Neobyčejné dědictví
Dean Koontz
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/6866/neobycejne-dedictvi-6866.jpg
4
135
26
Za zdmi nemocnice zuří bouře. Jimmy Tock se dere na svět ve chvíli, kdy jej opouští jeho dědeček Josef. Rudy Tock, nastávající otec a zarmoucený syn, přechází mezi čekárnou na porodnici a lůžkem umírajícího. Je to podivná noční hlídka, o to podivnější, že v největším náporu běsnících živlů Josef Tock promluví souvisle poprvé a naposled od záchvatu mrtvice. Podle jeho slov čeká vnuka v životě pět temných dnů – pět konkrétních dat, na něž by se měl Jimmy připravit. Rudy zprvu považuje věštbu umírajícího za nesouvislé blábolení. Jenže později zjistí, že otec předpověděl na minutu přesně i čas vnukova příchodu na svět stejně jako délku a váhu a fakt, že se chlapec narodí s vrozenou vadou. Dědečkovo proroctví dostává náhle smysl, z něhož běhá mráz po zádech. Další z řady úspěšných Koontzových románů nás tentokrát ponechává více na reálné zemi než ve světě za hranicemi chápání běžného smrtelníka. To ovšem neznamená, že z vyprávění mizí napětí, toho má tenhle americký spisovatel z Kalifornie pro své čtenáře vždycky dost. Ani záhad a intrik neubylo.... celý text
Literatura světová , Detektivky, krimi
Vydáno: 2006 , BB art
Originální název:
Life Expectancy , 2004
více info...
Přidat komentář
Už narození Jimmyho Tocka je notně dramatickou událostí, když dědeček na smrtelné posteli nezvěstuje vítězná čísla ve sportce, nýbrž dny, kdy vnukovi půjde o život. Tedy hned a potom ještě několikrát. Hřmotný bambula Jimmy se stejně jako jeho rodiče stává cukrářem... a v sedmnácti letech přichází jeden z těch Dní.
Koontz předvádí své víceméně standardní řemeslo, akorát do thrillerového námětu zasadil větší dávku absurdna a nezapomněl ani na docela sympatický smysl pro humor, s jakým hlavní hrdina glosuje svou rodinu i napínavé okamžiky.
Můj verdikt: jednoduché, odpočinkové a poměrně zábavné čtivo, které sráží několik slabších pasáží, včetně "překvapivého" zvratu ke konci. Nic víc jsem od tohoto autora nečekala, tudíž nezklamal. 65-70%
Vcelku reálný příběh začíná narozením Jimmyho Tocka a tím, "co mu bylo dáno do vínku". Život se odvíjí s prvky běsů a psychopatů, jak je u autora zvykem. Dobře se to čte, ale byť patří Koontz k mým oblíbeným autorům, kniha je průměrná.
Kniha má zajímavý námět, je čtivá a rozhovory i myšlenky hrdinů jsou úderně cynické a vtipné. Jen je to trochu nuda.
Tak prvních dvě stě stran jsem se vážně nudila a přemýšlela, jestli má cenu číst dál. Pak mě děj vcelku chytl a objevilo se pár wow. Ale stále taková průměrná kniha, autor má daleko lepší knihy, kdybych tohle od něj četla jako první, další bych si už nepřečetla.
Nebavilo. Vyumělkované, natahované. Dialogy vtipné a postavy víceméně sympatické, ale to je všechno. Už jen ta profese... pekař, který se prokousává k cukráři. A tohle je hlavní hrdina.. asi to mělo vyznít neuvěřitelně a tedy zábavně, místo toho to bylo takové okaté, nechytré, nudné. Nemělo to hlavu a patu. Asi jsem čekal s hodnocením 84% něco víc.
Hmm, tak jo, tentokrát musím kritizovat. Mrzí mě to o to víc, že Koontz je asi můj nejoblíbenější autor, ale proboha co má toto být? Vůbec mě to nebavilo číst, je to jen hromada nesmyslných situací nějak poslepovaných žvaněním o cukrovinkách. Doufám, že něco podobného už od Koontze číst nebudu ani se mi nechce věřit, že to psal on, spíš to vypadá jako domácí úkol ze základní školy napsaný za jednu noc. Jednu hvězdu za Koontze a jednu za Lorrie a její smysl pro humor a to se ještě ošívám...
Ten chlap nebyl na tripu, když to psal, užíval si, jak může být život neuvěřitelný, když se domyslí do absurdních, ale reálných konců...Hustá kniha, klauni jsou vždy zdrojem obrovské úzkosti u mnoha dětí. Kdoví proč...
Úžasné zvraty, hladivé i děsivé rodinné vztahy. A pár zásadních sekvencí - najděte si je sami: ke konci perfektní popis vnitřní prázdnoty a pocitu osamělosti ve vesmíru u patologické osobnosti Pulchinella, vraha, který pochybuje o své existenci v prázdnotě vesmíru a jeho zoufalé snahy o to, aby nějak fyzicky v hmotě existoval. A jedna o vnitřním egocentrickém světě rodičů Lorrie, kteří, ač dělali, co uměli, nedokázali otevřít dveře svému dítěti dovnitř a zůstali stejné izolováni uvnitř, jako malá Lorrie venku. Hezky. Hezky napsané.
Dean Koontz byl asi na tripu, jinak si tuhle knihu plnou nesmyslných obratů neumím vysvětlit. Jedna hvězda za vtipné dialogy.
