Nesnesitelná lehkost bytí

Nesnesitelná lehkost bytí https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/239311/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-rMl-239311.jpg 4 3307 393

Poprvé vyšel román Nesnesitelná lehkost bytí ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“... celý text

Žánr:
Romány , Literatura česká

Vydáno: , Atlantis
více info...

Jrsnbl
Jrsnbl
29.04.2021 5 z 5

To byla nádhera. Po Nesmrtelnosti, Žertu a Směšných láskách jsem se musel už jen z principu vrhnout i na Nesnesitelnou lehkost bytí. Musím ji hodnotit jako dosavadně nejlepší Kunderovo dílo, které jsem zatím stihl přečíst. Tím nechci snižovat hodnotu děl předešlých, tohle ovšem bylo výjimečné. Výjimečně krásné. Krásné z hlediska filozofického, milostného a lidského. Krásné zároveň i ve směru historickém, protože atmosféra tehdejší doby zde byla popsána dosti detailně. Za podobné historické vstupy jsem jakožto ročník 2001 neskutečně rád, protože mám možnost na dobu tzv. Pražského jara zase nahlédnout z jiného pohledu. Mockrát děkuji za podobný estetický zážitek, pane Kundero.

PS: Když jsem poslouchal na YouTube Beethovenovu Muss es sein, dopálilo mě, jak velké má Milan Kundera uznání v zahraničí. Bylo tam nespočet komentářů lidí z jiných zemí, jak je tento autor svým dílem upoutal, žádný z nich ovšem nebyl český. Je zajímavé uvažovat nad tím, že ani jednoho z největších evropských autorů druhé poloviny 20. století si český národ nedokáže plně vážit. Já však budu Kunderu a jeho tvorbu hájit přede všemi, kteří mi řeknou, že stojí za starou belu!

Luciefever
Luciefever
29.03.2021 4 z 5

Po patnácti letech jsem knihu znovu otevřela a vnímala ji jiným pohledem než tenkrát, kdy nečíst Kunderu rovnalo se být barbarem ve společnosti "naší" literární kavárny. A taky jsem samozřejmě chtěla nasbírat body kvůli svému bohémskému profesoru filosofie.. Bytí bylo lehké. A v mém případě i značně povrchní. Ačkoliv bych se cítila silně dotčená, kdyby mě někdo před tuto skutečnost postavil.
Dnes jsem si čtení užila, nespěchala jsem jako tehdy. Koupala jsem se ve větách, které byly předpokojem pro myšlenky nesoucí skutečný obsah. Neznamená to, že bych se ztotožňovala s některou z postav. Snad jsem trochu záviděla Franzovi jeho nově nabytou svobodu a Sabině její nevyčerpatelnou energii jít stále dál. Ale nebylo mým přáním prožít jejich životy.
To, co bylo pro mě v této knize maximálně uspokojující byla plnost, fakta, přemítání, pravda, objektivní pohled i vnitřní znalost národa, nesoucího trauma ruské invaze.
Díky, pane Kundero. ♡


Dani25
Dani25
29.03.2021 3 z 5

Prečítala som ju vďaka čitateľskej výzve. Som rada, že som ju prečítala, bolo tam veľa myšlienok, nad ktorými som sa zamyslela, ale nebolo to pre mňa waw.

DámaMáma
DámaMáma
07.02.2021 4 z 5

Neměla jsem žádná očekávání, a tak mě kniha v mnohém mile překvapila a v něčem zklamala.

Medunkavera
Medunkavera
29.01.2021 5 z 5

Lehoučce vím, co to obnáší, ale už je to dávno, co jsem to četla.
Jen vím, že to bylo krásný.

Jo! A také jsem viděla film.

intelektuálka
intelektuálka
29.01.2021 5 z 5

Nesnesitelná lehkost bytí - anebo planeta nezkušenosti a neopakovatelnosti .....

Ke knize se vracím po 30 letech - a můj náhled je zcela jiný ....

Autor nepředkládá dogmata - on přemýšlí a uvažuje - o smyslu života, o odkazu Parmenida o dvojím vidění světa , o našem rozdělení na počátku a hledání své druhé půle ....o vztahu mezi mužem a ženou a jejich rozdílném vnímání ....

Mne zaujala kapitola " nepochopená slova" - obraz rozličného chápání každého z nás ....

