Pomněnčino dítě
Amanda Prowse
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284500/bmid_pomnencino-dite-652c278cdb3df.jpg
4
71
29
Není větší lásky série
< 3. díl
Když osmnáctiletá Dot, žijící v 60. Letech v Londýně, potká Sola, cítí, že je tu láska. Solomon Arbuthnott je člověk, který může přinést světlo a teplo do jejího fádního života – a co víc, Sol je mladý, pohledný voják s vynikajícími vyhlídkami. Někdo, o kom vždycky snila. Někdo, kdo jí může slíbit modré z nebe, smích, slunce. A na chvíli je život opravdu krásný. Držíce se za ruku procházejí Serpentine, tancují v zakouřených barech SOHO a začínají plánovat idylickou budoucnost, že spolu zestárnou na ostrově Svatá Lucie, Solově rodišti. Ale je rok 1961. Dívky z East Endu by neměly chodit s indickými chlapci, natož aby s nimi někam odjížděli. Svůj život mají od rodičů naplánovaný. I když to často znamená prožít život v osamění a bez lásky. I když to srdce rve na kusy...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , OmegaOriginální název:
Clover's Child , 2013
více info...
Přidat komentář
Kniha je protkána bolestí a smutkem ... ale zároveň v ní najdete odhodlání srovnat se se životem a přijmout minulost. Každý z nás k tomu potřebuje něco svého ...
Souhlasím s komentáři, prvních 100 stránek - co to bylo? Jsem ráda, že jsem vydržela, následoval nádherný příběh lásky v několika podobách. Možná ta největší láska - láska matky, silné pouto s dítětem. Rodičovská láska - velmi sobecká, na druhé straně ochranitelská, plná předsudků dané doby. Milenecká láska - láska Sol a Pomněnky, která je a bude tady navždy. A nakonec rovina manželské lásky.
Krásný, smutný, brečela jsem. Simon se objevil v knize "Z lásky k vám" jako reverend, který pomáhal opuštěným dětem.
Dojemná kniha o velké lásce mezi dvěma mladými lidmi různého sociálního postavení, která je naplněná velkým utrpením a překážkami. Příběh je napsán velmi čtivě. "Otevřený konec" pak nabízí čtenářově fantazii místo pro rozvíjení vlastních představ.
Dost smutná a pesimistická kniha. Předsudky k lidem s jinou barvou pleti byly v té době ještě silné a stejně tak rozdíly mezi bohatými a chudými. Kláštery, které měly napomáhat řešit osudy padlých dívek, byly ve více zemích. Před časem jsem četla knihu, která podobné téma popisovala mnohem drastičtěji, ale to bylo v Irsku. Možná v Anglii byla tato zařízení mírnější.
Smutný příběh o nepřející lásce, o nalinkovaném životě, do kterého vám všichni mluví, o bezradnosti, smutku, osamocení ale i sebeobětování. Knihu jsem načala jako odpočinkový romantický román, ale nakonec jsem musela setřít i nějakou tu slzu.
Když mi kniha přišla pod ruku, nevěděla jsem co od ní čekat ani o čem má být, romány pro ženy téměř nečtu. Kniha není špatná, ale ze začátku mi trvalo, než jsem se začetla a první část knihy mě moc nebavila. Celkově kniha není špatná, cca po 100 stránkách se tam začne něco dít :D . Četla jsem dál, protože mě zajímalo, jak to všechno dopadne. Až mě trochu mrzelo, že kniha nemá happy end, ale je pravda, že s tímto koncem je to více uvěřitelné a nepůsobí to tak kýčovitě. Kdyby měla kniha o 100 stránek méně, tak bych se taky moc nezlobila, některé pasáže pro mě byly zbytečně zdlouhavé.
Jsem v prvních 100 stranách a opravdu mě nesmírně vytáčí chyby v překladu (nejen stylistické, ale také interpunkční; rozdělená slova na stejném řádku, špatně vyskloňovaná slova, apod.). Snad to vynahradí aspoň ten příběh...
EDIT:
OBSAHUJE SPOILERY!!!
Velmi slušně rozvinutý děj mi nedal zavřít knihu, musela jsem ji dočíst. Občas mě však výše zmíněné chyby opravdu vytáčely.
Kniha nás vtáhne do časové linky Anglie 60. let 20. století. Potkává se zde černý mladík s bílou dívkou a zamilují se do sebe. Naneštěstí doba nepřeje tomuto "barevnému" vztahu, tedy není podporován ani ze strany širšího okruhu lidí a známých, a ani jednou rodinou. Oba hlavní hrdinové jsou tlačeni do rozhodnutí, která za ně dělají rodiče nic nedbající na to, že děti mají své myšlenky a svá srdce někde jinde. Nastolí tak - dle mého - velmi smutný osud pro oba: Dot navždy bude mít v srdci prázdné místo po Simonovi a Sol zůstal sám, Simon si jej našel až v pokročilejším věku.
