Dotek

10.01.2021

(SPOILER) Pre štrnásteho Nekroskopa sa Lumley odhodlal k nevídanému, až drastickému kroku a síce vymyslieť v rámci série niečo nové miesto nekonečného zástupu upírov. Záporákmi je tentoraz trojica mimozemšťanov ktorým začalo kvapkať na karbit z hľadania Boha a tak chodia vesmírom a ničia planéty aby tak stvorili ultimátne zlo, ktorému sa Boh, ak existuje, bude musieť postaviť osobne. Rozhodne fajn absurdná zápletka a hlavne pasáže kde emzáci kruto terorizujú svojich pozemských "zamestnancov", ktorý pre nich makajú na vynáleze skazy v Švajčiarskej hradnej pevnosti boli naozaj zaujímavé. Plus obracanie ľudských tiel naruby pomocou magického dotyku. Samozrejme je tu ale nejaké to ALE a to hlavne samotný fakt že je kniha súčasťou Nekroskop série, pričom je jasné že by radšej nemusela a táto príslušnosť je pre ňu ako Guľa na nohe ťahajúca novú krv na dno močiara. V praxi to teda znamená x-té opakovanie x-krát opakovaných faktov a postupov ktoré boli otravné už x dielov dozadu, vrátane toho že tento diel je opäť chronologický medzičlánok na ktorý je treba vo finále zabudnúť. Náhodný hrdina získava ďalšiu Nekroskopovu metafyzickú zlatú šípku a stáva sa z neho jednorázový vyvolený, ktorý ani nemôže aktívne použiť svoje schopnosti, lebo nemá šancu sa ich naučiť v šibeničnom termíne do konca sveta. Inak ale musím povedať že záverečné rošambo malo grády a gule, dokonca aj zástupcovia omnoho vyspelejšej vesmírnej civilizácie surfujúcej na gravitačných vlnách ( s pohonom na zlaté tehly ) sú hrôzou bez seba keď sa po nich začne sápať zástup plesnivých kostier ( áno, ani táto Nekroskopská tradícia nechýba ), ktoré by v žiadnom prípade nemali chodiť. Aj vďaka možnosti plne si vychutnať hanebný skon nadradených votrelcov je výsledný dojem viac pozitívny a aj členovia pobočky E, ktorý sa zdali byť pre dej úplne zbytočný vypália pár solídnych rán, ale je jasné že Nekroskop je mŕtvy a už by to malo tak ostať.

13.01.2017

Ta to Lumley zkusil ještě jednou. Nejen návrat zpět v čase (tentokrát do raných devadesátých let), takže je vám jasné, co se nutně musí stát na konci (jednou to prošlo, ale podruhé už je to tak trochu trapné), ale i "nakažení" nové postavy Keoghovskou šipkou. Tady už se prostě ždíme vyšťavený citron (kvůli kyselosti), po několikáté zalévá již vylouhovaný pytlík čaje. Moc nepomůže ani nahrazení upírů mimozemšťany (kteří, ať už chtěně nebo nechtěně, jsou až nápadně podobní upírské trojici záporáků z předchozí trilogie). Největším negativem Doteku je totiž to, že je součástí Nekroskopské série, jejíž (nutné) atributy ten příběh strhávají dolů. Protože už jsou ohrané. Kdyby se Lumley na Nekroskopa tentokrát naprosto vykašlal, zbytečně by do Doteku netahal pobočku E (která tu je fakt zbytečná a k ničemu) a keoghovské schopnosti (které stejně nejsou využity naplno) a příběh trochu rozvedl a pozměnil, vymyslel originálnější vypořádání s mimozemšťany, dostali bychom všichni mnohem zajímavější samostatný příběh. Takhle je to dost často prostě nuda, protože čtete už stokrát přečtené a prodíráte se zbytečnými pasážemi s lidmi, o nichž jste četli již všechno (a kteří vám stejně již minimálně podesáté rádi dopodrobna zopakují podstatu svých schopností). Tohle je obrovská promarněná šance - hlavní hrdina byl fajn, jeho motivy skvělé, zápletka vypadala nadějně a záporáci mohli mít šmrnc, kdyby se kniha nevěnovala pobočce E a místo ní je více rozepsala a věnovala jim více místa. Ale ty nekroskopské reálie to prostě zničily.

30.12.2016

Pecka. Tak má vypadat správný nekroskopický koktejl!