Němci a jejich mýty
Herfried Münkler
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358653/bmid_nemci-a-jejich-myty-9tH-358653.jpg
5
8
2
Významný německý politolog a historik Herfried Münkler ve své prestižními cenami ověnčené knize podává celistvý obraz německých dějin, od nejstarších časů až po současnost, přičemž na rozdíl od standardních historiografických publikací se nespokojuje s faktografickým výčtem a popisem událostí, nýbrž ukazuje, co tyto události znamenaly z hlediska vývoje a proměn německé identity. Na základě rozboru ústřed¬ních mýtů a mytických struktur, jež tuto iden¬ti¬tu formovaly, umožňuje čtenáři porozumět „duchu“ německých dějin. Postupně nás sezna¬muje s klíčovými příběhy, postavami, tématy, ale i místy, které jsou s historií německého národa a němectvím bytostně spjaty. Ukazuje například význam Písně o Nibelunzích, mýtu o knížeti Cherusků Arminiovi, císaři Barbarossovi, roli, jakou sehrál Martin Luther či Goethův Faust, genezi a peripetie snění o Velkoněmecké říši, téma „boje proti Římu“, prušáctví, ale i úlohu „osudových“ míst, jako je Výmar, Norimberk či Rýn. Spektrum témat, jemuž se autor ve svém „dějepise německé sebeprezentace“ věnuje, je ovšem velmi široké a jeho pohled se neobrací pouze do dávné minulosti – v kapitole, v níž pojednává o historickém vývoji po druhé světové válce, například vysvětluje, že ani tato éra se neobešla zcela bez mýtů, jen se už nevztahují k politice, nýbrž k individuálnímu blahobytu a ke konzumu. Hospodářský zázrak, německá marka, Mercedes – i to jsou svého druhu mýty v jinak zdánlivě zcela mýtuprosté zemi… Za knihu Němci a jejich mýty (2008) byl autor v roce 2009 odměněn cenou Lipského knižního veletrhu v ka¬tegorii literatury faktu a esejistiky a cenou Fritze Meyera-Struckmanna pro humanitní a společenské vědy.... celý text
Literatura naučná Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2017 , Rybka PublishersOriginální název:
Die Deutschen und ihre Mythen , 2008
více info...
Přidat komentář
Obecně není pro cizince moc zajímavé, když se národy zabývají samy sebou a hledají vlastní výjimečnosti. V této knize se tak činí velice kultivovaně a s mírou. Uvědomil jsem si možná poprvé plastičtěji, že vznik německého nacionalismu skutečně představuje určitý typ, který souvisel s historickými podmínkami. Když si vezmeme, že romantika a národní uvědomění začaly už koncem 18. století, tak tu máme prakticky stoleté období, kdy tu byl národ s početným vzdělaným měšťanstvem, které se zabývalo kulturními a politickými otázkami, přede všemi pak otázkou, jaké by to bylo pěkné mít jednotné Německo. Ale v praxi žili v docela velkém počtu malých států, jejichž vládci si s veřejným míněním moc starostí nedělali. Obrovským impulsem byla pak prohra s Napoleonem - konfrontace s francouzským nacionalismem a vlastní slabostí, vybuzení pocitu národní sounáležitosti, následná výhra nad Napoleonem a konečná frustrace z toho, že vše zůstává při starém.
Asi je pochopitelné i selským rozumem, že v takových podmínkách kvetly náhražky za politický život: přepjaté vyžívání se ve vlastní ukřivděnosti a pocitu nenaplněné nadřazenosti. Většina pojednávaných mýtů má pak vyvrcholení v jejich osudu za nacistického režimu.
Štítky knihy
Německo národní identita fakta a mýty
Němci a jejich mýtyKniha Němci a jejich mýty je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 8x |
| Knihotéce | 12x |
| Chystám se číst | 22x |
| Chci si koupit | 8x |
„Němce a jejich mýty“ jsem četla měsíc – ne proto, že je to pořádně tlustá kniha (byť je), ale proto, že ve mně vyvolávali dlouhá období splínu. Střídavě jsem měla chuť oběsit sebe a autora. Jak asi člověk musí svůj národ nenávidět, aby takovou věc napsal? Mimochodem je zvláštní, že když Münkler nazve Germány „omezenci“, vynese mu to dvě literární ceny, ovšem kdyby za primitivy označil Papuánce nebo Ňamy, byl by rituálně ukamenován. Také by nemusel americkou propagandu nazývat „osvětou politického vzdělávání“, vysmívat se mýtu o Nibelunzích a rozebírat Lutherovu zácpu. Ovšem za řadu věcí, která mě tak trýznila, přirozeně nemohl autor. Asi bude trvat pár týdnů, než mi před očima přestane vyplouvat představa „osvoboditele“ Pattona močícího do Rýna.
Když provizorně odstavím svoji vnitřní zraněnost a ohodnotím knihu objektivně jako vědeckou práci, 4/5 si zaslouží. Nepotřebuji ani poznámkový aparát a seznam literatury (140 stran), abych si dokázala představit rozsah pramenů, uměleckých i listinných, které Münkler musel prozkoumat během dvacetileté práce v archívech i v terénu. Také jeho záběr – od starověku po současnosti – je nanejvýš vzácný. Na druhou stranu jsem si kladla otázku, jestli opravdu POTŘEBUJEME výčet všech Němců pracujících s motivem Fausta, všech básníků píšících o Luise Pruské atp. Trochu mi to připomnělo (Marxovu?) větu, že spojování víček od piva do náhrdelníku není práce, ať už nad ní člověk strávil, kolik hodin chtěl.
I když je kniha udivující míře podrobná, text plyne příjemně a svižně. Jednotlivé studie se navzájem dost liší, což lze předpokládat – vždyť vznikaly dvě desetiletí. Například z „Barbarossy“ jsem byla nadšená, protože je obsažný a současně svěží a poskytuje přehled o Rudovousově mýtu od středověku do současnosti. „Faust“ mě otravoval a nudil, poněvadž moralizoval – identifikaci ďábla bych nechala raději bohoslovcům než historikům –, byl temně složitý a svojí koncepcí ze souboru studií vybočoval. Téměř o všech mýtech autor tvrdí, že jsou politicky mrtvé, což jistě není pravda. Alespoň jeden příklad: kastelán Kyffhäuseru musel výslovně zakázat politickým stranám, aby na památné hoře pořádaly „mítinky“.
Dozvěděla jsem se toho opravdu hodně a oceňuji přesahy do kunsthistorie a literárních dějin. Kdyby měl tenhle tlustopis i obrazovou přílohu, nevešel by se do desek, takže jsem si zmiňované sochy, obrazy, památníky a jiné stavby hledala sama – nijak mi to neuškodilo. Teoreticky skvělé by byly i citace básní, ale český překlad dopadl hrůzostrašně (nemohlo nakladatelství zjednat překlad veršů od básníka, jak se to dělávalo dřív?), takže jsem musela dohledávat i originály literárních ukázek. Někdy to bylo fajn, třeba když jsme si s kamarádkou společně četly Rückerta a Heina, ale zdržovalo mě to a trochu dráždilo.
Shrnutí: informační přínos za cenu vnitřního krvácení.