Kus knihy je Dot celkem psychicky narušená. Kromě zmíněné ztráty dítěte tomu nepřidává ani to, že má velmi rasistického otce, který špiní Dotina přítele, aniž by se s ním seznámil + faktem je, že Dotina matka taky svým postojem a naprostou nepodporou vůbec nepomáhá.
Celou knihu jsem zvládla za jedno odpoledne, četla se sama. Děj pěkně ubíhal, občas jsem si zaplakala (hlavně tedy v pasáži, kdy se Dot loučí se Simonem a taky ve všech pasážích, kdy Reg nechápe mladou lásku a je na Dot opravdu zlý jen kvůli barvě pleti). Pozastavila jsem se nad absurditou příběhu - v dnešní době si takovou situaci neumím představit.
Kniha mi vubec nesedla. Pribeh by to mohl byt opravdu pekny, dojemny. Ale absolutne mi nesedl styl autorky. Do cteni jsem se musela nutit, ikdyz me zajimalo, jak to dopadne. Ale proste se mi cetla tak hrozne pomalu.. konec byl pro me zklamani. Mel to byt realny pribeh, a ikdyz se v zivote deje ledacos, tohle bylo odbyte. Jedina pasaz, ktera mi utkvi v pameti je ta materska. Vic prozrazovat nechci.
Knížka se mi líbila i nelíbila. Vážné výhrady mám hlavně k motivaci a jednání postav a vůbec logice děje.
(Následují spoilery)
Dejme tomu, že Sol do puntíku poslechl svojí maminku, o svojí lásku nijak nebojoval a odjel bez rozloučení s Dot a bez jakéhokoli vzkazu (mohl ho nechat u Paola, u Dotiny přítelkyně). Ale jak říkám, dejme tomu. Ale to že se Dot nechala takhle hloupě vmanipulovat do manželství s člověkem, kterého nemohla ani cítit?! A hlavně, Sol se tak překotně oženil (čím ho jako donutili?) a ještě honem udělal své ženě dítě, přestože teda děsně truchlil a miloval jen Dot…? Ach jo.
(Konec spoilerů)
Na mě prostě překombinované a místy uměle vytvořené drama. Na druhou stranu se knize nedá upřít čtivost a dojemnost. Zhruba od půlky knihy se člověku nechce odtrhnout. Že příběh nemá klasický happend á la červená knihovna, je taky ku prospěchu. Suma sumárum, jako odpočinková četba na odpoledne k vodě ok.
Knížka se mi líbila. Zpočátku jsem si říkala, aha, červená knihovna, ale poté, co Dot přišla o dítě jsem se tak začetla a čekala, jak to s těmi dvěma zamilovanými dopadne.
Asi jsem se hodně spletla. Tak naivní červená knihovna. Hlavní zamilovaný pár naprosto pasivní. Bez akce . Když na začátku to vypadalo tak slibně. Velká škoda.
Knížka se četla sama. Láska bílé dívky Dot a černocha Salamona, která nemohla dojít k naplnění obzvláště v 60tých letech minulého století. Jak je zde v komentářích napsáno i já jsem se občas neubránila slzám. Červená knihovna to určitě nebyla ale stála za přečtení. Doporučuji
Četla jsem spousty názorů, jak je kniha úžasná a někdo si dokonce poplakal. Byla jsem hodně zvědavá a nakonec i já můžu říct, že je to velmi dobrá kniha. Dobře napsané, dobrý příběh a nenašla jsem žádná hluchá místa. Osud Dot byl tak srdceryvně napsaný, že jsem soucítila s každým jejím nádechem a konečným životním rozhodnutím. Tuhle knihu mohu jen doporučit.
Příběh jako takový se mi líbil, ale celkově jsem z knihy moc nadšená nebyla. Nevím proč, ale blbě se mi četla a přistihla jsem se jak přeskakuju odstavce :( Nevím zda to bylo stylem, jakým byla napsaná nebo překladem. Něco mi nesedlo. Ale díky dnešnímu odpolednímu sezení v parku a díky zvědavosti, jak to s Dot a Solem dopadne, jsem knihu úspěšně přečetla.
Není možnost dát šest hvězdiček? To asi mluví za vše.
Úžasná knížka. Řekla bych, jedna z nejlepších co jsem za poslední dobu četla.
Po dlouhé době kniha u které jsem si pobrečela. Někdy jsem si připadala až trapně, ale plakala jsem dál. Ty pasáže kdy Poměnka přichází o svoje děťátko mě zasáhly. Už jenom to svědčí i tom, že je autorka opravdu výborná spisovatelka. Je to úžasný příběh ze života. Nečekejte happy end protože ten tam opravdu není. A o to více mě ta kniha zasáhla. Ano samozřejmě je to trochu červená knihovna, některé věci jsou tam lehce nerealistické.
Rozhodně se ke knize vrátím. Když si budu chtít zase poplakat.
