Není římského lidu
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294/bmid_neni-rimskeho-lidu-l5z-294.png
5
803
101
Nové vydání uhrančivého historického románu z doby císaře Nerona. Hlavním hrdinou je kromě císaře samotného básník Petronius, soudce krásy na Neronově dvoře. Příběh vášní, vražd, intrik, násilí a lásky se čte jedním dechem a patří k těm skvělým dílům, které nám prostřednictvím strhujícího příběhu dokáží přiblížit dobu dávných kultur.... celý text
Romány , Literatura česká , Historické romány
Vydáno: 1989 , Československý spisovatel
více info...
Přidat komentář
Tahle hodně čtivá knížka mě přivedla k dosud mnou hodně oblíbené autorce J. Loukotkové. Fakt moc pěkný, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Četla jsem před 50 lety, pak ještě jednou. Hlavní postavou knihy je antický básník a estét Petronius.
"Malá skutečnost je lepší než velká předpověď." (Petronius)
Děj se odehrává na pozadí politické vlády nechvalně proslulého římského císaře Nera, který nechal podpálit Řím.
"Špatný strom, špatné ovoce." (Římské přísloví)
"Co se stane, jestliže se ani bohové, ani lidé nesmilují nad tímto městem?" (Petronius)
Kvalitně napsaný historický román, odehrávající se ve věčném městě za vlády poněkud zvráceného císaře Nera. Paní Loukotková se snaží o barvité, košaté vyprávění a klade důraz na vykreslení charakterů postav. Z mého pohledu je dobře, že postavy mají svědomí a v určité fázi děje se zamýšlí nad svými skutky - ať už to byl Petronius, Nero, Tigellinus nebo Poppaea Sabina. Z postav se mi nejvíc líbil arbitr Petronius. Zajímalo by mě, jaký byl ve skutečnosti...Obraz tehdejší společnosti je trefný, ale co si budeme říkat, charaktery lidí se v průběhu století nezměnily. Na to, že jde o prvotinu autorky je to výborný počin, stojí za to si knihu přečíst a nenásilnou formou se seznámit s historií.
Ke knize musí člověk věkem dospět. Jedná se o mojí první knihu od paní Loukotkové a určitě ne o jedinou. Styl psaní paní Loukotkové byl velmi barvitý a čtivý. Kniha mě vtáhla do děje a je velmi nadčasová. Společnost je stále stejná, jen okolí se nám mění. Kdo má rád historii a rád analyzuje společnost, tak určitě doporučuji!
Moje první setkání s J. Loukotkovou. Řím císaře Nerona a básníka Petronia. Intriky, vášně, vraždy, život ve starověku asi nebyl jednoduchý. Doporučuji všem, kteří mají rádi historii. Postavy, které skutečně žily, se mísí s postavami vymyšlenými. Dílo je poutavé, čtivé, rozhodně se nebudete nudit.
"Není římského lidu"....jeden z prvních skutečných historických románů, který mi "padl" do rukou v rané pubertě. Jarmila Loukotková respektovala, na rozdíl od mnohých současných autorů, základní historická fakta a reálie. A přesto dokázala vykouzlit velmi barvitý svět starověkého Ŕíma...A jak by mohla nezaujmout mladičkou holku taková nádherná Popea Sabina, elegantní Petronius a nakonec i zvrhlý císař Nero, manipulovaný svou matkou. Jedna z knih, díky kterým jsem se začala hlouběji zajímat o historii. Paní Loukotkové děkuji.
Zajimava kniha o zkazenosti lidske spolecnosti. Zajimave by mozna bylo porovnani se spolecnosti soucasnou? No, nicmene intriky a uskoky se ponekud opakovaly, az me unavovaly. Kazdopadne autorka urcite i tak nemela jednoduchou praci skrz pripravy atd.
Není římského lidu - v celém Římě není nikoho, kdo by pozdravil svého císaře Domitia Nera, je proto zbytečné, aby město stálo, a může se spálit. Může být nějaká myšlenka obludnější této? Může lidská mysl připadnout na něco hrůznějšího? Jarmila Loukotková nehledá odpovědi, ale předkládá nám barvitý a poutavý obraz Říma za vlády již zmíněného Domitia Nera. Za průvodce nad jiné povolaného nám určila básníka Petronia Arbitera, který v zrcadle vlastních životních zkušeností popisuje svým vzletným způsobem poety a současně znalce lidských duší neblahou Neronovu cestu ke slávě a k prokletí. Není to oslnivá velkolepost davových scén ani zvrácená brutalita Neronova běsnění, co si autorka vybrala za alfu a omegu svého vyprávění. Naopak, zvolila daleko civilnější, ale o to uhrančivější přístup. Vybrala si lidi, nejubožejší z ubohých i ty vysoce postavené, a v jejich osudech kreslí přesvědčivou atmosféru doby, bez skrupulí, bez patosu, ale s notnou dávkou pochopení. Autorčin mimořádný vypravěčský talent a pečlivá příprava pak z takového materiálu vykouzlí knihu, která si zaslouží čestné místo v každé čtenářské poličce.
