Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/898/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-Y9O-898.jpg
4
3325
394
Slavný román Milana Kundery vychází poprvé v České republice; s obvyklou Poznámkou autora a s doslovem Květoslava Chvatíka. Poprvé vyšel ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo ze ptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“ ISBN 978-80-7108-281-1 (4. dotisk, 2007)... celý text
Přidat komentář
Mám ráda Kunderův styl, jeho příběhy a myšlenky, náladu, která panuje v jeho knihách. Čtení Kundery je pro mně vždycky nádherným zážitkem. Už mám od něj přečtené téměř všechno a teď konečně i Nesnesitelnou lehkost bytí.
Děkuji za tuhle knihu, kterou řadím mezi ty nejlepší od Kundery a zároveň i mezi to nejlepší, co jsem zatím letos četla.
Asi nemám moc co dodat, jen to, že tuto knížku by si měl každý přečíst. Bylo to moje první čtení Kundery a ještě dlouho na tuto knihu budu vzpomínat.
O knize jsem slyšela hodně chvály a tím, že začínám pomalu tvořit seznam maturitní četby, nabízela se první příležitost seznámit se s Milanem Kunderou. Navíc si jedno z témat čtenářské výzvy o něho přímo žádalo.
O obsahu knihy jsem moc nevěděla. Proto jsem byla až překvapená, že kniha není postavena na nějakém celistvém ději. Máme zde čtyři důležité postavy, které prožívají život zcela odlišně. Skrz ně autor promítá svoje myšlenky a úvahy o samotné podstatě bytí! Ty se mi líbily moc! Avšak kvůli tomuto jsem si během čtení k postavám nevybudovala žádný vztah. Byly mi celkem jedno. Hrály pro mne v knize jen jakousi funkci příkladovou. Tvořili zrcadlo Kunderovým myšlenkám (což ve své podstatě není špatně). První půlka knihy byla skvělá a moc mě bavila. Kundera jako by mi často až mluvil z duše. Jak sexy je inteligence že? Postupem času mi ale některé situace přišli až přemrštěné a extrémní. Druhá půlka knihy (až na poslední kapitolu Kareninův úsměv) už mi tak skvělá nepřišla (naopak jsem i s některými úvahami nemohla souhlasit!). Často jsem se ztrácela v tom, kdo zrovna mluví, kde se zrovna nacházíme a co se tím autor snaží říci. Kniha tak ztrácela na čtivosti, kterou doposud disponovala.
Skvělý byl na závěr doslov Květoslava Chvatíka!
Nesnesitelná lehkost bytí je rozhodně kniha ke které bych se ráda v budoucnu vrátila. K maturitě se mnou asi nepůjde (už se vidím jak vysvětluji rozdíl mezi tíhou a lehkostí :)), avšak pro náročnější čtenáře, kteří se zajímají o lidství, podstatou lásky a nenávisti, života a smrti, toto je přesně pro vás. Náročné čtení, které člověku ale spoustu dá. Některé myšlenky ve mě přetrvají rozhodně dlouho.
Moje první setkání s milanem kunderou díky čtenářské výzvě moc příjemné čtení rád si přečtu nějakou další knihu od Autora
Z knihy mám smíšené, až rozporuplné pocity. Kunderova kniha Žert se mi líbila daleko více. Nesnesitelná lehkost bytí je "nabitá" myšlenkami, úvahami, filozofickými tématy, rozbory lásky atd atd, zkrátka mi toho tam přijde až moc, což činí knihu nesourodou, takovou "rozháranou". Ačkoli základní linka, tak jak je popsána v doslovu Chvatíka, je jasná a sama o sobě láká k přečtení knihy, stejný pocit mi vlastní četba nepřinesla. První polovina knihy byla na 5 hvězdiček, postupně jsem ale začal ubírat. Některé pasáže byly zbytečné, některé až "oplzlé". Znovu ji číst určitě nebudu a od dalších knih autora si dám určitě na čas "pohov". Po Žertu byla pro mne zklamáním.
Nemusíte s Kunderou a ani jednáním jeho hlavních postav nutně souhlasit, abyste uznali, že tato kniha je zcela výjimečná. Kundera na zdánlivě banálním příběhu několika lásek, mnoha nevěr a velkého životního dilematu rozehrává s komunistickou mašinérií v pozadí něco velkého. Postavy jsou všechno, jenom ne šablonovité - není tu nikdo, kdo by byl morálně čistý, ale každý má běžné lidské chyby. A všichni se ženou za tím, aby mohli lehce proplouvat životem - ovšem až ve chvíli, kdy na tuto metu dosáhnou, si uvědomí, že lehký život není životem, který by šlo žít naplno.
