Němý řečník
Rex Stout
Nero Wolfe série
< 11. díl >
Proč byl umlčen ředitel Cheney Boone a kdo ho zavraždil? Který z vlivných průmyslníků je do zločinu zapleten? S touto závažnou a smělou vraždou, spáchanou před výroční schůzí národní průmyslové asociace, se musí vypořádat Nero Wolfe, detektiv oblíbený nejen pro svou sečtělost a zálibu v jídle. Pomáhá mu jako vždy Archie Goodwin, příležitostný hráč pokeru a bonviván, který pro slovo nejde nikdy daleko (proto se stal vypravěčem Wolfových případů).... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2007 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Silent Speaker , 1946
více info...
Přidat komentář
Pomalu se vracím do doby, kdy jsem přibližně před čtyřiceti lety přečetl několik knih o Nero Wolfe a jeho pravé ruce. Pokud mi čas a zdraví dovolí tak hodlám ještě pár knih o nich přečíst. Tuto knihu nebudu vychvalovat do nebes, ani ji zatracovat - je to prostě autorův dobrý standard a skvělá detektivka, u které jsem se nenudil.
Nero a Archie mi vždy spraví náladu (ale na rovinu říkám, že manžel Nera vůbec nečte - prý jen samé řeči - takže pro každého to není). Někomu zde chybí více akce, mně to naopak vyhovuje. Napětí mám v životě dost, oceňuji, když mohu zpomalit. A u této série se mi to opravdu daří. Nehltám stránky (což je můj nešvar u napínavých knih), ale pěkně poklidně si užívám - dialogů (okouzlilo mne Archieho tvrzení, že prvních 15 minut hovoří s dívkou o jejích přednostech, pravda s dívkou nad 50 let už jen 5 minut...) jídla, celkové atmosféry. Němý řečník mne překvapil nejen tím, že Nero opustil dům, ale mj. také tím, že Fritz přijal pomoc paní Boonové při přípravě chlebíčků a Nero to akceptoval! Šok! A pak že to není akční :-)
Tot je první knížka o Nero Wolfovi, kterou jsem četla, a hned si mě získal mírně ironický Archieho styl vyprávění a Nerova ośobitost. Příběh se mi velice líbil, příjemné čtení,
Opäť veľa postáv, ktoré si Wolfe roztriedi na sympatické až vrcholne iritujúce. Jeden z príbehov, kedy sa detektív podujme na riskantné kúsky. Konfrontácia s inšpektorom Ashom je toho dôkazom, rovnako ako Wolfom režírovaný "tyátr". Archie nás obohatí novými šplechmi a prekladateľ skvelým výrazivom.
Skratky NSP a UKC si zapamätajte, predídete tým kolízii v identifikovaní kto ku komu patrí. Práve tieto dve organizácie sú tvrdí nepriatelia, čo sa umocní, keď riaditeľa UKC nájdu mŕtveho na velikánskom zhromaždení NSP. Stratia sa diktafónové valčeky, ktoré nahovoril zosnulý, a všetko zdanlivo smeruje k bezmocnosti.
Nebol by to však Wolfe, keby to bolo všetko trošíčku inak.
Dobrý osude, děkuji!
Mě tahle kniha připadala jako průměr.Nebýt Čtenářské výzvy,tak bych to asi ani nedočetl.Takhle jsem to se skřípěním zubů dočetl a ani závěr mě nijak nenadchl.Prostě průměr.
Rex Stout psal výborné klasické detektivky s Nerem Wolfem, a je škoda, že se už tento autor tolik nečte. Němého řečníka jsem neznala a asi není divu, je to slabší kousek z této jinak podařené série. Přesto jsem se ale bavila a četla s chutí.
čtenářská výzva 2019 - kniha s oxymórem v názvu
Tuto knihu řadím k těm nejlepším od mého oblíbeného Rexe Stouta. Je v ní obsaženo všechno, proč se mi líbí Nero Wolfe. Příjemná zápletka, ale hlavně HUMOR. Nero musí mluvit se ženami, je donucen dostavit se na policii, tam je týrán a následně se z toho zhroutí. Archie je držen v nevědomosti, zamiluje se a také mluví se ženami. A co víc, oba pomáhají inspektoru Cramerovi! Nero nakonec dostane velmi vzácnou orchidej.
Vrcholně uspokojivé.
K autorově knize "Dědictví Kláry Foxové" jsem před třemi dny napsal vynikající knížka oblíbeného autora. To samé už ale neplatí tak úplně o této knize. Zvláště zpočátku je děj zahuštěn mnoha postavami, které si zpravidla nejsem schopen zapamatovat, a sledovat jejich další vývoj. Často je pak nedokážu od sebe ani odlišit. V průběhu příběhu počet vystupujících postav klesá, a příběh se tak stává srozumitelnější. Nečetl jsem knížku opakovaně, ale něco jsem si domyslel již několik stránek před rozuzlením. Je zde děj, napětí i trocha humoru. Pokud by toto byla autorova první knížka, která by se mi dostala do ruky, asi bych se k jeho knihám neměl tendenci vracet tak, jako je tomu doposud. Možná jsem celý natěšený udělal i já sám tu chybu, že jsem četl dvě knížky téhož autora těsně po sobě. Díval jsem se na hodnocení ostatních čtenářů a skutečně to vychází o celých 15% horší než "DKF", na které se hned v první větě odvolávám. Knížku jsem četl po kouskách asi tři dny, a výsledkem je prostě zklamání. Ani můj oblíbený Archie, ani Wolfe, ani jejich proslulá kuchyně (kterou bych mimochodem jindy velice rád ochutnal) tady nehrají onu proslulou první ligu tak jak to v jiných knihách téhož autora bývá obvyklé, a ani ženské hrdinky, včetně svých osudů čtenáře příliš nepotěší.
