Neználek ve Slunečním městě
Nikolaj Nikolajevič Nosov
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12099/neznalek-ve-slunecnim-meste-12099.jpg
4
604
78
Vyprávění o Neználkovi a jeho přátelích zachycuje příhody s kouzelnou hůlkou a dobrodružství ve Slunečním městě. Zcela nečekaně se Neználkovi podaří udělat tři dobré skutky po sobě a za odměnu dostane od kouzelníka čarovnou hůlku. Ta mu splní každé přání. Neználek si musí dát pozor jen na jednu věc - nesmí udělat tři špatné skutky. To by pak hůlka svoji kouzelnou moc ztratila. Neználek je nadšený. Zanedlouho si díky hůlce nejen pochutná na výborné zmrzlině, ale spolu s kamarády uskuteční i dobrodružnou cestu do Slunečního města.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky
Vydáno: 2005 , Knižní klubOriginální název:
Незнайка в Солнечном городе , 1958
více info...
Přidat komentář
Tolik jsem toužila jako malá holka jet do Slunečního města, zažít to krásné prostředí, město a malé lidičky a hlavně - mít kouzelnou hůlku. Člověk se rád přenesl do říše snů a snil. Na mně tato pohádka působila skoro až magicky. To je na tom to nejhezčí.
Přestože se mi Neználkovy příhody nelíbily, dostala jsem od tetičky tuto knížku a dopadla stejně.
Ve srovnání s Neználkovými příhodami z tohoto dílu už okatě čučela ideologie. Ještě se to dalo jakžtakž číst, ale už i pro dítě to bylo příliš.
Druhá kniha s Neználkem se mým dětem, když byly malé, nelíbila skoro vůbec. Vnučkám ji už číst nebudu a jen z nostalgie dávám tři hvězdy.
Knížka, ze které vyčuhovala ideologie tak okatě, že to došlo i mně, jakožto poměrně malému dítku. Dodnes se mi vybavuje (aspoň myslím, že to bylo zde), jak tam měli jakási autíčka, která sama jezdila, kam si kdo řekl, ale stávalo se občas, že v tom autíčku přepravovaná osůbka umřela, a pak to autíčko jezdilo pořád dál. To mi přišlo poměrně dost drsný na takovou knížku.
Četla jsem jako dítě. Když jsem se k tomu v dospělosti vrátila, nebyla jsem nijak nadšená. Ani v dětství mě moc nebavil..
Pro mě jako dítě (a vlastně i teď, za dospěla) byl z „Neználků“ nejlepší první příběh, Neználkovy příhody. Laskavé vyprávění, nádherné obrázky, agitační propaganda nebyla násilná, spíš jen takové moralizování (jako ostatně v mnoha dětských knížkách obecně), Kvítečkov byl plný fantazie, která dětem musela uhranout (auto na sodovku,například). A skvělá předsádka, kde byly zobrazeny všechny postavy, to mě moc bavilo.
Sluneční město oproti tomu už byla nezastíraná chvála pokrokového Sovětského Svazu. Už nešlo o čistou fantazii, ale jen o trochu nadsazený odraz vývoje techniky (hotelový pokoj celý na „čudlíky“, kombajny jezdící v kruzích,...).
No a Neználek na Měsíci, to už byla čistá agitka a kapitalistobijecká propaganda, ale o tom až jinde.
Nicméně ještě stále lze i tento díl dětem předčítat jako pohádku, pořád převládá příběh nad potěchou soudruhů z vydavatelství. České vydání má navíc ještě pořád nádherné Dismanovy ilustrace, což je také plus, díky kterému bych ještě knížku úplně nezavrhovala.
Jako velké mínus jsou však rozsáhlé technologické pasáže popisů, jak to fungovalo v textilních továrnách, jak pracovaly stroje na polích,... To byla nuda i pro dospěláka, natož pro naše děti (i když věřím, že některé techničtěji zaměřené děti si naopak můžou právě tohle užívat).
Slabší pokračování, kde je poměrně dost složitých přetechnizovaných pasáží, ale děti to kupodivu stále bavilo.
Neználka jsem jako malý zbožňoval.. Nyní jsem se ke knihám znovu vrátil při četbě svým dětem a dávám plný počet hvězd.
Další milé vyprávění o rošťákovi Neználkovi. Nad zjevným blahobytným režimem se mi koutky úst kroutily smíchy, ale jinak opět bravurně napsané a krásně ilustrované. Četli jsme se synem a moc jsme si to užívali.
