Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477189/bmid_neviditelny-zivot-addie-larue-8Hg-477189.jpg
4
1014
259
Francie, rok 1714. Ve chvíli nejvyššího zoufalství se mladá žena rozhodne uzavřít faustovskou dohodu, díky níž bude žít navěky, ale s prokletím: nikdo z lidí, s nimiž se setká, si ji nebude pamatovat. Tak začíná neskutečný příběh Addie LaRue, oslnivé dobrodružství odehrávající se napříč staletími a kontinenty, během nějž se mladá žena učí, kam až může zajít ve snaze zanechat na světě svoji stopu. Všechno se ale změní, když Addie po téměř 300 letech narazí v jednom knihkupectví na mladíka, který si pamatuje její jméno...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , Slovart (ČR)Originální název:
The Invisible Life of Addie LaRue , 2020
více info...
Přidat komentář
Knizka mne bavila, i kdyz chvilemi se to krapet tahlo . Nicmene pribeh je poutavy, postavy hezky vykreslene, dej ma vetsinou spad.
Addie zavrtí hlavou. „Ty vidíš jen chyby a selhání, slabiny, kterých je třeba využít. Ale lidé jsou komplikovaní, Lucu. A to je na nich úžasné. Žijí a milují a dělají chyby, a citi, tak strašně moc. A já - já už možná nejsem jako oni.
Wau, tak to byl teda silny příběh...Addie chtěla žít a žila naplno,myslim,že to bysme měli všichni.
Nebylo to špatné. Ale na mě asi až moc teen romantika prostě. Ten námět, že mladá holčina proplouvá staletími se tady úplně nevytěžil.
Moc příjemné čtení. Addie si hned zamilujete a budete jí fandit. Jediné mínusy bych viděl ve slabším středu knihy a až moc krátkých kapitol, pár delších by knize jen prospělo.
Náhodou se mi do ruk dostala tato kniha , nečetla jsem obsah ani recenze a byla jsem překvapená obsahem příběhu a krásnou barvou slov, což vedlo ke čtení jedním dechem.
Jaký mám názor, co si o ní myslím?? Je dobrá, je jiná ,je hodně vtíravá, bolestná, chytlavá, já nevím ... jen z ní mám takový stísněno užaslý pocit. Vše má svou cenu, dej si pozor na to co si přeješ , žij svůj život na plno a užívej plnými doušky s dobrým i špatným . Přesto mi do 5* něco chybí. Dostala se mi pod kůži a určitě si jí budu hodně dlouho v sobě nosit, přes to se k této knize již nevrátím .
Určitě doporučuji si přečíst a udělat si vlastní názor.
Knížka byla fajn, ale pro velké množství nadšených recenzí jsem měla asi přehnaně velká očekávání, která nebyla bohužel naplněna.
Nápad byl skvělý, jen knížka mi přišla možná až moc dlouhá a některé části bych klidně vynechala. Bavila mě víc linka ze současnosti, i když chápu, že linka z minulosti byla nutná pro pochopení celé situace. Možná ale nemusela být tak obsáhlá.
Konec mě poměrně zasáhl, byl smutný, ale zároveň krásný. Jen celkově jsem asi čekala větší bombu, od které se nebudu moci odtrhnout. Možná mi ale jen nesedla tolik do nálady...
"Jídlo je na celém životě jedna z nejlepších věcí."
Addie se raději nechá proklít, než aby prožila průměrný neživot s vdovcem a třemi dětmi. A tak začne žít vztahy na jednu noc... Chodí světem a hledá umění a umělce, jenže nikdo si její existenci nepamatuje. Zejména zpočátku se budí zoufalá z toho, co ji dnes proboha čeká. I ve chvílích, kdy si svůj neživot užívá, vy se spolu s ní spíše nudíte. A pak vstoupí na scénu Henry - fešný knihkupec, jehož retrospektivně vyprávěný příběh mě už po odhalení zápletky nezajímal, a tak se druhá půlka knihy celkem táhla. Ani temný mi nepřipadal dostatečně temný, nepochytila jsem jeho údajnou jiskru. Na druhou stranu Addiein neviditelný život zabral 300 let a kdyby kniha byla kratší, nejspíš by nám unikalo, jak neúnosně dlouhá doba to je. Zachraňovaly to krátké kapitoly a řemeslně výborně odvedená práce.
