Něžná je noc
Francis Scott Fitzgerald
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/3216/bmid_nezna-je-noc-rWw-3216.jpg
4
620
100
Milionářská dcera Nicole, ne zcela vyléčená z těžké duševní nemoci a hluboce závislá na svém muži-psychiatrovi. Dick, úspěšný lékař, spolumajitel sanatoria pro duševně choré, vděčící však za financování závratné kariéry tučnému kontu své ženy. A do vzájemného vztahu těchto amerických manželů, žijících uprostřed hojnosti na francouzské Riviéře, vstoupí jednoho dne mladičká nadějná herečka Rosemary. Půdorys psychologického románu, který vyšel poprvé roku 1934, skrývá fascinující pohled na život boháčů, kteří si mohou dovolit vše, nač jen pomyslí. Konzumní způsob života autora vždycky fascinoval a uchvacoval, ale dokázal ho podrobit bystré, nemilosrdné kritice, jež je pro jeho psaní charakteristická. Dvojí tvář hlavních hrdinů, působících jako párek spokojených manželů, otvírá další témata, především přetvářku a snobismus. Předností románu je dynamický děj a výborná charakteristika postav. Můžeme na něj nahlížet jako na sociálně kritický dokument 30. a 40. let, zároveň je nutné říci, že román Něžná je noc se stal klasickým a oblíbeným dílem světové literatury 20. století.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2007 , Odeon
Originální název:
Tender Is the Night , 1934
více info...
Přidat komentář
Klasická člověčinka o lásce, zradě a vystřízlivění z mladických ideálů. Nenadchne, neurazí.
Skoro do konce mi všichni lezli hrozně na nervy. Samá klišé, unudění lidé, řeči pro řeči, ale na konci to krásně zapadlo.
Nějak nevím. Slibný rozjezd, pak se to zadrhne, závěr knihy mi přišel uspěchaný, jako kdyby autor užuž chtěl skončil. Ale určitě pořád lepší průměr.
Konec opravdu dost useknutý..člověk něco čeká..a nedočká se.. Ale asi tak, jako v životě ;). Zajímavá kniha..
Láska je to co chceme, pro co žijeme, ale současně to co nikdy nemáme déle než ten prchavý okamžik .... jemnost lásky, vztahů v praktickém příběhu plném emocí a někdy i rozumu. A taky, že lpět na něčem, co už není nebo z čeho jsme vyrostli, nemá cenu, včetně toho, že osud nás vždycky dostihne.
Povrchní kniha o povrchních lidech. Tohle jsem docela nečekal od takové klasiky. Kdybych tuhle knížku nečetl, tak bych vůbec o nic nepřišel. Myšlenka mi nepřišla kdovíjak hluboká. Bohužel velké zklamání.
Často zkratkovité popisy, kde člověk úplně nevěděl, zda dobře pochopil, co se vlastně stalo (což je možná záměr?). Kdo ví, každopádně čtenář je často zmatený.
Nevím příliš, co si o této knize myslet, a i když mi přišlo, že mě kniha místy nudila, nechala ve mě po přečtení ještě dlouho nepříjemnou pachuť. Nenáviděla jsem Rosemary, která se snažila rozvrátit téměř idylický vztah. Obdivovala jsem Dicka, že se dal na vojnu s duševně nestabilní Nicole. Závěr byl ale příliš rychlý a než se člověk nadál, byl na posledním prázdném listu a nedokázal pochopit, že se Dick dokázal tak snadno vzdát svého osudu. Něco mi tam chybí dodnes.
