Nevpouštěj les dovnitř

Hledáte ideální knihu na podzim a chcete se bát? Pak jste tady naprosto správně!

Samozřejmě, že jsem si říkala, že horor pro dospívající zvládnu s přehledem. Dobře, jsem trochu větší poseroutka než jsem čekala. Při čtení jsem si říkala, že si nesmím představovat příšery a tak jsem se toho držela, dokud nepřišla ilustrace. Řeknu vám, že ty jsou hodně povedené, ale pro mě to znamenalo, že musím číst jen když je den

Příběh se odehrává na výběrové internátní škole, která je obklopena děsivým lesem. Sledujeme hlavně příběh Thomase a Andrewa a jejich kamarádky Dove, která je zároveň sestra Andrewa. Společně se vrací ke studiu v maturitním ročníku, ale začnou se dít podivné věci a v okolním lese se začínají objevovat příšery.

Nikdo neví, proč se příšery objevily a co mají v plánu, ale Andrew s Thomasem mají plán udržet je daleko od školy a tak každou noc chodí do lesa, což je zakázané a bojují s příšerami.

Konec byl doopravdy brutální, ale přitom extrémně zajímavý! Odhalí se tady některé skutečnosti, které naprosto změní celý příběh a musím se přiznat, že jsem to neodhadla a nečekala.

Navíc se v průběhu celé knihy vyjasňuje vztah mezi Thomasem a Andrewem a vlastně i ostatních, jak nahlíží na jejich vztah, kdo chtěl koho chránit a nebo kde byla nějaká stará křivda.

Trochu mě mrzelo, že některé věci a i některé okolnosti toho vztahu nebyly dostatečně vysvětleny. Autorka má neobvyklý styl psaní, takže to může někoho odradit.

Já mohu naprosto doporučit lidem, co vyhledávají knihy z temného prostředí a nebo s tématikou Dark Academy. Případně pro čtenáře, které s horory začínají, myslím, že pro skalní fanoušky hororu by to byl slabý odvar.


3.5/5

Nevpouštěj les dovnitř byla jednu dobu úplně všude. Četla jsem i nějaké zahraniční recenze a bylo mi jasné, že se do knihy prostě musím brzy dát. Schovávala jsem si ji na podzim, ale pak na ní nakonec přišla řada při bouřkové sezóně. A to možná bylo ještě lepší načasování. Každopádně jsem byla hrozně zvědavá, jak kniha zapůsobí na mě.
.
Anotace je vlastně všeříkající a já bych ji musela okopírovat, abych Vám děj přiblížila, ale to dělat nechci, podle mě to do hodnocení úplně nepatří. Můžete mi ale věřit, že každý knihomol hlavní zápletku a celkový nápad ocení. Já osobně byla zvědavá už jen na propojení fantasy a horor žánru.
.
Hlavními postavami jsou Thomas a Andrew. Oba jsou jiní, specifičtí a není problém se v nich vyznat, jsou to takové protipóly. Jejich charaktery krásně ladí s temnou náladou celé knihy a to mě hrozně bavilo.
.
Já vlastně moc nevím, co ke knize napsat a to se mi hrozně dlouho nestalo. Ono je to celé takové zamotané čtení, kde jsou hlubší myšlenky a u některých míst si do teď nejsem jistá, jestli jsem je pochopila správně. Tohle je knížka, která si zaslouží propisku, lepíky a poznámky. A myslím, že to s ní taky udělám, jen co se mi povede na ní ušetřit víc místa.
.
Od knihy jsem měla různá očekávání, ale opravdu hrozně dlouho nestalo, že by mě kniha tak moc vnitřně vyvedla z míry a já moc nevěděla, co s ní. Líbila se mi, hodně. Ale myslím si, že mi dost věcí při čtení neseplo a já si čtení budu muset časem zopakovat s čistou hlavou. Pokud hledáte knihu, která je krásná, temná a nebojíte se zamotané hlavy, rozhodně jí zkuste.
.
Za knihu v rámci spolupráce moc děkuji nakladatelství Host.

