Něžná je noc
Francis Scott Fitzgerald
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123386/nezna-je-noc-123386.jpg
4
707
707
Psychologický román jednoho z předních amerických autorů meziválečného období o mladém psychiatrovi, který se ve Švýcarsku ožení s milionářskou dcerou, částečně vyléčenou z těžké duševní choroby, a péčí o tuto duševně chorou ztrácí postupně síly v té míře, jak je jeho žena získává. Autor v něm důvěrně proniká do luxusního, avšak duchovně sterilního života americké smetánky v Evropě a podrobuje ji nemilosrdné kritice s platností sociálního dokumentu doby.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1976 , OdeonOriginální název:
Tender Is the Night, 1934
více info...
Přidat komentář
Neoslovilo. Po Velkém Gatsbym jsem čekal trochu jiný přístup, ale nestalo se. Dílo na mě působí jako deníkové zápisy s místy velmi trefnými postřehy ohledně psyché postav, nicméně opět mě četba ubíjí jednoduchými dialogy a popisem děje.
Sociální sonda? Kdeže.
Pokud na knihu budu pohlížet jako na kritiku bohatého (majetného) života a zároveň chudého na hloubku a opravdovost, je to román uspokojivý a slibný.
Asi bych si netroufla srovnávat román Velky Gatsby s tímhle románem. už jen proto, že Gatsby je uchopitelnější. A kromě toho Gatsbyho hraje ve straší verzi filmu můj oblíbenec Robert Redford.
Povrchnost postav je sice podobná, nicméně tento román pojímá trochu jiný záběr tím, jak se zaměřuje na vztahy mezi dospělými a jejich naprosto konzumní pojetí, proto myslím absentuje jakýkoli širší pohled na vztah hlavních postav se svými dětmi.
Dlouho, předlouho jsem se nemohla začíst, dopředu jsem si o románu nic nečetla (a ze školy úspěšně vše zapomněla). Bez předsudků a očekávání jsem dostala v podstatě hrozivě smutný příběh o závislosti, která není zdravá, o soucitu, který člověka ničí, a bolesti, která z koktejlu obojího vyplývá.
Toto JE Fitzgerald! Román ubíhá pomalu jako ubíhají dny nudící se smetánky. Povinnost stále se bavit a bavit přitom povinně i druhé je únavná. Fitzgerald geniálně vytváří atmosféru zbytečných životů na pozadí koupeného manželství.
Po celou dobu čtení jsem byla intenzivně ráda, že můžu pracovat, že mám obyčejné starosti a odpočívám z únavy těla, ne duše.
Atmosférou se Něžná je noc blíží Velkému Gatsbymu, ale ve skutečnosti je to úplně jiné dílo, mnohem civilnější, skutečnější.
Je docela legrační, že se hlavní hrdina jmenuje Potápěč. Co všechno asi Fitzgerald zažil se Zeldou? Na toto téma je také román Alabama song.
Dick je zdatný nejen jako člověk, ale nakonec i jako pijan. Neberte si nikdy milionářku, může vás to zničit jako jeho… A k tomu ještě tak nervově labilní osobnost. Starali jste se někdy o takového člověka? Zde platí pravidlo: 100x nic umořilo osla. (Dick docela neprofesionálně trpěl… a pak se zatvrdil a přísně rozlišoval mezi mezi Nicole nemocnou a zdravou.) Začal nadmíru pít. Vztah se za 5 let zcela vyžil, ale Nicole se od Dicka docela nikdy neodstřihla, dával ji takovou jistotu, že žila vždycky podle něho. Nakonec ji to přestalo bavit. Jak asi vycházela s Tommym? A Dick se vypařil do nenávratna…
Smutné? Ach, ta divoká 20. léta!
Francise Scotta Fitgeralda mám hodně ráda za jeho Diamant velký jako Ritz. Velký Gatsby se mi moc nelíbil a tak jsem k této knize přistupovala s mírnými obavami. Ale nebylo proč. Částečně autobiografický román. Láska rámovaná psychickou nemocí, alkoholismem a psychiatrickou léčebnou.
Docela zajímavá kniha, ale na psychologický román byly charaktery postav málo vykreslené, ploché. Děj příběhu jednoduchý, stále jsem čekala, že se něco stane, nicméně prostor k zamyšlení tu je. Čekala jsem víc.