Místy moc hezké obraty, jindy jsem se v textu ztrácela. Měla jsem od tohoto románu trošku větší očekávání, je to přeci jen dnes již klasický román. Vadilo mi mnoho zbytečných údajů (vyjmenování míst, která pro děj nejsou podstatná, například: pocházel z..., v letech XY studoval v..., pak odjel do... než na nějakou dobu zakotvil v .... Proč? Některé údaje nehrají v příběhu žádnou roli). V začátku jsem se hůře orientovala i v jménech, kterých je tam požehnaně. Vyšinutost Nicol je například v dopisech přehnaná, podobně mluví snad jen schizofrenik v krátké akutní fázi nemoci, nevyznělo to přesvědčivě. (Moje švagrová pracuje jako psycholožka v nemocnici a potvrdila mi, že takto zmateně a nesrozumitelně se dlouhodobě hospitalizovaní pacienti opravdu nevyjadřují). Dost nepravděpodobné je i to, že by si byl ochotný s pomatenou ženou, o které tehdy ještě netušil, že je dcerou miliardáře, hrdina dopisoval. Přiznám se, že styl psaní mně nesedl a knihu jsem nakonec nedočetla. Neříkám, že je to špatné, jen toto dílo nebylo napsáno přímo pro mne.
Psychologický román psaný bez iluzí, pompéznosti a pozlátka o zbohatlících, kteří si dopřávají zpohodlnělý život na pobřežích Ligurského moře - ve francouzské riviéře. Příběh stopuje asi 13 leté období v životě psychiatra Dicka a jeho pacientky / budoucí mladší manželky Nicole.
Hlavní zápletkou je poměr Dicka a jeho milenky Rosemary a duševní uzdravování Nicole, které povede až k postupnému odcizení k Dickovi. Velmi zajímavými motivy se stávají bezstarostnost, alkoholismus, marnivost, zazobanost, flirt, luxus. Časoprostorem jsou dvacátá a třicátá léta minulého století ve francouzské riviéře, švýcarsku. Nesmíme zapomenout, že román nepojednává o životu evropanů, ale spíše vypráví o americké smetánce trávící svůj hedvábný život v Evropě.
Neočekávejte příliš velkou dějovou linku, kromě úvodu. Celé je to o psychologii a také chvílemi až trochu nudné a fádní, jako život lidí, kteří se nemusí starat o své živobytí.
Jen upozornění pro čtenáře: Tomského překlad je nehorázný plagiát překladu Dorůžkova. Jedná se v podstatě o Tomského překlad Dorůžkova překladu - je pravda, že stylisticky se od toho Dorůžkova výrazně liší, ale tvrdošíjně opakuje všechny Dorůžkovy faktické chyby. Ty se dají vzhledem k nedostatku zdrojů v době vzniku prvního překladu pochopit, ale jejich téměř bezvýhradného opakování v Tomského překladu už nikoliv.
Dokladů lze v knize nalézt stovky, ale jako jeden příklad za všechny může posloužit jméno americko-italského spisovatele "Mariona Crawforda", které se v textu knihy vyskytne. Tomský pouze zkopíroval chybu Dorůžky, který z Crawforda udělal omylem Crawfordovou...
Tak jsem se vrátila ke své oblíbené knize - tak poetický název a poté beziluze...
Jen s tebou kéž jsem! Něžná je noc tvá.......................................................
leč tady všude tma - do zvlhlých mechů, širé zeleně
jen matné přísvity svál vítr shůry..../John Keats/
Psychologický román spojený se sociální kritikou...
bohatství přináší zkázu všem zúčastněným - jejich morální hodnoty se rozpadají, pokud kdy nějaké měli...
Fitzgerald píše krásně, ale smutně... určitě je tu kus autobiografie....
Doporučím- vracím se k jeho dílům.
Nic není takové, jak se jeví... pro mne úžasný, uvěřitelný příběh... a konec byl překvapující... ale pro mne, na rozdíl od většiny čtenářů, optimistický...
Výtečně vykreslené vnitřní pochody jednotlivých postav. Duševní poruchu hlavní hrdinky dokázal Fitzerald tak přesně vykreslit asi i díky tomu, že jeho manželka také trpěla psychickou nemocí. A samozřejmě i následky nemírného pití byly autorovi osobně dobře známy. Dick Diver je člověk nejdříve sympatický se slibně se rozvíjející kariérou, ale vše dopadne jinak, než se zpočátku jeví. Kniha není akční, plyne svým tempem, tak jako plynul život evropské smetánky 20.let.
Veľmi moderná kniha. Tematikou, jazykom aj vylíčením vzťahov. Niekedy bolo dej ťažko nasledovať, pretože sa postavy zlievali a komunikácia sa tiež zahmlila, a kým ste z toho vykľučkovali, už sa postavy bavili o niekom inom.
