Nevada

Tematicky bezesporu pozoruhodná a v našem kontextu zatím, pokud je mi známo, ojedinělá próza, kterou lze všem zájemcům o problematiku translidí doporučit.

Z narativního hlediska to není nic převratného ani originálního, zajímavější už byly kulisy děje a ještě zajímavější úvahy, které jsou do románu sice vpleteny poněkud neintegrálně, takže to působí místy tezovitě a neautenticky, ale dozvěděl jsem se z nich hodně a obohatil si perspektivu pohledu na translidi a to, čím si procházejí, jak zdůrazňuje Imogen Binnie v cenném autorském doslovu, ani ne tak v procesu tranzice, jako spíš před ní a po ní (což bývá i v těch nečetných literárních ztvárněních daného tématu zpravidla opomíjeno anebo dezinterpretováno). Působivé pro mě bylo kupř. uvědomění, jak silně, bezmála agresivně, a ustavičně, bez nároku na „odpočinek“ je v životě těchto lidí přítomna otázka těla a tělesnosti, vlastní nepatřičnosti, nejistoty a bezvýchodnosti, to vše v utkvělé a dotěrné formě. Zajímají-li čtenáře tyto otázky, zasazené do kulis New Yorku a fiktivního nevadského zapadákova (jeho název je symbolický a odkazuje k zaniklému hornickému městečku tamtéž), bude s románem obecně vzato spokojen.

Z mého pohledu knize ovšem velmi uškodila její česká podoba: Překlad jistě nebyl jednoduchý a Magdaléna Musichina neměla snadný úkol, nicméně výsledek není zcela uspokojivý. Obsahově to snad povětšinou bude v pořádku (jen občas narazíme na kiks typu „sousedství“ jakožto příliš doslovný překlad výrazu „neigborhood“, což ale v daném kontextu znamená spíše „okolí“ či „čtvrť“), ale stylistických, interpunkčních a pravopisných problémů v textu najdeme tolik, až to sečtělejšího či lingvisticky školeného čtenáře irituje.

Nejde ani tak o zjevné překlepy, těch tam tolik není, nýbrž zejména o naprostý interpunkční freestyle, kdy se zdá, jako by byly čárky kladeny v lepším případě po vzoru anglického originálu (čili z hlediska češtiny blbě a nefunkčně) a v horším případě nazdařbůh, bez ohledu na české interpunkční zásady, logiku obsahu či rytmus textu. (A dovedu si představit, že i originál mohl být v tomto ohledu punkově nekonvenční, což naznačuje mj. zrušení přímých řečí a jejich zasazení přímo do textu, v české podobě to však bylo potřeba řešit citlivě a koncepčně, a nikoli mechanickým – a nesmyslným – kladením čárek před každou z těchto nekonvenčních „přímých řečí“.)

Další věc je stylistika, kde se mj. nabízelo systematické využití obecné češtiny (a ne tvoření podivných hybridů typu „celej týden“), bohatší rozrůzněnost citově zabarvených a mluvených prostředků (neustále opakované „co už“ či přemíra „jako“ a „jakoby“, často v místech, kde by se v přirozeném mluveném projevu vyskytly jen těžko, čtenáře spíše dráždí, než aby to navozovalo dojem spontánního expresivního slovotoku) a celá řada případů různých drobnějších neobratností, podivných slovosledů, syntaktických anglicismů atp. Nevím, jak je možné, že tam toho zůstalo tolik, měla-li kniha (aspoň dle tiráže) redaktorku a dvě korektorky. Každopádně pro ostravské vydavatelství conQueer to bohužel není zářná vizitka.

Tuhle knihu vlastně nevím, jak mám hodnotit. Četl jsem ji dlouho. Jazykově někdy zajímavé pasáže. Jako celek mi to přišlo jaksi roztříštěné a jako příběh neukotvené v konci, i když si dala autorka tu práci a doslav byl změní pojmů, vysvětlení- pro mě až na hranici pochopení, místy jsem si říkal, nerozumím, co chceš říct...

Imogen Binnie bourá zjednodušující představy o tom, co znamená být trans. Ukazuje, že "tranzice" není lineární proces s jasným začátkem a koncem.

Jak autorka sama píše, lidé įsou trans i "před tranzicí" a i "po tranzici". Není to jen o přechodné fázi mezi dvěma binárními gendery. Kniha skvěle ilustruje, že pocit "něco není v pořádku" často přichází mnohem dříve než vnější projevy tranzice.

První polovina knihy sleduje Marii, která je "po tranzici", a druhá Jamese, který je "před tranzicí". Oba příběhy ukazují různé aspekty trans zkušenosti a vyvracejí představu, že existuje nějaký univerzální "správný" způsob, jak být trans.

Tohle je důležitá a podnětná kniha, která nutí k zamyšlení nad tím, jak vnímáme gender a identitu. Rozhodně doporučuji k přečtení!

Zábavný, věrohodný, neotřelý. Styl psaní (takovej dost riskantní) mi sedl. Hodně myšlenek, hodně monologů, hodně přemýšlení o tom, co to vlastně je být trans. Někomu by se to mohlo zdát až na sílu, ale mně to nevadilo, protože i jako (pseudointelektuální) cis žena někdy mám podobné pochody. Umím si naprosto představit, že někdo jako Maria takhle o světě a vlastní zkušenosti opravdu přemýšlí, a nezdá se mi to jako snaha autorky o poučnost (čehož bych se normálně fakt obávala, že to budou takové ty preachy monology jako feministický monolog v Barbie nebo tak něco). Vlastně je to tam pak naopak zajímavě reflektované, když její monolog Jamese nudí, nechápe ho a nepřijde mu, že by se k jeho situaci nějak vztahoval.
Postavy jsou nečernobílý, obě hlavní postavy jsou trochu sobecký a neempatický (Jamesi uvědomuješ si že tvoje holka je taky člověk a má nějaký emoce, sny a tak??) , ale zase, jejich pohnutky jsou většinou dobře vysvětlený.