Addie LaRue je nádherná kniha s velmi originálním námětem. Je skvěle napsaná, postavy jsou úžasně živé. Je zajímavé, že ačkoli sledujeme 300 let života Addie, autorka se zaměřuje na všední věci kolem ní a významné události popisuje jen letmo. Myslím, že je to velmi zajímavá sonda do života nesmrtelného člověka. Zároveň to nechává Addie auru tajemna, můžeme se jen domýšlet, co všechno viděla, protože máme jen střípky. Rozumím jí, Atmosféra knihy je okouzlující, prodchnutá uměním.
Přes tohle všechno jsem se knihou velmi dlouho nemohla prokousat. Četla jsem ji přes půl roku. Nevím ale, čím to je. Konečná pointa a vyvrcholení knihy po sebe nádherně zapadnou.
Addie, Addie, tak dlouho jsem o tobě slýchala chválu, až jsem si tě koupila a přivedla domů, a nezklamala jsi mě, to ne, jsi bezesporu dobrá kniha, s čistým a živým jazykem, zábavná, romantická a s fantastickými motivy, přesně tak, jak to mám ráda, a navíc se z poloviny odehráváš v New Yorku, za což jsou body navíc, ale, jak už tomu bývá u velkých očekávání, na pět hvězdiček bohužel nedosáhneš. Moc by se mi líbilo, kdyby autorka víc rozvinula osudy hlavní hrdinky v minulosti, byl tam obrovský prostor ponimrat se v období Voltaira a Diderota, v Belle Epoque, v Americe za prohibice, ale dostali jsme jen náznaky a pár epizodek tam, kde bych čekala víc, mnohem víc. Tak třeba příště. Díky za několik hezkých večerů!
Jednou mrkneš, a roky opadávají jako listí ze stromu.
Adeline je teď šestnáct a všichni o ní mluví, jako by byla letní květ, věc, která se má utrhnout, dát do vázy, věc, která má jen vykvést a pak shnít. Jako Isabelle, která netouží po svobodě, ale po rodině, a vypadá to, že jí nevadí chvíli kvést a pak uvadnout.
Ne, Adeline se rozhodla, že chce radši být stromem, jako Estele. Pakliže má zapustit kořeny, tak chce radši růst divoce, než aby ji někdo stříhal a prořezával, radši chce stát osamoceně a vzkvétat pod širým nebem. Radši to než být jen dřívím, které někdo pokácel jen proto, aby si zatopil v krbu.
------
Poslední dobou nemám odhad na knihy. Onehdy jsem šla číst knihu, kde jsem očekávala napětí a dostala jsem babský likér, zatímco teď jsem hledala něco vážně lehkého a dostala faustovský příběh o smyslu života, touze člověka žít, být sám sebou, objevovat a platit za každou zkušenost. A taky příběh o světlu a temnotě. I romantika byla, ale taková...uvěřitelná. Vlastně celý ten příběh je uvěřitelný. Stejně jako Artemis886, jsem ho měla za předvídatelný, protože se mi pár odboček povedlo odhadnout. Ale konec mě mile překvapil a jsem za něj vděčná, protože jsem se vnitřně nemohla rozhodnout, jestli jsem připravená na jednu z možností, které se nabízely. Autorka mě doběhla, za ten závěrečný pat jsem jí vděčná.
Kniha se zdá být odpočinková a připravte si dlouhý čas na odpočívání, protože se od ní těžko odchází.
Kniha, která před rokem obletěla knižní svět a já se k ní tradičně dostala až se zpožděním. Očekávání byla veliká, všechna se ale naplnila.
Jedná se o nesmírně krásný a zároveň smutný příběh. Stránky vám budou ubíhat nejen díky příběhu, ale i díky krásnému jazyku, který je v knize použit.
Závěr jsem obrečela, ale vím, že něco takového do příběhu zapadlo
Já ani nemám slov. Victoria Schwab je už od roku 2017 jedna z mých nejoblíbenějších autorek, protože její dualogie Divoká Píseň mi několikrát vyrazila dech. Právě proto, když jsem v knihkupectví zahlédla tuto knihu, neváhala jsem, a koupila si ji. Ale tohle? Kniha se čte sama, jemné strany vám mizí mezi prsty a vy potřebuje číst dál, protože je to krásně napsaný příběh. Fantasy je můj nejoblíbenější žánr a tohle je přesně to, proč miluju knihy. Celá kniha je zasazená do naše světa, takže se zde vyskytují i skutečné postavy, především malíři, filozofové, spisovatelé nebo váleční hrdinové. Dohoda s ďáblem je taky skvělé téma, a tady bylo briliantně popsáno. Příběh má krásné poselství a lze si z něj vzít hodně filozofie. Už teď vím, že je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, a že jsem jich už přečetla dost. Takže pokud jste tento skvost nečetli, děláte chybu.