Od téhle knihy jsem měla od začátku veliká očekávání, protože v zahraničí se jí dostalo velké pozornosti a navíc byla všude označována jako taková "divnokniha", což bylo pro mě obrovské lákadlo. Ale za mě teda velké zklamání. Divnokniha to byla, která navíc oplývala nádherným jazykem, což pro mě bylo vyhovující po nějakou dobu, ovšem po chvíli mě to přestalo bavit. Jazyk sice nádherný, ale taky velice, velice překombinovaný. Příběh rozhodně tímto utrpěl na tempu, protože ty věty jsou sice hezké, ale ovšem někdy tak nesrozumitelné, že čtete jeden paragraf třeba třikrát, než pochopíte, co se tím autor mínil říci. Velmi pomalu se to četlo a to byl za mě kámen úrazu. Pak už jsem jen přetáčela stránky, protože mě to prostě a jednoduše přestalo bavit. Hodnotím jako průměr, ale pokud u nás vyjde Hazelthorn, tak si ho přečtu. Ovšem už s jinými představami....

Už dlouho se mi nestalo, abych nějakou knihu tak moc nepochopila a přesto se mi líbila. Anotace může být o tomhle příběhu, ale zároveň to může být na hony vzdálené. Pro někoho to může být botanický horor, protože jsme téměř neustále v lese a větvemi, liánami, trny, mechem a lišejníkem jsou často obrostlé nejen přírodniny. Taky to opravdu může být YA fantasy. Magie a nadpřirozena je v ději dost. Pokud ovšem se to všechno neodehrává jen v Andrewově hlavě a není tím naznačeno, že se tak vyrovnává se svojí sexualitou a nejspíš i nějakým tím traumatem. Pokud je příběh o téhle možnosti, tak vidím hrubé porušení péče o dítě. Celou dobu se nacházíme na půdě střední školy a rodičovstvo nikde. Chápu, že se do děje nehodili, kdyby zasáhli, byl by to úplně jiný příběh. Ale jako platit školné můžou a starat se o duševní zdraví svých potomků ne? Jak říkám, spousta a spousta rozporů. Přesto dávám vyšší hodnocení, protože detaily příšer, monster a zrůd mě okouzlily. Už jste někdy četli o bodlákových vílách? Paráda. A ty ilustrace k tomu? Další paráda. Plesnivá, vlezlá a mrazivá atmosféra? Ano. A ten konec? Ještě že jsem to četla v rámci SČ a můžeme to probírat online.

Ani nevím, co ke knize napsat. Od začátku si říkám, že na konci všechno pochopím. No, i po dočtení jsem lehce naštvaná nebo smutná? Sedím a přemýšlím, jestli jsem to pochopila správně. Takže teď nevím, jestli ty věci, co Andrew viděl, byly nebo nebyly skutečné a jestli ten konec znamená to co si myslím, že znamená.

Kniha mimo můj obvyklý čtenářský výběr i mimo věk zacílení, čteno díky společnému čtení. Velký plus za ilustrace v knize. Bavilo mě to, skvěle to ukazovalo atmosféru školy, mysl mladých klůku, strachy. Mělo to pár logických děr, chybějící rodiče, když se něco dělo atd. Ale zas to nebyl hlavní cíl, námět. Líbilo se mi to, nesedla jsem si úplně na zadek abych dala 5hvězdiček, ale za 4 mi to stojí!

Musím říct, že jsem v šoku. Kniha byla vážně dost zvláštní, jak jsem se dočetla z různých recenzí, než jsem si ji zakoupila. Já mám ale divný věci ráda, takže jsem do toho šla a knihu si přečetla. Čekala jsem teda o dost těžší čtení vzhledem k tomu, že dost recenzí obsahovalo stížnosti typu "knížce jsem nerozuměl/a, text nedával smysl" apod. Knížka je psaná dost srozumitelně a četla se mi dobře. Jediné co mi vadilo je něco, na co poukazovalo více čtenářů a to je příliš na sílu procpané LGBT a nemluvím o vztahu Andrewa a Thomase, který do knížky krásně pasoval, ale o neustálém omývání keců o LGBT klubu, rozstřihování vlaječek apod. Tohle bych si dokázala představit v úplně jiné knížce s kontrastním žánrem, ne v "botanickém hororu" jak to sama autorka nazývá. Jinak se mi moc líbil styl, kterým je kniha psaná. Úžasné dialogy, dost hluboké, někomu mohou znít nechutně, mně osobně se některé úryvky strašně líbily. Vztah Andrewa a Thomase byl jedinečný a hluboký, na úplně jiné úrovni než v běžných LGBT knihách a autorka tu chemii mezi nimi a jejich myšlenky napsala prostě bravurně, až jsem si říkala, jak ji vůbec napadlo některé z věcí napsat.

