Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225782/bmid_nemci-JoN-225782.jpg
4
1526
361
Hlavní hrdinka a současně vypravěčka románu žije v Londýně, kam odešla po listopadu 1989 za prací a kde nyní čeká své první dítě. Nadcházející mateřství ji v myšlenkách vrací do dětství v komunistickém Československu a vyvolává i zasutou vzpomínku na balíčky plné sladkostí, které dostávala od jakési babičky ze západního Německa… Třetí román mladé autorky Jakuby Katalpy čtenáře zavede až na počátek dvacátého století. Babička Klára Kolmannová stále žije a my sledujeme její osud od narození v roce 1910. Autorka mimořádně sugestivně a plasticky líčí život středostavovské německé rodiny na počátku století, útrapy první světové války a posléze vzestup fašismu ve třicátých letech. Přesto velké dějiny hrají jen okrajovou roli ve srovnání s rodinnými vztahy. Je tu Klářina psychicky labilní matka, prostopášný otec, i další příbuzenstvo a služebnictvo. Po začátku druhé světové války odchází Klára, čerstvá absolventka učitelského ústavu, do Berlína a poté se ocitá v českém pohraničí. Zde se sblíží s místním rasem, který ji přitahuje živočišnou tělesností a drsnou povahou…... celý text
Přidat komentář
"PŘED SVĚTLEM NELZE UNIKNOUT
Heloisa Abélardovi"
Po neskutečně dlouhé době knížka, co mě chytla, nepustila a vyplivla až s poslední stránkou!
Už v Zuzanině dechu mi sednul strohý, syrově chladný styl bez kudrlinek natož patosu. Ničím nepodbízivý - jak si všímá mirektrubak.
Jakuba Katalpa je v tom pro mě až protiváha Aleny Mornštajnové.
Postava Kláry Rissmannové je použitá k navléknutí až větvení přepestré vitráže osudů obyčejných Němců, kteří se stejně jako Češi stali obětí zrůdné politiky svého Vůdce.
Autorka propojila mnohé malé i větší postavy, co jsou donuceny poprat se po svém se spíše nenápadně rostoucím zlem a hlavně vytvořila trochu protiváhu k české sebestřednosti. Lesk a bída časů válečných, meziválečných a karikatur lidskosti.
Velká spokojenost.
7/7
Četla jsem ji krátce po vydání a teď znovu. A od prvního čtení mi zůstaly v paměti jen některé střípky situací, které se mi teď při čtení vybavovaly. Zaujaly mě i "malé" postavy a příběhy, které se v knize mihly, ale bylo jich tolik, že velmi brzy zase z hlavy mizí. Pohled do historie přes obyčejné životy obyčejných lidí. Pohraničí, válka, odsun - a mezitím lidské životy, s radostmi a trápením. Líbí se mi styl psaní, úsporný, bez zbytečných květnatých popisu.
Popravdě jsou mi pochvalné komentáře zde cizí. To byl očistec, navzdory tomu byla kniha čtivá.
Ale...
Ani jedna postava sympatická. Všechny do jedné cizí, odtažite a divné. Navíc Katalpina záliba v detailech, nechutnych a zbytecnych (byť mám ráda drsný středověk, kde je to od základu jen špína smrad a reznicina), mě příšerně vytáčela. V každé kapitole - vyrazil se jí pot v podpaží. Pak záchodové detaily, kdy si jak kdo odskočí, že ten proud moči někdo slyší, jinde se zase špatně utre, zacpa, páchnoucí stavy po sexu .... S každou kapitolou rostlo me znechucení z knihy. Rozčilovala mě, stejně jako styl vyprávění, roztrhané kapitoly a úhly pohledů,, to její takzvané Štěpení casu..., které nakonec neměly hlubší opodstatnění než to, že existovaly.
NE, NE, NE. Od Katalpy už nic nechci.
Kniha se četla skvěle a okamžitě mě do sebe vtáhla....a já prostě musela číst dál a dál... Abych se dozvěděla celý životní příběh hlavní hrdinky Kláry. Její postava byla skvěle propracovaná. Vlastně všechny i ty vedlejší postavy autorka velmi dobře propracovala.
Celá kniha je o životních ztrátách a vyrovnání se s osudem. Nejvíce mě zasáhla ztráta toho nejcennějšího co Klára v životě měla.... jejího syna....
Kniha mě naprosto nadchla - za mě oduševnělé dílo s věrohodnými postavami i dialogy. Navíc úžasný styl podání ve formě audioknihy.