A v závěru dojemná kapitola Kareninův úsměv - zde mi Tereza byla velmi blízko ve své nezištné lásce k fence , když se s ní loučí ....

" byl to pohled strašlivé, nesnesitelné důvěřivosti .... Tereza věděla, že TAKTO už se na ni nikdo nepodívá ..."

Kniha zůstává v mé knihovně a možná, že další setkání s ní objeví opět něco nového ....

ViktorieMars
ViktorieMars
09.01.2021 4 z 5

Skvělá kniha. Je tak podivně realistická, tak podivně krásná a smutná. Určitě doporučuji, k tomu všemu se i dobře čte.

Elevant
Elevant
04.01.2021 5 z 5

Nesnesitelná lehkost bytí je výborná mnohovrstevnatá kniha s jedinečnou filosofií. K této knize a vůbec celé Kunderově tvorbě bylo napsáno takové množství studií, že například já jsem strávil čtením o tomto románu snad delší dobu než čtením románu. Rád bych ve svém komentáři citoval Helenu Koskovou, která vystihuje základ a východisko mého vlastního pohledu na Nesnesitelnou lehkost bytí:
"Tak jako Kafka kdysy používal civilní, střízlivý jazykový projev k vystižení hloubky, která leží pod povrchem reality, tak Kundera pracuje stavebně s příběhem ne pro zápletku samotnou (která je často banální), ale aby ho postavil pod ustavičnou palbu filozofických reflektorů, aby ho komentoval, myšlenkově interpretoval, relativizoval a dobýral se jeho pravého smyslu. Hledání pravého smyslu příběhu a jeho myšlenková interpretace je pro autora samotného i pro čtenáře současně zábavná intelektuální hra a vážný filozoficko-noetický proces ústící v nekonečnu."
(Helena Kosková: Hledání ztracené generace)

puchal
puchal
03.01.2021 4 z 5

Doporučuji přečíst dálkový výslech Václava Havla, kde na pár stránkách popisuje V.H. svůj pohled na podepsání dle Kundery zbytečných petic. Dálkový výslech ovlivnil celý můj pohled na Nesnesitelnou lehkost bytí.

rencovav
rencovav
19.12.2020 4 z 5

Milan Kundera se mi představil opravdu skvěle. Na čtení téhle knížky budu vzpomínat ještě hodně dlouho, a to ne proto, že byla v němčině, nýbrž díky obsahu, který má zřejmě ve všech jazycích stejné kouzlo. Příběh Tomáše a Terezy, jejich psa Karenin (což je holka a na což jsem v průběhu příběhu vlastně úplně zapomněla), Tomášovy přítelkyně Sabiny a jejího milence Franze. Příběh protkaný osudovostí, lehkostí a těžkostí. Otázkami, na které se těžko hledají odpovědi a životními stavy, v nichž občas můžeme poznat sami sebe. Žárlivost, touha, strach. Kýč. Myslím, že název Nesnesitelná lehkost bytí naprosto odpovídá celému románu.

leny.wood
leny.wood
11.12.2020 3 z 5

U některých pasáží jsem se musela hodně nutit, abych pokračovala. V mém případě neustálé filozofování a rozebírání nesmyslností rozhodně není přidaná hodnota. Spíše naopak.

Denyna
Denyna
22.11.2020 2 z 5

Já věděla, proč se té povinné četbě vyhýbám. I když možná na mladý naivky to funguje. Socialistický vlhký sny

Pikalenka
Pikalenka
05.11.2020 5 z 5

Existuje někdo, kdo miluje tu knihu víc než já? Nemyslím si. Autorovo vyjadřování, styl psaní, filozofování mi bere dech... Líbí se mi, jak ukazuje na to, že (nejenom) láska má mnoho podob a že život se neubírá lineární cestou. Přečetla jsem ji po několika letech podruhé a stále v ní nacházím nové a nové myšlenky a snad ještě hlubší zalíbení.

