Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225782/bmid_nemci-JoN-225782.jpg
4
1526
362
Hlavní hrdinka a současně vypravěčka románu žije v Londýně, kam odešla po listopadu 1989 za prací a kde nyní čeká své první dítě. Nadcházející mateřství ji v myšlenkách vrací do dětství v komunistickém Československu a vyvolává i zasutou vzpomínku na balíčky plné sladkostí, které dostávala od jakési babičky ze západního Německa… Třetí román mladé autorky Jakuby Katalpy čtenáře zavede až na počátek dvacátého století. Babička Klára Kolmannová stále žije a my sledujeme její osud od narození v roce 1910. Autorka mimořádně sugestivně a plasticky líčí život středostavovské německé rodiny na počátku století, útrapy první světové války a posléze vzestup fašismu ve třicátých letech. Přesto velké dějiny hrají jen okrajovou roli ve srovnání s rodinnými vztahy. Je tu Klářina psychicky labilní matka, prostopášný otec, i další příbuzenstvo a služebnictvo. Po začátku druhé světové války odchází Klára, čerstvá absolventka učitelského ústavu, do Berlína a poté se ocitá v českém pohraničí. Zde se sblíží s místním rasem, který ji přitahuje živočišnou tělesností a drsnou povahou…... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem myslela, že knihu odložím.Prokousala jsem se a nakonec nebyl příběh vůbec špatný.
Druhá kniha od autorky.Když čtu knihu je pro mě důležitá věrohodnost.Ta možnost, že se to opravdu mohlo stát.Pokud taková kniha je dokážu se do ní položit a žít v ní.Tahle taková byla.Krásně smutná a smutně krásná. Každá postava má ve stručnosti vysvětlen svůj osud.....tak ze začátku mě to trochu mátlo,to odbočení od děje k nové postavě, ale vlastně to vcelku bylo fajn.ráda se k ní někd vrátím...
Třetí kniha od autorky a znovu musím říct, že jsem četla, četla a četla, dokud jsem nebyla na konci. Je to zase jiný pohled na osudy lidí žijících v protektorátu. Stojí za přečtení.
Kniha mě naprosto pohltila.
Nechávám ji doznít a přemýšlím ..
Zasloužených 5*
Pročítám zdejší komenty a divím se těm, kdo se ztráceli v ději. Všechno tak úžasně plyne, ukazuje se nám, jak kdo žil, jak pokračovala linie. Kniha za mě naprosto skvělá, tenhle strohý styl, který se moc nevidí, vykreslení bez emocí, které už jsou na nás.
Mě to nadchlo: slečna, co vyráběla bombu, která spadla na zámek nebo děvče, co se posadilo na lavičku a žádalo o pomoc; nešťastná matka, která se ve stodole oběsí.
Někdy můžete četbu jen nechat plynout a nehledat, kdo má jakou roli v příběhu. Prostě tam je, tak jako se vám někdo vyskytne v životě a zase zmizí..
Také si někdo stěžuje, že se v příběhu často zvrací a kouří. To mě pobavilo a v tomhle příběhu mně to nevadilo.
Pamatuji si ale, jak v knihách s Lisbeth neustále pili kávu. :-D
Knihy Jakuby Katalpy mám moc ráda. Jen u této knížky jsem se zpočátku ztrácela v postavách. Chvílemi jsem nevěděla, na koho se soustředit. Spoustu krátkých odstavců, mnoho jmen, které se již neopakovaly a tak jsem nevěděla, na koho zaměřit větší pozornost a kdo bude pro děj příběhu důležitý. Postupně jsem se zorientovala a od té doby jsem četla knihu jedním dechem a těšila se na rozuzlení toho, jak to vlastně s Konrádem a jeho matkou bylo...
Tak nevím... Měla jsem chvílemi pocit, že knihu nedočtu. Útržky, které úplně nesouvisely s příběhem, mi přišly zbytečné a rušivé. Zhruba od poloviny se to zlepšilo a na čtení jsem se těšila.
O malinko horší než Zuzanin dech, ale každá knížka nemůže být přece stejně úžasná. Podle mě si stejně zaslouží plný počet hvězd, styl psaní i příběh byl moc pěkný.
Styl psaní mi nesedl tak jako u Zuzanina dechu, přesto se knížka četla moc dobře. Dostáváme se s hlavní hrdinkou do válečných i poválečných Sudet, rozplétáme rodinnou záhadu o babičce posílající balíčky sladkostí z Německa, autorka se v historických souvislostech nijak nebabrá. Jen bych ocenila hlubší ponor do Klářiny psychiky a pocitů.
Hodně čtenářů knihu porovnává se Zuzaniných dechem a ani se nedívím, jde o podobné téma. Přesto, pokud si dovolím porovnávat, tak se mi tato kniha líbí o chlup více. Bavil mě jazyk i styl autorky, celý příběh mě zkrátka chytnul. Takže pokud se nyní poohlížíte po četbě, která vás tzv. "dostane", tak knihu Němci doporučuji.
Tahle kniha mě tolik nechytla, jako třeba Zuzanin dech. Nebylo to špatné, ale znovu číst nebudu. Začátek se mi líbil hodně, na příběh Kláry jsem se těšila, ale nějak mě nevzal.
