Neviditeľný

25.07.2017

Pozoruhodné zachycení jedné etapy snad zániku rasismu. S odstupem desítek let, vývoj šel kupředu, i když některé věci se bohužel nezmění nikdy. Hlavně v první části knihy (studium, první zaměstnání) jsem často zapomínala, že hrdina je černý a pak zpětně přemýšlela, zda to má vůbec význam. Od setkání s Jackem pro mne byla četba trochu méně stravitelná. To je ale spíš mou nechutí k politice, schůzím, projevům... Taky mi nešlo na rozum, proč si toho černého chlapce Bratrstvo tak cení, hýčká, pěstuje; asi už nejsem tak naivní, jako byl on.
"Já blázen si myslel, že mě přijímají mezi sebe, protože jsou toho názoru, že na barvě nezáleží. Ve skutečnosti jim na ní nezáleží, protože nevidí ani barvu, ani lidi..."
"...já nejsem žádný hrdina, jen takový malý černoch, a od ostatních mě odlišuje jen trocha výmluvnosti a neuvěřitelný talent nechat ze sebe dělat vola."
Netroufám si tvrdit, že jsem všechno pochopila, můj dědeček nebyl otrok, nevyrůstala jsem s ohnutým hřbetem, věčně kývající a říkající to, co chtějí ti lepší slyšet, jinak bych byla jako Jack, Tobitt (nebo jen Norton?).

30.03.2017

Nadčasová záležitosť, v myšlienkovej rovine zdarne bojujúca na viacerých frontoch. Iná doba, spoločenské pomery, kultúra, miesto a predsa tie isté modely správania, paralely. Trochu ťažšie prekusnuteľná - ako to už u autorov, ktorí sú skutočne výrazovo osobití a dajú si záležať na tom, aby sa nevyjadrovali prevažne opisne, ale aby ich výpoveď prirodzene vyplynula z charakteru postáv, ich konania, dialógov - ale určite nie nezdolateľná forma. V pamäti nezostávajú ani tak konkrétne scény, či podrobnosti, ale skôr vyvodené závery a pokušenie počas čítania neraz zvolať: Touché, touché!