Zajímavý psychologický román F.S. Fitzgeralda o zanikajícím milostném vztahu z prostředí bohaté smetánky na pozadí let 1917 - 1930. Na Velkého Gatsbyho samozřejmě nemá, ale i tak jsem si čtení, až na pár zdlouhavějších scén a popisů, které často hodně odbíhaly od hlavního dějového pásma, užila. První půlka knihy byla dost nejasná a zdlouhavá, od druhé půlky už začal být děj poutavější a víc se dostával na povrch zprvu nejasný vztah dvou hlavních postav. Lehce zklamaná jsem byla závěrem, čekala jsem nějakou gradaci nebo tragédii. Bezpochyby lze však tuto knihu zařadit, spolu s Velkým Gatsbym a Na prahu ráje, mezi Velkou trojku Fitzgeraldových klasických románů, autorů ztracené generace.
Tato kniha mne vůbec neoslovila. Od samého začátku jsem se nedokázala začíst. Název knihy „Něžná je noc“ sliboval hezký romantický příběh, což se nekonalo. Bylo tam příliš mnoho osob, příliš mnoho míst, o kterých se hovořilo, kde se měl děj odehrávat. Měla jsem z toho pořádný zmatek.
Hlavní osobou byl doktor psychiatr Richard (Dick) Diver, který se oženil s napůl vyléčenou pacientkou z duševní choroby, Nicole Warrenovou. Nicole byla velmi bohatá, Dick mohl hojně využívat jejích peněz k budování své kariéry. Měli dvě děti, chlapce Laniéra a holčičku Topsy. Byli Američané, ale žili na jihu Francie v Provence. Děj se odehrával na více místech, také ve Švýcarsku, v Paříži, v Římě, v Německu, kam se všude Dick Diver dostal. Do jejich manželství a rodinného života zasáhla mladá herečka Rosemary.
Nezajímavé pasáže jsem musela přeskakovat, musela jsem se moc nutit, abych knihu dočetla. Kdybych si ji nezvolila do čtenářské výzvy, odložila bych ji.
Ve srovnání s daleko známějším Gatsbym mě to bavilo mnohem více. Párek Američanů si užívá v Evropě... ale ono to vlastně není tak úplně jednoduché, když dostáváme sondu do jejich života a dozvídáme se celý příběh s psychiatrickou léčebnou. Fitzgerald svým posledním dílem v době vzniku možná díru do světa neudělal, ale jsem rád, že si pozornost získalo později, protože si ji určitě zaslouží.
Ono je tak jednoduché takoveto lidi odsoudit. Ale Fitzgerald odsuzuje hluboce a zajímavě, lépe než většina jiných autorů. Také je trýznivé a poučné sledovat hlavní postavy, které se topí ve vlastní situaci bez možnosti se z ní vymanit. Společným jmenovatelem jsou peníze, což svádí ke zjednodušení, ale autor je mistr v rozpracování a pochopení sdělení, že tak jednoduché to zas není. Autor sám je ztělesněním Ameriky. Ale i Ameriky velkých klasických filmu MGM, jako Velká země nebo Africká kralovna. Člověk u FSF automaticky musí srovnávat s díly Tennesseeho Williamse který je daleko lepší autor, opravdovější psycholog a dokáže zasáhnout ještě daleko hlouběji.
Vynikajúci psychologický román založený na objavných opisoch prostredia a presných charakteristikách postáv.
Knihu jsem dočetla před více než měsícem a doteď nad ní občas přemýšlím. Nevím vlastně ani co si o ní myslet. Byla to má první kniha od Fitzgeralda, ale rozhodně mám v plánu od něho přečíst další. Jen mi trochu dělalo problém se vždy dokopat přes začátky nových kapitol, poté jak se kapitola rozjela, jsem četla jak ďas. :) Co se týče děje - nic extra, postavy takové nezajímavé, nic neříkající, jediná Nicole byla pro mne fascinující, možná proto, že jsem jí úplně nerozuměla. A přesto ve mně kniha zanechala spoustu emocí a myšlenek, i když se to zdá jako naprosto obyčejný, nudný příběh s kapkou klišé. Nevím z jakého důvodu to ve mně nechalo hlubší význam, na kterým doteď dumám. Za mě krásná kniha a jsem vděčná, že jsem ji opravdu přečetla, i když místy jsem ji 2 týdny neotevřela..
Rovněž velké zklamání. Půjčila jsem si anglicky originál poté, co jsem na tuto knihu slyšela pět jen samou chválu. Nezáživna nuda, na padesáté stránce jsem si řekla už nikdy více.
