3x Nero Wolfe

22.12.2023

Příliš mnoho kuchařů: Jestli je každá wolfovka výživnou porcí ne snad kalorickou, jako v téhle žranici, ale jen slovní, vybírám si zasloužený čas na vytrávení před dalším chodem! 23/23

Liga vyděšených: Wolfe je sice po anglicku obřadný páprda, ale neúnavný pivař, ne žádný popíječ čaje. Jeho poamericku držkatý nohsled Archie na něj třeba civí, jak listuje v knize odkudsi z Československa. Vidíte, pátračů si už začínáte všímat víc, než samotné zápletky případu, to je holt úděl knižních sérií s hlavními hrdiny. 1/24

Zlatí pavouci: Nekratší a nejúdernější, že Wolfe sotva stihne vypít 1 pivo. A taky nějak kvapně ukončené, až jsem při své nechápavosti váhal: tak kdo to vlastně...? V rámci edice 3x ovšem Nero Wolfe je první liga! 5/24

05.01.2022

Kniha vyšla v roce 1987 nákladem 100 000 výtisků. Proč tolik výtisků? Kniha přibližuje způsob života v USA - nám tolik tenkrát zapovězené informace. Dalším důvodem je autorův styl: "anglická" detektivka v americkém prostředí, moudrý soukromý detektiv - je většinou málo pohyblivý a s pomocníkem (jeho pravou rukou) vedou vtipné dialogy, dokonalá zápletka a závěrečné ( důkladné jako u Poirota s obecenstvem) vysvětlení.

04.11.2020

Příjemná záležitost, kterou jsem přečetl několikrát, příběhy jsou okořeněny přiměřenou a nepřehnanou dávkou humoru, která přispívá čtivosti dokonce bez potoků krve a přehnaných násilností.

02.09.2020

Nero Wolfe - oblíbený tlouštík milující orchideje, geniální mozek. Příjemná oddychovka, která nezklame.

Začínám číst. Tedy teď čtu "Příliš mnoho kuchařů." Mám tohoto autora velice rád z mnoha důvodů, především pro onu špetku humoru, která bývává v detektivkách jinak spíše vzácná, ale i k onomu pomníku dobré kuchyni a výborným kuchařům, stejně jako k dalším libůstkám obou hlavních postav.
-
Knihu jsem bohužel získal v poněkud tristním stavu - vytrženou z vazby. Čte se mi proto, při snaze nepokračovat v její destrukci, poněkud obtížně.
-
Přiznávám, že z úvodního překuchařovaného titulu jsem v některých okamžicích přinejmenším trošku co do odlišení jednotlivých vystupujících osob poněkud zmaten.
-
Postupně tento pokus o začátek komentáře budu doplňovat, a pravděpodobně i částečně korigovat. Předpokládám tedy, že do textu tohoto původního zárodku komentáře budu ještě, třeba i výrazně zasahovat.

10.05.2020

Ještě zhodnotím zvlášť Příliš mnoho kuchařů, další dva příběhy hodnotím u jejich samostatných vydání. Nevím proč, pokud mám správné informace, tento příběh u nás nevyšel samostatně. I když mám rád všechny knihy Rexe Stouta, tohle je má absolutně nejoblíbenější, především kvůli skvělému humoru. Některé pasáže znám nazpaměť. Celá kniha pak má v mé sbírce čestné místo.
Vrcholně uspokojivé.

14.04.2020

Tuto knihu jsem přečetl jako první, a nadlouho i poslední dílo pana Stouta, ještě v pubertě. Již tenkrát na mne udělala velký dojem. Od té doby jsem ji četl již mnohokrát a s ní i mnoho dalších příběhů Nero Wolfa, které jsem nakonec začal sbírat. Myslím, že to ale není jen z nostalgie, když ji označím za skvělý výběr. Tyto tři příběhy řadím mezi asi deset absolutně nejlepších.
Vrcholně uspokojivé.

09.02.2020

Zdvořilost je pro každého osobní záležitost, ale slušnost je dluh splatný životu.

Nero Wolf je humorná lahůdka, ze které čiší radost ze života i z psaní samotného.
Nejde až tolik o zápletku, ale daleko víc bodů nasbírá známá atmosféra a setkání se starými přáteli.

Poučena kapp66 jsem přečetla jen Kuchaře v papíru protože Pavouky znám a jsem spokojena a osvěžena.

