Nezkoušej na mě zapomenout
Petr Heteša
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/350699/bmid_nezkousej-na-me-zapomenout-mlJ-350699.jpg
4
97
25
Chinco není čtvrť pro rozmazlené hraběnky a zhýčkané citlivky s implantovanými enzymatickými zesilovači, neurotransmiterovými urychlovači a dalšími podpůrnými mozkovými biotechnologiemi. Chinco je přirozený stav věcí ve své původním podobě, v jaké byl svět ještě před iPhonem 6. Chinco je městská rezervace se zakonzervovaným technickým vývojem. Z hlediska zpovykané civilizace jde ovšem o nádor uprostřed technologického megaměsta, které blaho svých obyvatel kontroluje a usměrňuje čidly, kamerami a senzory. Proč se ale ta úžasná civilizační technická struktura rozhodne řešit jeden ze svých problémů zrovna v zaostalém Chincu? Pochopili konečně, že jedinou cestou je návrat k původnímu a přirozenému, nebo jde naopak o velký skok na vyšší level, mimo jakékoli lidské vědomí? V podstatě by mi to mohlo být úplně ukradené, kdyby mi ty kusy mrtvol s černými svíčkami okolo nezhoršovaly statistiky. Nesnáším ty namyšlené pablby z Města s implantovanými mobily, kteří si naivně myslí, že Kriminálka Chinco nemá vlastní mozek. Má. A nepotřebuje žádné neurotransmiterové urychlovače, aby jí (tedy mně) došlo, že tady jde o víc než o brutálně uřezané ruce nebo hlavy. Samostatný román.... celý text
Přidat komentář
Nevím jestli se mi to přestává postupně líbit nebo sahám po horších a horších knihách. První co jsem četl bylo nadšení, druhá pořád skvělá a tato třetí jakože dobrý, ale zas o chlup horší.
Nejvíc mě na Hetešovi baví atmosféra Baltimore. Prostě jako by tam člověk byl. Pak jsou to postavy a vtip. Příběh jak kdy, teď mi to přišlo trochu méně zajímavé, nicméně úplně nepředvídatelné. A to je taky deviza, protože žádná z Hetešových knih, které jsem zatím četl, mi nepřipomínala nic jiného, ani žádnou z ostatních jeho knih.
Další z povedených knih pana Hetesi. Tentokrát se děj odvíjel o poznání pomaleji, zato druhá polovina knihy stala za to.
První setkání s Hetešou dopadlo skvěle. Reálný popis budoucnosti a vtipné repliky mě fakt dostaly. Navíc v podání Petra Třebického jako interpreta v audiu, to ani nemohlo být lepší. Zapomenout ani nezkouším :-)
Chincoteague je tak trochu ghetto, říše nezávislosti a svobodného podnikání, ale také nádor uprostřed technologického megaměsta, které blaho svých obyvatel kontroluje a usměrňuje všudypřítomnými čidly, kamerami a senzory. Teď tu ale začali umírat lidé a kapitán Chris Stowall tuší, že za brutálně uřezanými končetinami je ukryto nějaké velké tajemství. Petr Heteša si rozhodně nebere žádné servítky a hned od první stránky nabízí makabrózní příběh, napumpovaný adrenalinem, vysoce specifickým humorem a originálními hláškami. Chris Stowall je samorost, který se s ničím nemazlí a pravidla jsou mu většinou jen pro smích. Koneckonců málokterá s figur tady funguje ve standardním režimu, a jak se zdá, žádná úchylka není natolik bizarní, aby ji Petr nedokázal do děje zakomponovat. Děje se toho tady opravdu hodně, přesto to není zběsilý, ubíjející maraton bez jediné myšlenky. Na druhou stranu, nedovtipnost hrdinů občas rve cévy z těla a hledání spojitostí je zbytečně zdlouhavé. A ano, očekával jsem, že se to pohne do trochu výraznějšího a zběsilejšího finále, ale co už… prostě Nezkoušejte zapomenout! Na nic ani na nikoho, ani v pekle!
