Nevinnost otce Browna

Nevinnost otce Browna https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103724/bmid_nevinnost-otce-browna-nBE-103724.jpeg 4 29 6
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Otec Brown série

< 1. díl >

„Brownovky“ nejsou jen poutavým logickým cvičením, ale vynikají i zálibou v paradoxu, jíž nechybí filozofická hloubka. Otec Brown je totiž velkým specialistou na zločincovu duši, zná její vášně, slabosti i triky. Logika vraždy je pro něho především tragickou logikou motivace. Ví, že zvláště v bohaté společnosti se daří neřesti, neboť tato „třída neuznává žádnou vládu, ani vládu zákona.“ Dokonalý zločin neexistuje, v obrazu vždycky chybí klíčový detail. Přetvářka a lež mají vždycky svá omezení, jenom se umět dívat. Chesterton (podobně jako Simenon) považoval detektivku za jeden z nejvyšších uměleckých žánrů, protože v srdci zločinu se skrývá existencionální otázka po smyslu života. Snad proto jsou příběhy otce Browna tak fascinující.... celý text

Literatura světová Detektivky, krimi Povídky
Vydáno: , Alois Srdce
Originální název:

The Innocence of Father Brown , 1911


více info...

Komentáře 6

Recenze 0

Hvězdičky 29

Přidat komentář
Clivicus
12.12.2022 4 z 5
Clivicus

Brownovy způsoby a myšlení jsou zajímavé, až je jimi zajímavý i celý příběh. Opravdu čtivé a místy klidné detektivky, jejichž nejbouřlivější chvíle se udávají v rozmluvách otce Browna.

postrach
02.07.2020 5 z 5
postrach

Kniha povidek,je povedena oddechovka.Pripady otce Browna,me bavi.....

vincek1
12.05.2020 5 z 5
vincek1

Knihu jsem si vypůjčil v knihovně 5.5.2020. Datum jsem dal úmyslně, protože se jedná o otevření knihoven po opatřeních proti koronaviru. Kniha byla vydaná v r. 2019 a v naší knihovně je od 2.4.2020. Takže jsem první čtenář. Možná to vypadá dětinské, ale mě nové knihy vždy fascinovaly, asi nějaká úchylka. Pana autora znám již ze svého mládí a tak jsem si některé povídky osvěžil. U tohoto vydání mně zaujala krásně obálka a vlastně celé grafické pojetí. Ještě odbočka v tv běžely a dosud běží dva seriály s otcem Brownem, Braunem. Jeden z produkce SRN a druhý z Velké Británie. S autorem mají společné některé náměty, ale hlavní hrdina se na hony vzdálil od postavy, kterou stvořil p. Chesterton. To jen na okraj. Doporučuji knihu k přečtení v dnešní době krvavých bestselerů.

kuruteku
26.11.2019 5 z 5
kuruteku

Daleko více než o detektivní příběh nebo teologický rozbor jde podle mne o lidskost, o člověka. Přerod lupiče-gentlemana v detektika, i když nezachycený ve stavu přechodu, je tím směrem, kterým otec Brown napíná své deduktivní metody. A povídky, ve kterých usvědčuje zločince, aby ho dotáhl k vlastnímu přijetí viny (chtěl jsem napsat uznání viny, ale to není přesné), jsou snad tím nejlepším, co bylo v detektivní oblasti napsáno.

čef
10.11.2019 5 z 5
čef

Z knihařského pohledu velmi hezky provedená kniha a rovněž i obsahově velmi zajímavá. Dvanáct povídek o genialitě otce Browna mně sice dělalo velké problémy, ale nakonec jsem spokojen. Je docela obtížné se v každé povídce znovu vložit do situace tak intelektuálsky barvitě a složitě navozené. Sledovat dedukční pochody otce Browna také snad vůbec nejde, musel jsem se většinou nakonec spolehnout na to, že jsou správné. Na procvičení šedých buněk mozkových je však proto kniha více než vhodná.

Sandik
25.03.2019 4 z 5
Sandik

Při čtení knihy jsem zjistil, že jsem všechny v ní obsažené povídky už četl v různých výborech. Takhle pohromadě je ale ještě nápadnější jejich misijní zahrocení. To samozřejmě není nutně chyba, dokonce mi to konvenuje, vadí mi ovšem opakované a dosti neodůvodnění výpady proti ostatním církvím, ať už jde o anglikány, pietisty či kalvinisty (o neevropanech snad raději ani nemluvě). Chesterton zde rozvíjí oblíbené schéma, kdy to vlastní, dobře známé, považuje tak nějak automaticky za lepší a to cizí a neznámé stejně snadno prohlašuje za špatné. Samozřejmě to není nic v té době výjimečného, podobný ranec předsudků byl pro počátek 20. století zcela typický a v řadách nekatolíků bychom nepochybně narazili na to samé. Čekal bych ale, že právě autor tak duchaplných úvah by mohl být poněkud více "nad věcí" a neupadat do žabomyších sporů o to, která církev je ta nejkřesťanštější... Celkový dojem: 80% Podstatné je přece hlásat Krista, nikoliv svou denominaci. Nebo snad ne?