Konec knihy mě hodně zaskočil, v dobrém slova smyslu – byla jsem s ním spokojená a jsem strašně ráda, že mě dokázal překvapit, jako HODNĚ překvapit. Za mě prostě úžasné čtení, ale ne pro každého.

Netuším, co si mám o tomhle velice lyricky laděném opusu myslet. Ale bylo to dost zvláštní. A nepochopila jsem konec, což mě dost irituje.

Co vy a žánrové zařazení, je pro vás problém, když se od něj kniha odchýlí, nebo zkrátka přehodíte výhybku s ní a jede se dál? Chybné zařazení je totiž případ této knihy.

Na začátku se zdálo, že opravdu budeme číst YA fantasy horor a já se moc těšila, že se dostanu zase k něčemu jinému, ne až tak obvyklému.

Thomas s Andrewem přijeli do školy, začalo se dít cosi zvláštního, tajemného, oživlé kresby, které pronásledují a ohrožují každého, to zní luxusně, že?

Ale pak se to začalo hodně kazit romantickou linkou. Že se jedná o LGBT tématiku jsme věděla a s tím bych problém neměla, ale oni se v tom tak typicky a trapně plácali, až jsem musela protáčet oči.

Bohužel, tato linka hrála prim a některé situace tak byly vzaty jen jako z rychlíku, abychom se mohli věnovat dalšímu "áchání" nad těžkostí vztahů. Docházelo tak k nelogickým a zbrklým situacím, které potřebovaly více prostoru.

Čím více jsem četla, tím více jsem se začala bát, že konec nebude hororový, ale thrillerový. Bohužel, bylo tomu tak. Nebudu spoilerovat přesně v čem, ale tohle byl čistokrevný psychothriller s romantikou.

Autor má "kliku", že já čtu téměř vše, takže prostě přehodím výhybku a jedeme dál, ale tady jsem se opravdu těšila na horor, a když k tomu přičtu další poznatky, tak musím hodnotit pouze jako průměr. Škoda, být to označeno správně, někdo po tom ani nesáhne a zbývající nemají mylná očekávání.

Andrew je vypravěč příběhů. Příběhů ovinutých trny, kde je plno temných, hořkých zákoutí, magie a příšer s elegantními tesáky ve tvaru žiletek. Píše pohádky, ale jsou to kruté pohádky. Všechny pohádky přece nemusí končit šťastně. A Thomas je miluje. Thomas jediný jeho příběhům rozumí. A víc než to, on jediný dokáže jeho příběhy přivést k životu. Dokáže je totiž nejen milovat, ale i ilustrovat.
Když se tihle dva chlapci vrátí po prázdninách do školy, nic není tak, jak bývalo dřív. Thomas se chová zvláštně. A když ho jednou Andrew sleduje do lesa vyjde najevo, že Thomasovy kresby nejspíš oživly a zabíjejí každého, kdo jim zkříží cestu.

Tohle je rozhodně kniha, kterou budete buď milovat a nebo nebude pro vás. Je tak specifická, že si troufám říct, že nic moc mezitím nebude.

Neskutečně mne zaujala anotace, která zní jednoduše skvěle. Těšila jsem se na YA fantasy horor. A ačkoli to na začátku příběhu skutečně na tyto žánry vypadalo, čím víc jsem četla, tím víc jsem tušila, že to bude všechno jinak. No, nakonec se z toho vyklubal spíše psychologický thriller s LGBT romantikou.

Já bohužel ani jeden z těchto žánrů moc nevyhledávám, takže jsem byla spíše zklamána.

