Němá barikáda
Jan Drda
Soubor jedenácti povídek, v nichž autor zachytil boj našeho lidu s fašismem. V řadě drobných příběhů z různých období a různých způsobů tohoto boje, vylíčil historii šesti tíživých let nesvobody - od prvního veřejného vystoupení demonstrujícího lidu proti vetřelcům v říjnu roku 1939 přes hromadné popravy českých lidí v letech dalších, hlavně po atentátu na Heydricha v roce 1942, až ke dnům osvobození v slavném máji roku 1945. Ideovým spojovacím motivem je stále se upevňující jednota českých lidí v jejich odporu proti okupantům a v jejich tichém, nenápadném hrdinství, které z nich vytvoří třetí frontu, jež spolurozhoduje o konci války v českých zemích.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 1964 , SPN - pedagogické nakladatelství (SPN - Státní pedagogické nakladatelství)Originální název:
Němá barikáda , 1946
více info...
Přidat komentář
Kniha je určena k zamyšlení. Aby si lidi dokázali vžít do hrůzy války. Zanechala ve mě velký dojem.
Za mě kniha nic moc... Příběhy však mají dobrou myšlenku a čtenáře hezky uvedou do dění historie, ale já osobně si k ´maturitě nevezmu.
Kniha mi moc nezaujala. Chyběla mi především jazyková bohatost, kterou mám rád. Ale jinak zajímavé příběhy z velice těžké doby.
Bylo to moc těžké přečíst, ale Drda vystihl tehdejší situaci podle mě moc dobře. Některým to příjde moc černobílé, moc jednostranné, ale mně se tenhle jeho postoj líbí. Jo, chápu, že SSSR nebylo tak úžasné a skvělé, ale stejně jsou vítězové a ti se nesoudí.
Propaganda pořádného kalibru, ruská armáda byla dokonalá a geniální, nechybující. Nesnášenlivost vůči všem mimo východní blok. Povídka, za kterou dávám tu chudinkou jednu hvězdičku, se jmenuje Politik.
Drdova knížka povídek pro mě byla velikým zklamáním, škoda že nadšení z osvobození bylo tak jednostranně zaměřeno :-(
Přestože byly některé povídky poněkud slabší, pro mě osobně je soubor jako celek krásný. Ať už Zákeřník, Včelař, Vyšší princip nebo Až vstanou mrtví, povídky měly takovou hloubku a cit, že bylo snadné vžít se do myslí postav a představit si nutnost takové volby, jakou měli jejich hrdinové. Nebylo by to leckdy snadné rozhodování.
Povídky se mi docela líbily. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo asi označení Němců = zlo. Jinak se to četlo překvapivě dobře.
"Komandant se rozběhl ke starci před včelínem. Chytil ho pod krkem, zvedl na ochablé nohy a hrdelní němčinou se rozhulákal, ať poví hned, kde je vysílačka. Jen ať nic nezapírá, jim je to jasné, že je zrovna v tomhle brlohu, a nechce-li s tou svou boudou v pěti minutách hořet jasným plamenem, ať mluví pravdu. Pan řídící Havlík konečně otevřel své vybledlé, jasně modré oči. Hledě přes Němcovo rameno, vnímal obraz své vesnice, javory nad střechami, letopočty a kříže v eternitových krytinách, hrušně na záhumních, jež před lety roubovával sousedům, uče je trpělivě sadařství, včely, jak podrážděně kmitají mezi česny a pámelníky. A návrat k drahým věcem života mu navracel i klid, tvrdý, neoblomný, jak si jej vysníval v nočních bděních nad Palackým.
Každý z pokojných činů jeho života, roub na hrušni, roj na česně, štěpařství, včelařství, zahradnictví, v podivuhodné spojitosti ústil k jeho činu poslednímu: zrozen ke chvále života pokojného, což mohl nebojovat proti Němci, jenž pokoj ukracuje?
"Nekřičte na mne,“ řekl mírným hlasem, „stejně vám nic nepovím.“..." (Včelař)
Smutná kniha.
Povídky se silným vlasteneckým námětem zobrazují statečnost prostých českých lidí za 2. světové války. Samozřejmě, je zde vidět černobílé vidění světa (obzvlášť, pokud přečtete celou sbírku naráz), ale i tak jsou jednotlivé povídky opravdu silné - Hlídač dynamitu a Vyšší princip především.