12.09.2019

Oblíbená edice 3x – ale v tomto případě se mi jevila jako "příliš mnoho". Měla jsem si je nasekat na tři kusy hned, ze tří důvodů. Za prvé jsem byla zahlcena příliš mnoha kuchaři a příliš mnoha vyděšenými (dokonce i autor? překladatel? jednou zaměnil paní Burtonovou s paní Bowenovou, co potom já), pouze třetí je zaplněná tak akorát. Za druhé – v Stoutových detektivkách si cením nejvíc slovního ping-pongu mezi Archiem a Wolfem; humoru není nikdy dost, ale je nezbytné ládovat si ho po menších dávkách, jinak vyčichne. Za třetí jsem, zřejmě z čirého masochismu nebo ze snahy udělat si z detektivky navíc rébus, zůstala celé dva příběhy u elektronické verze, která trefovala slova pouze přibližně, podle tvarové podobnosti, takže se např. z „daně“ lehce stal „olam“ nebo něco ještě ulítlejšího, a diakritiku sázela jako brambory, takže doktor Burton sice doktorem zůstal, ale občas se jménem Buřtoň :-).
Hvězdičky: ***, **, ****, celkově tedy tři. U prvního jsem ocenila prostředí a Wolfa "v pohybu", u druhého souvislost zločinů s literaturou a u třetího zápletku a akčního Archieho.

12.06.2019

Moc dobré z populárním Nero Wolfem.

03.10.2018

1. Příliš mnoho kuchařů:
Musím říci, že např po Nesbövě Macbethovi to bylo doslova osvěžující čtení. I když se toto hodnocení může zdát poněkud nevhodné, protože přece jenom je zde vražda. A navíc, když sledovat Wolfovy brilantní úvahy vyžaduje od čtenáře značnou pozornost. Ale styl psaní, humor a především Archie, který je vlastně vypravěčem, jeho komentáře a přirovnání... Jídlo k Wolfovi patří, i když zde bylo jídla bylo skutečně dost (i když velmi fundovaně).  Ostatně, když je někde příliš moc kuchařů...????
Podle mne klidně obstojí ve Výzvě jako kniha o jídle, protože vražda je zde vlastně jenom jako "vedlejší produkt" opulentní večeře a jakési soutěže mistrovského klubu proslulých kuchařů v hledání chybějící ingredience v "sauce printemps".

2. Liga vyděšených
Archie - jeho vyprávění a hlášky baví:
Polkl trochu whisky, spláchl ji sodovkou a všechno to zabalil do dalšího loku whisky...
Často jsem si všiml, že při jednání s mrtvými dělají skutečnou potíž živí...
Stejně jako v "kuchařích" předvede Stout pár elegantních kotrmelců na poškádlení čtenáře - např dovede ho k vrahovi, jen proto, aby toho vzápětí propustil a zašklebil se na čtenáře "to není on!"
Nero Wolfe má také dobré poznámky a i když často zdůrazňují jeho výjimečnost, nejsou nijak nabubřelé,  ale sympaticky vtipné: "Jen kdybych se aspoň mohl spolehnout, že se lidé rozhodují na základě vlastního zdravého rozumu. Bohužel, takoví jsme na světě jen tři nebo čtyři a ještě i na nás je třeba dávat pozor." A jindy:"Chůva, která po parku vozí kočárek a napřed do něj nevložila dítě, nepočíná si účelně."

3. Zlatí pavouci.
V podstatě platí to stejné, jako u předchozích dvou. Snad jen více vražd a méně podezřelých.

Ke všem třem částem a obecně ke Stoutovi a N.W. bych měl drobnou výhradu  - vždy je mnoho postav a sledovat paralelně jejich cesty je dost náročné. Zvláště, pokud se vám, jako mně,  jejich anglická či americká jména míchají. Ale to nebude autorova chyba. Kniha se mi líbila a mohu doporučit.

16.05.2017

Knihu jsem našla u dědy v knihovně a jako vášnivá čtenářka detektivek jsem nemohla odolat. Detektiv Nero Wolf a jeho poskok jsou moc sympatičtí. Ale ve finále mě jejich případy až tak nenadchly. Byly moc komplikované a stále jsem musela přemýšlet kdo je kdo. Takže za mě průměr. Vracet se ke knize nebudu.

