Neviditelné nestvůry

Neviditelné nestvůry https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31743/bmid_neviditelne-nestvury-hSs-31743.jpg 4 427 66

Supermodelka Shannon McFarlandová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. Pak přišla o obličej. Kulka jí utrhla čelist. Strávila měsíce v nemocnici. Neumřela. Shannon McFarlandová je bez obličeje, bez možnosti mluvit a bez přítele pěkně vytočená. Dokonce tak spravedlivě vytočená, že se rozhodne zabít svou nejlepší kamarádku.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Invisible Monsters , 1999


více info...

rabor
rabor
31.10.2017 1 z 5

Byl jsem varován od zkušenějších, že se to jednou stane, že z knih Chucka Palahniuka odrostu, ale já tomu nevěřil a nevěřím. Snad mi nesedlo jen téma knihy, svět modelingu mi je odporný, ne zajímavě zvráceně odporný, ale prostě jen odporný. Všichni tu vyzdvihují hnus, snahu šokovat, nechutnost, cynismus atd.. Pro mě to bylo jalový chaos. Skok sem blablabla skok tam blablabla. Ztratil jsem smysl pro správné vnímání Palahniuka? Já doufám že ne. Už jsem od něj pár knih přečetl, a tak vím, že občas je to prostě slabší. Je to sice pro mě Pan spisovatel, ale jak se říká i pohádkový jednorožci mají občas sračku.

martinstefko
martinstefko
24.09.2017 4 z 5

Moje první setkání s Palahniukem a rozhodně stálo za to.


encyklopedie
encyklopedie
25.07.2017 5 z 5

už jsem to někde napsal
......arogantní cynická mrcha..... s obdivuhodným cynismem je zdánlivě nasraná na celý svět....
palahniuk umí pracovat s detailem, pracovat s šokem, pracovat s hnusem, pracovat s neuvěřitelným množstvím nápadů, které se postupně srocují v překvapivé celky.

katerina5544
katerina5544
08.07.2017 odpad!

Strašná nuda, chaos, nechápu co to má být. Nestává se mi často, abych knihu odložila ale tuhle jsem nedala, můžu říct, že pro mě je to ta nejstupidnější kniha co jsem kdy četla (následovaná Americkým psychem). Nemám nejmenší chuť zkoumat další počiny tohoto autora.

Bonnet
Bonnet
08.03.2017 5 z 5

Můj dosavadní favorit mezi všemi (vele)díly Palahniuka. Famózní hra s úhly pohledu na absurdní události zvrácené tak, že to hlava nebere a přece nepostrádá rytmus pro autora tolik typický, v němž se na papíře skví drobty moudrosti odhalující čtenáři povrchní a laxní přístupy (pro mě mnohem barvitějším přístupem než v Klubu rváčů).

opic 12
opic 12
18.12.2016 4 z 5

Stalo se kdysi před pár dny,přistála jsem poprvé na planetě temné až depresivní,na druhou stranu plné metafor a ironicko cynického humoru. Vztyčuju vlajku na povrchu,změním si identitu,začínám znovu. S minulostí jsem připoutána pupeční šnurou podobně jako astronaut se svojí mateřskou lodí. Jsem absurdní bludná planeta stojící o zájem celé galaxie a když schořím,vzpomenou si na mě jen jako na černou díru která se pomalu vypaří z jejich miliardních obvodu svého mozku. Jmenuji se Shannon McFarlandová,těší mě.
Planeta Chuck,zachycen signál blízké inteligence: Protože jsme tak uvězněni ve své kultuře,v tom že jsem lidé na téhle planetě a máme mozek a stejné dvě ruce a nohy jako každý. Jsme tak uvěznění,že at vymyslíme jakýkoli unik,povede jenom do jiné části pasti. Po čemkoli zatoužíme,jsme vycvičení po tom toužit.
Vonnegut pro jednadvacáté století. Magicky zvrácený oh to spíše možná s velkým přesahem s bleskama a klipovým přeskakováním v ději který po zhruba padesáti stranách se zadírá mezi pulky jako ty nejtenčí kalhotky. Plasticky plastově umělý,že takový snad náš život není ? Nu tu otázku si položte již nyní. Proděláte plastickou operaci vašeho samotného já. Směšnou absurditou nasáklé stvury,silikonem prodchnutá realita,vaginální rétoricky syrová znět temných předsudkových i zvrácených falší,šmrncnutá i sebestředným osobním vesmírem z kterého se nám všem tak nějak točí hlava. Chci se mít dobře,chci aby o mě byl zájem,chci být viděna,chci být krásnou planetou s prstenci která se zapíše do hodně lidských myslí.
Že to tak ve skutečnosti přeci není...jinak štastné a veselé,sebedestruktivní :-) Mimochodem ta kapitola s dárkama je nezapomenutelná :-)
Jsme nekonečný odraz zrcadla v zrcadle a potom jsme odraz zrcadla v zrcadle,v zrcadle odraz,odraz v zrcadle,zrcadlo,odraz jsme.

