Nevíš?

Ve stereotypních sedmdesátých a osmdesátých letech byl zvýšený zájem o literaturu sci-fi únikem z jednotvárné šedi: pardubický Parkon, sdružování do sci-fi klubů, vydávání vlastních fanzinů … Po roce 1989 byly do dvou let přeloženy nejhodnotnější do té doby zakázané tituly a ve sci-fi začal převažovat brak plný kosmických příšer, paprskometů, amuletů a kouzel. Až v důchodu a po opakování rozhlasových her, které jsem přibližně před dvaceti pěti lety zpracovával podle svých povídek pro redakci Domina, jsem se opět podíval na své literární pokusy. Dospěl jsem k závěru, že v románu „Varování zmizelých“ (Albatros, Karavana 1988) jsem rozvláčně „vysvětloval“, děj bych dnes ponechal, ale podstatně krátil. Povídky v mých očích dopadly lépe, ostatně ty, co byly psány pro Vědu a život, vyžadovaly jistý výkladový rámec. Díky pochopení syna Romana a jeho rodiny, kteří mne podpořili v úmyslu povídky souborně vydat, jsem v nich provedl jen nepatrné úpravy. (Úryvek z autorovy předmluvy ke sbírce)... celý text