Velké zklamání. Autor od začátku naznačuje, láká a vábí čtenáře, který ve vykreslené atmosféře očekává.. a nakonec se ptá, co to mělo být. Možná to je ale dokonale vykalkulovaný záměr, protože stejně vnímám ve vlastním životě i snoby v knize vykreslené. Očekáváte velkolepé osobnosti a strhující životní příběhy (protože pro ně jsou dveře přece všude otevřené), ale nakonec jste rozčarováni z poznání, jak prázdné a banální životy vedou. Dočíst knihu stálo hodně úsilí, cimrmanovsky jsem zůstala nad stránkami "ze zvědavosti, zda zbývající část bude stejně tak slabá, jako ta první".
Táto kniha je ukážkou, ako premrhať talent a potenciál. Nielenže tak činili snáď všetky postavy v príbehu, ale aj autor s knihou samotnou.
S Fitzgeraldem se zcela míjím. Jednání, životy a cíle jeho hrdinů jdou mimo mě. Ano, cítíl jsem jistou živost a lidskost postav, ale knihu bych se celkově nebál označit za ztrátu času. Neodnáším si asi vůbec nic. Vše u Fitzgeralda je pro mě zahaleno zvláštní mlhou nesrozumitelnosti...
Divný začátek, divný konec.
Kdysi jsem viděla Velkého Gatsbyho a nedávno jsem si to s odstupem mnoha let zopakovala, abych zjistila, že můj dojem se nezměnil. Založila jsem ho do mentálního šuplíčku „Mnoho povyku pro nic“. Pořád mě ale zajímalo, co tedy na tom FFF je tak zvláštního, tak jsem zkusila tenhle román.
Mám z něj dost rozporuplné pocity. To dílo má navenek všechny rysy klasické limonádky. Nenašla jsem v něm snad jedinou postavu, se kterou bych se chtěla setkat. Ti lidé nic nedělají. Prostě jen tráví čas svých životů mluvením, večírky a řešením pseudoproblémů horních deseti tisíc. Snad kromě Nicole ti lidé buď žádné skutečné problémy nemají, a pokud, tak jsou to problémy vzniklé následkem jejich životního stylu. Veselé je na tom to, že oni to nevědí, protože nemají s čím srovnávat.
Tak proč jsem tu knihu neodložila? Protože mi přestalo jít o to, co v ní je, ale jak je to napsané. A teď nemyslím to, jak FFF dokáže popsat prázdnotu některých svých postav. Popisy, slovní obraty, nádhera. Samotný příběh mě začal bavit až v poslední části. Smutná kniha...
***
Poslední rok a půl na Zugersee jako by, pokud šlo o ni, byl promarněný čas; roční doby se od sebe daly rozeznat jen podle dělníků na cestě, která v květnu zrůžověla, v červenci zhnědla, v září zčernala a na jaře zase zbělela. Z původní nemoci se probrala s novými nadějemi, tolik toho očekávala, ale neměla žádný smysl života kromě Dicka, vychovávala děti, sirotky nepostrádající vedení, k nimž lásku pouze předstírala. Lidé, které měla ráda, byli většinou rebelové, rozčilovali ji a nedělali jí dobře – hledala v nich vitalitu, jež jim pomohla k nezávislosti, k schopnosti tvořit nebo prostě k drsné sebejistotě, a hledala marně – neboť jejich tajemství byla pohřbena hluboko v dětských zápasech, na něž zapomněli. Je zajímala více Nicolina vnější harmonie a kouzlo, ta druhá stránka její nemoci. Žila osamělým životem a vlastnila Dicka, který nechtěl, aby ho někdo vlastnil.
Štítky knihy
láska psychologie psychiatrické léčebny americká literatura manželství sanatorium, ozdravovna rozhlasové zpracování duševní poruchy, duševní nemociAutorovy další knížky
| 2019 |  Velký Gatsby |
| 2009 |  Podivuhodný případ Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button (dvojjazyčná kniha) |
| 1979 | Velký Gatsby / Poslední magnát |
| 1976 | Něžná je noc |
| 1992 | Krásní a prokletí |
"Potrvá ještě stovky let, než nějaké budoucí Amazonky pochopí skutečnost, že je muž zranitelný jen ve své hrdosti, ale jakmile se jí někdo nešetrně dotkne, je křehký jako porcelán."
Přiznám se, že tahle kniha je pro mě neuchopitelná. Sice jsem ji dočetla (na rozdíl od Gatsbyho), ale i tak nevím, co si o ní myslet. Strašně dlouho trvalo, než jsem se dokázala pořádně začíst a celkově příběh je takový těžko srozumitelný.