Marquis
Marquis
06.12.2016 5 z 5

Čo sa týka psychológie postáv, zvratov a dopadu na bežného čitateľa, smú sa Neviditeľné monštrá kľudne rovnať slávnejšiemu Klubu bitkárov. Ťažko povedať, či z toho Palahniuk chcel existenciálny horor, dobovú frašku alebo len bezbrehú exhibíciu tak typickú pre jeho neskoršiu tvorbu, no nech dám tomuto mišmašu akýkoľvek odôvodnený prívlastok, "nesúrodý" to nebude. Všetko funguje ako má, postavy sú brilantne šialené (a zároveň desivo realistické) a dej sa nádherne vinie a krúti až do zbesilého gordického uzlu, ktorý rázne pretne (nejedno) šokujúce rozuzlenie. Dodatočne ľutujem, že ako prvé stretnutie s Chuckom som svojej drahej polovičke doporučil Snuff. Pochybujem, že by po Monštrách dala jeho knihám tak skoro vale...

beatnysek
beatnysek
08.08.2016 3 z 5

Na Palahniukově prvotině je výrazně znát, že jde o prvotinu, jeho osobitý styl psaní tu ještě není tak vytříbený. Příběh, který díky nezaměnitelnému rukopisu uhání zběsilým tempem tam a zase zpátky, je sice šílený a bude nudit jen málokoho, kdo je ochotný všechny ty nechutnosti a brutálnosti, které se na čtenáře valí, přijmout, ale použitý způsob vyprávění, kdy si čtenář často řekne "aha, tak to tedy bylo" poté, co je rozdrážděn nápadně nedořečenými nedořečenostmi, je aspoň z mého pohledu dost velkou slabinou, která průběžně kazí dojem z trefnými postřehy a myšlenkami nabité knihy. Nespolehlivá vypravěčka vypráví příběh záměrně zmateně, protože je to jako cool ověřeno dámskými magazíny, jak je to v textu odůvodněno, a popravdě ani jinak vzhledem ke své prostosti a vyumělkovanosti být vyprávěn nemůže, aby to nezačalo být trapné, jenže místy je to už takový chaos, až to není snesitelné. Přesto stojí za to Neviditelné nestvůry číst. Je to silná kniha o tom, jak jsou dneska lidi rozesraný a svět spěje do pekel. Zejména pasáž se sebeobelhávajícími se rodiči, kteří se pozdě snaží odčinit své chyby, a to navíc nesmyslným a ubližujícím způsobem, je brilantní. A smutná. Smutná, ale stejně jako celá kniha zároveň vtipná. A to tak, že doopravdy rozechvěje bránici. "Zapíšeme se do dějin víc tím, co ničíme, než tím, co tvoříme."

