Nejsme tady pro zábavu

Ne, to se mi nelíbilo. Napsané tak že jsem stále čekala, že se něco zajímavého stane, ale ne. Celkově užvaněné a o ničem. Proč mám číst knihu o tom jak se spisovatel opíjí a řeší večírkové vztahy?

(SPOILER) jako odpočinkové čtení, když je vám *sát, najednou nerozumíte světu kolem sebe a ten svět na vás napřed zvysoka se*e a pak do vás začne ještě kopat

připomnělo mi to román Těžké duše, ale s Lykkeiným Knutem jsem se na rozdíl od Hadj-Moussaina Johanese ztotožnil dokonale

trefný vhled do zákulisí "knižní kultury", krapet zbytečná a nedotažená linka s Frankem a trochu přemrštěný wellbeing závěr

Spočiatku som uvažovala, že knihu odložím, ale nakoniec som rada, že som to neurobila. Príbeh staršieho spisovateľa ma bavil, prelínanie súčasnosti a premýšľania nad minulosťou a nad súčasným vnímaním sveta.

Nevím. Asi to není špatné, ale mě tahle knížka prostě nesedla. Možná jsem čekal něco jiného, našel jsem i pár pasáží, které mě zaujaly, ale jako celek mě to nezaujalo. V podstatě všechny postavy jsou na ránu, ta hlavní asi nejvíc, a to i přesto, že jsem jí dobře rozuměl a svým způsobem i chápal. Často se mi vybavovaly Podivuhodné příhody Ingrid Winterové, které taky napsala Norka a které na mě působily stejně. Rozháraně a chytající moc zajíců najednou.

fakt dobre som sa zabavil. bublina, v ktorej sa pohybuje spisovateľská háveď je asi všade na svete rovnaká. a nastaviť jej zrkadlo, ktoré nie je krivé, je dosť odvaha.
a áno, realita je nudná a nečitateľná, preto majú stále úspech vykladači reality. hoci nemajú pravdu, ubližujú a správajú sa ako rozmaznané decká. davy to milujú, lebo realita je nuda.
výborné oddychové čítanie s celkom trefnými postrehmi a zmysluplnými myšlienkami.

Knutovi bude šedesát. V pětatřicet napsal svou Slavnou knihu, která z něj udělala hvězdu a postarala se o to, že mu nějakou dobu bylo jedno, že přišel o manželku i syna, a že uvěřil, že je skutečně někdo, pan Spisovatel, pan Důležitý, pan Talentovaný. O pětadvacet let později má už Knut tolik rozumu a tak málo peněz, aby věděl, že se situace má jinak. Navíc má na krku obviněné ze sexuální obtěžování, jak ve své poslední knize onálepkovala jeho chování na jakémsi večírku kolegyně Spisovatelka. Podle Knuta se celá situace sice vyvinula docela jinak, ale kdo by ho poslouchal?
Jenže jak se ukáže, někdo ho přece jen bude muset poslouchat - protože Knut je jako poslední možná náhražka pozvaný na lillehamerský literární festival, kde se má na pódiu setkat nejen se současným manželem své ex, ale i s kolegyní Spisovatelka.
Norský literární rybníček je zjevně stejně báječně zaprděný jako ten náš, řeší se v něm obdobné věci a scéně s odbržděným Knutem se směju ještě týden poté, co jsem knihu dočetla.
Chlapče, chlapče, neboj, nejsi v tom sám.

Nie sme tu nato, aby sme sa zabávali rozpráva život nórskeho spisovateľa, ktorý už zožal svoju slávu a na základe očiernenia a obvinenia z obťažovania v knihe inej spisovateľky na neho zanevrie celý svet. Už nie je žiadaný, slávny, potrebný. Na poslednú chvíľu ho zavolajú ako náhradníka na literárny festival, kde ma na pódiu vystúpiť spolu s dotyčnou spisovateľkou a mužom, ktorý mu prebral manželku, tiež spisovateľom. Sledujeme jeho vnútorný monológ a večnú nespokojnosť s takmer všetkým. Scéna na pódiu je až na samom konci knihy a teda že oplatilo sa čakať. Hltala som každé slovo a cítila aké také zadosťučinenie. Kniha bola veľmi zaujímavo napísaná, prítomný čas striedali úryvky retrospektívy a spolu s aktuálnymi a „šteklivými“ témami to len pridalo na originalite.