Než natáhnu brka
Antti Tuomainen
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378046/bmid_nez-natahnu-brka-7ey-378046.jpg
4
176
49
Jaakkovi je 37, když mu lékař oznámí, že nemá chřipku, ale umírá na otravu – a nemá už moc času. To člověku na dobré náladě nepřidá. A aby toho nebylo málo, když se z ordinace vrátí domů, přistihne svou ženu, jak si užívá s Petrim, mladým, přitažlivým zaměstnancem jejich společné firmy. Firmy, kterou začíná ohrožovat nebezpečná konkurence. Jaakko se rozhodne vypátrat toho, kdo mu usiluje o život. A taky chce, aby jeho firma prosperovala, až on tady nebude. Obchod s houbami matsutake, které se za vysoké ceny vyvážejí do Japonska, běží výtečně. A ve Finsku rostou ty nejkvalitnější. Ale zbraně nové konkurenční firmy mají skutečně tvrdý kalibr. Je to snad Jaakkova chyba, když začnou umírat její zaměstnanci? Ale copak má čas starat se o jiné lidi? Protože jedno je jasné: se smrtí za zády jde všechno rychleji a je potřeba užít si i využít každou minutu. „Než natáhnu brka“ není obyčejná detektivka, ale mimořádně zajímavá kniha: veselá i tragická, citlivá i podivínská, plná životní moudrosti a vtipu, je to román, který navzdory černému humoru probouzí radost k životu a při jeho čtení si připadáte, jako by vám před očima běžel film Akiho Kaurismäkiho.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2018 , Kniha ZlínOriginální název:
Mies joka kuoli , 2016
více info...
Přidat komentář
Tato kniha se mi líbila. Vyposlechla jsem ji audio, skvěle načtenou. Zábavné, vtipné s černým humorem. Plno skvělých absurdit, které vás pobaví. Kniha má zajímavé téma, takové neotřelé a přitom propracované.
Pokud hledáte oddychovou humornou "detektivku", tato kniha se vám bude líbit. Za mě fajn počin, nic co bych potřebovala číst 2x nebo se k tomu nějak vracet, ale špatné to rozhodně nebylo.
V této knize se hlavní hrdina na začátku dozví, že umírá, navíc knihu napsal finský autor, tudíž by se dalo očekávat něco bezútěšného, prodchnutého zoufalstvím, ale kdepak, tady je vše jinak, nechybí ani humor. Ono je to vůbec zvláštní dílko - no komu se podaří vyšetřovat vlastní vraždu? ;-) Tady hlavní hrdina tu příležitost má, neboť coby otrávený umírá pomalu. Navrch zjistí, že je mu žena nevěrná a aby toho neměl málo, ve městě se objeví konkurence, jejíž představitelé jsou více než důrazní...
Tohle není typická detektivka, je to spíše tragikomický příběh s dějem, který je místy absurdní, občas lehce napínavý a hlavně pobaví černým humorem.
Zajímavý námět i zpracování. Audio je výborně udělané, podání působí možná více humorně než jak bych vnímala četbu.
Moc hezká práce. Tenhle zvláštně ironický noir příběh o houbách a jejich lidech má humor - ale veselý nijak zvlášť není. Zapůsobí temnotou namíchanou s jasnými barevnými záblesky, mixem přemýšlivých pasáží s akčními a téměř čistě buranskými a nejednoznačným melancholickým vyzněním. Vyšetřovat vlastní vraždu, to chce celého chlapa (i když má břicho a neumí se oblékat).
Mrazivě zábavný, často plný absurdních náhod a ztřeštěných postav, přesto lidský a občas smutně melancholický příběh z malého města kdesi ve Finsku.
Suchý, černý humor člověka nenutí k výbuchům smíchu, ale celá kniha je ve své absurdnosti vtipná.
Děj se řítí dopředu závratným tempem a až na ta nevyslovitelná jména se kniha čte jedním dechem.
Celý příběh je strašně praštěný a pokud by se udělovala cena za nejoriginálnější kriminální román, tak Než natáhnu brka by byl jednoznačným favoritem. Nevím, na jakých houbičkám při psaní frčel autor, ale dějová linka je originální (líbilo se mi pojetí, kdy někdo vyšetřuje svou vlastní vraždu, když je ještě naživu), prolnutá suchým, temným a velmi svérázným humorem a postavy jsou bizarní a některé až šílené. Byla to osvěžující změna a děkuji Kapp66, která mě na čtení tohoto dílka svým komentářem navedla.