Prvé stretnutie s dielom Petra Heteši dopadlo tak nejak neutrálno-priemerne. Postava chlastajúceho, všetko vediaceho a takmer neomylného, rokmi poznačeného a teda pomerne letitého pardála (napriek všetkým negatívam pôsobí na opačné pohlavie ako magnet na železo), to všetko sú ingrediencie drsného detektíva majúceho slabosť pre ženy (zvlášť novinárky), pripaľujúceho si jedno žváro od druhého - tak takáto hlavná postava tu bola už pred sto rokmi a je to obohraná platňa. Vzhľadom na vek autora je jasné, že sa mu noir štýl nevyhol (ani mne) a poznačil ho - v dobrom aj v zlom so všetkým, čo k tomuto štýlu patrí. V príbehu nie je nič prekvapivé, nie je tam jediný zvrat, ktorý by vyvolal aspoň nadvihnutie obočia, prípadne mimovoľne utrúsené "no páni", ale príjemne sa to číta a to je Hetešova najväčšia devíza - vie aj fádne a stokrát obohrané námety príťažlivo nielen napísať, ale aj opísať, sem-tam mierne nechutne. Už viackrát sa mi stalo, že po prvom nevydarenom čitateľskom rande som nadviazal pevný a pomerne nekritický vzťah s dielom jeho/jej autora/ky a práve vďaka výbornej "čítavosti" siahnem aj po inej Hetešovej knihe.
„Ráno bylo jedním z těch,
kdy víte, že nejpozději za dvě hodiny
přijde armagedon,
a tak už máte dopředu
blbou náladu“.
Nezkoušej na mě zapomenout! Ani v Pekle!
Další ze série knih pana Heteši opět nezklamala. Sice tu není tolik srandy, jako v některých předcházejících příbězích, ale je to další pecka. A musím uznat, že i brutálnější. Smrt v tomto příběhu je opravdu krutá a asi není pro všechny čtenáře. Navíc tu umírá i dost zvířat. A tím nemyslím jen lidi. Krvavé a bolestné vraždy jsou tu skoro na denním pořádku. Jedná se vlastně o detektivní sci-fi nářez z nedaleké budoucnosti.
Malá ochutnávka:
„S ničím podobným jsem se ještě nesetkal. Možná by stálo za to zjistit, jestli tu nemáme zbrusu nový krysí spolek. … Ale spíš než na drogový gangy bych hádal na gangy magický. Černý svíčky, kresba křídou na podlaze... Nepřipadá mi to jako válka o teritoria drogové distribuce. Spíš to vypadá na bitvu o teritoria astrálních entit.“
...Co to je? Vyvalil na mě oči Steward.
„Démoni, andělé, víly a čerti“
...Běž do prdele, Chrisi.
I zde můžeme očekávat vtipné situace s Jackem Danielsem, sem tam nějakou tu camelku a spousty krve. Dokonce je tu i jistý nádech mimozemšťanů. Nebudu to však rozvádět, mohl by to býti spoiler. Opět jsem se bavil, smál, a příběh s hlavním hrdinou doslova prožíval. Několik krásně vypointovaných kapitol a i konec je miloučký. Nebudu se rozhodovat, tady je to jednoznačně deset půlek žlutých Hetešovo motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Citát: Nevěřím na démony. Do prdele, co s tím?
Tak tohle me silene bavilo. Z kazdou knizkou od Pana Hetesi si rikam, ze zrovna ted ctu to nejlepsi. Jeste ze tech knizek napsal docela dost, ale az mi dojdou tak budu brecet a ja nikdy nebrecim.
Příběh, v němž mi hlavní hrdina připadal jako Phil Marlowe budoucnosti. Hned z kraje jsem tušila, o co asi půjde, ale vyústění se mi vůbec nelíbilo. Hlavní hrdina nemá rád přetechnizované Město a sledování "Velkým bratrem", ale to, co se mu nakonec stalo je podle mne daleko horší. Z Města mohl utéci do Chinco, ale na konci příběhu nemohl před "sledovačkou" utéci nikam!! S mechem se asi nesetkáme, ale určitou podobu "prorůstání" sledujeme v přímém přenosu....
Nezkoušej na mě zapomenout! Ani v pekle! Ti, jimž byl určen tento vzkaz, určitě nezapomněli a vzhledem k tomu, že se jistě do pekla dostali, tak na to budou myslet věčně. V Chinco (Chincoteague), zapomenuté to části Města, kde nefunguje většina technologií a kde se nevyskytují lidé nadupaní různými neurotransmiterovými urychlovači, implantovanými enzymatickými zesilovači a aktivátory endorfinových systémů, běží pohodové dny. Místní obyvatelé, kteří si zvykli na to, že jsou v podstatě vyvrženci a jako takoví jsou Městem trpěni, žijí v symbióze se svou policií a občas jsou ochotni ji i bránit proti po zuby ozbrojeným a arogantním týpkům z NSA (Národní bezpečnostní agentura) z Města. Všední atmosféru však naruší nezvykle brutální vražda a nezůstane u jedné. Někdo má zájem vše zamést pod koberec. Ve hře je NASA i magie. Kniha má svižné tempo a vtipné dialogy, alespoň já jsem se při čtení chechtala nahlas. Ponaučení z tohoto příběhu je jasné - nikdy nepodceňujte mech! PS: Chrisi, tu kočku jsi zabíjet nemusel, odpouštím ti jen kvůli těm spřáteleným havranům.
