Neopouštěj mě
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7879/bmid_neopoustej-me-23v-7879.jpg
4
896
170
Autor i u nás známých románů Soumrak dne, Malíř pomíjejícího světa a Když jsme byli sirotci přichází s další zajímavou knihou s prvky science-fiction. Zdánlivě jednoduchý příběh Neopouštěj mě, vyprávěný ústy dnes třicetileté bývalé studentky internátní školy na malebném anglickém venkově, zpočátku působí jako vzpomínky na téměř idylické dětství a dospívání, nebýt drobných narážek a nejasností, které krůček po krůčku směřují k šokujícímu odhalení. Románem se jako červená nit táhne otázka, co to znamená být člověkem, a nutí čtenáře k zamyšlení nad věcmi, které jsme zvyklí brát jako samozřejmost: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme? Kniha Never Let Me Go získala Premio de Novela Europea (Cenu za evropský román) Casino de Santiago 2006. Dále byla zařazena do užší nominace na ceny Booker Prize, Arthur C. Clarke Award a James Tait Black Memorial Prize.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , BB artOriginální název:
Never Let Me Go , 2005
více info...
Přidat komentář
Ishigurovo velmi lehké sci-fi, jehož zápletka by klidně mohla již dávno probíhat, nás přivádí ke skupině dětí, kdy sledujeme jejich dospívání, objevování lásky, světa a samotné pravdy. Nakousnuto je tu několik etických témat, které by se v podobné situaci určitě velmi řešily. Otázky lidství a duše jsou zde přítomny taktéž a jak už nám ukázaly větší sci-fi pracující s tímto tématem, jednoduchá odpověď na to není.
Nádherná a výborná kniha o přátelství a lásce, ale i spoustě dalších věcí - o etice, o společnosti o manipulaci s jedincem až po témata o svobodě jednotlivce. Nicméně stejně jako i u jiných knih od Ishiguariho, je to fantastická hra se čtenářem. Nejdříve máte pocit, že čtete scifi, pak to vypadá že je to kritika společnosti, ale nakonec zjistíte, že je to základní a niterný příběh o přátelství a o lásce. S hodnocením přicházím pozdě, ale poté, co jsem na Youtume shlédl Davida Jirsu a jeho hodnocení "Na potítku", došel jsem k tomu, že máme téměř stejný postřeh a že tento způsob zpracování je dost podobný i u "Pohřbeného obra" a stejně tak i "Kláry a slunce". Všude si s vámi hraje, všude si všímáte, že kniha obsahuje více žánrů a více témat, ale nakonec je vždy o té nejzákladnější lidské povaze. Styl vyprávění je lehký a moc dobře se to čte. Budí to empatie a rozeznívá city v nás a stejně tak nás nutí se ptát a odpovídat si na (podle mě) zásadní otázky. V žádném případě to není prázdné čtení, ale naopak je to čtění s přesahem, za který chválím.
Hluboce melancholická atmosféra vzpomínek,
v kontrastu s krutou realitou,
která je za nimi pečlivě schovaná.
Zlomyslně útočí na fantazii
a probouzí zvědavost.
Je jen na vás, jestli překročíte hranici.
Poklidný anglický venkov – místo, kde se příběh odehrává, podtrhuje klidné plynutí děje, spolu s melancholií vzpomínek to pak celé funguje trochu jako izolace, ochranný štít – před nežádoucími emocemi. Už od prvních stránek totiž cítíte ve vzduchu viset zlověstné ticho – krutého předurčení.
ONI, hrdinové tohoto příběhu, žijí izolovaně ve svém určeném prostoru, kde emoce nejsou vítány (ani vy si je neberte na výpravu za nimi) rozcupovaly by vás totiž na kousky, už pouhé domýšlení si, … znepokojuje?, bolí?. Pasivní přístup je tu tedy vítaným pomocníkem, izolace totiž umožňuje zavřít oči, před pravdou. ONI to tak dělají … nebouří se, příliš se neptají, nepátrají, jsou smíření … se svým osudem, o kterém mají ostatně jen velmi nejasné povědomí, jen rozpité kontury. A tak jsou vykořenění a pomýlení … tou nezvyklou perspektivou, která jim nahrazuje realitu.
