Nesmrtelnost
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/899/bmid_nesmrtelnost-0mW-899.jpg
4
1262
143
Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.
Přidat komentář
Byl jsem upozorněn na Kunderovu „Nesmrtelnost” před pár lety člověkem, jehož uznání pro mne znamenalo něco velmi vyjímečného. Avšak jaksi mne před četbou Kundery vždy něco drželo, ať už to bylo samotná jeho osobnost, či prostá ztráta nálady na takovou knihu. Ale před pár dny mne zachvátila podivná nálada, k níž mi sedlo jenom jediný autor a jediné dílo. A tak jsem usedl a začal číst nevědě, že mám před sebou jednu z nejlepších knih jaké jsem kdy četl. A můžete si říkat cokoliv o poněkud arogantním tónu Kundery; toto je naprosto výtečná kniha.
Šel jsem do ní s naprostou nevědomostí příběhu a tak také doporučuji její četbu. Asi by se můj pohled na ní nijak nelišil, jenže čistá nevědomost toho, co Kundera vybalí v další kapitole, na jakou osobu se zaměří tentokrát, jakou novou zpletitou síť vyvine, byla neskutečně návyková a já nemohl přestat číst. Je to kniha, která by se neměla číst dobře, ale čte se naprosto úžasně. Je to kniha, jež potřebuje čtenářovu pozornost, ale získává ji velmi snadno. Je to kniha, jíž budete buď milovat, nebo nenávidět. Já mohu s radostí říct, že patřím do té první skupiny.
Nemůžu si pomoci, ale s Kunderou to mám tak, že mě buď chytne jeho kniha hned nebo nikdy. A tahle kniha mě ani trochu nechytla. A to jsem jí dávala šanci až do konce.
Hlavní hrdina “románu” je sám Kundera, sedí jako u bazénu a víří mu v hlavě myšlenky, vymýšlí si postavy, figurky “frivolní fantazie”, na kterých nesejde, a při tom pitvá milostné vztahy. Vyšší hodnota tohoto díla je v tom, o čem přemýšlí v té době 59 letý spisovatel, o odkazu umělce, jak je ovlivněn jím samotným a jestli je tento odkaz pravdivý. Odsuzuje vypočítavé přecitlivělé chování lidí, kteří se předvádějí, parazitují na osobnostech anebo zneužívají svého utrpení ve svůj prospěch. Odmítá aby vše, co je subjektivní, co je jakoby naplněno láskou, bylo zároveň považováno za dobré. Vlastně ho to otravuje. Umělec bohužel nemá moc nad tím, jaký bude jeho obraz po smrti, nemůže to ovlivnit. Pokud se s tím smíří, má klid a je povznesen nad samozvané životopisce.
“Smysl poezie není oslnit nás překvapující myšlenkou, ale učinit jeden okamžik bytí nezapomenutelný a hodný nesnesitelného stesku”.
Tento Kunderův román je absolutní špice! Doporučuji přečíst všem milovníkům náročnější četby!
Kunderovo vypravěčství ve vrcholné formě, plasticky vykreslené postavy, jejichž trápení budete prožívat, hry s literární "udělaností", díky nimž se propojují vzdálená témata do jednoho smysluplného celku. Ač chtěl autor nejspíše napsat esej ve formě románu, naštěstí mu to nevyšlo: primární je zde příběh a ten je silný jako nikdy předtím.
Když jsem před lety četla Nesmrtelnost poprvé, zaujala mne svou odlišností od jeho dřívějších, v Čechách psaných knih. Dnes už se mi to ani tak nezdá, postavy, jejich charaktery i témata jsou si stále podobné (snad kromě ženských postav, které jsou barevnější, složitější a zajímavější, což kvituji s povděkem), jen forma se postupně mění.
Ambiciózní název románu předznamenává jeho ústřední téma, filozofický a existencionální podtón...postavy i děj slouží pouze jako kompars pro úvahy, o něž se autor rozhodl podělit. Neberu Milana Kunderu jako svého filosofického "guru", z předchozích knih jsem si už odnesla, že jeho a můj způsob vnímání (a vůbec obsah, který přisuzuje jednotlivým pojmům) je úplně odlišný, ale jeho intelektuální hrátky jsou pro mne podnětné, i kdyby jen tím, že mne donutí se dopřemýšlet k tomu, že to vidím úplně jinak:)
Ještě o poznání víc mne tady baví jeho hrátky s formou, prolínání a promíchávání postav i představ v spisovatelově hlavě, jejich vstupy do románové "reality", komický boj J.W.Goetha s otravnou Bettinou ... všechno nenásilně, hladce, navolno skloubeno a propojeno do kompaktního celku. Což mi ovšem nasadilo brouka do hlavy, že si budu muset znovu přečíst i Směšné lásky nebo Žert, jestli je stále budu považovat za Kunderova nejlepší díla.