Až se se mnou bude někdo zas dohadovat o tom, že žádný „národní humor“ neexistuje, bude ten finský mým silným argumentem PRO jeho existenci. Tři autoři (na první dvě jména musím použít CtrlC-CtrlV) Paasilinna + Jääskeläinen + Tuomainen (třetí jméno je v pohodě, zato jeho postavy! – moje antroponomastická část mozku se až přeládovala) a jejich svérázný humor-nehumor. Přijde to jenom mně, nebo na tom něco je, že finský černý humor, tedy ten v pohledu na smrt, je tak trochu ledabylý? Jako by to nebyl prostředek, jímž se bráníme neúprosné konečnosti, ale spíš jenom téma k úvaze a podnět k novým činům. Žádná deprese, žádné fáze přijetí vlastní blízké smrti, šup do akce! Zřejmě jsem na to nakonec taky přistoupila, protože chvíle, kdy vrah vysvětluje svůj motiv, mě vyloženě pobavila. Kus čtvrté hvězdičky přidávám za to, že zrovna houby jsou tak silným hybatelem děje; jenom si říkám, že u nás by snad kapitalismus nad českou houbařskou vášní nezvítězil. My svoje hřiby Japoncům neprodáme, sami si je zblajzneme!
„Smrt je v životě jediná jistá věc, až děsivě jediná věc, na kterou je možné se opravdu spolehnout.“
Nenáročný thriller o umírání, houbách a nevěře. Antti Tuomainen tentokrát vyměnil poetické hloubání za komediální rovinu, kterážto vyprávění sluší mnohem víc. Ovšem nečekejte od finského humoru rozvernou taškařici se spoustou vozembouchů. Tedy, pominu-li mé nekonečné snahy o vyslovení jmen jednotlivých aktérů, které mě rozesmávalo samo o sobě. Každopádně, autorova představa vtipného momentu spíš připomíná vkus Sama Raimiho, přičemž dávkování je ohraničeno velkými časovými intervaly. O to víc pak zaskočí, když na ně dojde, stejně jako pobaví svou morbidností.
Zbytek vyprávění už na tom tak vesele není; lépe řečeno, většinu prostoru zabírá hrdinovo nepříliš konstruktivní hájení nejen svého manželství, ale i vlastní firmy. Přestože však gradující události překvapí jen sporadicky, výsledné odhalení potěšilo právě kvůli tomu, že se vydalo jinou cestou, než jaká se zdála od poloviny narýsovaná.
Pěkně napsaná kniha, plná černého humoru. Hlavní hrdina mi byl velmi sympatický.
Pribeh plny cerneho humoru. Obdivuju svezi, minimalisticky styl autora a necekane (byt trochu suche) rozuzleni.
Moc hezká detektivka, lehká jako mladé víno, řízný humor jako desetiletá whiskey, dávka sebeironie na soudek piva, stejně jako mnoho předkomentátorů, i mně trochu překvapila absence motivu, na druhou stranu, tady do tohoto příběhu to tak nějak lehce zapadlo, to nejde moc okomentovat, to se musí přečíst, a že to bude čtení krásné, svižné a slzookaté!
Tak tohle jsem si užila, černý a suchý humor, rychlý spád, nečekané zvraty; jen docela malá výtka k tomu, kdo je vrah, nebo spíš k jeho motivaci (nebo nedostatku motivace). Jinak to nemělo chybu.
Audiokniha
K poslechu této knihy jsem se dlouho odhodlávala. Měla jsem strach, že bude moc truchlivá nebo depresivní, ale opak je pravdou. Skutečně mě zaujala, bavila mě, i když jsem pořád měla takový tísnivý pocit z neodvratného konce. Ale ta směsice kontrastů co se týká žánru, vtipu, vážnosti a jemného filozofování o životě i smrti mě prostě bavila.
Těch pět hvězdiček není úplně čistokrevných, ale myslím, že si kniha zaslouží posunout se do červených procent.
Příběh s pořádnou porcí černého humoru, ironie a nadsázky, okořeněný takřka tarantinovskými scénami. Vzhledem k tématu zde ale najdeme i jisté existenciální pasáže o smyslu života. To vše na pozadí nádherné finské přírody, které se vám dostane hojná porce. Než natáhnu brka rozhodně vyčnívá svým tématem, humorem i zpracováním, ale i přesto na některých místech jinak dobře ubíhající děj malinko zpomaluje. Rozhodně se tím ale nenechejte odradit, stejně jako složitými finskými jmény a názvy :)
4,5/5*
"Každý by měl aspoň jednou za život umřít."