Ishiguro svůj pečlivě promyšlený alternativní svět nepopisuje do podrobností, z mlhy vystupují jen základní obrysy, takže toho je docela hodně, co si musíte domyslet a promyslet sami (a nejde jen o alternativní historii alternativního světa). Co kdyby se totiž i věci našeho světa odehrály jinak? (aluzí na náš opravdovský svět tu je víc než dost).
Všechno to domýšlení se smyslu (středobod Ishigurových příběhů – to, v čem je opravdovým mistrem) … v tomto případě z mnohonásobných, vzájemně se překrývajících vzpomínek, je čtenářsky poměrně náročná disciplína, ale to je vlastně to, co mě na jeho příbězích nejvíc láká a baví.
Moje první kniha tohoto autora. Chvilku mi trvalo naladit se. Zdánlivě banální příhody na internátní škole stále víc a víc prostupuje temná atmosféra. Ta mě fascinovala a pohltila. Nakousl spoustu etických témat, které mají jistou obdobu i v současnosti. Docela by mě zajímalo, co ho k příběhu inspirovalo. Určitě si přečtu i další knihy.
Tenhle Ishigurův román jsem zkoušel číst již třikrát a zatím mě nikdy nedokázal vtáhnout do děje jako jeho ostatní díla. Teď jsem to zkusil po skvělé Kláře znova a konečně jsem ho - tedy se značným sebezapřením - dočetl do konce. Pro mě jednoznačně nejslabší autorův román, ale obecně asi nejpřívětivější nebo nejpřístupnější, když tedy vezmu počet hodnocení tady ale i například na goodreads, kde má suverénně nejvíc hodnocení ze všech autorových děl. Trochu to chápu, protože je to takové školní plkání a historky o dospívání, tedy o poněkud dystopickém dospívání.
Ale i tak je to podle mě, i přes to rádoby hutné téma, Ishigurův román nejslabší. Dost mě to nudilo a vlastně mi byly ty postavy tak nějak ukradené a bylo mi jedno, co se s nimi stane. Celá ta jakoby hrůza a temnota je tak nějak kýčovitě mdlá a tendenční a nějak jsem se na to nebyl schopen naladit. Závěr má docela sílu, ale zas tak moc nepřekvapí, a na Ishigura je to vlastně docela slabota. Leccos se sice vysvětlí, ale i tak mám dojem, že se tady Ishiguro nechal dosti lacino svést nástrahami tendenční sci-fi, která sice asi osloví širší publikum, především pak z řad méně zkušených čtenářů, ale která nemá, snad tedy kromě pár ryze efektních, ale ve výsledku ne nijak originálních myšlenkových konstrukcí, zas až tak moc co nabídnout
Ishigurova síla je podle mě jinde, a to ve větší snovosti a postavách takřka kafkovského ražení; v takovém tom malátném tápání bez jasných kontur jen s podtextem nějaké ne příliši jasné a konkrétní hrozby nebo naopak naděje. Tady je to spíš klasický román o dospívání s dystopickým podtextem, nebo spíš snahou o něj. Na mě to tedy ani na třetí pokus nazapůsobilo. Kdybych měl tenhle román nějak ironicky shrnout, tak bych vyzdvihl především název, ten se povedl, k tý knize jsem se už dvakrát vrátil; na tom názvu vážně něco je...
Ale abych ale jen nekritizoval, stále se jedná v rámci světové beletrie o velmi dobrý román a kdybych ho nečetl po skvělé Kláře, tak bych byl asi shovívavější, takto jsou to za mě jen silné tři hvězdy, v nejlepším slabé čtyři.