nefernefer
nefernefer
05.11.2020 3 z 5

Být mi okolo dvaceti okamžitě se zařadím do zástupu okouzlených, unesená originalitou a hloubkou myšlenek. Ale mně už není dvacet. Čas, kdy jsem si měla tuhle knihu přečíst, jsem bohužel propásla. A když se na všechny hlavní postavy dívám optikou svého věku a zkušeností, vidím jen neživé loutky, které existují pouze na papíře. Ani příběh ani lidé, kteří ho tvoří, ve mně nedokázali vzbudit zdání skutečnosti. Byly to pro mě jen čistě účelově vytvořené figurky, kterými autor pohyboval tak, aby jejich prostřednictvím mohl trousit svá moudra, nad kterými pak budou moci obdivně vzdychat zástupy sotva plnoletých čtenářů. Některé knihy jsou nadčasové a některé má smysl číst pouze v určitém věku. Tahle patří mezi ty druhé. Rozhodně nesnižuji její význam a svým dcerám, dokud jsou ještě ve věku, kdy je může oslovit, se ji budu určitě snažit podstrčit. Je-li vám však více než třicet, čtením této knihy už budete jenom marnit čas.

tra-my5156
tra-my5156
31.10.2020 5 z 5

Kundera mě nejednou rozesmál, a taky rozesmutnil. Nesnesitelná lehkost bytí se dalo lehce projektovat do osobního života. Existenciální prvky byly mé nejoblíbenější v tomto díle.

TipsyChipsy
TipsyChipsy
12.10.2020 5 z 5

Virtuózní dílo z období počátků normalizace, s mistrně zakomponovaným příběhem vztahu muže a ženy. Jsou tam úžasné momenty, kdy státní bezpečnost vystavuje manželský pár nástrahám a pokušením. Takovou “situaci deklasovaného intelektuála” musel vymyslet génius, tak aby to sedělo na tu dobu a ještě to bylo o lásce nadčasově. Aby hlavní hrdina prožíval dilemata, činil rozhodnutí, která byla někdy v souladu s obecnou morálkou a někdy pouze pro dobro jediného člověka

fifa51
fifa51
10.10.2020 3 z 5

Existenciální měšťácké porno à la Kundera :-).

hnatlubo
hnatlubo
25.09.2020 3 z 5

Většina knihy mě bavila, občas jsem sice některým úvahám ne zcela rozuměl, ale to naštěstí nebylo moc často. Co mi, ale vadilo víc byly autorovy vstupy do děje ve, kterých čtenáři sděloval proč si postavy vymyslel právě takto.

BeyondHorizon
BeyondHorizon
20.09.2020 5 z 5

Z části příběh, z části filozofická esej, z části vykreslení historické éry, kterou jsem nezažila. Přesto je to však hlavně román o lásce (s čímž dokážu v závěru souhlasit) a polemika o tíži a lehkosti lidského života. Je pozitivní spíše to, či ono? V lehkosti je sice volnost a absolutní svoboda, zároveň nás ale tíží vědomí, že jsme zcela nahraditelní, případně po nás nikdo nic nechce, nikdo nás s ničím neotravuje, nikdo nás nepotřebuje. Když nemáme žádnou odpovědnost za své činy, nemáme žádnou tíhu břemene, náš život nic neváží...
Nejvíce mi určitě daly filosofické pasáže, které sice narušují děj, ale jelikož mi na žádné z postav nezáleželo, nevadilo mi to. Občas došlo ke zmatení, zda se ona událost skutečně stala, či to byl jen sen.
Dle mého názoru byly postavy uvěřitelné, přestože se zas a znovu objevuje "hrdina" v podobě chronického děvkaře a svůdce, který je samozřejmě Kunderovým nejmilejším typem hrdiny. Beru to však tak, že děj nemusí být zcela a úplně realistický (to by totiž byla neskutečná nuda). Hlavní je, že se, dle mého názoru, podařilo Kunderovi velmi dobře vykreslit atmosféru doby a různé typy osobností, které se v něm pohybovaly.
Líbilo se mi i velmi krátké a objemné členění kapitol, díky čemuž jsem se necítila, jako by dočítání kapitoly bylo povinností.
Celkově bych řekla, že přínos tohoto románu je velký. Rozhodně to dá člověku něco k zamyšlení, ať už se mu kniha líbí, či ne.

willy9203
willy9203
20.09.2020 5 z 5

Milan Kundera je mistrovský vypravěč a čte se s nesmírnou lehkostí (ostatně název k tomu vybízí). V příběhu je vše - milostný příběh, napětí, popis komunistického bezpráví, psychologie člověka i vtip.