Nemám žádné jméno

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Neuvěřitelný příběh o osudu české básnířky a spisovatelky Hilarové, která jako patnáctiletá strávila dva roky v terezínském ghettu. Knihu vydala pod svým jménem nizozemská spisovatelka Miep Diekman, která si autorství neprávem přisoudila poté, co jí skutečná autorka důvěřivě svěřila svůj rukopis. Po více třiceti letech vychází autorské dílo Dagmar Hilarové, které získalo již tři významná literární ocenění, v českém jazyce, jak si to vždy přála. Příběh, který na vydání v českém jazyce čekal více než 30 let. Osud básnířky a spisovatelky Dagmar Hilarové poznamenal pobyt v terezínském ghettu, kam byla krátce před patnáctými narozeninami transportována. Její deník, jehož autorství si neprávem přisoudila jiná autorka, získal již tři významná mezinárodní ocenění....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/79_/79665/nemam-zadne-jmeno-ScE-79665.jpg 4.4100
Žánr
Romány, Válečné, Literatura česká
Vydáno, Svoboda Servis
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Nemám žádné jméno

Přidat komentář
Alysa
23.04.2018

Těžko se mi hodnotí knihy, které líčí hrůzy z druhé světové války a ještě hůř se mi hodnotí, pokud se mi tak úplně nelíbily. Ale i přesto, že je tato kniha deníkem mladé slečny, která si prožila pár let v Terezíně, nemohu dát plný počet hvězd. Po celou knihu mě překvapovalo, s jakou lehkostí je to psáno. Celou dobu mám za to, že osudy lidí v těchto místech byly strašné, autorka zde ale Terezín popisuje jako nějaký tábor, kde se měli jen trochu hůře než doma.

Při představě, že si tuto knihu přečte dospívající dítě, které doposud nemá mnoho informací o tom, jak příšerná tato doba byla, může podle vyprávění paní Dagmar usoudit, že to vlastně zas taková hrůza nebyla.

Chemiczka
21.11.2017

Tahle útlá knížka v sobě nese tak obrovské poselství a sílu, že vydá ze několikset stránkový román. Velmi mě zaujala skutečnost, že se v životě Dáši objevila rodina Popperových, které jsem vždycky považovala za románové postavy z knížek Oty Pavla, ale teď se pro mě stali skutečnými.
Z počátku jsem trochu nechápala, proč se vede tak obrovský boj o autorství, vždyť moc nezáleží na tom, kdo je uvedený na obálce jako autor, jde přeci především o to, aby se příběh dostal mezi čtenáře a tak se mohla šířit osobní zkušenost přeživší holokaustu. Až po dočtení poslední stránky jsem pochopila, jak moc to pro paní Dagmar bylo důležité, opakovalo se přesně to co ji kdysi udělali nacisti, sebrali jí jméno. Když už v životě ztratíte domov, vzdělání, rodinu, to poslední co z Vás dělá člověka je Vaše jméno. A když ztratíte jméno už prostě nejste!!

marwinmh
20.10.2017

Moc ráda čtu příběhy dle skutečných událostí a tento, ač oproti jiným tak krátký, živě vypověděl a vykreslil hrůzy let, ne až tak dávných. Hrůzy, které se neměly stát tehdy a neměly by se stávat ani dnes :-(
Líbí se mi, že v takto krutých časech mnozí lidé v koncentračních táborech nepřijali slepě svůj osud a nerezignovali na život - dál bojovali, dál se vzdělávali (tajně), "slavili" svátky, navazovali přátelství či dokonce našli spřízněnou duši.

veronie
27.09.2016

Mám ráda knihy, které se zakládají na pravdě a tak i do této jsem se s chutí pustila. Téma je velmi smutné. Je strašné, co všechno museli lidé v té době prožít a vydržet. Jediné hezké co toto všechno hlavní hrdince přineslo je spřízněná duše a láska.. Co se týká uloupeného autorství, je to nechutné. Už jen kvůli obsahu knihy je to velmi neuctivé a ne nadarmo se říká, že lež má krátké nohy..

cecetka
07.08.2016

Krasna kniha. O to krasnejsi, ze se jedna o skutecny zivotni pribeh. Nikdo z nas si nedokaze predstavit, jake to muselo byt utrpeni. A v jinych lagrech to asi bylo mnohem horsi.
Je dobre, ze se takove knihy stale vydavaji. A ctenari by je meli cist stale dokola, aby ty hruzy neupadly v zapomneni.
Za me 5*. Kniha je navic doplnena fotografiemi, coz jeste vice priblizuje zivot v Terezine.

Mruskulka
22.02.2016

Tyhle knihy nemůžou nechat člověka klidným a i toto svědectví mě dostalo. Je odporné, že tohle dílo nějaká holanďanka vydává za své, jsem ráda, že se autorce splnila poslední vůle a kniha byla vydána v češtině. Je k neuvěření, že i přesto, jaké tam byly podmínky, v knize je mnoho optimismu.

miri.f
18.02.2015

Knihu jsem přečetla před malou chvílí a mísí se ve mně nejrůznější dojmy, kterých jsem nyní plná. Jsem ohromena, pobouřena i dojata. Styl psaní básní, který autorka používá, mi je bohužel cizí, nicméně některými kousky mne i přes tento fakt skutečně oslovila - snad proto, že se v nich odráží každodenní chléb obyvatel terezínského ghetta, který si my, nezaujatí, ani po přečtení tisíce podobných publikací nebudeme umět skutečně představit. Je velká škoda, že se tato kniha ve své mateřské zemi dočkala vydání až příliš pozdě. A co si myslím o paní, která si dílo neprávem přivlastnila? Dle mého úsudku... Ukrást někomu jeho dílo je sprosté... ale živit se z cizího neštěstí a konat tak v souvislosti s problematikou holocaustu, to už je vrcholem bestiality. K lidem, kteří se stali obětmi holocaustu, ať už přežili či nikoliv, bychom měli chovat tu největší úctu, kterou v sobě máme.

Beatnice
15.01.2015

Velmi ctiva,text je prokladany ukazkami jeji poezie,ktera naprosto realisticky seznamuje s nastrahami zivota v lagru. Doporucuji si precist.

1