Autor je úžasný vypravěč, vyprávění Kathy H. je velice intimní, záhadné a zároveň jednoduše napsané a to tomu dodává pocit reálnosti. Ishiguro ukazuje, jak jsou lidé ochotní ignorovat nemorální věci hlavně, když jde o to, aby se jim ulehčil život, a také ukazuje, že i přes dehumanizaci dárců lidé si stále umí najít cestu k jejich lidskosti a duši.
Toto je autorovo druhé dílo, které jsem přečetla. A mohu určitě říct, že bylo velmi kvalitní. Příběh trochu zavání sci-fi, ale vlastně se odehrává v současnosti a ukazuje, co mohlo klidně nastat (a vlastně může nastat, což je celkem reálné). Vypravěčka se během svého příběhu neustále vrací z přítomnosti do minulosti, avšak v tomto díle (na rozdíl od jiných děl, ve kterých se člověk často zaplete a neví, kdy se jedná o přítomnost a kdy o minulost) se čtenář okamžitě orientuje, přechody jsou naprosto jasné a zřetelné. Autor má opravdu vytříbený smysl pro vyprávění, nezaobírá se zbytečně dlouhými popisy a nechává na čtenáři, aby si atmosféru prostředí dotvořil sám. Zároveň se celým příběhem táhne trochu tajemna a touhy po zjištění, jak to vlastně všechno je, jak do sebe zapadají jednotlivé události, které vypravěčka popisuje. Za mě dávám plný počet hvězdiček.
Nechápem, ako sa to mohlo stať, ale až kým sa mi do rúk nedostala Never let me go, netušila som, že existuje nejaký Kazuo Ishiguro. A že je to Spisovateľ s veľkým S.
Asi prvé, čo mi na jeho písaní učarovalo, je jeho majstrovstvo v práci so slovami a s vystavaním deja. Nemám rada, keď pri čítaní niečo dlho tuším a len čakám, kedy s tým autor vyrukuje alebo naopak, keď sa musím v texte vracať, lebo si už nie som istá, čo nám to kedy prezradil. Kazuo, však naozaj bravúrne pracuje s kľúčovými informáciami. Vždy, keď niečo naznačil, tak to v správnu chvíľu dovysvetlil, vďaka čomu má celé rozprávanie ten správny spád a kniha sa číta veľmi príjemne.
Čo sa samotného príbehu týka, niekoľkokrát som sa sama seba pýtala, prečo vlastne sa nám ho Kazuo rozhodol vyrozprávať. Nechápte ma zle, kniha ma bavila a fakt som si ju užívala, len sa mi tá otázka neprestala vracať. Nakoniec mi napadlo, že Kathino spomínanie možno viedlo odnikiaľ nikam, možno to bolo len nahliadnutie do dystopickej budúcnosti cez veľmi úzky priezor, no súčasne to môže byť paralela k existencii Hailshamu a vzdelávaniu budúcich donorov. Lebo aj to sa síce mohlo javiť ako nezmyselné, no zároveň to malo hlboký význam. A takisto by som sa ja zaobišla bez toho, aby som spoznala nejakú Kathy H. a jej príbeh, no napriek tomu toho vo mne zanechal celkom dosť.
Ďakujem za skvelý zážitok, pán Ishiguro.
Ako to už býva u tohto pána pravidlom, opäť bravúrne napísané, dosť depresívna téma. Musím však priznať, že zatiaľ zo všetkých kníh, ktoré som od tohto autora čítal (a čítal som skoro všetky okrem jednej), sa mi táto asi páčila najmenej, respektíve ma až tak neoslovila.
Tento mimořádně působivý román je určitě nejlepší číst s čistou neovlivněnou čtenářskou myslí a film,kritiky a komentáře si nechat až na potom.
Ishiguro nám nejprve odkrývá s mistrovskou rafinovaností dětství a dospívání hlavních postav a přivádí je do dospělosti,kdy už mají dostát své předurčené roli-opatrovat a poté darovat.V této depresivnější a zásadní části knihy cítíme soucit,smutek,tíhu konečnosti.Ale také si uvědomíme,že i naše životy řídí nějaký program,o kterém mnoho nevíme a že až přijde čas,tak nám také žádná Madam odklad nedá.Je to román o našich životech,o nás.
