Neviditelné dítě a jiné příběhy

Antologie ani knihy povídek moc nevyhledávám, poněvadž s nimi nemám příliš dobrou zkušenost - ne všechny povídky/příběhy, které jsem v takových knihách četla, totiž stály za můj čas. Jelikož jsem se však pustila do této série, nehodlala jsem sedmý díl přeskočit "jen" kvůli špatné zkušenosti...

No a jak to dopadlo?
Jsem nadšená! Naprosto nadšená! Každý příběh se mi líbil, bavil mě a co je neméně důležité - každý v sobě skrýval jisté moudro/ponaučení, jež museli odhalit snad všichni čtenáři, kteří se nezdráhali číst mezi řádky.
Tove Jansson se v lidech, jejich zvycích, zlozvycích, libůstkách a především charakterech perfektně vyznala. Svými příběhy čtenáře nenásilně pobídla, aby nahlédli do svého nitra a zamysleli se, zda se v uvedeném hrdinovi neukrýval jejich vlastní odraz. Některé postavy tu byly vyloženě nešťastné ze svého života a v takovém případě autorka nastínila i řešení, co se s tím dál dělat. V jiných příbězích zase poukázala na "věci", které leckdy mylně pokládáme za priority. Zkrátka si tu každý mohl najít to svoje.

Za mě se jedná o perfektní a bezesporu jednu z nejlepších "povídkových knih", jaké jsem kdy četla. Určitě zaujme všechny, kdo mají rádi příběhy s přesahem. Skvělá práce, paní Jansson!

Vynachádzavo, vynaliezavo, osviežujúco (cez príbeh iných bytostí ako ľudí) ukázané isté nevysvetliteľné "javy" života, ktoré sa "obyčajnými" frázami a slovami len veľmi ťažko vysvetľujú niekomu inému, pretože akoby sa nenormálne stalo natoľko bežným až to znormálnelo, a už sa tomu nikto nečuduje, hoci by sa mal. Akonáhle nie sú charaktery ľuďmi, veci sú odrazu jasnejšie (v opačnom prípade majú tendenciu skĺznuť do klišé). Najviac sa mi páčil príbeh o ironii a pripodobenie, že ak je človek (bytosť) terčom neustálej neutíchajúcej irónie, zmizne - v rozprávke naozaj, v skutočnosti vnutorne, symbolicky.. prečo, a ako sa "uzdraviť", to už je na čitateľovi.. no hovorí to za všetko.

Takhle před Vánoci mě poslední příběh úplně dostal.

SPOILER

"Už je jaro?" zabručel muminek. "Jaro?" řekl Bambul popuzeně. "Jsou Vánoce, chápeš, Vánoce! A já nemám nic obstaráno, nic zařízeno a navíc mě ještě pošlou, abych vás vyhrabal. A všichni pobíhají jako blázni, nic není hotové..."
A pak bambul zase hřmotně odešel. "Maminko, probuď se," ozval se muminek zděšeně. "Něco strašného se stalo. Říkají tomu Vánoce."
"Co to má znamenat?" odpověděla maminka a vystrčila čenich. "Já vlastně ani nevím. Ale nic není zařízeno, někdo se ztratil a všichni pobíhají jako blázni. Asi další potopa."

Další typicky muminí úryvky z knihy, které pohladí.:

Dnešní večer byl jako stvořený pro písničku, pomyslel si Šňupálek. Pro novou písničku složenou z jednoho dílu očekávání, ze dvou dílů jarní trudnomyslnosti a ostatní bude jenom bezuzdné veselé, že můžu cestovat, být samotný a spokojený sám se sebou.

"Když budeš pokračovat, stane se z tebe brzy dospělý, řekl pimek. "Budeš jako tatínek a maminka, a to ti patří. Budeš vidět a slyšet všedním způsobem.

"Domů už se sotva vrátíš. tvé kosti zbělají v prérii, tatínek a maminka vypláčou tolik slz, že se v nich utopí, a ze všeho nezbude nic, ale docela nic, a nad tím pak budou výt hyeny."

Miluji Mumínky - víc o tom v komentáři u autorky.
Povídání o Mumíncích a dalších obyvatelích jejich údolí:
Jarní písnička
Strašlivý příběh
O fififjonce, která věřila na katastrofy
Příběh o posledním drakovi na světě
O bambulovi, který měl rád ticho
Neviditelné dítě
Tajemství hatifnatů
Bobík
Vánoční stromeček

Vtipné, veselé i smutné, poučné. Půvabné.
Citát:
"Dohodli se, že si jeden o druhého nikdy nebude dělat starosti. Tím způsobem si vzájemně zajistili klidné svědomí a co největší míru svobody."
"Čím míň měla majetku, tím lehčí měla hlavu."