Chtěla jsem si konečně přečíst "něco od Kundery". Jsem na začátku objevování. V duchu si porovnávám, ale nahlas si netroufám. Alespoň jeden citát: str. 253: "S tou sladkou myšlenkou usínal. A na prahu usínání, v tom zázračném území zmatených představ, si byl najednou jist, že právě objevil řešení všech záhad, klíč k tajemství, novou utopii, Ráj: svět, kde je člověk vzrušen pohledem na vlaštovku a kde může mít rád Terezu, aniž by byl rušen agresivní blbostí sexu. Usnul."
Pokud někdo napíše vztahovou beletrii s prvky filozofie, zamýšlení se nad lidstvím, věčností a životem, může z toho být velký špatný nebo velká nádhera. Kundera v mém hledáčku dlouho nebyl, ale nyní by to stálo za to se na po letech Žertu zase zajímat. První stránky byly trochu ulítlé než jsem pochopil, co tím básník míní. Pak už to byl nekonečný emoční kolotoč toho nejúžasnějšího, co současná literatura nabízí. Osudy a rozvahy mě neustále drželi, nechali soucítit a přemýšlet nad celou myšlenkou. Kundera si tu Nobelovku prostě zaslouží. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl.
Po komentářích, které tady zazněly, se mi do knížky příliš nechtělo. Nakonec ale zvítězila zvědavost - bylo to mé první setkání s panem spisovatelem. A děkuji za ně.
Pro někoho je Nesnesitelná lehkost bytí svatý grál a autor geniální myslitel, pro druhého je naopak Kundera arogantní pózer a pseudointelektuál, jehož dílo je esencí prvoplánovitosti a rádoby filozofování.
A jak to vidím já? Potkávám se někde mezi oběma tábory.
Kniha servíruje pro každého něco - od hlubokých filozofických úvah odkazující na staré myslitele; lásku, sex, erotiku až po ironickou kritiku komunistického režimu. Brilantně převyprávěný příběh, který mě překvapivě bavil a zaujal navzdory tomu, že ani jedna z postav si příliš nezískala mé sympatie.
"V říši totalitního kýče jsou odpovědi předem dány a vylučují jakoukoli otázku."
"Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí. "
Mnoho komentářů k této knize mě zaujalo mnohem více než samotná kniha. Vůbec mi nesedla. Hlavní postavy jsem si neoblíbila a bylo mi opravdu jedno, co se jim děje. A to u knihy cítím nerada. Takže za mě bohužel setkání s autorem příjemné nebylo.
Přečteno. Zkusím si přečíst ještě jinou knihu od Kundery, ale k této se vracet nebudu.
Slavná knížka Milana Kundery je opravdu zajímavě napsaná. Vyskytuje se v ní er-forma, ale autor si s ní dost pohrává. Kromě občasného skoku v děje si svými poznámkami o struktuře románu jakoby drží od postav odstup, ale zároveň zase jinými poznámkami naznačuje, že jsou postavy skutečné.
Nesnesitelná lehkost bytí je milostným příběhem, ve kterém se filozofuje a prozkoumá se v něm nelehký život v Československu za dob komunismu. A vlastně všechny tyto tři aspekty knihy jsou zde nezvyklé. Romantická část nepostrádá lásku, ale oba zdejší vztahy ne úplně fungují. Například proto, že hlavní mužská postava se nedokáže vzdát svých bokovek. Filozofická část je psaná v lehkém stylu a Kundera se odkazuje na různé filozofy a jejich myšlenky provokativně a přisprostle rozvádí. A totalita v Československu je tu v lecčem naprd, ale zároveň není nijak démonizovaná, protože hlavní hrdinové jí relativně příjemně proplouvají. A ukáže se tu i povrchní aspekt disidentu.
Kniha také sem tam přijde s nějakou tou sexuální sprosťárnou, takže pokud je Nesnesitelná lehkost bytí povinnou četba na gymplu, tak doufám, že žáci nepředčítají určité pasáže nahlas. Někoho, kdo je ohledně sexu puritánský, může kniha i slušně rozhodit.