Dneska jsem se dostala až ke stropu svého panelového bytu - ke svým pokladům, které tam mám uložené.. a to je Filipka, Madlenka, Lassie se vrací, Neználkovy příhody a Neználek ve Slunečním městě.
Prvního Neználka jsem - jako malé dítě - měla ráda, ale Neználka ve Slunečním městě vůůbec. Matně si vzpomínám, že jsem to tehdy nějak nechápala. Neználkovy příhody byly pro mě srozumitelné, tahle kniha ne. Ale čím pro mě nebyla srozumitelná, to už dnes nevysvětlím. Je to už strašně dávno a za tu dobu jsem ji na světlo nevytáhla. Nebyl čas.
Takto si soudruzi představovali budoucnost pod jejich vedením. Všichni jako ovce, které jsou vděčné za vymoženosti, co jim naservírují. Měl-li někdo jinou představu o životě, byl lump, darebák a osel. Dětem jsem touto průhlednou propagandou komunistických vizí hlavičky nezatěžovala.
Neználek patřil k nejoblíbenějším knihám mého dětství. Přišlo mi ohromně dobrodružné a zajímavé, jak vycestoval s Knoflenkou a Strakáčkem do jiného města.:) Když mi máma příběh četla, ani jsem nedutala a vžívala se do příběhu tak silně, že jsem zapomněla zcela na okolní svět. Ilustrace jsem si mohla prohlížet donekonečna. - Neználek dokonce kdysi vyšel i na sovětské poštovní známce a politika nepolitika, z nostalgie bych si jí jako filatelistka klidně pořídila i dnes. Ať žije Neználek! :)
Z dětství jsem měla Neználkovy příhody. Proto jsme našim dětem pořídily i Neználka ve Slunečním městě a Neználka na měsíci. Ať jsem se snažila sebevíc, nezaujal je. Nenutila jsem je a četla si sama. Že jsou knihy poplatné režimu? No a co? Které v té době nebyly? Dětem je to jedno a dospělí by se nad tím měli pousmát. Nejčastěji beru do ruky právě Neználka ve Slunečním městě. Kolik jsem jen kdysi namalovala obrázků podle této knihy. A ty názvy a jména. Pan Nosov měl ale krásné nápady. Myslím, že vnučce se bude knížka líbit tak jako mně. Sama si ji v knihovně vybrala, tak čteme pře spaním. Když usne, tak si čtu dál. Dneska jsem už na konci. Zítra však začnu zase od desáté kapitoly.
Na téhle knize je znát poplatnost režimu, v němž vznikla - ve Slunečním státě je vše bezplatné, až do přeměny tří oslů v lidi tam všichni dodržují pravidla, strážníci jen řídí dopravu, všechno se dá technicky zvládnout ve stylu "poručíme větru, dešti". Děti si ovšem tohle stěží uvědomí, i když pár všetečných otázek typu "proč se u nás za to musí platit" jsem dostal. Na druhé straně nelze autorovi upřít invenci až verneovské úrovně - leccos dokázal předpovědět s předstihem několika desetiletí - drony, samořiditelná auta a tak. Kromě toho má kniha (odhlédnuto od některých socialistických stereotypů) i nezanedbatelný morální náboj - řada pravidel chování mezi lidmi je platná vždy, ať už je politický režim jakýkoli. Za sebe bych dal tři hvězdy, ale jelikož se kniha líbila dětem, dávám o jednu více.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1996 |  Neználkovy příhody |
| 1973 | Neználek ve Slunečním městě |
| 1976 | Neználek na Měsíci |
| 1967 | Neználek na cestách |
| 1955 |  Víťa Malejev ve škole i doma |
Kniha Neználek ve Slunečním městě je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 908x |
| Čtenářské výzvě | 57x |
| Doporučených | 33x |
| Knihotéce | 308x |
| Chystám se číst | 22x |
| Chci si koupit | 21x |
| dalších seznamech | 7x |
Druhý díl mě sice už zaujal méně, možná že byl psaný jakoby hodně narychlo, ale přesto jsem ho s chutí přelouskal (i nekolikrat) a během čtení jsem stále víc chtěl vidět víc a víc že slunečního města a na konci knihy jsem nejenže tam hrozně chtěl jít, ale hlavně jsem nechtěl aby už ta prohlídka slunečního města skončila. ☺ ☺ ☺ ☺ Nějaké politické podtexty jsem jako dítě nevnímal a žil jenom prohlídkou slunečního města. ☺ ☺ ☺