Mé první setkání s Milanem Kunderou. A jsem doslova nadšen. Psychologické drama, prolínající se příběhy, smrtelnost a nesmrtelnost, poutavé zvraty. Jednoduše skvělá kniha, která člověka jednak baví a navíc nutí přemýšlet.
Asi zatím nejtěžší četba od Kundery - prolíná se tam několik příběhů a rovin, někdy to jde dokonce do autobiografie, vše s odkazem na pomyslnou nesmrtelnost lidé obyčejných i neobyčejných (spisovatelé a umělci obecně) ...hodně těžká četba, ale takto asi má vypadat existencialismus v literární podobě aneb návrat k bytá jakožto hlavní filosofické veličině namísto jsoucna
Nesmrtelnost je jedno z nejsložitějších děl, které jsem se odhodlal číst. Četlo se mi velmi těžce, a častokrát jsem se našel ztracen v textu. Některé momenty mě bavily, například dějová linka s Goethem a dalšími, kde jsem se dozvěděl mnoho historických poznatků. Kunderovy myšlenky jsou v mnoha případech více než zajímavé, mohl by je ale do díla promítnout jinak. Tuto knihu bych do ruky podruhé nevzal.
Nesmrtelnost = IDDQD. A přesně takhle Kundera svůj román hraje. Číst ho teď začíná být děsná nuda. A je zajímavé, jak můj zájem o něj, nebo lépe řečeno dojem, jaký na mě dělá, s časem čím dál víc upadá a klesá, do šedi průměru. 'Nesmrtelnost' je meditace na různá témata, ale hlavně z toho cítím Kunderu, jako člověka co se opájí svým pojetím románu (pojetím, která nikdo kromě něj samozřejmě netuší *irony*) a že to, že napsal experimentálněji laděnou prózu je najednou událost roku. Je to takový ten bod, kdy si autor řekne, že už toho napsal příliš ve stejném duchu a tak se rozhodne pro divočinu. A Kundera umí spoustu skvělých literárních kliček, aby čtenáře od začátku do konce tahal za nos. Cpe do románu přehršel odkazů, spojuje se s velikány, aby se držel v jejich světle, hraje si. Ale já tyhle hry nehraju. Vidím to. Kundera nikdy nenapíše a nevydá dílo, u nějž by plně nevěřil, že bude veřejností opěvováno a v určitém rozměru viděno jako "veliké", ale jeho záměr sám mi přijde pokřivený a špatný (pak samozřejmě řekne, že to napsal, aby zachránil delfíny nebo tak něco). Ale teď mluvím o dojmu a přijde mi, že Kunderův problém je právě v jeho sebeopájení, které konstantně prozařuje skrze jeho text a trefně tak zabíjí jeho 'Nesmrtelnost'. Možná proto je Kundera tak populární u žen, ta tendence znít ladně, ale přitom nemít žádnou přidanou hodnotu (jako když se chováte slušně a příjemně, ale ne upřímně), je to úplně totéž, jako když se nějakej borec snaží dostat ženskou do postele a vy víte, že je to absolutní dement, ale zároveň, že ona se s ním stejně vyspí... v poslední době jsem začal být silně alergický na tenhle egocentrismus lidí, protože zjišťuju, že jsou to ti největší idioti, což zpět ke Kunderovi, jej může činit geniálním idiotem, a to je next level, v negativním slova smyslu, je to ještě hlubší propast. Společně s tímhle čtu 'Červenou knihu' od Junga, u kterého vím, že jeho záměr vůči čtenářům není falešný a který tuhle knihu v mých očích degraduje do pozice leporela v mateřských školkách - leporela o superhrdinech, co mají na kápi MK a nikdo není lepší, než oni. Kunderův záměr mi přijde falešný... a velmi sebestředný. Ale třeba je to jen můj dojem... ale já dám hodně na svoje dojmy. Možná to i sám Kundera ví a uznává: „Když tě slyším, bojím se, aby tvůj román nebyl nuda.“ A to jsem okolo 'Nesmrtelnosti' kroužil tolik let, abych nakonec zjistil, že je to jen jedna veliká nudná onanie. Tím končím s mušlemi, uvidíme se za chvíli.
