze rozečteno, takže nehodnotím, ale robodruh mě vyloženě vytáčí, doufám, že mu dojdou baterky, nebo ho přeprogramuje nebo tak něco.
Pro mne jednoznačně jedna z nejlepších sci - fi, pobavil jsem se poprvé i při dalších čteních. Postavička Bernharda a jeho robotického politruka a prodejce všeho možného v jedné plechovce zůstala i v mých občasných hláškách..
Nic pro hrdiny bylo pro mě na absolutní špici v humorné sci-fi (pravda je, že humorné sci-fi jsem moc nepřečetl). Je to taková delší povídka, u které jsem se opravdu nasmál a neměla chybu. Až po létech jsem se odhodlal, přečíst si Bernharda Dobyvatele. Bylo mi vysvětleno, že je to hrozná blbost. Nicméně jsem se rozhodl, udělat si vlastní obrázek. Musím říct, že to tak do poloviny knihy opravdu vypadalo, když se hl.antihrdina objevoval každou chvíli jinde, až to svým způsobem nudilo, protože to bylo jako sled nudných reklam. Potom, ale po těchto nevydařených kotrmelcích, jako by autor našel pevnou půdu pod nohama a děj začal naplno, vtipně, nenuceně a dával smysl (podle toho, jak na smysl, kdo nahlíží). Co mě praštilo do očí hned několikrát, byla úzká spojitost s mými oblíbenými seriály - Červený Trpaslík a Futurama. Nevím, jestli je to náhoda, že Naylor a Grant měli podobnou šílenou vizi nebo se nechali inspirovat, ale styl vyprávění byl hodně podobný. A ta pointa to opravdu korunovala. Co se týče Futuramy, tak tam byli např. roboděvky, nebo dokonce liga robotů pro vyhlazení lidstva, nebo takový vesmírný poslíček... No nic, třeba je to i jinde a jsem zaujatý. Ale že Ludwall napsal humornou sci-fi, která koresponduje s humorem zmíněných seriálů (potažmo knih), pobavil mě velmi. PS: jestli je takovýchto knih (sci-fi + humor) víc, dejte mi prosím někdo tip do pošty. Díky
povidku Nic pro hrdiny mam prectenou uz mockrat,moc dobry a hlaska pan Pickwik-vůl jak anděl,prostě legrace.
Bohužel musím říct, že nudná slátanina. Hrdina Bernard v první části prochází po planetě, kde potkává různé postavy knih či filmů. V druhé části běhá spíš po vesmíru a jeho zákoutí. Ale žádný vývoj postavy nečekejte, spíš jen nudné jmenování různých figurek, čekal jsem už jen Sultána a Tyrla. Nuda a nuda. Sorry.
Ztřeštěné dobrodružství vojáka planetární federace ... Satira na vojenský život, na všemožná sci-fi klišé. Prostředí se mění tak často, až to připomíná D. Adamse :-). Příběh se nesmí brát moc vážně, jde především o skvělý humor. Škoda, že nikdo nepřeložil do češtiny třetí díl...
U této knihy jsem se opravdu bavila. "Prasata! Chcete snad žít věčně?" Úžasný černý humor, vtipné literární narážky. Robodruh je zbabělec a sketa, který svého pána okamžitě nechává napospas při první známce nebezpečí a hlavní hrdina je ... prostě k sežrání :-))
........když jsem poprve četl "Bernharda" v Ikarii v roce 1995 , bylo mi jasné, že se jedná o perlu mezi "militarysrandascifi" ------- už jen anotace knihy : .......Zemi ovládá příšerně se nudící počítač, který ji zabydlel postavami ze všemožných literárních braků.....dává tušit každou stránkou narůstající "schízu" ........ 100%
Vysloveně humorné vyprávění o antihrdinovi Rordinovi a broukovitém robotu Robodruhovi, kteří jsou nedobrovolně vysláni na starou planetu a od té chvíle už jen brání vlastní život, který se změnil v nepřetržitý útěk před něčím, nebo někým, co by je mohlo zabít, eventuelně sežrat. Spousta vtipných narážek na mytologii, knihy a filmy.
Štítky knihy
Nic pro hrdiny / Bernhard DobyvatelKniha Nic pro hrdiny / Bernhard Dobyvatel je v
| Přečtených | 68x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 38x |
| Chystám se číst | 29x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 4x |
Toto je spíše "půlnázor", nebo "půlkomentář", protože jsem četl jen první povídku "Nic pro hrdiny", kterou znám z výborné Sci-fi antologie "Pozemšťané a mimozemšťané". Z celé sbírky jsem ji považoval (a považuji) za jednu z nejlepších a dodnes si pamatuji vynikající, zupácky humorné podání příhod vojína Bernharda a jeho otravného druha Robodruha.
Byla to zatěžkávací zkouška nejen mé bránice, ale i močového ústrojí, protože jsem se několikrát smíchy málem počůral. Můj urolog by měl radost.
Toto vydání si musím přečíst ještě jednou a tentokrát komplet i s druhou povídkou.