V příběhu jsem viděla hodně nelogických věcí. Chápu, že je určena pro mladší generaci, ale přece jen, některé věci mohly být zkrátka vysvětleny více, třeba právě na úkor té romantiky mezi chlapci, která povětšinou stejně k ničemu nevedla. Jak už to bývá, motali jsme se v začarovaném kruhu, já ho chci on mne určitě ne a on mne nechce, ale já ho chci. No, a tohle zkrátka vůbec nemusím.

Co autorům (C.G.Drews si totiž onikají, tak doufám, že to píši správně) nelze upřít je krásné vykreslení tíživé, ponuré atmosféry a tajuplnost lesa i staré akademie. To se mi líbilo moc.

Také se mi moc líbily ilustrace a texty pohádek, které knihu doplňují.

Ještě musít pochválit i skvělý konec. Ten byl originální a líbil se mi přesto, nebo právě proto, že nebyl ukončený. Každý si tak mohl domyslet, svůj vlastní závěr.

Pokud máte rádi LGBT YA romanci, psychologické thrillery s prvky hororu a fantasy věřím, že se vám kniha dostane pod kůži.

Mne uspokojila zkrátka jen částečně. Především její začátek a konec.

Tohle je kniha co nejde odložit, neustále vás nutí pokračovat a pokračovat i když máte pocit, že vás to rozežere zevnitř.
Mohla bych mít hromadu výhrad, že tam něco není dotažené, že jsou tam hluchá místa ale v závěru knihy to dá prostě všechno smysl.

Svět, který v knize je, je znepokojující, temný a místy fakt nechutný a do toho všeho prosakují témata, která by měly znepokojovat stejně jako fantaskní svět v knize a to šikana, homofobie, psychické nemoci....

Romantická linka je napsaná tak, že ji vnímáte, víte co chce říct ale zároveň si neusurpuje veškerou pozornost a přitom dokáže být tak všeříkající.

Závěr je přesně v duchu celé knihy a fakt děkuji, že se to neuzavřelo nějakým klasickým klišé. Ale otázky mě budou v hlavě tlačit ještě dlouho....

Na závěr jen dodám: poserte se všichni homofobové tady.....

Máte radi príbehy s otvoreným koncom, ktoré vám po dočítaní ešte dlho víria hlavou?

Presne takým zážitkom je pre mňa kniha Nevpouštěj les dovnitř – temná, melancholická a miestami poriadne znepokojujúca jazda, ktorá vás buď úplne pohltí… alebo vám vôbec nesadne. Je to ten typ knihy, pri ktorom chápem oba tábory.

Túto knihu som mala na svojom TBR zozname už dlhšie a po dočítaní môžem povedať, že ide o žánrový mix, ktorý rozhodne nie je pre každého. Nájdete tu fantasy, hororové prvky, romantiku, LGBTQ tematiku, dark academia atmosféru aj psychologickú rovinu, ktorá vás núti pochybovať o tom, čo je realita a čo iba výplod mysle.

Príbeh sa odohráva na Wickwoodskej akadémii, mieste, ktoré samo o sebe pôsobí chladne, uzavreto a zlovestne. Sledujeme osudy dvojičiek Andrewa a Dove a ich priateľa Thomasa. Andrew a Thomas vidia príšery – desivé bytosti pohybujúce sa na hranici lesa. Problém je, že nikto iný ich nevidí. A hoci sa v okolí dejú úmrtia a zvláštne udalosti, dospelí aj okolie všetko zľahčujú. Otázka teda znie: čo je vlastne realita?

Práve táto neistota je jednou z najsilnejších stránok knihy. Autorka sa hrá s čitateľom, podsúva mu náznaky, no nikdy nedá jasnú odpoveď. Príbeh tak balansuje na hrane psychologického hororu a nadprirodzena, čo vytvára veľmi nepríjemnú, no zároveň fascinujúcu atmosféru.

Pod povrchom temnoty sa však skrýva intímny príbeh o láske, strate, smútku a strachu z inakosti. Postavy sú emočne zraniteľné, ich vnútorné boje sú cítiť z každej strany a najmä Andrew pôsobí neuveriteľne autenticky. Jeho strach, zmätok, túžba po pochopení a blízkosti sú podané veľmi citlivo.