Žádný happy end, žádné převratné dobrodružství, jen život.

Co bych tomu doopravdy vytkla je asi jen nevyrovnanost první a druhé části, kdy první část v New Yorku je dost dlouhá, opakující se a už se trochu vleče, a naopak druhá část je pak v porovnání hodně zrychlená.

Bylo to jiné než jsem čekala. Nemůžu říct, že se mi to líbilo,ale bylo to opravdu silné. Svým způsobem velmi smutné.

Tohle je dost unikátní knížka. Už jsem se naučil být ke štítku "LGBT+" skeptický, protože byl jaksi opanován literaturou, která předkládá postavy a příběhy vyžehlené, romantizované a v některých případech až fetišizované. Literatura, která není určena primárně LGBTQ+ lidem. Nevada taková není.

Další věcí, kterou Nevada není, je to, co slibuje v anotaci. Není to dobrodružný a zábavný roadtrip s (trans) holkou, co si léčí bolavé srdce po rozchodu. Takže co Nevada je?

Hluboce introspektivní střípek ze života třicetileté holky, která má kupu problémů. Většina z nich souvisí s tím, že je trans. Třeba prostý fakt, že kde řada jiných knih považuje coming out za ten kýžený cíl, po kterém je všechno už dobré a skvělé, Maria říká: "Hej, já jsem out roky, tak proč věci pořád stojí za h*?" A taky se to pokusí zjistit.

Odpovědí, co je špatně a proč, najde poměrně dost, a bude se při tom dotýkat hodně komplikovaných témat jako je potlačené trauma, systémová misogynie, feminismus, nepřijetí v rámci LGBTQ+ komunity a dalších. Navzdory takové "náloži" se ale Nevada vyhýbá poučování a vysvětlování. Je to dost případ "když jste si to zažili, tak víte přesně, o čem mluvím, a když jste si to nezažili, tak to stejně v plné šíři nepochopíte". Jako trans člověk jsem měl během čtení nejednou pocit, jako kdyby mi autorka koukala do hlavy a s některými pasážemi jsem souzněl tak moc, až to bylo skoro nepříjemné. A také mi tahle kniha poskytla jiný úhel pohledu na některé věci.

Ze začátku jsem psal, že Nevada není roadtrip, ale ona svým způsobem je. Metaforický.

Můžete si tu knížku užít, pokud nejste trans a téma vás zajímá? Určitě, a řekl bych, že vám může dost rozšířit obzory, jen myslete na to, že cesta je cíl. Nežeňte se ke konci s nějakou vidinou hlubokého moudra - odpovědi na otázku smyslu života, vesmíru a vůbec, protože to je stejně bláhové, jako myslet si, že coming out je ultimátní happy end.

O jednu hvězdu méně dávám za nesoulad mezi anotací a obsahem, a část před rozchodem, která se trochu moc vlekla. Naopak bych ale vypíchl luxusní obálku a také doslov, který určitě nepřeskakujte. Překlad mi přišel hodně slušný, zvlášť na to, jak specificky napsaná knížka je. Pár chyb se našlo ale z mého pohledu nic zásadního.

Nevada je debutovým románem Imogen Binnie, která je sama trans a knihou Nevada podpořila trend knih o trans lidech.
V knize najdeme příběh Marie Griffiths, třicetileté transženy, která se vydává po určitých událostech na roadtrip směrem na západní pobřeží.

Marie pracuje v knihkupectví, žije a chodí se Steph. Jednoho dne se Steph přizná, že ji podvedla se společným kamarádem - trans mužem. Marie se to snaží zpracovat, ale jako východisko chce zvolit rozchod. Když toho dne potká Kierana, dozví se, co se vlastně mezi nimi se Steph stalo a nestalo. A než se se Steph stihne rozejít, udělá to ona. Aby toho nebylo málo, je Marie propuštěna z práce.

Po těchto událostech se sebere a jde do baru, kde vymyslí, že vyrazí na cestu po Státech, takový nepatrný detail je ten, že ne ve svém autě, ale v autě Steph, které ji ukradla.

Skončí v zapadlém městečku Star City, kde se seznamuje s Jamesem, který je pravděpodobně také trans a připomíná ji její mladší “já. On však ještě bojuje s určitým sebezapřením a svým způsobem je ztracen ve svém životě, kdy neví co se sebou.
Marie se s Jamesem seznamuje a začínají spolu trávit čas. Ale určitě to nedopadne tak, jak mnohé z vás teď pravděpodobně napadá …

Kniha je napsána tak, že se čte dobře, ale není to klasický roadtrip, který bych v knize uvítala trochu více rozvedený, aby to dodalo nějaký “drive, hodně zde nalezneme především úvahy, zamyšlení a zkušenosti.

Jelikož kolem sebe mám pár lidí z těchto “vod, řekla jsem si, že si přečtu i nějakou tu knihu s tímto zaměřením.

Určitě se nepouštějte do čtení, pokud jste “odpůrce těchto lidí nebo vás toto téma nějakým způsobem pohoršuje.