Nezapomenutelné experimenty

Nejlepší je pro mně asi první povídka, ta nejkratší, která ale najednou končí aniž by se cokoliv rozehrálo. Capart zůstal bez nějakého vysvětlení a poslední povídka byla pro mně docela utrpení. Chápu že se autoři zaměřují spíš na psychologii postav a libují si v absurdnich dialozích, ale to není úplně tak můj šálek čaje. Zkrátka jednou přečíst stačilo.

Já jsem dal Strugackým druhou šanci, ale stejně jak před desítkami let i teď jsem bez šance…mě se to prostě nelíbí…v první povídce se něco začlo dít a byl konec…z první novely jsem přečetl dvě kapitoly říkal jsem si, jestli se ukáže, že operátor robotů je také robot…prostě z nich mám v hlavě chaos…snad jen Je těžké být bohem, to jsem dal…

Dvě povídky jsem četla před mnoha lety, jedna se tehdy jmenovala Špunt. Líbily se mi, tehdy mě bavily všechny knížky od těchto autorů. Tak jsem je po víc jak dvaceti letech zkusila znovu, už to nebylo ono. Knihy zůstávají stejné, čtenáři ne.