Neopouštěj mě

11.06.2019

Tak tohle mě po vynikajícím Soumraku dne dost zklamalo. Námět je zajímavý, je to ale hrozně zdlouhavé, skoro bez děje. Pomaličku vás to někam vede, zřejmě k očekávanému finálnímu odhalení. To se ale nedostavuje, jelikož vy to už stejně dávno všechno víte.
Postavy jsou neskutečně pasivní. Přestože jim jde doslova o život, nepodnikají vůbec nic, aby se zachránily, a to i přesto, že jim v tom nikdo nebrání. Takže vám zbude vlastně jen story o dvou "nejlepších kamarádkách" z internátní školy a jedna tragická studentská láska, kterou ale nikdo zas až tak tragicky nebere...
A to jsem tedy čekal víc.

30.05.2019

Autor má dar vyprávění, v náznacích, vzpomínkách a hlavně pomalu se odvíjející děj této krásné knihy, který by mohl v některých liniích více rozvinout. Kathy, která nás provází svým životem a vzpomínklami s přáteli Ruth a Tommym popisuje dětství v internátní škole Hailsham, sny, naděje, radost z maličkostí, nevědomost a nenásilná příprava vychovatelek na to, že se z nich stanou "Dárci". Právě po odchodu do Chaloupek mi chybělo, kde se naučili běžnému životu, když z důvodu zdraví žili v izolaci. V závěru , kdy se z nich stanou "Opatrovníci" a "Dárci", z knihy bytostně vychází jejich pasivita, žáden vzdor, pouze odevzdanost a smíření se svému osudu, protože i jejich poslední naděje - odklad je pouze sen.
Tuto knihu si budu často v myšlenkách připomínat a to nynějším způsobem života, kdy se řeší eutanázie a pokusy s klonováním jsou také. Vědci by si měli uvědomit, že naklonovat pouze části je možné, ale naklonovat člověka? Bojím se jako člověk, protože sobecké vědecké ego půjde s pokusy dál a dál.

19.05.2019

Mé první setkání s autorem a musím na začátek říct, že jeho tvorba má obrovský potenciál. Napříč tomu, že jsem knize dala tři hvězdy, si myslím, že jde o skvělého autora. Tento společensko dystopický román jen pomalu rozkrývá o čem vlastně je a jak by mohla vypadat naše budoucnost. Pro mne byl příběh až moc pomalý a možná ke konci takový nicneříkající. Autor se ale dotkl mnoha témat, které s námi rezonují dnes a to dost oceňuji.

16.05.2019

Po této knize jsem šáhla díky čtenářské výzvě. Ze začátku jsem měla docela problém se do ní začíst, nicméně mě to s každým dalším náznakem „něčeho“ přimělo číst dál a dál. Od konce knihy jsem však čekala víc. To odevzdání se jednotlivých postav přidělenému osudu mě docela deprimovalo. Styl psaní K.Ishigura je pro mě nový, ale zaujal mě natolik, že zvažuji, kterou knihu tohoto autora si v budoucnu ještě přečtu.

11.05.2019

Polamal si mi srdce Kazuo.. by ma zaujimalo ci len zenske maju take sprosto komplikovane priatelstva.. mozno dystopia malo vysvetnena to ano , mozno ze nakoniec ani tak nezalezalo na prostredi, ale vztahoch medzi nimi troma a tie boli vykreslene podla mna dokonale. Mne taketo very soft scifi vyhovuje...

09.05.2019

(SPOILER) Těžké téma, ve kterém se dá najít hodně paralel a odkazů. Při nejasnosti, mnohoznačnosti vyprávění (zřejmě typicky ishigurovské) těžko říct, na co všechno autor narážel. Nedohledné konce technického vývoje a etické problémy s ním spojené, reminiscence britského postoje vůči koloniím nebo současným přistěhovalcům, příslovečný britský odstup a vědomí povinnosti, to všechno tam může být. Četlo se mi příjemně plynule a snadno, ale spokojená nejsem. Na to, že je román v základu dystopický, má hodně much.

Dál budou SPOILERY (nicméně v anotaci Arga jsou větší).
Dystopie potřebují kontrolní systém. Tvářit se, že systém poddané nehlídá a oprávněně spoléhá na jejich pocit odpovědnosti, aniž má donucovací aparát nebo tvrdou indoktrinační výchovu, jde proti logice lidského jednání.
Obecně mi přijdou postavy psychologicky nevěrohodné. Studenti, kteří znají jen realitě vzdálené prostředí, odcházejí jako sociálně zdatné osobnosti s normálním povědomím o fungování rodiny a světa venku. Děti z dětských domovů by mohly vyprávět. Nejsou si jisté vlastním statusem a nevědí, kam se s otázkami obrátit, přitom s nimi stát zjevně koresponduje. Postavy načrtnuté a s výjimkou Ruth s nejistými vlastnostmi, ale vzdělané a inteligentní, se nesnaží vyhnout očekávanému ani nepáchají sebevraždy a netrpí depresí ani vztekem. Absence emocí je přitom postihla až v dospělosti, dětství je popisováno dost pestře. Taková míra neurčitosti a apatie potřebuje důvod, který jsem se nedozvěděla. Nevylučuju, že to má být třeba nástin budoucího globálního vývoje, kde je totální kontrola tak samozřejmá, že nestojí za řeč. Možná. Ale spokojená nejsem.