Ne že bych to sobě nebo někomu jinému přál, ale přece jen neuškodí zastavit se a zamyslet - co je v životě skutečně důležité? Co bychom si přáli, aby tady po nás zůstalo? To je asi to zásadní, co se skrývá mezi řádky knížky, ve které se vypravěč musí vyrovnat s realitou vlastní smrti ve velmi dohledné době.
Než natáhnu brka představuje svižné vyprávění s přímočaře se odvíjejícím příběhem. Poměrně často si autor vypomůže těžko uvěřitelnou náhodou. Ostatně samotné pozadí příběhu je poněkud kostrbatě vystavěné a motivy některých postav obtížně vysvětlitelné. Přesto kniha baví, jazykem, situačním humorem, sebeironií vypravěče. Vysloveně jsem se těšil na nová překvapení, která se objeví za dalším rohem, a najednou byl konec!
Jakmile je smrt na dohled, literární postavy to obvykle aktivizuje, a některé až do té míry, že si říkám, jestli by to už konečně nemohly mít za sebou. To rozhodně není případ tady toho finského Houbaře! Je to knížka o rozvoji podnikání, o tom, že co je ti svaté, to si bráníš a taky nepřestaneš břicho zatahovat jen proto, že ti na něj zírá zubatá. Je to vtipné tak akorát, rychlé tak akorát, postav je tam taky tak akorát a ještě k tomu, i přes tu dynamičnost, se to takhle klidně mohlo stát. Ani by to nemuselo být ve Finsku, my to tady s houbami taky celkem umíme.
Možný Spoiler
Audio. Jasné, stručné a výstižné. Přesto je vrah znám až na konci. Bohužel konec byl zvláštní a pro mě trochu špatně srozumitelný. Knížka je místy sice docela vtipná, ale moc nadšená jsem nebyla.
Celá kniha je laděna do Tarantinova stylu. Kdo má jeho filmy rád, tak si tento příběh bude užívat. Plný počet nedám, protože z tohoto neotřelého tématu šlo vytěžit mnohem víc. Jako bych před sebou měla dort, ze kterého již spadla šlehačka. Také audio knižní zpracování mohlo být povedenější. Místo neustálého startování auta a podobně divných ruchů, bych mnohem více ocenila hudební předěly. Ale pan Martin Hruška odvedl profesionální práci a při poslechu jsem se rozhodně nenudila.
Mnohem víc existenciální, než bych býval čekal, ale to je vina spíš blbě napsaný recenze. Humoristická detektivka to opravdu není. Detektivka (svého druhu) to snad je, dobrá knížka to je určitě.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány humor finská literatura černý humor severská krimi
Autorovy další knížky
| 2018 |  Než natáhnu brka |
| 2012 | Léčitel |
| 2015 | Moje temné srdce |
| 2016 | Důl |
| 2020 | Malá Sibiř |
Kniha Než natáhnu brka je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 208x |
| Čtenářské výzvě | 21x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 74x |
| Chystám se číst | 97x |
| Chci si koupit | 19x |
Líbilo se mi to hodně. A připomínalo Paasilinnu, o tom žádná. Finové...
Šance ústřední postavy při startu. Veškeré reálie. Bizarní osazenstvo. Nahodilosti, které posouvají děj dopředu, a to se značným spádem, přestože by se podle vší logiky žádný děj odehrávat neměl, naopak by měl skomíravě zhasnout na samém počátku. Nebo po pár stránkách. Maximálně.
Bavilo mě to hrozně moc. Ale co byla úplná paráda; vyšla z toho perfektně motivační kniha. A taky kniha o umírání, - ne!, nebojte se! - prostě knížka, která se jen tak mimoděk mezi absurdním a často přičernale komickým děním, oscilujícím na hraně slušného thrilleru, dotýká průběžně a zcela nenuceně témat, která se nepředkládají a nezpracovávají úplně snadno.
A to by si možná zasloužilo červený čtvereček hodnocení, přestože samotný konec téhle zvláštní a zajímavé knížky - no, i když.., já byla vlastně spokojená. Co taky... :)
Poslouchala jsem audioknihu, načetl ji Martin Hruška. Dobře.
Mimochodem, nečtěte si dopředu anotaci; knížka je sice jen nepatrně obsáhlejší, ale přece jen o mnoho lepší...