(SPOILER)
Myslím že knížka dostála své chvále. Je skvělá. Fantasy a filozofie vytvářejí krásnou kombinaci.
Když jsem to četla, tak jsem si myslela, že je to velmi předvídatelné, ale není. Pokaždé se děj nějak zamotal a nemilosrdně pokračoval dál, stejně jako čas… A nejvíc mě dostal konec, pro tuhle knihu byl přesně ta třešnička na dortu co jsem potřebovala. (Ano lámalo to srdce, ale nakonec o to víc je ta kniha nezapomenutelnější.)
No a mně se to tedy moc líbilo. Jen jsem se do toho vrhla až po tom velkém BOOMu. :)
Addie je sympatická a chytrá holka, která prostě nechce být provdána a tak se začne modlit k Bohům, samozřejmě ale po setmění a tak se ozve Temný, se kterým uzavře smlouvu. Dostane svobodu a dlouhý život výměnou za duši, jen s tím, že si jí prostě nikdo nikdy nebude pamatovat.
Za sebe musim říct, že jsem si prostě oblíbila Temnýho. :D já vim, zvrhlost sama, ale i tak. Addie byla perfektně vykreslená postava, naprosto jsem jí rozuměla a chápala, asi bych si ten život "užívala" stejně, i když, ono na tom asi není nic k užívání, co? :)
Prostě se mi to moc líbilo, super nápad, hezký příběh, líbily se mi okamžiky z minulosti, setkávání se známými osobnostmi, objevování nového.. naprosto jsem se s tím sžila.
Kniha se četla sama, na to, že je to přes 500 stránek děj příjemně ubíhá, krátké kapitoly, přesouvání se v čase, v myšlenkách a vzpomínkách. Co se týká Henryho.. ten mě prostě moc neokouzlil, no co, prostě jsem se "každý rok" těšila na návrat Temného.
Kniha se mi tedy moc líbila. Původně jsem chtěla dát 4* ale.. no je to tak. Dávám 5* a těším se na další knihu autorky. :)
Knížku jsem nedočetla, proto se trochu stydím přidat hodnocení - ale nešť, po zhruba čtvrtině toho předlouhého textu už o něm mám představu.
Takže. Báječný, zábavný nápad!
Ale napsané je to podle mne dost divně. Už jen všudypřítomný přítomný - tedy to, že je text psaný v přítomném čase! Proč? Nechápu, unavuje mne to a autorku muselo také...
No a prožívání hrdinky, za mne darmo mluvit. Ačkoli se toho dočítáme spoustu o jejích emocích, nezažila jsem s ní žádné - jako kdyby nebylo možné, aby na mé osobě zůstala nějaká stopa. :) Nebo co.
Vážně, lituji toho nápadu, jak tu přišel vniveč ve prospěch rozvleklé červené knihovny, či čeho. Po asi čtvrtině knihy už nemůžu dál a jdu dělat domácí práce, abych na svém světě zanechala nějakou stopu.
A pozor: Pokud máte rádi klasického Fausta, tomuto dílku, varuji, se vyhněte obloukem!
Knihu jsem dostala, podle anotace bych si ji určitě nevybrala. A nakonec to bylo úplně něco jiného, než co jsem cekala a bylo to skvěle! Ve chvíli, kdy se příběh oddělí od vašich očekávání toho, jak to bude pokračovat to je bomba, která nutí čtenáře číst a číst a číst. Skvěle napsané, velmi zajímavá zápletka, hodnotim skutečně jako originální dílo.
Tohle byla moc pěkná knížka. Addie LaRue je úplně jiná fantasy než jakou jsem čekala. Od autroky toho mám celkem dost přečtené a díky této knížce jsem si ji oblíbila ještě víc.
Četlo se to krásně. Žádné dlouhé pasáže. CeLou dobu mě to bavilo. Moc se líbulo sledovat co Addie prožívá. Láska, osamění, přátelství, domov, ztrátu a to celé dokola. Autorka to všechno krásně zpracovala. Takže mi 500 stran uteklo strašně rychle.
Navíc krásně popsala postavy. Okamžitě jsem se do nich zamilovala. Henryho jsem si zamilovala okmžitě. Stejně tak i Addie. Její příběh mě moc bavil.
Navíc ten konec? Ke knížce se to nádherně hodilo. Dokonce jsem si i poplakala.
Shrnula bych to asi takto. Krásná fantasy, která se vymyká všem ostatním. Má to krásnou atmosféru.
Myslím, že není úplně jednoduché napsat recenzi na tuhle knížku. Každého zasáhne jinak. Každý si z ní vezme něco jiného. Myslím, že si ji musíte přečíst a stát se tak na chvilku součástí Addiina neviditelného života.
