Nemusí pršet, jen když kape
Jean Anglade
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97877/nemusi-prset-jen-kdyz-kape-97877.jpg
4
5
2
Román je kronikou autorovy rodné Auvergne, kraje vysmívaného v ostatní Francii jako kraj držgrešlí a drnohryzů. Autor nás seznamuje s rodem Pitelerů, brusičů nožů, které provází až do roku 1937, do doby těsně před vypuknutím 2. svět. války. Na pozadí osudů jeho hlavních hrdinů se odvíjí drama francouzské společnosti v letech 1912-1937. Pro autorův styl psaní je charakteristická něha a ironie, něžný cynismus, s nimiž promlouvá o svých hrdinech. A aniž by je urážel nebo napadal, odhaluje přednosti i vady jejich charakterů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1984 , SvobodaOriginální název:
La Bonne Rosée , 1980
více info...
Přidat komentář
Malá ukázka naturelu obyvatel autorova rodného kraje. Přestože hrdinové nejsou ušetřeni bolestných ztrát, je vše prosyceno radostí ze života a uměním vychutnat si jeho světlé stránky, nadhledem, lehkou ironií, srdečností. Autor s láskou střílí do vlastních řad, jeho krajany si nelze nezamilovat. Jednu hvězdičku jsem ubrala za poslední čtvrtinu knihy, kde je příliš mnoho politických šarvátek.
Autorovy další knížky
| 1977 |  Je čas metat kamení |
| 1977 | Zapomenuté jablko |
| 1984 |  Nemusí pršet, jen když kape |
| 1980 | Mramorová deska |
Kniha Nemusí pršet, jen když kape je v
| Přečtených | 5x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 4x |
Mezi všemi v češtině vydanými knihami tohoto autora mě tato nadchla asi nejméně. Určitě však její přečtení nelituji. Vedle osudů individuálních postav se zde autor hodně zabývá zobrazením sociálního (a socialistického) uvědomování dělníků a chudých živnostníků a vlivem klerikalismu na život těchto lidí. Nejvíce mě zaujaly epizody o pozvolném i náhlém, revolučním prosazování technických novinek do života francouzských venkovanů začátkem 20. století - první soukromé automobily (viz můj příspěvek v rubrice Zajímavosti), nožířské brusky na elektřinu atd.
Anglade se svým dílem postaral, že o životě té doby ve Francii, všech jeho aspektů, získá čtenář docela hodnověrný obraz. Nejvíce však vyniká vykreslení opakovaných před- a poválečných nálad, od huronského sebevědomí po poraženecké vystřízlivění.
Připojím výmluvnou citaci:
" … válka je za dveřmi. Všichni o ní skutečně mluví: tisk, poslanci, vojáci, učitelé. O přestávkách se o ní zpívá odrhovačka:
Viděli jste Bismarcka,
Jak rajtuje na kanónu?
Kanón pálí, hele, hele,
s Bismarckem je ámen,
dostal kouli do prdele,
dobře mu tak, když byl tele,
šlus a na hrob kámen."
Jenomže těch kamenů na hrobech pak přibývalo na obou stranách hodně ...