Neutěšenci
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432103/bmid_neutesenci-HaF-432103.jpg
4
87
27
V románové tvorbě britského nobelisty Kazua Ishigura představují Neutěšenci (The Unconsoled, 1995) význačný předěl. Po světově úspěšném Soumraku dne (The Remains of the Day, 1989, č. 1997), jemuž předcházela dvě raná díla s japonskou tematikou, Vybledlá krajina s kopci (A Pale View of Hills, 1982, č. 2018) a Malíř pomíjivého světa (An Artist of the Floating World, 1986, č. 1999), se autor rozhodl opustit tvůrčí jistoty, jimiž si vydobyl přední postavení na britské literární scéně: ať už jde o postkoloniální tematiku, „tichý“, ale vycizelovaný jazykový styl, realistický způsob vyprávění ve dvou prolínajících se časových rovinách či celkově melancholické ladění próz. Nově se pustil do odvážného experimentu: jeho výsledkem je osobitá románová tragikomedie, která si v mnohém nezadá s absurdní komikou Kafkova Zámku či Beckettova Čekání na Godota, případně se satirickým řízem próz Thomase Bernharda. Do nejmenované evropské metropole, připomínající složený portrét Prahy a Vídně, přijíždí světově proslulý klavírní virtuóz. Od jeho vystoupení si místní občané slibují nejen nevšední hudební zážitek, ale hlavně duchovní obrodu upadající obce. Právě hudba představuje ve světě alegorizujícího románu médium, v němž se odehrává veškerý kulturně-politický život – od tužeb a snů nadaných jedinců přes působení občanských spolků až po dění na radnici a krizové zvraty v politickém směřování společnosti. Podaří se klavírnímu géniovi naladit místní lid na kýženou hudebně-politickou notu dřív, než bude muset na další štaci? Dokáže tento duševně labilní spasitel najít v labyrintu neznámého města – kde je snadné zabloudit, nebo se s někým nepříjemně zaplést –, ten pravý klíč k nastartování obdoby „pražského jara“? Ishiguro získal za dílo, jež v době vydání vzbudilo rozporuplné ohlasy, cenu Cheltenhamského literárního festivalu. S odstupem času je čím dál tím jasnější, že zcela zaslouženě.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2020 , Argo
Originální název:
The Unconsoled , 1995
více info...
Přidat komentář
Naprosto neuvěřitelně frustrující "příběh". Při čtení neustále balancujete na hraně "nemůžu přestat číst - knihu roztrhat, spálit, zakopat popel". Často zmiňovaná podobnost s Kafkou je obrovská, skoro bych řekl, že tohle je větší Kafka než Kafka.
Při čtení trpíce žadoníte o aspoň marginální vysvětlení čehokoli, anebo se vám podaří volně plynout na vlně (spíš tsunami) absurdity dialogů, či spíš vzájemných monologů, kdy nikdo nikoho neposlouchá ani nechápe.
Rád bych hodnotil méně než 7/10, avšak Ishiguro je příliš dokonalý autor. Jako první setkání s autorem nedoporučuji (spíš Soumrak dne či Pohřbený obr)
"Teprve v okamžiku, kdy tuto chaotickou stavbu přijme jako cíl a ne jako pouhý prostředek, si může vydechnout a už se sníženou tepovkou se v klidu dočíst k závěru bez katarze, kterou už stejně neočekával." - recenze K. Ryvolové na iliteratura.cz
Trošku větší rozsah mi nijak zvlášť nevadil, Ishigurův styl si při čtení užívám. Text je rozdělen do rozumně dlouhých kapitol a atmosféra postupně pořád houstne. Atmosféra je poznamenaná střední Evropou se svou provinčností, snobismem a značně nepříjemnou minulostí, která není dobře reflektovaná, ale ani zcela zapomenutá. Soumrak dne je podle mě naprostý vrchol, ale ani tohle vůbec není špatný a nudný román. Nebylo by divu, kdyby podle této předlohy natočil někdo skvělý film nebo kultovní seriál.
Moja prvá skúsenosť s Ishigurom, takže zatiaľ nemám s čím porovnávať. Takisto som sa ani nemal o čo oprieť.
Zvláštna kniha. Čítal som ju na moje pomery dosť dlho, musel som sa k nej opakovane vracať a dávkovať ju postupne. Ak sa mi to ale podarilo, strávil som pri nej dobrú chvíľu.
Kniha plná zložitých ľudských osudov, poukazujúca na faloš, niekedy sa dotýkajúca najhlbšieho ľudského vnútra. To všetko s hudbou ako pojítkom. Nechýbalo ani niekoľko absurdných momentov (napr. amputácia drevenej nohy).