Na závěr jsem si ještě přečetl všechny komentáře. Zaujal mne woodwardův: "Úmyslné odkládání konečného řešení je jasně a uspokojivě vysvětleno, takže nemá smysl mluvit o tom, že si autor ve druhé polovině knihy nevěděl s příběhem rady." Ano v tom s ním musím plně souhlasit, ale podle mne to v tomto případě bohužel odnesl čtenář, což pravděpodobně nebylo tak úplně autorovým cílem.
Bylo to bohužel doposud asi to vůbec nejhorší, co jsem od mého oblíbeného Rexe Stouta četl.
Můj druhý pokus o Nero Wolfa. Osudné šampaňské jsem horko těžko přelouskala, u Němého řečníka jsem se s vypětím sil doplazila za dva dny na stranu 51 a rozhodla se, že za tolik úsilí, námahy a sebezapření mi ta beletrie opravdu nestojí. Navíc mi absolutně nevyhovovaly drobné fonty, které mi ztěžovaly čtení. Tak jsem přeskočila na stranu 170 a přečetla si alespoň, kdo to spáchal a proč. Jedna jediná hvězda je za pár vtipných hlášek. Poslední šance Nero Wolfa mi leží na nočním stolku - Liga vyděšených.
Ač jsem příznivec Nera Wolfa i jeho věrného Archie Goodwina, musím potvrdit, že tento příběh nepatří mezi nejpovedenější.
Plně se ztotožňuji s jednou větou ze zdejších komentářů: "... Jako by Stout váhal, jakým směrem má příběh vést. ..." Čtenář detektivek, méně věrný jinak obdivuhodnému panu Stoutovi, by možná i váhal, zda některé stránky raději nepřeskakovat, aby dříve dospěl k rozuzlení.
Ještě soukromý pocit - tolik "přestoupení" Nerových zvyků i zlozvyků jsem snad také ještě jinde nečetla...skoro jimi na můj vkus autor poměrně zbytečně plýtval. Nero Wolfe je tak zásadový, že i jedno až dvě porušení jeho pravidel čtenáři jasně avizují závažnost nastalé situace. Nakonec snad největší očekávání nebylo v odhalení vraha či vývin vyšetřování, ale jaká další pravidla kdo z přítomných zásadových postav (nejen Nero Wolfe, ale i inspektor Cramer) nakonec poruší, kam až autor zajde.
Na rozdíl od Marlowa já tuhle knížku řadím mezi nejlepší příběhy z wolfovské ságy. Úmyslné odkládání konečného řešení je jasně a uspokojivě vysvětleno, takže nemá smysl mluvit o tom, že si autor ve druhé polovině knihy nevěděl s příběhem rady. A je pro Wolfa typické, že ke svému cíli - postarat se, aby krásná Phoebe nezemřela zbytečně - spěje téměř přes mrtvoly. Inspektor Cramer málem přijde o kariéru a Archieho málem trefí šlak, když zjistí (nebo si to aspoň myslí) že jeho šéf nemá žádný záložní plán. A když Cramer osobně přijde Wolfovi poděkovat a přinese mu orchidej v květináči, nelze než souhlasit s Archieho povzdechem: k čertu se vší etikou.
Tahle story se Rexi Stoutovi nějak vymkla z rukou. Už ten nemastný, neslaný začátek! A tím to nekončí. I následně, častěji ve druhé polovině knihy, občas narazíte na pasáže a celé kapitoly, které jakoby signalizovaly autorovu bezradnost. Jako by Stout váhal, jakým směrem má příběh vést.
Nic moc tu neladí, navíc Wolfe je permanentně protivný a Archie někdy až únavně sarkastický a rádobyvtipný. Podezřelých je tolik, že se sotva vejdou do Wolfova domu a pohříchu je dokáže udržet v paměti jenom čtenář, umějící sčítat s přechodem přes desítku. A když si k tomuto zástupu potencionálních pachatelů připočtete právníky, policisty (včetně policejního ředitele), okresního návladního a agenty FBI, nemůžete se divit, že si v jednu chvíli Archie takto povzdechne: Ještě jsem musel všechno obejít, abych zkontroloval, zda něco nechybí a přesvědčit se, jestli někde pod nábytkem nespí nějací veřejní zaměstnanci.
Byť nerad, nemohu dát víc než 30%.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1987 |  Třikrát Nero Wolfe |
| 1967 | Právo na smrt |
| 1999 | Liga vyděšených |
| 1994 | Zmije hraje golf |
| 1999 | Talíř plný jedu / Postup číslo tři / Vražda mezi kovboji |
Kniha Němý řečník je v
| Přečtených | 69x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 63x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 1x |
| dalších seznamech | 1x |
Dávám poctivé tři hvězdy. I přesto, že to rozhodně není nejlepší kniha RS, tak to nebylo až tak špatné. Rozumím tomu, že někteří čtenáři současných detektivek se s „kecáním“ těžko smiřují a krve zde je také minimum. Pokud tuto knihu berete vyloženě jako oddychovku, tak snad nezklame.