Nesnesitelná lehkost bytí působí stále svěžím a neokoukaným dojmem. Navíc je to čtivé.
Myslím, že kniha může ale i dnes narazit na to, že některá témata budou prostě na někoho "moc". Nemyslím si, že by byl román v dnešní době nějak zvlášť provokativní, ale například některé postavy nemusí být každému sympatické. U mě to bylo tak tak - s žádnou z hlavních postav bych se kamarádit nechtěl, ale byly dostatečně fascinující na to, abych si o nich něco málo přečetl - s čestnou výjimkou druhé hlavní mužské postavy. Franz je zamilovaný do umělkyně Sabiny, se kterou předtím spal hlavní hrdina Tomáš. Jeho příběh mě moc nezajímal, i když pak vyvrcholí překvapivě komediální a provokativní satirou na téma "celebrity zachraňují svět". To byl docela úlet, který si myslím, že není příliš dobrou satirou (je příliš jednoduchoučká), ale vtipně napsané to bylo.
Netypická milostná knížka, která se dobře čte.
Sedm lásek za dob totality z deseti.
Možná jsem od knihy čekala trošku víc. Mnoho myšlenek bylo opravdu zajímavých a Kunderovi patří můj obrovský obdiv. Můj hlavní problém byly ale postavy. Autorovi se zkrátka nepodařilo mě přesvědčit, že jsou alespoň trochu reálné. Třeba jsou. Třeba je tato skepse způsobená jen mými malými životními zkušenostmi. Asi bych tedy pouze zmínila, že tato kniha je tak unikátní, že rozhodně stojí za to si na ni udělat vlastní názor...
Pana Kunderu jsem si leta odkladal...a mozna to bylo dobre...nevim, jestli bych tuto knihu prijal v 15 stejne, jako dnes, kdy je mi 30...
Priznam se, moc jsem nevedel do ceho jdu. Ze zdejsich komentaru jsem si nebyl schopny vytvorit jasnou predstavu. Mozna to byla trochu obava z tezkeho cteni, mozna obava z nametu, co nezaujme a mozna i jake ocekavat psane remeslo.
Ohodnotil bych to asi takhle.
-Ne, neni to lehke cteni, je dobre u toho premyslet..a srovnavat si vlastni paralelu zivota v rovnobezce a i soucasne udalosti v Evrope (jsem 3.generace od Ruske okupace a ola, je to tu zase)
-Namet... je tak prosty a tim tak slozity...
-Spisovatelske remeslo - Tady bych si dovolil smeknout klobouk, ktery nemam. Nevzpominam si v poslednich letech, kdo me psanym projevem z nasi kotliny tak uzemnil... Tohle je skvele..dobre zvolena slova, promyslene vety... v knize (vypujcene v knihovne) tuzkou nekdo oznacil zajimave myslenky...a ze jich tam bylo.
Muss es sein?
Es muss sein! Es muss sein!
Tak, tak,...Kundera "filozofuje pro filozofování". S odstupem doby a otřískáním životem mi některá "moudra" s každým dalším přečtením "řídnou". Pořád je však vysoký nadprůměr a výjimečnost, kdy některé z myšlenek (i přes spisovatelův kontroverzní naturel "schovávaný za dílem") lze minimálně "do tvrdého dřeva tesat".
"Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování."
Kundera zde napsal příběh tak trochu o každém z nás. Možná proto se nečte lehce, ale o to je čtenářský zážitek intenzivnější.
Ze začátku mě kniha absolutně nadchla. Pak ale začal převládat pocit, že čtu snůšku filozofických keců, které jsou nám předávány prostřednictvím čtyř nesympatických figurek, jejichž uvažování je mi vzdáleno na kilometry. O knize jsem hodně přemýšlela a hodnotila ji na škále od odpadu až po pět hvězd. Nakonec zakotvuji na třech. Zaujal mě popis snů Terezy a taky život Karenina. A souhlasím s názorem, že kdybych ji četla ve věku okolo dvaceti, asi mě zaujme mnohem více.
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Nesnesitelná lehkost bytí je v
| Právě čtených | 77x |
| Přečtených | 5 230x |
| Čtenářské výzvě | 653x |
| Doporučených | 435x |
| Knihotéce | 812x |
| Chystám se číst | 1 382x |
| Chci si koupit | 304x |
| dalších seznamech | 31x |
Pro mě velmi zásadní knížka. Při její četbě jsem měl pocit, že je napsána o mě.