A tak nezbývá,než se snažit prožít svěřený čas co nejlépe/v tom nejširším slova smyslu/ a snad se i těšit z toho,že o konci našeho programu máme většinou méně konkrétní představy než absolventi Hailshamu.
“A tak mě ten pocit přepadl zas, třebaže jsem se ho pokoušela co nejvíc potlačit. Že tohle všechno podnikáme moc pozdě, že kdysi na to byl možná vhodný čas, ale my jsme ho propásli, a že na tom, jak teď uvažujeme a plánujeme, je cosi směšného, ba dokonce hanebného.”
Já nevím…trochu mě to připomnělo Čapkovo R.U.R. Ne snad hrozbou vítězství techniky nad člověkem, ale právě tou ochranou lidskosti v každém z nás, na jejíž vytrácení ve společnosti autor upozorňuje. Jen můj pocit…
Začátek knihy byl pro mne pouhou sociologickou studií do duše a pocitů adolescentů, ne a ne do knihy proniknout, ale poslední třetina…klobouček.
Kazuo je skvělý vypravěč a perfektně dokáže vyjádřit emoce. Knihu jsem si moc užívala, krájela jsem stránku za stránkou, 20, 40, 100, 200... Nakonec přišla smršť a já posledních 20 stran probrečela, což se mi dlouho nestalo. Opravdu silný příběh lásky, přátelství, odpuštění, ztraceného života. Mě osobně ty "holčičí plky" jak píše někdo níže vůbec nevadily, naopak jsem obdivovala, jak věrohodně dokáže autor zachytit emoce holek a jejich psychologické hry.
Knihu jsem si užíval. Snad ne ani tak obsahem, ale tím, jak je napsána a pomalu odhaluje celou pravdu fiktivní budoucnosti. Místy běhá mráz po zádech. Některé postavy překvapí. Autor si šikovně zahrává se čtenářem. Vše nazíráme pohledem vypravěčky, která nás zavádí do svého dětství a pomalu poodhaluje podstatu života svého i svých přátel.
Další SF, které není situováno do budoucnosti, úplně jsem se do té knížky přilepila. Výborný námět - ovšem pro mě příliš velká záplava zbytečných holčičích plků, tlachání o bezvýznamných příhodách, náznaky a narážky, které mohly být vynechány a nijak by to děj nepoškodilo. Smutné, beznadějné osudy, řeknete si - proč neutečou, proč se nepokusí vymanit z té mašinérie, proč se nechtějí zachránit vlastním přičiněním, někde se ve světě ztratit a skrýt... To vysvětlené není.
Překvapivě hustá síla. Zpočátku není jasné, co z toho vyleze a jestli to není jen literární odvar, ale přijde závěr a zjistíte, že vás to zabetonovalo, že to prožijete a nehodíte za hlavu, že se to v literární realitě stalo a bylo to víc než pravdivé. Vlastně se děly tak normální věci: potlačení nežádoucích myšlenek, tápání v emocích a nevědomé zraňování, mlčení o tom nejhlubším a nakonec vykonání toho, co je člověku vštípeno jako povinnost. Varování: tahle kniha vás může dost sebrat.
Nebudu psát obsah, těch je tu dost a dost. Chci popsat spíš pocit z knihy. Kazuo je výtečný v popisu prostředí a postav. Díky tomu je vše velmi uvěřitelné, ačkoliv tady jde o sci-fi. Vlastně spíše soc-fi ;-)
Pokud vás námět chytí, příběh vás zcela pohltí a na konci máte pocit beznaděje a smutku.
Chci také doporučit stejnojmenné filmové zpracování z roku 2010 ze kterého mám ještě dnes (např. scéna s lodí na pobřeží) tíživé vzpomínky.
