Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139642/bmid_nemci-EMX-139642.png
4
1526
362
Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce 40. let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti zůstane řada nezodpovězených otázek. Pochopení rodinné minulosti a odhalení jejích traumat leží na Klářině vnučce, která se rozhodne babičku najít. Ve svém novém románu zavádí Jakuba Katalpa čtenáře do prostředí německé rodiny zasažené útrapami první a druhé světové války, do válečných Sudet a poválečné Prahy. Slibný svět hlavní hrdinky, z počátku přímočaře bezstarostný, začíná s přibývajícím časem dostávat trhliny, růžové brýle střídá deziluze a před čtenářem vyvstává otázka – opravdu je možné po tolika letech nalézt pravdu? Autorčin vytříbený jazyk silně kontrastuje se syrovostí, s níž jsou líčeny životní milníky jednotlivých postav, a umožňuje tak ještě zevrubněji prozkoumat téma ztráty a vykořenění, které v mnoha variacích dominuje celému románu.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Moje druhá kniha od Katalpy a musím říct, že Zuzanin dech zůstává nepřekonán. Z něj jsem byla nadšená, Němci se mi líbili také, ale nadšení se bohužel neopakovalo. Zkusím vysvětlit proč.
Kniha je napsaná stylem, který mi sedí, krátké kapitoly, děj je svižný, hluchá místa prakticky nejsou, jazykově také velmi povedený kus. Nicméně Klára jako hlavní postava mi k srdci nepřirostla. Člověk s ní začne sympatizovat vlastně až úplně na konci, kdy se dozví celou pravdu o tom, co se jí stalo po válce, ale ani to nepřebije úplně dojem, který jsem z ní měla celou dobu čtení, a to, že to byla vlastně taková dost nudná postava, která se tak nějak nechala unášet životem a okolnostmi bez nějakého většího zájmu a úsilí něco změnit. Neměla ambice se někam vyvíjet v tom, co dělá, neměla žádné zájmy kromě chození za vdovcem, přišlo mi, že jen přežívá ze dne na den.
Vlastně i to, co mi přišlo nejzajímavější, a to její vztah s Erichem zůstalo nevyřčeno a čtenářům utajeno.
Je to škoda, tentokrát mi tam prostě něco chybělo. Knížka určitě stojí za přečetní, ale za mě, narozdíl od skvělého Zuzanina dechu, ke kterému se ráda vrátím, stačí jednou.
Katalpa prostě umí. Tohle pro mě byla pecka. Slyšet a vidět pravdu z obou stran je důležité, Klára měla nelehký život jako Němka v Sudetech a ještě k tomu bez dokladů. Opustila miminko a svou bezmoc konejšila balíčky posílané do Čech. Kolik lidských osudů je na tomto světě, kolik dětí nezná své rodiče, protože je vychovávají náhradní. Knížka je neuvěřitelně čtivá, poutavá, a hlavně zajímavá.
Jakuba Katalpa je pro mě velkým překvapením. Píše velmi čtivě a člověk se nemůže vůbec odtrhnout. Líbilo se mi, jak nás autorka provedla válečným a poválečným obdobím, a jak nám ukázala pohled z druhé strany.
Četla jsem autorčinu knihu Zuzanin dech a styl psaní autorky se mi líbil. Román Němci je nesmírně čtivá a napínavá kniha. Děj mne doslova pohltil.
(SPOILER)
Další kniha od Jakuby Katalpy, kterou jsem měla možnost poslouchat jako audioknihu. Předem říkám, že Zuzanin dech se mi líbil přeci jen o dost víc. A ani audio provedení nebylo zrovna podle mého gusta.
Hlavní postava Kláry mi neseděla od začátku do konce. Vadili mi její jednoslovné odpovědi, přišla mi na učitelku hrozně pitomá. Její osud mi ale přišel dost smutný, i přestože si za něj mohla podle mě částečně sama.
V poslední době jsem knihami tohoto typu tak prehlcena (ale záměrně), že z této nejsem bohužel nijak výrazně nadšená, ale i přesto se mi líbila. Příběh byl zajímavý a velice mi vyhovuje styl krátkých kapitol.
Při čtení mi příběh přišel překombinovaný a dlouhý, ztrácela jsem se v postavách. Po přečtení mi přijde neuvěřitelně promyšlený a propojený. Nevím, jestli je to tím a nebo autorčiným stylem psaní, ale kniha mi moc nesedla. Třeba se k ní jednou vrátím a docením ji víc.
Po dlouhé době kniha, která mě opravdu zaujala. Silný, dobře napsaný příběh o tom, že ne všechno je černobílé, a ne všichni Němci byli zlí. Každá mince má dvě strany...
Tato kniha je pro mně TOP - přečteno za necelé dva dny, prostě jsem se nemohla odtrhnout...
Má druhá kniha od této autorky.
Jedná se o velice hluboký a silný příběh, který mne zasáhl. Je smutné, co válka dokáže udělat s lidmi a s lidskými osudy.
Kláře jsem fandila po celou dobu, i přestože se mi některá její rozhodnutí nelíbila, ale mrzí mě, jak dopadla a jakou bolestí si musela hlavně po válce protrpět.
Jakuba Katalpa je pro mě jako zjevení na současné české spisovatelské scéně. Opět vynikající kniha s vysokou literární hodnotou.