Z knihy jsem tak trochu v rozpacích. Moc se mi z počátku líbil příběh i styl jakým autorka vypráví. Ta syrovost, strohost, i ta tajemná rodinná historie, které čeká na čtenáře, aby ji rozpletl. Nicméně později mi to v knize začalo nejspíš vadit. Postupně se v příběhu objevuje tolik postav a jmen, nevěděla jsem, zda se na všechny soustředit, zda budou pro příběh důležité (většina nebyla). K hlavním hrdinům jsem si žádný citový vztah nevytvořila, nebyli mi sympatičtí, nedávali na jevo žádné emoce. Byť byl příběh silný, o neustálých ztrátách a vykořenění, křehkých vztazích, hledání místa pro život, nezanechal ve mě emoční stopu, důvod, proč bych nad hrdiny přemýšlela, jak to s nimi bylo dál, co je k jejich krokům vedlo, proč se zachovali zrovna tak...
Zajímavý příběh, jen jsem se v množství postav dost ztrácela. A někdy mi přišlo, že klouže po povrchu - na úkor psychologie postav množství příběhů.
Zajímavé a silné téma, ale samotný příběh se mi moc nelíbil. Začátek skvělý, ale pak jsem se úplně ztrácela v ději, plno podle mě zbytečných postav a vedlejších příběhů a konec docela useknutý.
Nebylo to špatné, ale… Nejspíš mě zhýčkaly dámy jako Karin Lednická, Alena Mornštajnová, Kateřina Tučková, snad i Hana Marie Körnerová (u té budu potřebovat přečíst více vzorků). Všechny mě dokázaly vzít za srdce, vyvolat silné emoce, přimět k zamyšlení. Jakuba Katalpa zvládla jen to poslední, jinak bylo poznávání „Němců“ z mé strany o něco vlažnější, než by vyhovovalo mým potřebám. Postavy mě buď rozčilovaly, nebo mi na nich nezáleželo. Osud Kláry měl potenciál dojmout, přesto se v závěru očekávaný citový knockout nekonal. Nejsem osoba strádající nedostatkem empatie, umím se vžít do tragických okolností až příliš, ovšem autorčin strohý, chladný styl (ve spojení s málo sympatickými účinkujícími) působil coby emoční tlumič. Neustálé a pro děj absolutně irelevantní zmínky o cigaretách málem knihu stály čtvrtou hvězdičku. 70%
Souhlasím postav zde bylo zbytečné moc. Asi 3x jsem si myslela, že vím jak to dopadne, ale nakonec to byli trochu jinak. Určitě ti stojí za přečtení. Spíše čtu knížky z druhé strany, jak trpěli za války ostatní kromě Němců. Tohle bylo naopak.
Němci - další krásná kniha , od autorky jsem přečetla Zuzanin dech a chystám se na další román.
Autorku jsem objevila díky Zuzanině dechu, ale tím byla laťka nastavena hodně vysoko. Bohužel knihy Doupě ani Němci této pomyslné laťky nedosáhly. Zpočátku se příběh odvíjel zajímavě, ale postupně jsem zabředávala do úseků, které jsem nemohla "uchopit" a v domění, že jsem něco někde dříve přehlédla, jsem se neustále vracela. Pak jsem pochopila, že taková je celá kniha, spousta postav a jejich krátkých vstupů, u kterých jsem nepochopila, jakým způsobem ovlivnily hlavní dějovou linku. Nabyla jsem dojmu, že jsem vůbec nepronikla do autorčina myšlení v tomto příběhu a hodně mi z něj pro tentokrát zůstalo skryto. Škoda, jinak se mi líbí styl psaní, krátké kapitoly a strohé popisy.
Po Němcích jsem sáhla díky nadšení ze Zuzanina dechu a zřejmě měla přehnané očekávání. Moje zklamání bylo proto možná větší, než jsem čekala.
Román začal velice slibně, ovšem nadšení se tak, jak jsem otáčela stránky, postupně pomalu vytrácelo, až jsem si uvědomila, že čtu knihu naprosto automaticky bez jakéhokoliv projevu emocí a vlastně z ní nemám žádný zážitek.
Myšlenka knihy byla pochopitelně velice silná, ale zpracování mě tentokrát neuchvátilo. A rozhodně to nebylo tou strohou a úspornou formou psaní, se kterou vůbec nemám žádný problém a na kterou si v poslední době zvykám čím dál víc.
Koncepce knihy mi připadala dost chaotická, zejména díky velkému množství často nezajímavých a zbytečných postav a jejich velice minimalisticky zachyceným příběhům. Než jsem si stihla na spoustu z nich zvyknout a stihla vsugerovat jejich příběh, „zmizeli v dějinách“. Chvíli jsem přemýšlela, jestli si k ruce nemám vzít tužku, postavy zapisovat a současně kreslit genealogický strom.
Stejně násilně na mě působily vložené vedlejší dějové útržky úplně nesouvisející s hlavním příběhem. Při čtení mě dost nabourávaly pozornost, připadaly mi zbytečné, nepodstatné a působily na mě rušivě a nedotaženě.
Nevím, zda jejich vkládáním chtěla autorka knihu nějak netradičně ozvláštnit, ale na mě to bohužel nefungovalo. Asi na mě nepůsobily tak, jak autorka zamýšlela. Jejich smysl jsem prostě nepochopila.