Opět taková klasická "stará dobrá americká detektivka", kde jsou ale moderní vymoženosti a český humor, zkrátka klasický Heteša. Jako jo, celkem to ubíhá, ale pořád pro mě zůstává nejlepší Nevermore Baltimore. Zkusím určitě nějakou další jeho knihu.
Moje hodnocení - cca 70% - je ovlivněno zvýšenou laťkou, kterou si u mě autor nastavil :)
S autorem jsem se seznámil prostřednictvím knihy Sex, drogy & cyb'n'roll, u který jsem si neskutečně bahnil. Po dočtení jsem se tedy ihned vrhl na další hetešovku a přenesl se do Chinca. Super pasáže se střídaly s těmi méně záživnými, kde mi prostě něco chybělo... Laťka holt byla příliš vysoko.
Zatím nejslabší, co jsem od autora četla. Jsem u něj zvyklá na napětí, ale tady, přes všechnu tu střelbu, si děj prostě tak nějak plyne...
Heteša a jeho svět už je pojem, tato kniha klasicky výborná, jen by mohl autor psát rychleji...
Fajn oddechovka, výborně vymyšlené prostředí, příběh má spád, ale poměrně brzy bylo zřejmé, kdo za tím vězí (což je asi jediné mínus).
Od Heteši jsem četla již 4 knihy a tahle mě rozhodně bavila nejmíň. Ani už jsem ji nemohla skoro dočíst, ale přemohla jsem se. Obzvlášť závěrečná část s přeměnou je velká nuda. Spousta okamžiků byla předvídatelná. Zkrátka za mě zatím nejslabší, spíše doporučuji Morphin Red.
Po přečtení Sex, drogy & cyb´n´roll jsem se začetl i do této knihy. Po pár stránkách jsem byl překvapen i mile potěšen, že autor se drží zajetého stylu svých hlavních hrdinů. Kouří stejná cigára s velbloudy, pijí stejnou značku whisky, mají stejný styl humoru a milují krásné ženy. Vyšetřování "rituálních" vražd hlavního hrdiny Chrise mě moc bavilo a vyvíjelo se správným nečekaným směrem. Jsem rád, že jsem si knihu koupil a chtivě ji přečetl.
Tak další Hetešova kniha za mnou a musím nechat že mne každá další baví víc a víc. Jsem rád že jsem tohoto autora poznal a moc se už těším na jeho další knihu. Tenhle styl psaní mu rozhodně sedí. A rozhodně bych to Chinco moc rád navstivil.
Nová Hetešovka rozhodně nezklamala, v podstatě nám neservíroval nový román který bychom mohli zařadit do kategorie noir. Kniha je svižná a čtivá, ale jak to u Heteši většinou je závěr knihy se bere moc hopem a na několika málo stránkách je konec příběhu. Klidně by kniha mohla být trošku delší. Ale jinak 5*
Štítky knihy
detektivní a krimi romány české detektivky české sci-fi česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2019 |  Co to žere a kde to spí |
| 2012 | Sex, drogy & cyb'n'roll |
| 2016 | Infico |
| 2010 | Nevermore Baltimore |
| 2009 | Démoni jsou věční |
Kniha Nezkoušej na mě zapomenout je v
| Přečtených | 127x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 76x |
| Chystám se číst | 38x |
| Chci si koupit | 19x |
| dalších seznamech | 2x |
Když dva dělají totéž, nikdy to není totéž. Naštěstí. Četl jsem to krátce po Kotletově Revoluci, která mi připadala jako špatný Baltimor, a tak mě tento pravý Baltimor vysloveně pohladil na duši. A současně mi dal naději, že se česká fantasy nezvrhá jen v kvanta mrtvol a nepřirozeného sexu. Tady má každá mrtvola svůj smysl a posouvá příběh dál. A i když vlastně k sexu nikdy nedojde, neustále to mezi postavami jiskří a čtenář si užívá perfektní hlášky a narážky. Jedině snad co mi úplně nesedělo byl jednoznačně postavený závěr. Nechat to jen oblasti náznaků a možného vývoje by mi ke stylu knihy sedělo víc.