Němci a jejich umění
Hans Belting
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410088/bmid_nemci-a-jejich-umeni-Egk-410088.jpg
5
2
1
Přehledná práce předního historika umění se zamýšlí nad tím, co je specificky německého na německém umění. Autor na relativně malém prostoru zachycuje postoje Němců k jejich umění od romantismu až po současnost a líčí bouřlivé spory, které se o ně vedly. Jak přesvědčivě dokládá, vizuální umění hrálo v Německu vždy zvláštní roli, jež byla odlišná od jiných evropských zemí, a dobře se v něm zrcadlí jeho bolestný kulturní a politický vývoj po pozdním sjednocení v roce 1871. Bylo to především (ale nejen) vizuální umění, jehož prostřednictvím se Němci snažili najít svou kulturní identitu a v němž projevovali iracionální strach z toho, že budou ovlivněni cizinou. To se nakonec projevilo zvláště silně ve třicátých letech v bojích o moderní umění a expresionismus (jediný skutečně původní německý styl), jež vyvrcholily jeho násilnou likvidací za Třetí říše.... celý text
Literatura naučná Umění
Vydáno: 2019 , Books & Pipes PublishingOriginální název:
Die Deutschen und ihre Kunst: Ein schwieriges Erbe , 1992
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
umění Němci národní identita německé malířství
Autorovy další knížky
| 2000 |  Konec dějin umění |
| 2019 | Němci a jejich umění |
| 2022 | Antropologie obrazu: Návrhy vědy o obrazu |
Kniha Němci a jejich umění je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 1x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 1x |
| Chci si koupit | 1x |
| dalších seznamech | 2x |
Tohle není tak úplně kunsthistorická kniha. Slovo, které ji vystihuje nejlépe, nejspíš zní metakunsthistorická. Belting se totiž nezabývá tím, co „německé umění“ je nebo není (případně tím, jestli vůbec existuje), nýbrž tím, co o něm řekli jednotliví autoři, a to od Dürerových časů po Tübkeho.
Předpokládá, že čtenář už ke knize přistoupí s důkladnou znalostí německých politických dějin, literatury a samozřejmě umění, takže jen sem tam utrousí nějaký fakt. Na druhou stranu ovšem moc nerozvíjí ani teorie. Nepostřehla jsem žádnou vůdčí a originální tezi (snad kromě té, že umění mělo spolu s jazykem sehrát roli pojítka rozdrobených německých identit, jíž se nemohlo ujmout konfesionalizované náboženství, a proto se na něj v německém prostředí klade takový důraz). Takže po dočtení váhám, k čemu tahle drobná sbírka fejetonů vlastně je.
Tedy kromě toho, že vrací do diskuse důležité téma, jež bylo mezi dobytím Německa a jeho (částečným) sjednocením tabu. Beltingova práce je zajímavá právě jako doklad euforie po roce 1990, kdy se na chvíli zdálo, že Německo zase bude Německem a že to zlé už je za námi. V tomto ohledu vyniká pasáž, kde se autor zamýšlí nad národnostně danými indispozicemi vnímat a tvořit výtvarné umění (protože innerlichkeit tíhne spíš k hudbě a poesii). Přístup, za který by byl dnes ukamenován jako biologický determinista a nacionalista. To ostatně i za to, že s němectvím operuje jako s reálnou a zásadní kategorií; 90. léta už jsou daleko.
Mimochodem v době vydání (1992) Belting samozřejmě nemohl znát Griffinův „Modernismus a fašismus“ (2007), který ukázal, že nacismus je v podstatě hnutí modernistické, ne anti-modernistické, a že vztah Třetí říše k modernímu umění byl rozhodně diferencovanější než jen cenzurování a ničení. Místa v Beltingovi, která se touto otázkou zabývají, kvůli tomu už dnes nelze brát vážně. – Přesto četba není ztráta času. :) A překlad vynikající.