Štítky knihy
Anglie láska pro ženy milostné romány rodina 60. léta 20. století zakázaná láska
Kniha Pomněnčino dítě je v
| Přečtených | 80x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 85x |
| Chystám se číst | 71x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 1x |
Další pohádka o moderní Popelce, ale tentokrát bez happyendu, kdy princ ztracenou Popelku nevyhledá. Děj mi přišel hezký, v druhé půli velmi smutný, kdy se děti zcela podřídily vůli rodičů. Hlavní hrdinka, která původně měla své sny, věděla, co chce, se nechala unášet depresí (nevyslovenou, ale jasnou), nevzala osud do svých rukou, když její princ zmizel. Není vůbec zmíněno, zda chodila na nějakou jinou školu než na povinnou jedenáctiletku (i v Británii jsou státní školy, které nejsou drahé nebo jsou bezplatné) a rozhled a chování bohužel odpovídalo té jedenáctiletce. Jak jinak by bylo možné, že hlavní hrdinka pracovala jen na částečný úvazek, a že se veselá, celkem akční a pohotová holka mohla nechat připravit o dítě (pořád jsem čekala, kdy uteče z toho kláštera i s dítětem a ono nic), vmanipulovat do sňatku s "Vencou od vedle", tedy vlastně s "Vencou" z dílny, se kterým si rozuměl její tatínek a mohl s ním chodit na pivo. Kdyby se ten příběh odehrál v jiné zemi - v Indii - tak je uvěřitelnější, tam jsou domluvené sňatky běžné. Rodiče hlavní hrdinky bohužel chtěli, aby se měla lépe, ale ne lépe než oni. (Je na to i psychologicko-sociologické vysvětlení, že se to skutečně děje). Ani ji pro život nijak lépe nechtěli připravit, nepodporovali ji v jejích snech, není zmínka o možnosti dalšího studia..Přitom tatínek denně četl noviny, musel mít určitý rozhled..(Jedna z dalších děr v příběhu). A hlavní hrdinka vše rezignovaně přijímala, nic neřešila, ani jednou nebojovala, nepátrala, proč rodiče najednou nemusí platit nájem, atd..V její postavě jsem postrádala po zmizení hlavního hrdiny jakoukoliv naději, chuť bojovat a být tak inspirací pro další holky z chudého, méně vzdělaného (nejen anglického) prostředí, jak jít za svými sny.
Hlavní hrdina nebyl bez viny, také mohl hlavní hrdinku vyhledat po určité době po vynuceném zizení, než na krátko přiletěla ona za ním za peníze svého manžela ( jo, už vidím takového chlapa, co tohle udělá - dá manželce peníze na cestu za bývalým.). A když se s hlavním hrdinou rozejde jeho manželka ( ta se zachovala asi nejnormálněji v celém příběhu a nakonec byla zřejmě šťastná jako jediná), tak hlavní hrdinku nevyhledá a 45 let na ni jen vzpomíná. (Mohli si třeba alespoň psát k Vánocům, když to přeženu..) Opět ta příšerná pasivita na to, že byl v čele velké společnosti, kterou zdědil. Kdyby tak skutečně fungoval, tak dávno zkrachoval..;-) A třešničkou je epilog po 45 letech, v němž se dovídáme, syn vyhledá pouze osamělého otce - hlavního hrdinu - milionáře, ale již ne hlavní hrdinku- matku. A to vše v době, kdy se běžně používal internet, v Anglii hodně zlevnily letenky do exotických destinací (kolem r. 2006), atd..Tedy dost anachronický epilog, jako by se odehrával opět v 60.letech.. A o ostatních postavách z románu v epilogu ani zmínka. To mi přijde nedotažené, ani čárka o dalším osudu hlavní hrdinky, co dál dělala, co její sestra, kamarádka.... Jako by to autorka chtěla už rychle dopsat, neb ji tlačil termín.
Ještě mě napadlo, zda autorka ten příběh nepsala i kvůli edukaci špatným příkladem bez "hapáče", neb v Británii je pořád v nižších vrstvách celkem vysoké procento nechtěného otěhotnění mladistvých. I když se tam dá Postinor koupit bez předpisu v každé lékárně umístěné i v drogerii..Nevím ale, jak je to s věkovou hranicí pro takový nákup.
Ještě je nutné k snad částečnému pochopení uvést, že v Británii je podstatně větší sociální stratifikace obyvatel než u nás a také podstatně menší možnost prostupnosti sociálními vrstvami. Proto jsem příběh nazvala moderní Popelkou bez happyendu. Ale realistický ten příběh také není, žádný Thomas Hardy 60.let..
Knihu jsem si chtěla přečíst jako oddechovku s happy endem na vyčištění hlavy v době, kdy čekám další miminko (z lásky udělané:-) ) Na čtení v těhotenství je to příliš smutný román a nebavily mě ani ty "díry v ději".