Autor skvelo (aj keď v náznakoch) zobrazil zneužívanie, plytké pocity ľudí, ktorí v návale stagnácie, len utekajú od zážitku k zážitku, a zároveň zobrazil aj transformáciu manželstva...
Na knihu jsem se těšila, protože její popis vypadal velmi slibně. Oproti Velkému Gatsbymu je tohle, ale úplně jiný styl psaní a vyprávění. Mě bohužel nechytla. Byla jsem zmatená, některé situace mi nedávaly hlavu ani patu a měla jsem problém se zorientovat v popisu a myšlenkách i přesto, že jsem text četla několikrát po sobě.
Celou knihu jen náznaky, mlhavost, nerozuměla jsem, o čem to je, a na konci do sebe všechno zapadne. Dokonalé. A ty popisy!
Zcela souhlasím s autorem doslovu k vydání, které jsem četl, že Fitzgerald byl vynikajícím znalcem jemných záchvěvů lidské duše. A dodávám, že možná také proto byl i velkým pesimistou - aspoň takový dojem jsem měl zatím ze všech knih, co jsem od něj četl. I tahle na mne působila tím depresivněji, čím déle jsem ji četl. Nelehko jsem se smiřoval s postupným úpadkem hlavního hrdiny, který měl veškeré předpoklady stát se člověkem, který v životě bude spokojený a něco dokáže. Dokonce i do vlastních snů v tu noc, kdy jsem knihu dočetl, se mi zapletla, tak hluboce mne zasáhla.
Na knihu jsem se psychicky připravoval už několik měsíců. I když „připravoval" je možná poněkud zveličené.
„K čemu dramatický úvod", ptáte se?
Jednoduše proto, že mi autorův styl psaní není vlastní. Netvrdím, že složitý, kostrbatý či zahlcující drobnostmi, tudíž unavující. Jednoduše Není Vlastní. Je to jako byste šli běhat uličkou dlážděnou kočičími hlavami místo rovné cyklostezky.
Čím mně však autor imponuje, jsou postřehy ze života smetánky, které nemá odkoukané stylem „paparazzi", nýbrž zažité na vlastní kůži, kde po vzoru svých mužských hrdinů vystoupal z nižších pater společnosti mezi znuděnou nobilitu, jíž miloval, i pohrdal zároveň.
Zhruba do poloviny Něžná je noc jsem lehce trpěl a nejednou koketoval s myšlenkou ji odložit. Už neotevřít. Zapomenout. Vadily mi časté slepé odbočky, příběhy marginálních postav, množství jmen a krátkých životních epizod, neustálá táhlá nuda ve světle lustrů pěti hvězdičkových restaurací lázeňských hotelů.
Nicméně ve výsledku vůbec nejsem zklamán. Každý jednotlivý detail, zmínka o pocitech, vzpomínka na zážitek, každá z hostujících postav, to vše přesně zapadá do výsledného obrazu. A právě to mě zhruba od poloviny nutilo číst, nevnímat čas, okolí, počet stran. Upřímně jsem chtěl vědět, jaké finále uchystal autor svým hrdinům.
A nemusíte být znalci F. S. Fitzgeralda, abyste tušili, že trpké.
Závěr: vrchovaté 4/5 sklenic Absinthu, Calvadosu či Sherry a moje doporučení k přečtení.
Štítky knihy
láska psychologie psychiatrické léčebny americká literatura manželství sanatorium, ozdravovna rozhlasové zpracování duševní poruchy, duševní nemoci
Autorovy další knížky
| 2019 |  Velký Gatsby |
| 2009 |  Podivuhodný případ Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button (dvojjazyčná kniha) |
| 1979 | Velký Gatsby / Poslední magnát |
| 1992 | Krásní a prokletí |
| 1976 | Něžná je noc |
Kniha Něžná je noc je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 959x |
| Čtenářské výzvě | 80x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 504x |
| Chystám se číst | 400x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 7x |
Tato "klasika" asi není pro mě. A hodně mi vadili nepřeložené francouzské rozhovory a spousta dalších věcí.