ŠtěpánHeřmánek
ŠtěpánHeřmánek
01.04.2016 4 z 5

Ta podobnost s Klubem rváčů existovala už před napsáním Klubu rváčů, nebo až potom? Až potom co se Chuck Palahniuk rozhodl svou zamítnutou prvotinu předělat a jakoby na truc je tam vepsal; možná čistě protože ho zajímalo, jestli se někdo zeptá?
Tak tohle byla první věc, která mně po přečtení Neviditelných nestvůr. A musím říct, že jsem z nich byl nadšený. Podobnost mi vlastně vůbec nevadila, bylo to jako zažít trochu jiné dejà vu. Ten pocit mývám u Palahniuka často, ale v jeho posledních kmihach už mně dost štve. Ovšem tohle je jeho prvotina, sice opožděná, ale přesto prvotina.

Odrazový můstek; druhá myšlenka. Geniální prvotina, ve které se však dosud plně neukázal autorům potenciál. A ten se ukázal; s příchodem Tylera Durdena.
Takže je nakonec jedno, která myšlenka byla napsána jako první.
Jestli jste poznali dříve Brandy, nebo Tylera. Je to fuk. Úplně.
Oba jsou to mentoři.
Nikdo není tím, čím se zdá být.
Nesejde na tom, jestli jste poznali dříve Shannon, nebo Jacka.
Oba mají rádi prášky.
Oba mají sklony k sebedestrukci.
Je to televize z paralelního vesmíru.
A je přímo božská.

.

Eneo
Eneo
15.01.2016 4 z 5

Neviditelné nestvůry byly můj druhý opus od tohoto autora po Klubu rváčů (jak jinak). Když si vezmete do ruky Palahniuka, musíte se tak trochu připravit na to, že s vámi autor dříve či později vyběhne. Připravte si tedy pořádné tretry.

Alena_S
Alena_S
11.01.2016 4 z 5

Na to, co to je za šílený příběh, a že postavy jsou, slovy Tří sester, soubor kreténů, nakonec knížka překvapivě potěší oko, to vyprávění se prostě musí zažít. Ale chce to pak pár dní na vzpamatování. ;-)
Jen mám obavu, že už vždycky budu brečet smíchy, když uslyším slovo "pucování" - Kdo se na četbu teprve chystá, těšte se; scéna z díkůvzdání sice obsahuje jeden hodně k jídlu nevhodný popis, ale celkově nemá chybu :D

Horalka5
Horalka5
04.12.2015 5 z 5

Knihu jsem právě dočetla a napadá mě pouze "TY VOLE!" (doufám, že mi to ostatní prominou:)). Toto je první kniha, kterou jsem od Palahniuka četla a rozhodně ne poslední. Ačkoliv mi začátek knihy přišel zmatený, nevzdala jsem to a četla dál. Zvykla si na skoky v čase, které se mi následně začaly i líbit. A ten konec? Skvělý!!!

KKlara
KKlara
12.11.2015 4 z 5

Je to první kniha od tohoto autora, kterou jsem četla, takže jsem netušila, do čeho jdu. Četlo se mi to docela těžko, ale neměla jsem nutkání knihu třeba odložit, to zas ne. Asi ve dvou třetinách se děj ale neskutečně rozjel. Celý ten příběh je vlastně strašně hluboký. To, co celou dobu vypadá zvráceně, je najednou tak prosté a dávající smysl...

A k nechutnostem: "můj obličej sezobali ptáci..." - to nevnímám jako nechutné. To je TAK smutné, je to tak poetický výraz pro takové neštěstí... Ničeho mi v knize nepřišlo moc, vše mi dávalo smysl. A to jsem "konzerva".

Misan1993
Misan1993
01.11.2015 3 z 5

Kniha mi nedala to co jsem od ní očekával a styl psaní Chucka Palahniuka asi není můj šálek kávy. Avšak do detailu propracovaná kniha. Zůstávám u svého fantasy a kriminálek.

Leskodka
Leskodka
18.10.2015 3 z 5

Moje prvotina od tohoto autora. Prvních několik stran jsem si nemohla zvyknou na styl psaní, později to taky nebylo to pravé ořechové. Zatím nevím, zda si od autora přečtu i jinou knihu, ikdyž nikdy neříkej nikdy, ale nevím, nevím.

montana
montana
10.10.2015 4 z 5

"Kdy došlo k tomu, že budoucnost přestala být příslibem a stala se hrozbou?"