Nejsem filosof, nemám k tomu patřičné vzdělání a snad ani nadání. Ale tohle je - odpusťte mi, vy všichni, kdo zbožňujete MK a stavíte si ho vysoko, převysoko na piedestal - tohle je dle mého "mlácení prázdné slámy"! Filosofie pro filosofii. Z románu čpí taková prázdnota, neláska, ba i nenávist a bezcitnost, že z toho až mrazí! A úplně nejnesnesitelnější je, když se autor pouští do svérázné teologie! Ta jeho parodie Pána Boha, to jeho matení pojmů! Kundera kdesi napsal, že existuje "ďábelský smích", který posiluje a oživuje! Tady musel ďábel velmi oživovat autora a radovat se z jeho díla! Umím si představit záměry, s jakými MK Nesmrtelnost psal. Ale jako je Kunderova filosofie pseudofilosofií, je i jeho pracně budovaná nesmrtelnost pouhou pseudonesmrtelností! - - - Ve svých jednadevadesáti letech byste, vážený pane Kundero, už mohl myslet na skutečnou nesmrtelnost, ale to Vám Vaše sebestřednost, zahleděnost do sebe sama a neustálá ublíženost prostě neumožňuje! Je mi Vás líto! Ta jedna hvězdička ode mne je - ani nevím proč a za co! Asi ze soucitu nad životem, který minul svůj cíl a jako znamení, že vždycky ještě zbývá nějaká ta Naděje!
Je. To. Génius. Nečetla jsem jiného autora, jehož myšlenky by se mnou tak zarezonovaly. Umí vystihnout věci, které tak nějak cítím, ale vlastně je neumím zformulovat. A on to dělá.
Nikdy bych neřekla, že mě tenhle podivný styl románu, který je spíš nějakou filosoficku esejí nebo co já vím než románem, bude bavit, ale bavilo mě to, a to hodně.
Vždycky se u toho cítím trochu nervózně, protože se mě někdy to, jak v knize lidé smýšlí o jiných lidech, osobně dotýká a pak se stydím za ty lidi jako za sebe, je to moc kruté.
Někdy mi přijde, že je Kundera je zahořklý dědek, co pasivně agresivně nadává na auta, moderní hudbu, reklamy a v podstatě všechno, co za jeho mládí neexistovalo. Za některé části by feministicky smýšlející lidé byli opravdu znechuceni.
Ale celkově... prostě to je ten typ knihy, který vás donutí něco cítit, přemýšlet, vidět svůj život z jiného pohledu.
Myšlenky, které mě nejvíc zaujaly: Cesty versus silnice.
Román by měl být víc než jenom cesta k vyvrcholení a rozuzlení.
To, jak nás vidí ostatní, je pro nás největším tajemstvím.
Plus to byl super náhled do historie, nikdy se mi moc nechtělo studovat Goetha, a docela o tom lidi mluvili, vzhledem k tomu, že bydlím v Teplicích, kde se to s Bettinou a s Beethovenem stalo, takže bylo fajn že jsem si jaksi ujasnila co se teda stalo. Trochu mi nesedí, jak to souviselo s příběhem Agnes, Laury, Paula atd, ale vlastně mi to nevadí, protože jsem si všechny části bez výjimky užila.
A jo, taky mě vysírá, jak to srší autorovou samolibostí. Ale co naplat, když je fakt dobrej...
Do nepříliš zajímavého děje s nepříliš zajímavým jazykem vstupují nepříliš zajímavé myšlenky. To, že jeden z nejlepších autorů?
Milan Kundera je jeden z mála Čechů, kteří umí v současnoti psát francouzsky :), čteno jak francouzsky tak česky, proto je to pro mě ještě znásobený zážitek. Každý milovník Kunderovy literatury si zde najde určitě své.
Na Nesmrtelnosti mě nejvíc bavily ty Kunderovy filozofické úvahy nad tím, jak se lidé snaží najít způsob, aby zůstali nesmrtelní. Žít sice nebudeme věčně, ale když zbyde něco po vás, může vám to zajistit nesmrtelnost...
No, dost jsem se s tím pral, některé autorovy filozofické úvahy děj příliš rozmělňují, takže ztrácí účinnost a působivost. Tohle dílo podle mě nepatří mezi autorovy špičkové a rozhodně bych jím cestu k autorovi nehledal.
Štítky knihy
česká literatura rozhlasové zpracování filozofické romány
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Nesmrtelnost je v
| Právě čtených | 44x |
| Přečtených | 1 823x |
| Čtenářské výzvě | 110x |
| Doporučených | 172x |
| Knihotéce | 365x |
| Chystám se číst | 409x |
| Chci si koupit | 82x |
| dalších seznamech | 9x |
To je hodně náročná záležitost, ale naprosto skvělá. Já ji četla a po letech slyšela audio na Českém rozhlase. Plno věcí do sebe zapadlo až při tom poslechu.