09.05.2019

Za mě opravdu krásná a silná kniha. Jak kdybych tam byla s hlavními postavami a prožívala to, co oni. Styl psaní se mi líbil, to pomalé plynutí a postupné odhalování pravdy, náznaky... Vrtalo mi hlavou, k čemu vlastně galerie je a přemítala jsem, jak to vše vlastně dopadne. Teď už to vím a příběh ve mně ještě chvilku zůstane.

29.04.2019

Hmmm, zvláštní kniha. Začátek, který líčí život adolescentů v internátní škole, je trochu nezáživný, ale asi přesně vystihuje citové prožívání těch dětí a náctiletých - o to nejspíš autorovi šlo. Z náznaků o dárcovství se dá brzy odhadnout, o co jde a kam příběh směřuje. SPOILER: Je to ale právě ta strašlivá pasivita a neschopnost vzepřít se osudu, co mi utkvělo nejvíc a proč se mi nedaří knihu vyhnat z hlavy. Dají se lidé takhle výchovou naprogramovat, aby přijali svoje předurčení? Bohužel asi ano.

04.04.2019

Knihu jsem si vybrala díky výzvě a celkem vysokému kladnému hodnocení. Příběh plyne pomalu a je psán jemně bez velkých zvratů a šoků. Postavy se snaží vymyslet nejrůznější teorie jejich vlastních životů a děje kolem nich. Asi jsem čekala více boje za vlastní život než pouhé smíření. Ani po odhalené pravdě se v hlavních postavách neobjevila touha dělat něco víc. Což mě trochu zklamalo. Kniha je psaná pěkně, ačkoliv z počátku jsem měla trochu potíž se začíst. Nejméně mě zaujala část v Chaloupkách a nejvíce jsem doslova hltala konec knihy, kde na poslední chvíli došlo k vysvětlení všech "záhad", které hlavní postavy celý jejich krátký život provázely.

01.04.2019

Má třetí kniha od K.Ishigura a musím konstatovat, že jeho styl psaní je opravdu velmi osobitý. Vyprávění věrohodně kopírující fungování paměti, která si nejistě vybavuje zamlžené minulé zážitky a díky asociacím skáče z jedné události na druhou ... budování atmosféry něčeho tajemného pomocí neostrých náznaků, přičemž si vyprávění stále zachovává poklidnost bez jakýchkoli dramatických zvratů ... smířlivé a pasivní postavy ve vleku událostí, které nerevoltují a nesoudí, jen přijímají nevyhnutelné, nanejvýš kultivovaně a zdvořile pokládají otázky.
Je tu sice téma, z nějž by se jistě dalo "vytěžit" napínavé a srdcervoucí drama, ale to by jej nesměl psát jemný mistr antiakčních příběhů (s téměř podprahovým emocionálním dopadem), kde se vše podstatné děje v neviditelné bažině pod povrchem.

28.03.2019

Pomalý rozjezd a pomalé vše, příběh se táhne jako sirup a máte čas o všem přemýšlet a propojovat. Dávám 90%.

25.03.2019

V anotaci se píše o šokujícím odhalení, ale zda u dnešního čtenáře zahrnovaného dystopickými YA příběhy k nějakému byť menšímu šoku dojde, na to bych si nevsadila. U mě převažoval pocit předvídatelnosti a trošku únava z dalších a dalších "tajuplných náznaků".
Poddajnost hlavních hrdinů, kterou zmiňuje uživatel Parxel, je opravdu zvláštní.

Ale mým hlavním důvodem pro tříhvězdičkové hodnocení je prostředí, v němž se příběh odehrává. Už dávno jsem těmhle interakcím jak z Beverly Hills 90210 odrostla, možná jsem do nich nikdy ani pořádně nedorostla. Nebylo to pro mě zajímavé a s podstatnou částí knihy jsem se tak úplně minula. Ishigurův Soumrak dne mi v tomto smyslu sedl mnohem víc.

19.03.2019

Zdánlivě poklidný příběh, ve kterém autor postupně dávkuje znepokojivé informace o budoucnosti "dárců". Jejich svět je světem bez budoucnosti, přesto však dokáží svou krátkou existenci naplnit emocemi, láskou a přátelstvím tak, jako by se jednalo o "normální" smrtelníky. Myšlenka klonování lidí je naprosto zrůdná a já jenom doufám, že lidstvo bude mít v budoucnu dostatek rozumu, aby k něčemu podobnému nedošlo.