Moje už 6 přečtená kniha od autorky. Zas a znova jsem se ujistila, že její psaní miluju. Jestli už mě trochu znáte, tak víte, že já si na letní romanťárny s "žili šťastně až do smrti" nepotrpím. Její příběhy jsou vždycky krásně smutné a většinou nekončí dobře a přiznávám se, že to mě na nich baví nejvíc.
Láska, čas, nesmrtelnost, touha... Schwabová ví, co trápí obyčejnou lidskou dušičku a dokáže v tomhle "trápeníčku" vrtat i 500 stran. A já pak brečím jak malé děcko a mám pocit, jako by mi někdo sáhl až na srdce. Jo jestli to není jasný, tak- ano brečela jsem. Ve vlaku plném lidí.
Řekla bych, že nejvíce jsem se nakonec byla schopna vcítit do Henryho. Velice, velice nerada to přiznávám, ale čas od času mě taky popadne to nutkání. Odjet pryč. Vidět nová místa. Poznávat lidi. Hýbat se vpřed. Neohlížet se za sebe.
Ach a ten hořkosladký konec? Dokonalé. Sama nevím, jestli Luca víc nenávidím nebo zbožňuju.
Na Neviditelný život Addie LaRue jsem slyšela tolik chvály, až jsem se knížky vlastně začala bát. Ne vždy mi totiž ty “vyhajpované” příběhy sednou. Musím ale říct, že ten Addiin mi padl do čtenářského vkusu, nadšení a chválu tedy budu šířit dál.
Addiiny životní osudy začínají počátkem 18. století ve Francii. Addie je mladá dívka, která se snaží všemi možnými způsoby uniknout domluvenému sňatku s mužem, kterého si ani za nic na světě nechce vzít. Dojde dokonce až tak daleko, že začne o pomoc prosit temná božstva. Ta její prosby vyslyší, avšak zahrávat si s osudem nikdy není jen tak, na což Addie posléze přichází. Vyhne povinnosti vdát se, získá nesmrtelnost, krom toho však získá také neviditelnost. Tedy ne tak docela. Lidé ji vidí, ale pamatují si ji vždy jen okamžik. Poté na Addie zapomenou a chovají se k ní, jako by ji nikdy předtím nepotkali. Addie postupně prochází dějinami bez toho, aniž by si ji někdo pamatoval. Zažívá války, hladomory, rozmanité životní osudy, všechny zážitky se jí do hlavy zapisují jako do obří kroniky, a ačkoli se Addie během let potkává s tisícovkami lidí, ji si nepamatuje nikdo.
Tedy, téměř nikdo. Jednoho dne zhruba 300 let poté, co Addie žije se svým prokletím, chce v knihkupectví ukrást knihu. Je to její denní chléb, veškeré věci získává kradením, stejně si ji nikdo nepamatuje. Až na jednoho mladíka, knihkupce z onoho knihkupectví. Addie začíná pátrat po tom, proč zrovna on, jediný člověk za celých 300 let, umí překonat její prokletí. Začíná se odvíjet příběh lásky, pro Addie zcela nový a neznámý.
Líbí se mi myšlenka celého příběhu, která nutí zamyslet se nad pomíjivostí lidských životů. Cestování dějinami, poznávání Addiina prokletí, její smířenost s osudem a šok z toho, že by někde v prokletí mohla existovat chybička, která dovolí, aby si ji jeden jediný člověk na zemi pamatoval - to jsou věci, které mě na knížce nesmírně bavily. Jeden bod dolů za to, že mi některé pasáže přišly trochu moc zdlouhavé. Ale knížku jednoznačně doporučuji, stojí za přečtení!
Štítky knihy
láska pro ženy tajemství samota prokletí magický realismus nesmrtelnost LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2021 |  Neviditelný život Addie LaRue |
| 2016 | Temnější tvář magie |
| 2014 | Archiv |
| 2017 | Divoká píseň |
| 2017 | Neobyčejní |
Kniha Neviditelný život Addie LaRue je v
| Právě čtených | 46x |
| Přečtených | 1 226x |
| Čtenářské výzvě | 384x |
| Doporučených | 144x |
| Knihotéce | 523x |
| Chystám se číst | 812x |
| Chci si koupit | 210x |
| dalších seznamech | 18x |
Měla jsem stejný pocit, jako po dočtení knihy Malíř vzpomínek. Že chci další a další střípky z minulosti, víc toho, co vše si Addie prožila, než vlezla do jednoho newyorského knihkupectvi, tak proč ta kniha kruci už končí...