Některé úseky knihy (bohužel především ta hlavní a nejdelší část, kdy hlavní hrdinka působila ve Rzi) na mě zase působily zdlouhavě, utahaně a občas nezáživně, naopak konec knihy byl strašně rychlý a celý takový nedotažený.
Oceňuji ale zejména to, že autorka se vyhnula černobílému pojetí jednotlivých postav, tzn. Němci jsou výhradně ti zlí a Češi zase výhradně ti dobří. Za to palec nahoru.
Ale jinak… navzdory drsným, smutným a pohnutým osudům postav, ve mně kniha bohužel nezanechala téměř žádný dojem.
Díky tématu se nabízí srovnání s knihou K. Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch, která mi ale připadala nesrovnatelně lepší.
Příběh byl čtivý. Krátké podkapitoly čtivost jen a jen podporovaly. Autorka píše strohým stylem. To však ničemu nebrání a nevadí - kniha se čte dobře, byla zajímavá, měla spád a zobrazuje velkou část historie a vykresluje povahu hlavních hrdinů.
Jedinou nevýhody a menší mínus vidím v přehršli postav, které občas matou.
Tohle bylo skvělé! Autorka má takový strohý styl psaní, což ale neubírá na čtivosti, naopak četlo se to velmi dobře, bavilo mě to a přestože tam bylo hodně postav, bez problémů jsem se orientovala kdo je kdo. Co se týká samotného příběhu, ten se mi líbil moc, přiměje vás to zamyslet se a uvědomit si, že věci nejsou tak černobílé, jak se na první pohled může zdát.
Rozsáhlý román mé oblíbené autorky jsem přečetl poměrne rychle a se zaujetím. Sem tam mi vadil počet postav, těžko se pak orientuje nejen v jménech, ale i v důležitosti postav. Některé mají svou roli v příběhu jen na pár stránkách, některé se prolínají celým příběhem. Při čtení ale ne vždy víte, která osoba nově nastoupivší do děje je důležitá, nebo jestli se s ní ještě na dalších stránkách setkáte.
To je jediný detail, který mi vadil. Krásný příběh odehrávající se ve škaredé době.
Moje první kniha od této autorky. Děj je fascinující, popis scén a života hrdinů syrový. Na mě je tam trochu moc postav, kdy jsem se přestala orientovat, kdo je kdo. Některé postavy jsou vyloženě okrajové, ale jako celek se vše krásné doplňuje a po dočtení knihy do sebe vše krásně zapadne. Teď se chystám na Zuzanin dech, uvidíme, jak dopadne, laťka je nastavena vysoko.
Další skvělé čtení od Jakuby Katalpy, po Zuzanině dechu a Doupěti mé třetí. I u Němců jsem obdivovala hloubku a mnohovrstevnost příběhu. Ten byl v této knížce navíc ještě o dost rozvětvenější, takže jsem se ve všech těch odbočkách občas ztrácela. Ale nakonec to do sebe vždycky krásně zapadlo a dávalo smysl. Autorka příběh nejen naprosto úžasně vystavěla, ale evidentně k němu musela nastudovat i spoustu historických souvislostí, za což také klobouk dolů.
Hlavní dějová linka byla moc zajímavá. Na styl Katalpy si vždycky musím pár stránek zvykat. Věcný, až strohý, ale přesto dokáže zasáhnout. Jediné, co mě trochu rušilo, byly až moc detailní příběhy mnoha vedlejších, někdy možná nepodstatných, postav. Chápu ale, že to byl prostředek, jak vyjádřit situaci, která tu nastala, a jak se s ní museli jednotlivci, často tak odlišní, vypořádat.
Štítky knihy
nacismus vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Kniha Němci je v
| Právě čtených | 28x |
| Přečtených | 2 127x |
| Čtenářské výzvě | 425x |
| Doporučených | 126x |
| Knihotéce | 426x |
| Chystám se číst | 729x |
| Chci si koupit | 129x |
| dalších seznamech | 13x |
Kniha se mi jako taková líbila, jazyk a styl psaní autorky mi perfektně sedli. Příběh byl velmi zajímavý a také velmi zajímavě pojatý, oproti příběhům z koncentračních táborů je to úplně něco jiného. Ovšem mě trochu zklamal ten obrovský výčet vedlejších postav, který mi spíš přišel jako vycpávka knihy, než jako něco, co by její děj mělo rozvinout, protože se většina těchto postav objevila jenom jednou na pár řádcích. Bylo to na mě až moc jmen a já byla zoufalá z toho, že si je do další části knihy nebudu pamatovat, dokud jsem nezjistila, že mi ta jména k ničemu v dalších částích nebudou. Stejně tak tomu bylo i se spoustou vedlejších dějových linek, začala jsem se v nich lehce ztrácet. I přesto si myslím, že se jedná o vcelku dobrý knižní počin.