I když román Neutěšenci vyšel v originálu už v roce 1995, v češtině jsme se ho dočkali teprve letos - zajímalo by mě, proč po takové době? Nicméně jsem si konečně zase mohla doplnit dalšího Ishiguru do sbírky, v edici angloamerických autorů jsou navíc obálky krásně sladěné, takže je na ně radost pohledět. (Až je mi líto, že Soumrak dne nevyšel také v Argu.) Leitmotivem Ishigurovy tvorby je i tentokrát nedokonalá lidská paměť, což je patrné již od prvních stránek. Oproti ostatním jeho knihám se však tato přeci jen poněkud vymyká (a to nejen svým objemem - vždyť obvykle mívají jeho knihy do 300 stran, tenhle kousek je ale více než dvojnásobný!). Čas ani prostor tu nemají běžné rozměry a jsou jaksi plastické, hrdina se pohybuje v zdánlivě snovém městě, a ač jsou situace, do kterých se dostává, zmatečné, rozhodně nejsou nahodilé. S postavami musí mít čtenář trochu trpělivosti, protože hodně (rozvláčně) mluví, bohužel si však málo naslouchají. Kazuo Ishiguro tak opět nastavuje zrcadlo nejen lidem jako jednotlivcům, ale i společnosti jako celku.
Neutěšenci jsou nejradikálnějším Ishigurovým románem a nejspíš bych knihu nedoporučil těm, kteří od autora nic nečetli. Souhlasím s uživatelem puml: je to dobrá kniha, ale. Ta kniha baví, ale nudí. Utíká, ale taky se táhne. Postavy mně přišly místy k nevydržení, pak se ale ve mně jako čtenáři vždy něco sepnulo - a spokojeně jsem pokračoval.
Kniha je napsána bravurně a byť je poměrně dlouhá, Ishiguro s velkou sebejistotou dávkuje tu a tam nějaký zvrat, který umožní pohlížet na již přečtené v novém světle a nutí ve čtení pokračovat. Tak se kniha hned v začátcích láme z realistické prózy v obskurní spletenec bizarních situací. Autor zde vycizeloval svůj tradiční námět - nespolehlivost paměti. Hlavní hrdina prochází neznámým městem, které však, jak později zjistí, zná. Náhodně potkává osoby, ze kterých se stávají jeho dávní známí. Přestože se však od hlavní postavy doslova neodtrhneme, je těžké k ní zaujmout stanovisko - nedojímá, nerozčiluje, neburcuje, prochází románem jako bez duše a ve čtenáři nevzbuzuje emoce, což je u šesti set stran textu přinejmenším divné. Dokonce se ani nedokáže plně projevit, protože je téměř vždy ztracen v moři dialogů ostatních postav. Až v závěru románu se stává asertivnějším, to se však již rychle schyluje ke konci. Musím však říct, že tuto svou výtku považuji za poměrně nespravedlivou, neboť jakási odcizenost je bezesporu tvůrčím záměrem, a bylo by podivné klást na silně alegorizující román nároky realistické prózy.
Neutěšenci jsou zkrátka dost rozporuplní a vy si je někdy budete muset přečíst.
Je to dobrý román, ale pro mě osobně nejméně přístupný Ishiguro. Jak je to dlouhé, tak je to ubíjející. Takový kafkovský Zámek, ale žel ještě rozvleklejší. V doslovu padne i spřízněnost s Palácem snů od Kadareho. No, snad kdyby byl román o polovinu kratší a měl silnější dramatickou linku a děj. Celkově je tam spousta skvělých míst a situací, ale na druhé straně je tam spousta míst takřka o ničem. Myslím, že Pohřbený obr byl vlastně v mnohém podobný, ale nechyběl mu silný příběh a postavy, které mě opravdu zajímaly. To mi tady i přes formální dokonalost chybělo. Ryder je zatím asi nejméně zajímavá hlavní postava z Ishigurových románů. Ale pořád je to Ishigura, takže neskutečná literární kvalita, jen v porovnání s jeho ostatními díly, je to trochu slabší. Myslím si, že se ale i tak k tomuhle opusu ještě někdy vrátím.
Dodatek, říjen 2020: Po půl roce jsme se k Neutěšencům opět vrátil a dal jim více času než při prvním čtení (kdy jsme některé pasáže přeskakoval nebo četl jen zběžně) a vyplatilo se to. Je to výborný román. Jeho síla je v bizarnosti a pomalém rozvíjení jednotlivých situací. Chce to mít čas a chuť vychutnávat jemné nuance popisů a pečlivou drobnokresbu jednotlivých situací, postav a výjevů. A to jsem teď na podzim měl, takže dávám plný počet hvězd. Je to jedna z knih, která si žádá dobře naladěného čtenáře, a řekl bych, že i specifické počasí. Podzimmní pošmourné počasí a plískanice sednou k Neutěšencům parádně. Doporučuji.
Štítky knihy
anglická literatura absurdní romány
Autorovy další knížky
| 2017 |  Pohřbený obr |
| 2018 | Neopouštěj mě |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Kniha Neutěšenci je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 109x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 88x |
| Chystám se číst | 103x |
| Chci si koupit | 28x |
| dalších seznamech | 1x |
Strašlivý zážitek srovnatelný snad jen se Zdrojem od Ayn Rand. Dočteno s vypětím všech sil a ještě stále si říkám, že jsem si tento literární zážitek mohla nechat ujít. Ishiguro vytvořil dílo, za které by se nemusel stydět ani Kafka. Klobouk dolů před překladatelkou Alenou Dvořákovou. A díky jí patří také za skvělý doslov.