Možné spoilery. Zajímavé čtení, kdy zdánlivě jednoduchý příběh milostného trojúhelníku skrývá podstatnější a zajímavější sdělení, která nejsou explicitně vyřčena, ale pozorný čtenář si je jistě najde. To je dle mého velké umění, nebýt doslovný, ale zároveň přinutit čtenáře k vlastní myšlenkové invenci, k pátrání, co se skrývá pod povrchem. Já osobně jsem v knize našel paralely např. k otroctví, masné výrobě (která dnes připomíná spíše koncentrační tábory), ale také ke kolonialismu, či k otázce, co je to vlastně lidství. Jsou hlavní hrdinové lidé? Na první pohled se zdá, že ano. Jejich vnitří světy jsou dojemné, hluboké, plné myšlenek. Proč ale tak trpělivě snáší svůj vlastní, děsivý úděl? Není v tom cosi nelidského? Dost nepříjemná a temná to otázka... Odpovědět si pak musí již každý sám, pokud na to má žaludek.
Zvláštní kniha. Hodně zajímavý a děsivý námět. Přestože se dobře četla, vzbuzovala ve mně jakýsi neklid, takže jsem čtení často přerušoval. Jsem rád, že jsem se k ní dostal, ale vracet se k ní nebudu. Nedokázal jsem se totiž ztotožnit ani s jednou z hlavních postav a Ruth mi byla vysloveně nesympatická. Doporučit mohu těm, kterým nevadí vážná a spíš smutná témata.
Uspokojivé.
Uf, tak tohle byl opravdu silný zážitek! Já a Kazuo Ishiguro si velmi rozumíme, i když mi jeho hutné texty občas dávají pěkně zabrat.
V případě Neopouštěj mě jde o trochu jinou love story z jedné výběrové internátní školy. Její žáci jsou od mládí bráni jako velmi výjimečné osoby, je u nich kladen důraz na rozvoj kreativity a tělesné schránky. Žijí ve vlastním universu složeném výhradně ze školy, svých spolužáků, pedagogů a školních pozemků. V této “chovné stanici” vyrůstají bez jakýchkoliv vazeb na svět venku, neznají své rodiče, sourozence ani vzdálenější okolí. Jejich “vyšší poslání” pro ně znamená velmi krutý život, zabalený do zdánlivé bezstarostné bubliny plné lží. Hutný text klade na čtenáře mnohé nároky nejen po stránce jazykové, ale především etické.
Sci-fi dějová linka zasazená do dystopických kulis udržuje stálé depresivní napětí, temnota se zaryje pod kůži a pocit prázdnoty se nevytratí ještě mnoho okamžiků po zavření knihy.
Ishigurova těžko zachytitelná kniha je plná jemných náznaků, nevyřčených vět mezi řádky i děsivé lhostejnosti k tomu, co má nevyhnutelně přijít. Kdo se na ní bude dívat z pohledu milostného trojúhelníku, bude nejspíš velmi zklamán. Kdo se ale nebude bát proniknout víc pod povrch, dostane se mu děsivé odměny.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie láska zfilmováno anglická literatura vzpomínky dospívání škola internát pátrání v minulosti
Autorovy další knížky
| 2017 |  Pohřbený obr |
| 2018 | Neopouštěj mě |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Kniha Neopouštěj mě je v
| Právě čtených | 25x |
| Přečtených | 1 160x |
| Čtenářské výzvě | 242x |
| Doporučených | 88x |
| Knihotéce | 288x |
| Chystám se číst | 789x |
| Chci si koupit | 163x |
| dalších seznamech | 10x |
Decentní scifi, které je více než o budoucnosti o mezilidských vztazích, dětství, dospívání a umírání. Mozaika drobných událostí čtenáři postupně odhalí celkový obraz skutečnosti a jemně ho provede tím dobrým i tím špatným, aniž by v systému došlo k jakékoli revoluci. Velmi zajímavý a netradiční počin.