Nepřátelé srdce

15.01.2019

K tomuto tématu mnoho užitečného řekli už pouštní otcové, ale dělí nás od nich jeden a půl tisíciletí, jejich zkušenosti se mohou zdát neaktuální, v některých kulturních okruzích jsou dávno zapomenuté. (Naštěstí máme třeba Anselma Grüna.) Komu vyhovuje američtější a ležérnější styl, pro toho může být určena tato kniha.
Nevýhodou je její straaaašlivááá zdloooouhaaaavost, zejména v první polovině. Dále je silně cítit, že autor píše jako muž pro muže, pro určitý typ mužů - způsob vyjadřování, vtípky a pomrkávání... čas od času sice explicitně osloví i ženy, uvádí příklady z jejich života, ale celkové ladění je zřejmé. Některým čtenářkám by mohlo bránit vztáhnout se k textu, nechat se zapojit do rozhovoru.
Dlužnictví jako model, který autor použil pro svůj výklad o destruktivních emocích, v sobě nese srozumitelný a výstižný popis, velmi návodný co do způsobu, jak tyto psychospirituální zátěže ve svém životě řešit. Za jeho univerzalitu a totalitu bych sice ruku do ohně nedala, ale to snad žádné zlo nenapáchá. Nedorozumění ovšem může působit nepřesnost v užívání pojmů. Například hněv není jenom pokažený postoj vůči druhým lidem (hněvivost), hněv obecně je emoce reagující na doléhající zlo-nespravedlnost a jako emoce je mravně neutrální. Ne každý prožitek hněvu je hříchem.

V závěru knihy se vyskytují slova, která bych nechala tesat do kamene:
"Pokud přesně nevíte, kde začít, mohu vás nasměrovat k někomu, kdo to ví: k lidem, kteří vás znají nejlépe, k lidem z vašeho bezprostředního okolí. K vašemu manželovi, manželce, dětem, rodičům. Právě na ně se denně valí to, co přetéká z vašeho srdce. Ti přesně vědí, kde byste měli začít. Jen se poptejte."