04.03.2019

Pokud jste viděli film Ostrov z roku 2005 s Evanem McGregorem a Scarlett Johansson, myslím, že vám celkem brzo dojde, co se děje se studenty poté, co opustí Hailsham, co znamená být "dárce" a tak dál. Děj plyne poklidně, bez nějakých překvapivých zvratů, vyvrcholení se objeví tak nějak mimochodem a než se nadějete, je po všem. Byla jsem tedy překvapená? Nikoli. Zkazilo mi to celkový dojem z knihy? Nikoli. Po tomto titulu jsem sáhla hlavně z toho důvodu, že se mi hodil do čtenářské výzvy a mám doma Pohřbeného obra, ke kterému jsem se pořád ještě nedostala. Vůbec jsem nečekala, že mě vyprávění tak pohltí - doslova jsem si vychutnávala větu za větou, styl pana Ishigury mi sedl dokonale. Sci-fi a dystopie mě nikdy moc nebraly, ale tohle byl vážně skvost.

22.02.2019

Z této knihy mám hodně rozporuplné dojmy. Na jednu stranu úžasný styl vyprávění, který mne hned od první strany naprosto nadchnul.

Na druhou stranu totálně nepřesvědčivé a nedůvěryhodné jednání hlavních postav. Skutečně věříte tomu, že by se adolescenti chovali takto? Nikdo se nepokusí vzbouřit proti zavedeným pravidlům. Nikdo neprojeví obavu o svůj život. Nikdo si nepoloží otázku "Proč zrovna já musím být dárce?" Naopak vše působí tak, že si ještě vybírají, zda budou dárci nebo opatrovníci.

Prostě na mě tohle působí, jako pohádka o lízátku, kterému narostla křídla. Z tohoto důvodu dávám pouze tři hvězdy, protože samotný styl vyprávění na dobrou knihu nestačí.

Nicméně i přesto, že může mé hodnocení vyznít dost negativně, tak mne tento autor zaujal a rozhodně si od něj přečtu další knihy.

21.02.2019

Že bych po této knize sáhla znova.... To se asi nestane..... Samé k tomu se dostaneme později :-) ....... Námět dobrý, ale málo rozpracovaný

14.02.2019

Já vám nevím, mně to nějak za srdíčko nevzalo (ani ho nezlomilo, jak se psalo v citacích na zadní straně obálky :)). Přišlo mi to celé předvídatelné, dlouho jsem čekala na nějaký zvrat, ale tak lehce za půlkou knihy jsem si uvědomila, že nic takového se zjevně konat nebude a víceméně jsem to dočítala jen kvůli rozhodnutí to dočíst. Nebyla to úplná nuda, to zas nemůžu říct, ale že by to ve mně zanechalo jakýkoliv výrazný pocit... to ne. Možná jsem už po přečtení mnoha kilogramů knih necitlivá hyena :)

08.02.2019

Kniha je ako anglická hmla. Najprv vidíte iba pokojný opis detstva a mladosti skupinky sympatických hrdinov (Áno, aj Ruth! Bola taká skutočná, s chybami aj dobrými vlastnosťami). Z hmly sa postupne vynárajú obrysy druhého plánu, od začiatku síce tušíme, o čo pôjde, ale i tak nám postupné dávkovanie pravdy robí dobre; a našťastie nešokuje, to by knihu kazilo.
Dlho mi však trvalo, kým som si uvedomil, že mi tam ešte niečo chýba, že kniha má ešte tretí, pre mňa najpodstatnejší rozmer.
Pozor možný spojler!
Opis a smerovanie a života postáv v knihe sa zhoduje s našimi životmi. Tiež máme sny, predstavy, túžby; tiež žijeme vo vzťahoch plných lásky, priateľstva či nedorozumení a tiež svoje životy skončíme rozpačito, nie vždy naplnení, a často skôr, ako sme plánovali; po "rozdaní" sa druhým (deti, rodina, práca). A tiež pre nás niet úniku...
Ak by som nevedel, že je autorom muž, isto by som tipoval, že knihu napísala žena. Pavučinky vzťahov, dlhé opisy, pocity, náznaky, vysvetľovania a zdôvodnenia. Zaujímavý, pre mňa doteraz nepoznaný štýl. Ázijská poetika ma zväčša necháva chladným, nechápem ju, sme mimobežky. Ale v tomto prípade to tak rozhodne nebolo.

07.02.2019

Kniha mne nadchla, bylo to mé první setkání s autorem, ale určitě si od něj něco dalšího ráda přečtu. Příběh i myšlenka byly nápadité, kniha měla spád. Jednu hvězdičku odebírám za trochu chaotické vyprávění Kathy, kdy skákala v čase a chvílemi bylo trochu náročnější se v ději orientovat. Na druhou stranu její vyprávění a styl korespondovaly s naivnějším pohledem postav na svět. Velice milé čtenářské překvapení.