Úvod knihy môže byť pre niekoho pomalší a ja som sa sem tam v deji strácala. Posledná tretina knihy však výrazne naberá na tempe. Dialógy medzi Thomasom a Andrewom tu boli emocionálne najsilnejšie – miestami som mala zimomriavky, inokedy slzy na krajíčku. Prostredie dark academy je hmatateľné a veľkým plusom sú grafiky príšer, ktoré napomáhajú predstavivosti.

A záver? Ten ma nechal úplne zmätenú – v dobrom aj v zlom. Autorka nám úmyselne nedáva jasné odpovede a ponecháva obrovský priestor na vlastnú interpretáciu. Stále nad tým rozmýšľam a vraciam sa k jednotlivým scénam, aby som si sama poskladala, čo bolo skutočné a čo nie. A presne to je ten typ konca, ktorý buď budete milovať… alebo vás privedie do šialenstva.

Nevpouštěj les dovnitř odporúčam všetkým, ktorí majú radi dark academiu, temné príbehy, psychologický horor, otvorené konce a LGBTQ tematiku. Ak hľadáte jasné odpovede a jednoznačný záver, táto kniha pre vás nebude. Ak však túžite po príbehu, ktorý vás emocionálne zasiahne a nenechá vás len tak zavrieť knihu a ísť ďalej – určite jej dajte šancu.

Zvláštní temný příběh o příšerách v lese, a i o těch uvnitř nás. Z některých scén se mi dělalo zle, třeba, když se Andrew pokoušel jíst sendvič s burákovým máslem. Určitě se teď budu nějakou dobu cítit v lese nepříjemně.

Pokud jste právě otočili poslední stránu a teď se mračíte a zíráte do zdi je vše jak má být.
Tak toto píše autora ve svém poděkování a přesně to jsem po dočtení dělala, jenže mě u toho ještě tekly slzy.
Tohle bylo temné, bolavé, ale krásné.
Jsem moc ráda, že jsem po této knize konečně sáhla.
Moc doporučuji.

Ne, tak tohle tedy absolutně ne! Nezáživné, dva přihřátí magoři, divní spolužáci a do toho příšery v lese, o kterých fakt nevím, co si myslet. Nedočteno, jsem cílová skupina jiných žánrů, nejspíš.

Ja ted asi vubec nevim, jak mam zit dal.
Tento rok mam předsevzetí kupovat co nejméně knih a vytahovat tituly z moji knihovny, které bych jinak odkládala.
Kdyz jsem poměrně nahodou tentokrat vytahla Nevpouštěj les dovnitř, cekala jsem malebnou napínavou pohádku o příšerách a zlobivých klucích.
Vubec jsem necekala, ze dostanu existencionalni drama s tisíci možnými vysvětleními konců, z nichž jedno je bodavější a na podstatu útočnější než to předchozí.
Porad všechno obracím v hlave tam a zpět, doznívá ve mne temna a hustá atmosféra školy a dekadence lesa a ja chci vic, vic, vic, zatímco si myslim, ze lepší konec kniha nemohla dostat.
Dekuji za tento čtenářský až mimotělní zážitek, užila jsem si každou jeho vět(v)ičku.

Taková temná romantasy. Hlavní hrdinové jsou 2 kluci na střední, ale problém je, že se chovají jak holky.

Tohle byla taková divno kniha, která mi teda pekelně zamotala hlavu. :-D Nicméně to mělo skvělou ponurou atmosféru, kdy jste prostě nevěděli, co se vlastně děje, co je pravda a co ne.
A jo, na konci jsem pár minut prostě čuměla do blba a říkala si, co to sakra jako bylo? (ale v pozitivním slova smyslu)

Wow, tak tohle je tak divná a skvělá kniha. Ilustrace co vás doprovází knihou jsou perfektní. Styl psaní autorů je také skvělý. Tak zvláštní, poetický, mnoho podivných přirovnání. No je to něco spešl, nesedne to všem, ale tohle je tak neobyčejné, že to zkusit musíte.