Moje druhá kniha od spisovatelky a opět nezklamala. Skvěle napsaná, čtivá. Už se těším na další :-)
Krásná kniha osobitého stylu přečtená jedním dechem. Řadím od teď mezi své oblíbené. Na pozadí náročné doby nutí příběhové propletence lidí přemýšlet o důsledcích osobních tužeb a lží, o příbězích, které si neseme, ale vidíme z nich jen svou část....
Pro mě byl příběh Kláry velmi čtivý a chytlavý, těšila jsem se, až budu mít čas se ke čtení vrátit. Tato kniha mi co se týče stylu přišla méně strohá než Zuzanin dech, skvěle se četla.
Téma vztahů v pohraničí za druhé světové války a po ní bylo velmi zajímavé, je to moje první kniha, která se zaměřuje na tuto problematiku. Oceňuji, že autorka zůstala neutrální, nesoudí a nikomu nenadržuje, protože, jak už to tak bývá, nic není černobílé ani jednoduché. Také se mi líbilo, že ačkoliv válka zde byla spíše v pozadí, neubralo to knize na dramatičnosti nebo vážnosti. A pátrání po minulosti babičky mi připomnělo moji vlastní rodinu a to, že dokud bylo koho se ptát, byla jsem moc mladá na to, aby mě to zajímalo. A teď, když už by zájem byl, není koho se ptát. Proto jsou tyto knihy tak důležité, aby podněcovali zvědavost současníků a snad aby jim daly i nějaké odpovědi.
Doporučuji.
Velice dobré čtení,podobné jako "S pečetí viny"nebo "Cejch".Pohled z druhé strany(německé)
Moje druhá Katalpa v roce 22 a jsem s ní téměř stejně spokojena jako se Zuzaniným dechem. Proč píšu téměř? Inu, přišlo mi, že celý příběh, byť brilantně převyprávěný, byl postavený na velmi chatrném základu, který na konci vlastně vyzněl trochu do prázdna. Nicméně, osud se s hlavní protagonistkou (nedokážu napsat hrdinkou) Klárou nemazlil ani trochu a Jakuba Katalpa s touto postavou a všemi kolem ní krásně pracovala a vytvořila mnoho působivých a čtivých mikropříběhů. Skvělé bylo i to, že jsme se na 2. světovou válku pro změnu podívali z pohledu německého. Ale co si budeme, taky to nebylo úplně růžové, že. 88%
Musím říct, že tato kniha mě velmi příjemně překvapila. Katalpa sice píše zvláštním, odosobněným stylem, informace spíše sděluje, nechává čtenáře přemýšlet, vcítit se do postav. Ačkoliv podobný typ psaní například u Petry Soukupové nemusím, tady se mi to moc líbilo. Kniha má zvláštní ponurou, těžkou atmosféru, možná ji umocňuje právě ta strohost vyprávění. Nezanechala ve mě sice obzvlášť silný zážitek, ale četla se skoro sama. Hvězdu strhávám za velký počet mísení linek a hodně jmen postav, přičemž jsem se musela opakovaně vracet a ujišťovat se, že jde o toho, o koho si myslím.
Tak jsem dohnala svůj velký rest a konečně přečetla Němce od mé oblíbené Jakuby Katalpy.
Autorka píše prostě skvěle. Její styl psaní je hodně strohý a místy může působit odměřeně a nemusí tak každému sednout, ale mě si jím autorka získala.
Doupě u mě stále vede, ale Němci jsou také vynikající.
Doporučuju vám proto od autorky vše a pokud jste ji ještě nezkusili, tak to určitě napravte.
Štítky knihy
nacismus vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Kniha Němci je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 2 129x |
| Čtenářské výzvě | 427x |
| Doporučených | 127x |
| Knihotéce | 426x |
| Chystám se číst | 729x |
| Chci si koupit | 129x |
| dalších seznamech | 13x |
(SPOILER) Moje druhá kniha od Katalpy a musím říct, že Zuzanin dech zůstává nepřekonán. Z něj jsem byla nadšená, Němci se mi líbili také, ale nadšení se bohužel neopakovalo. Zkusím vysvětlit proč.
Kniha je napsaná stylem, který mi sedí, krátké kapitoly, děj je svižný, hluchá místa prakticky nejsou, jazykově také velmi povedený kus. Nicméně Klára jako hlavní postava mi k srdci nepřirostla. Člověk s ní začne sympatizovat vlastně až úplně na konci, kdy se dozví celou pravdu o tom, co se jí stalo po válce, ale ani to nepřebije úplně dojem, který jsem z ní měla celou dobu čtení, a to, že to byla vlastně taková dost nudná postava, která se tak nějak nechala unášet životem a okolnostmi bez nějakého většího zájmu a úsilí něco změnit. Neměla ambice se někam vyvíjet v tom, co dělá, neměla žádné zájmy kromě chození za vdovcem, přišlo mi, že jen přežívá ze dne na den.
Vlastně i to, co mi přišlo nejzajímavější, a to její vztah s Erichem zůstalo nevyřčeno a čtenářům utajeno.
Je to škoda, tentokrát mi tam prostě něco chybělo. Knížka určitě stojí za přečetní, ale za mě, narozdíl od skvělého Zuzanina dechu, ke kterému se ráda vrátím, stačí jednou.