Můj teprve třetí Palahniuk a zřejmě první, kde jsem opravdu nadšený z jeho stylu psaní. Krátké odstavce, refrény, skoky v čase, klipové střihy. Všechno je to tam a všechno to, minimálně v první půlce knihy, naprosto dokonale funguje. Pošahaní hrdinové, absurdní scény a historky, úderné vyprávění, zvraty, sarkasmus, tělní tekutiny, sebedestrukce. Ke konci už to všechno ztrácí dech, ale kupodivu to vůbec nevadí. Na prvotinu je to neuvěřitelná práce.

Arisu
Arisu
28.09.2015 4 z 5

Chci vidět styl.
Blesk.
Chci vidět zvrácenost.
Blesk.
Chci vidět sodomii, krev a ustřelené sanice.
Blesk.
Na Palahniukovu prvotinu dobré, ne? V dalších dílech svůj styl vybrušuje k větší slávě, ovšem Neviditelné nestvůry, na to že byly napoprvé vydavatelstvími odmítnuty, jsou vskutku hodnotným ručníkem hozeným do ringu.
Za mě dobrý!

DRALI
DRALI
30.08.2015 5 z 5

O autorovi to zde píši vždy, nechci se opakovat. Je to boží, je to zábavné, ujeté, temné, nápadité a navíc, jako vždy, s velmi neotřelým a originálním stylem psaní. A jsem velmi překvapen, že si vlastně jeho prvotinu ihned zařadím na třetí místo - za Klub rváčů a Strašidla.

mone
mone
02.05.2015 3 z 5

Neviditelné nestvůry jsou autorova prvotina, která v době, kdy vyšla, nechala čtenářskou veřejnost naprosto chladnou. Dílo původně nechtěli ani nakladatelé – odmítli ho pro jeho zrůdnost. Palahniukovy začátky nebyly vůbec jednoduché.

Palahniuk je narativní stratég a velký hráč. V neviditelných nestvůrách se mísí groteska s chaosem, nad nímž visí jeden velký existenciální otazník. Nestvůry jsou dost zvláštní román, alespoň co se kompozice týče. Všudypřítomný chaos zdárně rytmizují „skoky“, takové malé ukazatele, kterými nás autor posunuje příběhem tam a zpět. V centru dění stojí bývalá modelka Evie Cottrellová. Evie není exmodelka proto, že by snad ztloustla na konfekční velikost 38, důvod je daleko závažnější: při jízdě po dálnici na ni někdo vystřelil z kulovnice sedm dvaašedesát. Evie to utrhlo bradu a sanici. Zbytky její tváře sezobali ptáci. Ano, Chuck se s tím moc nemazal. „Můj obličej je to poslední, na co by bezva kluci a holky chtěli narazit, když jdou do tmavých uliček sháněk drogy,“ říká o sobě ironicky a odtažitě Evie, která je sama pro sebe neviditelnou nestvůrou. Její myšlenky jsou navíc ostřejší než pizza s dvojitou dávkou feferonek. Aby toho nebylo málo – i po několika plastikách a rekonstrukcích obličeje namísto mluvení stále jen chrčí jako rozladěné rádio. Dlouhou dobu tak komunikuje jen prostřednictvím papíru a tužky. Její obličej na tom je hůř, než si vůbec dokážete představit, a Palahniuk se neštítí své bizardní fantazie detailně zachytit: „Doktoři navrhli, že mi prodlouží chřtán kusem mého tenkého střeva. Navrhli, že tomu lidskému výrobku zvanému já odseknou kus lýtkové kosti, ten vytvarují a transplantují, aby mi, aby výrobku udělali novou dolní čelist. Píšu do bločku: Kost z nohy spojená s kostí hlavy? Doktoři to nechápali.“