Další výborná kniha Deana Koontze. Stejně jako u mistra hororu a strachu Stephena Kinga, i zde je klaun pěkný darebák. Napětí se zde střídá s naprosto překvapujícím dějem a myslím, že chvilkami nechybí i prvky ironie.
Poslední kapitolu bych tedy klidně vypustil, ale jinak je to pěkné počtení, od kterého jsem se jen těžko odtrhával. Přečteno ve volných chvílích za 4 dny - to v mém případě mluví za vše.
Přečetla jsem knihu jedním dechem za dva dny, skvělý námět, skvěle napsáno. Pro tyto knihy miluji tohoto spisovatele.Děkuji.
Zajímavý a neuvěřitelný, ale hezky zpracovaný příběh. Slušná práce s dialogy hrdinů. Něco naprosto jiného než bych od Koontze čekal.
Začátek je strhující, myšlenka zajímavá a námět napínavý, ale... Trošku moc okaté náhody a neskutečné scény, kterými hrdina propluje bez ztráty kytičky... ? Něco jako když vlk sežral karkulku, která posléze vyskočí z břicha v nažehlených šatečkách a naškrobeném věrtošku.... Za vtipné dialogy velké dík.
Napínaví,akcí nabytý příběh s velmi vtipnými dialogy a nečekanými zvraty.
U této knihy sem se opravdu bavil.
Od Koontze jsem četl lepší věci , ale i tak nelituji času stráveného z touto knihou.
DOPORUČUJI
Komedie podle Koontze. Thriller plný naprosto brilantních dialogů, dokonale svérázných postaviček a absurdnich situací. Přes to, že hlavním prvkem je vtip a parodie, nepostrádá napětí a překvapení.
Sakra, tak bizarně překombinovanou knihu jsem snad ještě nečetl. Tedy ne, že by to bylo nějak bizarní, ale celý ten příběh je tak hrozně samoúčelný, smrdí papírem, samospádně vrší jednu scénu za druhou, že to až hezké není. Všechny ty bizarní, podivné a jen stěží uvěřitelné scény a situace, kterými vás zahltí ten nejtuctovější tisícidílný TV seriál jsou tady nahuštěny na bezmála 400 stran. I ta nejbizarnější nejujetější nejztřeštěnější japonská úchylnost má hlavní předpoklad - dokáže člověka přesvědčit, že se to prostě může stát. Tady ne, tohle prostě není vůbec uvěřitelné, každou druhou/třetí stránku jsem si nahlas říkal, že to přeci Koontz nemůže myslet vážně. Nechápu, že to někdo mohl vydat a ještě přeložit. nejen, že je to špatně napsané, ale ještě k tomu špatně přeložené (při zmínce o Leatherfaceovi střílejícím ze své typické zbraně jsem prskal znechucením). Dokážu si představit, že Koontz vymyslel první část a zdálo se mu to jako hrozně dobrý nápad. A pak prostě rychle a bez nějakého většího přemýšlení rychle napsal zbytek aby za A) napsal román a za B) dostál té první části. Že to prostě je hrozně okaté, neuvěřitelné, násilím konstruované a jako celek to moc nedává smysl a logiku - respektive jede to zcela mimo toho, co si pod pojmem smysl a logika představujete - mu bylo docela jedno. A ty kýčovité twisty... Brrrr. Nejsem tedy žádný Koontzoznalec, tohle je teprve jeho čtvrtá kniza, co jsem četl. Ale ty tři předchozí se mi docela líbily (jednu z nich dokonce řadím mezi deset žánrových špiče), celou dobu čtení tohohole se mi ale nechtělo věřit, že tohle napsal on. Tomu se říká jó vyhoření...
Skvěle vymyšlené, napínavé, i druhá kniha tohoto autora mě velmi chytla. Vše je propojené, vše se vším souvisí. Po přečtení této knihy nebudete mít rádi klauny. Já je nikdy neměla ráda, takže žádná změna :-)
Autorovy další knížky
| 2009 |  Intenzita |
| 2005 | Podivný Thomas |
| 1994 | Chladný plamen |
| 1996 | Přízraky |
| 2019 |  Ashley Bellová |
Kniha Neobyčejné dědictví je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 195x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 148x |
| Chystám se číst | 44x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 3x |
„Neexistuje žádné prokletí. Existuje jen život jaký je…“ říká Lorrie Lynn svému manželovi Jimmy Tockovi v závěru knihy, a to i přestože se nás autor Dean R. Koontz snaží celou dobu přesvědčit o opaku. Je nespornou pravdou, že v Neobyčejném dědictví vyfabuloval vskutku bizarní příběh, přičemž se nebál ani několika kotrmelců, jež rázem postavily všechno zcela a úplně na hlavu. Na jednu stranu té odvaze tleskám a obdivuji ono bezskrupulózní vrstvení jedné šílené myšlenky na druhou, při podrobnějším nazírání si nicméně musím povzdechnout nad jistým Koontzovým rutinérstvím, které tyto úlety prefabrikuje do typizovaných forem a vtiskuje jim podobu již dříve použitých motivů, stylů a konečně i východisek. Můžete pak hádat, ve které jiné knize už Koontz podobný postup či gradaci použil. S charakterem a chováním jednotlivých postav je to ostatně dost podobné, takže některé už téměř připomínají šablonu vzor XY. Několikrát jsem se při čtení Neobyčejného dědictví přistihl, že spíše než vážně míněný krvavý psychothriller (jak byl nejspíš zamýšlen a jak ho evokuje obálka Robina Brichty) mám před sebou jakousi groteskní parodii z ranku bláznivých veseloher, u níž jsem se bohužel zase až tolik nebavil.