Starý Řím - věčné téma samo o sobě ... Výborná kniha, vylíčení Říma v době Neronovy vlády - doporučuji ...
Zatím už podruhé odkládám. Přečetla jsem skoro třetinu. Ty zbytečně dlouhé popisné pasáže.... A asi ani nemám nyní náladu číst o bezskrupulózních hajzlech jako Nero a namyšlená Agrippina. Vím, jsou to historické události a skutečné postavy, tak nelze hodnotit knihu podle postavy, která je daná, byť je tam i fabulace. Snad se časem vrátím a dočtu. Doplněk ze 07.03.2020: ani na potřetí se nemohu začíst, zkrátka mi to nevyhovuje. Definitivně odkládám. Přečteno 174 stran.
Český Quo vadis. Osobně doporučuji přečíst oboje, ne kvůli srovnání, ale pro úhel pohledu. Paní Loukotková dokázala opět velmi dobře vylíčit starověký Řím.
Krásná kniha, barvitě a poeticky vypráví příběh z doby starověkého Říma a tak hezky se čte... Další z knih, ke které se moc ráda vrátím.
Další perla v mé knihovně - vrátila jsem se k ní po 30 letech...
Titus Gaius Petronius - postava muže kultivovaného, básníka, filozofa a estéta -
v kontrastu proti postavě Nera ztělesňující mravní úpadek starého Říma...
Intriky, násilí, vraždění - pro získání moci a slávy...
Velmi pěkně podané dětství Petronia - autorka užívá poetický jazyk.
Myslím, že ani nemusím doporučit - dílo tu má spoustu příznivců.
Zajímavá doba - úpadek Říma. Příběhy několika postav.
Skoro každá kapitola je uvedena zajímavým citátem z díla Petronia - arbitra elegance.
Čtivé, zajímavé, hezké.
Citáty:
"CARPE DIEM. Využij plně každičkého dne. HORA RUIT. Čas se řítí nezadržitelně a zběsile vpřed...AUDACEM FORTUNA INVAT. Odvážnému štěstí přeje."
Není římského lidu je první knihou od paní Loukotkové, kterou jsem četl. Ze začátku jsem k ní byl poněkud skeptický - měla celkem pomalý rozjezd, poetické/snové pasáže mě příliš nebavily a spíše jsem je pouze přelétával očima. Začal jsem se obávat toho, že celá kniha bude takto nudná a pro mě bude problém ji vůbec dočíst. Naštěstí jsem mýlil. Děj nabral spád a román byl velmi čtivý až do konce.
Hlavními postavami jsou básník a soudce krásy Petronius Arbiter a jeho protipól císař Nero. Během Neronovy krvavé cesty k moci až k naplnění svého osudu se zde seznamujeme s osudy dalších postav - císaře Claudia, Neronovy matky Agrippiny, manželek Octavie a Poppey, vychovatele Senecy a dalších. Současně s nimi román zachycuje i požár Říma či Pisonovo spiknutí proti Neronovi. Rovněž mě zaujala zmínka o Petroniovu Satyrikonu a s ním související hostině u Trimalchiona.
Byl jsem překvapený, když jsem se v doslovu dočetl, že se jedná o autorčinu prvotinu. Z hlediska historie toho kniha obsahuje opravdu hodně a podle mého názoru dokáže zábavnou formou nahradit dvě hodiny dějepisu. Já jsem si nakonec román užil, bylo to inteligentní a přínosné čtení. Kdyby to šlo, dal bych 4,5 hvězdičky a to jen proto, že Quo vadis se mi kdysi líbilo o chlup více.
Ach, ten vášnivý starověký Řím plný intrik, násilí a vražd! Román vypráví o věčném boji mezi mocí a bezmocí, láskou a nenávistí, dobrem a zlem. Na jedné straně císař - zhýralý a sobecký matkovrah Nero, na druhé básník - velkorysý a obětavý soudce krásy Petronius. A všude kolem Řím plný krutosti a ohně, když jej nechá císař vypálit...
Já osobně na románu nejvíce oceňuji nádherný, bohatý až poetický jazyk, jakým ho autorka napsala.
Štítky knihy
intriky starověký Řím Nero, římský císař historické romány
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Kniha Není římského lidu je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 1 236x |
| Čtenářské výzvě | 65x |
| Doporučených | 121x |
| Knihotéce | 522x |
| Chystám se číst | 277x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 10x |
Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst hrozně dlouho už jen kvůli tomu, že mám rada romány ze starověkého Říma. Pak jsem ji taky dlouho četla. Není to špatná knížka, je to docela čtivé. Řím slouží jen jako kulisa ke vpodstatě seriálovému dramatu. Co mi na knížce vadilo je, že postavy jsou velice archetypální a každá má v podstatě jen jednu vlastnost. Třeba Petronius. To je vpodstatě ztělesnění dokonalého člověka (bráno optikou socialismu). Přečtěte si tu knížku 2x a fakt nenajdete jedinou špatnou vlastnost. A to stejné je i u dalších postav. Mají jen jeden účel, jednu vlastnost, jsou velmi černobílé.