Tahle kniha, kterou jsem si půjčila od kolegyně, mě v celku bavila .... jak se děj odehrával v předválečném a válečném období ... to bylo to, co mě bavilo ... prakticky se jedná o retrospektivní vyprávění, kdy se hlavní hrdinka (v první části) snaží zjistit, co se vlastně stalo s její příbuznou (dále je už příběh veden hlavně kolem Kláry - té příbuzné) :)
Moje pocity jsou hodně smíšené. Na začátku se mi kniha opravdu líbila, měla potenciál. Pak se ale vyprávění stočilo do minulosti a já měla pocit, že čtu znovu Mornštajnovou. Detailní popisy rodokmenu vedlejších postav mě nebavily a celkově bych byla radši, kdyby tato pasáž byla tak poloviční. Děj mě zaujal znovu až na samotném konci, jenže ten mě ve výsledku zklamal. Při četbě mě rozptylovaly maličkosti, které s dějem příliš nesouvisely, ale dojem z četby mi kazily. Nicméně oceňuji autorčin styl a jednoduchost vyprávění.
Válka, Sudety a odsun Němců v jiném pohledu. Ne jako tragédie, otázka viny a spravedlnosti - válka zde nedává "přímý zásah" (byť dopady jsou samozřejmě osudové), je spíše dějištěm, středobodem starého rodinného tajemství, z nějž každá z rozdělených větví zná jen svou polovinu příběhu ... polovinu křivdy.
J. Katalpa má čtivý styl vyprávění, lehce strohý (místy až naturalistický) a spíše popisný, emocionálně poměrně odosobněný, bez nějakých velkých ponorů do hlubin mysli či pocitů (ty si čtenář musí domýšlet z dialogů nebo popsaných reakcí a jednání) ... a podobně odosobněně a zastřeně (ale ne povrchně) působí i hlavní postavy, unášeny válečnými událostmi, aniž by k nim měly jakýkoli vyhraněný a osobní postoj, nepomáhají, neškodí a nikam nepatří.
Četla jsem od paní Katalpy pouze před pár lety její prvotinu, a Němci byli pro mne příjemné překvapení, k jak kompaktnímu, vyváženému a vypravěčsky sebevědomému projevu za těch pár let vyzrála.
Tato autorka mě prostě nikdy nezklame. Spletité osudy postav,někdy donucené díky době dělat věci,které by jindy nemusely..Četlo se jedním dechem.
Kniha se mi moc líbila, stejně jako Zuzanin dech. Líbí se mi styl psaní autorky.
Pro mě je ten jazyk i styl autorky prostě bomba. Nedokážu přestat číst, dokud mi v noci už nepadá hlava únavou.
Román Němci nabízí pohled z druhé strany, ze strany obyčejných říšských Němců, na válku, na Židy, na Protektorát a život v něm a nakonec na to, jak oni prožívali konec války a odsun. Válka prostě zamíchala s osudy lidí na obou stranách.
Optimistický závěr se autorce moc povedl. Na co se hrabat v minulosti, tím už nic nezměníme, stačí se poučit, důležitá je budoucnost.
Další román, z kterého má člověk pocit, že čte dějiny. U každé postavy známe její rodinné zázemí z několika generací i to, co ji později potká. To vše díky pár větám. Nabízí se srovnání s Mornštajnovou, která je nejvýraznější představitelka tohoto žánru.
Důmyslně popsaný nástup antisemitismu, jak s ním postavy souhlasily i nesouhlasily zároveň.
Osobně bych chtěla vědět podrobnosti, proč se Erich Fuchs cítil vykořeněný. Na hlavní postavu máme celkem málo informací, v porovnání s ostatními. Nelíbil se mi konec, kdy se vnučka rozhodla skončit s pátráním po minulosti, přestože v ruce držela dopis od osoby nesoucí příjmení, která zasáhla do osudu obou učitelem na vesnici.
Přes useklý konec oceňuji netradiční pohled na Němce a téměř absenci válečných zvěrstev.
Přemýšlela jsem, jak tuhle knihu hodnotit. Možná jsem ji prostě jen moc nepochopila, možná mi zkrátka nesedla. Nechápala jsem, proč se vyprávění o Kláře neobešlo bez asi milionu různých drobných dalších vyprávění. Proč každá osoba, která se s Klárou setkala, musela dostat svůj životopis a rodokmen posledních tří generací. Zvlášť na začátku to pro mě bylo velmi matoucí, ale táhlo se to celou knihou a vlastně to nejdůležitější se beztak stalo až v posledních kapitolách. Takže celou knihu čekáte na to, až se stane ta jedna věc, je vám jasné z jedné zmínky, že k tomu dojde, ale pak se to pořád nějak odkládá, nakonec je to na konec nasazené tak trochu křečovitě.
Oceňuji jiný pohled na Němce, na odsun a tak, to rozhodně. Styl psaní mi ale moc nesedl, postavy mi k srdci také nepřirostly. Nicméně zajímavý námět na morální dilema.
Moje první setkání s autorkou a ... nebyla jsem zklamaná. Jako takhle, Mornštajnová se mi líbila víc, ale to nesnižuje kvalitu této knihy.
Než jsem se v postavách zorientovala, trochu mi to dalo zabrat. Co ale (na mé poměry překvapivě) vyzdvihuji u této knihy - strohý a popisný (až skoro technicistní) styl vyprávění. Jako tu část o množství přečerpané krve a počtu úderů srdce jsem si zamilovala a četla ji několikrát. :D
Štítky knihy
nacismus vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Kniha Němci je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 2 129x |
| Čtenářské výzvě | 427x |
| Doporučených | 126x |
| Knihotéce | 426x |
| Chystám se číst | 729x |
| Chci si koupit | 129x |
| dalších seznamech | 13x |
Smutný příběh o osudu německé učitelky za 2.SV. Množství postav ubralo na síle čtenářského zážitku a kniha mi připadla taková roztěkaná. Zuzanin dech se mi líbil více.