Jo, to je přesně ta bolševická perspektiva, onen slavný a milovaný Vyšší princip: ,,Vražda na tyranu není zločinem."
Jenže to je právě strašně, strašně špatně. Celá knížka je nenávistným vybitím zbabělé pomsty, na kterou se beztak mnoho lidí nezmohlo. A vražda na tyranu, že není zločinem? Takhle si obhájili svého půl století rudého teroru u nás.
Knížka, která je vynášená až do nebes v žebříčcích: Největší omyl české literární kritiky.
Blázen, co nezná slovo odpuštění. Dávám dvě hvězdy jen pro případ, že bych někdy musel číst ještě větší zvěrstvo.
Už je to delší doba, co jsem se rozhodla, že některé knihy z povinné četby si přečtu (znovu a lépe, případně poprvé) a tahle patří mezi ně. Knížka mě velmi překvapila. Po přečtení povídek Včelař a Vyšší princip, jsem na chvíli musela knížku zavřít a nechat příběh doznít. Celkem mě to zasáhlo. Pro mě byl hluboký příběh i Hlídač dynamitu. Je ale pravda, že v knize je černobílé vidění. Povídky jsou krátké, výstižné a jsem vděčná, že jsem ji četla až nyní, skoro ve třiceti, protože si myslím, že v pubertě by mě až tak neoslovila.
Bez diskuse klenot české literatury, jedna z nejlepších knih. A Jan Drda je jedním z nejlepších českých spisovatelů. Naprosto se ztotožňuji s posláním knihy. Je to odraz skutečnosti. Těžko někdo může zpochybnit řádění Němců ve válce. Ten, kdo tvrdí, že kniha je ideologicky zaujatá, nebo tzv. "komunistická", doporučuji navštívit například Terezín, Osvětim, LIdice.
Mistrovské dílo! Ponechme stranou autorovu ideologii...
Všech 11 povídek má něco do sebe. Symbolicky se začíná s demonstracemi 28. října 1939, prvním významným prostestem obyvatelstva vůči okupantům. Od úvodní Třetí fronty až po závěrečnou Němou barikádu z díla vyzařuje tehdejší válečná atmosféra, která vás vtáhne do děje a z které vám naskočí husí kůže.
Osobně se mi líbily všechny povídky, nejvíce pak Třetí fronta, Vesnická historie, Nenávist, Padlý beze jména, Až vstanou mrtví a nejznámější a nejslavnější Vyšší princip. Vzhledem k tomu, že posledně jmenovaná se dočkala filmového zpracování, snažil jsem se i ostatní představit jako film a musím říct, že jsem si u některých naprosto živě dokázal představit, že by jim stříbrné plátno rozhodně slušelo, stejně jako Vyššímu principu.
Právě Vyšší princip považuju za jeden z nejlepších a nejdojemnějších československých filmů vůbec. Tomu, co předvedli Smolík, Mistrík, Brejchová a další, se nic nevyrovná. A nic se mi nedokázalo vrýt do paměti silněji než slavný výrok: "Z hlediska vyššího principu mravního, není vražda na tyranu zločinem. I já schvaluji atentát na Heydricha". Podobné pocity mám i z filmu Romeo, Julie a tma.
Drda postupně vypráví o smyšlených (i když pro někoho reálných) příbězích, kterými si lidé v českých zemích v průběhu druhé světové války prošly. Setkáváme se s osudy lidí v kontextu nejvýznamnějších událostí v Protektorátu - demonstracemi 28. října, atentátem na Heydricha a koncem války. Drda zároveň střídá romanticky zabarvený jazyk s mluvou prostého lidu, což ukazuje na autorův talent a bohatou a rozmanitou slovní zásobu.
Jednoznačně by se na toto dílo nemělo zapomenout, ale jak napsala o pár řádků níže NiNo - je potřeba kritického pohledu.
Za mě je absolutní klenot povídka Vyšší princip.
Ale celá tato kniha dokonale vystihla dobu 2. světové války.
Slova nestačí, prostě ji musíte přečíst!
Byl to komouš, ale psát uměl. A protože jsem se narodil pár kroků od Mostu barikádníků, mám k téhle knížce zvláštní vztah.
Každá povídka měla silný příběh. U každé jsem si řekla, jak mohli lidé stejným lidem jen s jinou národností udělat tolik zla...a u každé povídky jsem obdivovala statečnost se tomu zlu postavit.
