Někrasov o Puškinovi

"Buržoasní dějepisci vštěpovali svými záznamy o ruském veřejném životě čtenářům názor, že revoluční demokraté šedesátých let, kteří se v umění hlásili k tak zvanému gogolovskému směru, jednomyslně bojovali proti Puškinovu vlivu. Z tohoto nepřátelského vztahu k Puškinovi byl především horlivě obviňován Někrasov - básník revoluční demokracie." (Z knihy.) Současný spisovatel sovětský ukazuje na úmyslné chyby reakční kritiky a dokládá, jak Někrasov, žák velkého kritika Bělinského, byl vlastně jeden z prvních, který pochopil pravý význam a skutečnou podstatu Puškina, za kterého po dlouhá léta bojoval jako žurnalista i básník ve svém Sovremenniku. "V době, kdy estéti šlechtického tábora plýtvali o Puškinovi pochvalami za jeho čarovnou ,sladkost verše’, za ,půvabnost’ básnické formy, a kritikové Pisarovského směru básníka naopak přísně kárali za jeho domnělou oddanost absolutistickému řádu, vystoupil Někrasov na obhajobu Puškina a oslavoval ho navzdory ustálenému mínění jako demokrata, jako přítele sedláků, ... jednoho z ochránců lidu, blízkého každému, kdo bojuje za velikost, slávu a blaho vlasti," Puškina, jenž se dusí ve svěráku censury a svými verši bojuje proti carské zvůli.... celý text