Na své pozdější pověsti autora – perverzního úchyla tak autor evidentně začal pilně pracovat od samého začátku. Hned v úvodu knihy se stane vražda, vypukne požár a je vystrojena veselka. Nestvůry začínají jako zpověď, ale pozadí průvodních událostí autor odkrývá až v průběhu románu. Nepotřebuje k tomu ani bůhvíkolik postav – je jich pár, ale jsou to originály. Ať už to jsou rodiče Evie, kteří trpí stihomamem, že je chce okolí zlikvidovat, protože se stylizují do role zarputilých bojovníků za práva gayů, nebo je to kamarádka Brandy, chodící plastická loutka, která si nechala vyoperovat žebra, aby jí zeštíhlel už tak ultra štíhlý pas.

Chuck Palahniuk je kultovní autor, ale hlavně ostřílený matador nejrůznějších bizardností. Palahniuk nekritizuje, jen s úsměvem na rtech pozoruje všechny ty více či méně divné věci, které se kolem nás dějí. Neviditelnou nestvůru může v jeho podání ztělesňovat konzumní a povrchní život plný ideálů i vlastní sebedestruktivní myšlenky. Děj knihy je rozsekán podobně jako sekvenční focení, ideálně tak koresponduje s atmosférou modelkovského světa. Jakým způsobem se román čtenáři čte, to je věc druhá. Kritická reflexe různých společenských postojů i přehnaně cynický nadhled, to je to, co dělá Palahniuka Palahniukem. (Prostě to ze mě vyhrkne. „Já,“ povídám, „já jsem poslední živý dítě, co vám lidi zbylo, tak byste si mě mohli začít taky trošku všímat.“) V kombinaci s naroubovanými citáty to vše působí poněkud samoúčelně. Autor sebe tímto románem dostal na tenký led, který pod ním začal praskat právě ve chvíli, kdy se mu podařilo utéct.

Palivo
Palivo
18.04.2015 2 z 5

Když si vzpomenu, že bývaly časy, kdy bych provedl Palahniukovi klidně i sperm sharing, je mi teď trochu smutno, dávat mu dvě hvězdy. Ale s jeho knížkama to mám jako když si člověk pustí oblíbený film z mládí - najednou už to prostě není ono a místo toho bezbřehého nadšení se dostavuje akorát pocit trapnosti, zmatku a rozčarování.

Myslím si ale, že není chyba ve mě, ale v tom, že Neviditelný monstra jsou příběhem píče, která je obklopená ještě většíma píčema a všichni dohromady tvoří takový velký cirkus píč, který je zajímavý akorát tím, jak moc je vlastně ve finále nezajímavý. Číst uplakané hejty jednoho kusu masa, co kdysi bejvala modelka a teď s rozbitou držkou a životem skáče ve vyprávění jako by zrovna objevila Jatka č.5 bylo tak otravný, že jsem měl po většinu času chuť narvat ji všechny ty prášky a plastiky přímo do prdele, což by ji možná konečně aspoň trochu uspokojilo. Čtení nedělá zajímavým ani twistový kolotoč, protože twisty tu jsou většinou z rodu "teď si vyližte prdel," nedej bože přímo z ultimátní podskupiny "hahahahaha a teď jsem gay a mrtvej a teď zase ne a teď jsem někdo jinej ahahahaha."

Navíc považuji za apokalyptický hřích mít postavu pojmenovanou Dia Rhea a neučinit na její konto žádný sobotňákový vtip.

Štítky knihy

psychologie americká literatura

Autorovy další knížky

Chuck Palahniuk
americká, 1962
2005  88%Klub rváčů
2009  68%Snuff
2007  81%Strašidla
2010  81%Neviditelné nestvůry
2012  73%Prokletí

Kniha Neviditelné nestvůry je v

Právě čtených3x
Přečtených571x
Čtenářské výzvě10x
Doporučených40x
Knihotéce219x
Chystám se číst286x
Chci si koupit51x
dalších seznamech9x