Dílo je ovlivněno dobou a komunismem, přesto neztrácí na hodnotě.
Hrdinové byli až moc vyumělkování. Ale nemám nic proti. Tyhle doby prostě potřebují pořádně "chlácholivou náplast".
Povídky vyžadovaly mou velkou pozornost. Nedokážu pochopit, jak se na pár stránek vešla tak ohromná myšlenka soudružnosti. Rozhodně toto dílo patří k stěžejším dílům české literatury, neboť zaznamenává, co naší předci byli ochotni podstoupit a obětovat pro národ příští a pro stát jako takový, který známe dnes!
Inšpiráciou na prečítanie si zbierky krátkych próz Němá barikáda bol výborný a môj obľúbený film Vyšší princip (odporúčam, ak niekto nevidel, tak šup šup). Zároveň je to moja prvá skúsenosť s autorom Janom Drdom.
Musím súhlasiť s názormi ostatných čitateľov, ktorí zdôrazňujú evidentné čiernobiele delenie strán vo všeobecnosti na dobrých Rusov a zlých Nemcov, čo je, ako vieme, nezmysel. Antifašistické a antinacistické ladenie je však v poriadku a úplne pochopiteľné, v dielach rezonuje napríklad obsadenie Prahy Hitlerom či masové popravovanie civilistov – z tohto pohľadu boli Nemci ako agresori naozaj diabli a Rusi ako osloboditelia (a neskorší páni komunistického Východného bloku) anjeli, či sa nám to teraz páči, alebo nie. Treba sa odosobniť.
Rovnako silné sú obrazy českého odporu, prebiehajúceho na úrovni statočných jednotlivcov (bežných ľudí) či príslušníkov partizánskych skupín.
Vrátim sa však k dielu, všetky prózy boli výborne napísané (niektoré predvídateľné, avšak ja som čítala mnohé diela zachytávajúce toto obdobie, možno je to tým), poučné, názorné, zanechávajúce dojem. Autorovi záležalo na detailoch, ktorými dejové línie vskutku vhodne dokresľoval.
Všetky poviedky boli fajn, no najviac sa mi páčila tá s názvom Až vstanou mrtví. Film Vyšší princip robí rovnomennej poviedke obrovskú „reklamu“, oproti nej je totiž oveľa viac prepracovaný.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) povídky zfilmováno odboj okupace války antifašismus rozhlasové zpracování
Část díla
Autorovy další knížky
| 1975 |  Němá barikáda |
| 2007 |  České pohádky |
| 1965 | Hrátky s čertem |
| 1982 | Vyšší princip |
| 1960 | Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert |
Kniha Němá barikáda je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 462x |
| Čtenářské výzvě | 93x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 324x |
| Chystám se číst | 162x |
| Chci si koupit | 21x |
| dalších seznamech | 8x |
Krátké, ale silné příběhy z období druhé světové války a těžké protektorátní doby. Pří čtení každého z nich jsem měla husí kůži. Jan Drda, známý většině z nás spíše pro svou dětskou tvorbu, je vynikajícím vypravěčem s citem pro dokonalou vyváženost citů, akce a popisu - ať se jedná o jabloňový sad nebo rozbombardovanou ulici.
NAPROSTO NECHÁPU nikoho, kdo si stěžuje na to, že kniha vykresluje Němce jako "ty zlé". Jan Drda si zažil Protektorát a byl svědkem nacistických zločinů, stejně jako příchodu Rudé armády. Co je k nepochopení na tom, že lidé v jeho povídkách nenávidí Němce? Copak tito lidé nikdy neměli ve škole dějepis? Němci, kteří na našem území působili, byli nacističtí zločinci, a pro běžného člověka, který několik let žil v hrůze z německých uniforem a pravděpodobně ztratil někoho blízkého, logicky představovali zlo. Pro nacisty Židé, Romové a Slované byli podlidé. Je opravdu tak zvláštní, že na oplátku Němci byli vnímáni jako monstra?
Ne. Není možné, abych přijala právě tuto kritiku na Drdovo dílo. Kritizujte jeho styl vyprávění, chcete-li. Poukažte na to, že měl pro-sovětské smýšlení. Ale nestěžujte si na to, že věrně vystihl pocity doby, kterou, na rozdíl od vás, na vlastní kůži prožil.