22.11.2015

...Archie je boží!...

15.08.2015

Co se týče detektivního žánru, jsou Nero Wolfe a Archie Goodwin ve Spojených státech absolutními jedničkami - možná ne podle (současné) obliby ale pokud jde o kvalitu, tak určitě.
A v příběhu o kuchařích se mimo jiné najde i velmi povedená myšlenka, když Marko Vukčič před Nerem Wolfem dělá rozervané scény kvůli svojí bejvalce a Nero Wolfe ho okřikne a sdělí mu, že v životě záleží především na lidskosti, jež spočívá v přiměřeném ovládání choutek, které máme společné se psy. Nikdo nemůže říct, že to není chytrý.

Příliš mnoho kuchařů - slabé 4 hvězdy - Rex Stout zde více rozvázal, co se humoru týče, některé špeky jsou vynikající, ale vydrželo mu to tak do poloviny knihy. Samotným rozsahem jde v podstatě o povídku roztahanou na velký formát, a je to znát, protože často se neděje nic zajímavého, nic podstatného k příběhu, osoby se navštěvují a mají různě dlouhé, ale dlouhé, dialogy, a nakonec i to rozuzlení je takové nijaké. Vezměte si jen, že než dojde k vraždě, tak uplyne zhruba třetina knihy (!). Mezitím se líčí strasti Wolfa ve vlaku, snaha získat recept, ubytování, jídlo... Takže humorem jde kniha oproti předchozím nahoru, děj je řídký a slabý.

Liga vyděšených - viz zde: http://www.databazeknih.cz/knihy/nero-wolfe-liga-vydesenych-5381

23.11.2014

Oceňuji vtipné hlášky, které jako by vypadly z Marlowa, nicméně ve zbytku to nejsou detektivky, ale intelektuální honění ega hlavní postavy, tedy detektiva Wolfa. Závěrečná vyřešení případů před nastoupenými podezřelými a policisty se reálně nikdy nemohla odehrávat ....

04.03.2014

1) Příliš mnoho kuchařů: O co méně se v „Kuchařích“ spí, o to více se tam vaří a debužíruje. Román má ve „Wolfovské“ sérii zcela výjimečné postavení, neboť celý jeho děj se odehrává „v terénu“, což je – s ohledem na Nerův chronický peciválismus – naprostá rarita.
Mottem knihy by mohla být sentence: „Pro získání receptu na klobásky jsem ochoten udělat NAPROSTO VŠECHNO – dokonce se nechat posadit i do vlaku“.

Předsevzetí pohrát si s rozborem motivace, zápletky či postupu vyšetřování, raději vzdám, zato si neodpustím připomenutí všudepřítomného humoru:

Wolfe se na něho utrhl: „Střelil mě před šesti hodinami. Teď jsem už mohl být po smrti.“
„Ale jdi, Nero! To jistě ne. Slyšel jsem, že tě to jen škráblo na tváři, a sám teď vidím –“
„Ztratil jsem litr krve. – Archie! Říkal jste litr?“
Neříkal jsem ráno nic, ale jsem vždycky loajální. „Ano, pane. Přinejmenším litr. Spíš dva. Neměl jsem samozřejmě čas tu krev měřit, ale proudila jako řeka, jako Niagara, jako –“
„To stačí. Děkuju vám.“

2) Liga vyděšených: viz můj komentář zde: http://www.databazeknih.cz/knihy/nero-wolfe-liga-vydesenych-5381

3) Zlatí pavouci: Příběh má skvělou expozici (chlapec přes okénko auta zahlédne ženu, prosící o pomoc) ale postupem času kouzlo pomine a celá story uhne kamsi do postranních uliček druhořadých překombinovaných zápletek. Škoda.
Z celé knihy si zapamatuji asi jenom ty zlaté náušnice ve tvaru pavouka.

Nestyďme se to přiznat: literární slávu a oblíbenost u čtenářů nevydobyly Rexu Stoutovi jeho klopotně skloubené příběhy, nýbrž JEDINEČNÝ A NEOPAKOVATELNÝ ZPŮSOB, jakým tyto příběhy dokáže vyprávět…

13.01.2014

Příliš mnoho kuchařů (Too Many Cooks) – 1938
Liga vyděšených (The League of Frightened Men,) – 1935
Zlatí pavouci (The Golden Spiders) – 1953