Nejlepší víkend
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387884/bmid_nejlepsi-vikend-tUp-387884.jpg
4
3359
886
Na Silvestra si Andrea, Jirka, Dáša, Bert, Markéta a Pavel dají zásadní novoroční předsevzetí. Žádný z nich ale nikomu neřekne, jaké je to jeho. Doufají, že se jim to během nového roku podaří, mohlo by, protože času na to budou mít dost. Kromě ranních a večerních hodin pracovních dnů mají k dispozici padesát dva víkendů, deset státních svátků a čtyři týdny dovolené. To je dohromady šest tisíc sedm set šedesát hodin volna, během kterých se dá změnit téměř cokoli.... celý text
Přidat komentář
Nijak se neodlišuje od předchozích autorových knih, spíše by jí přispělo zkrácení a nějaká zápletka, záhada u které bych dychtivě čekala na rozuzlení. Tady nic, ve 3/4 knihy jsem si říkala, že už mě vlastně ani nezajímá jak to s postavami dopadne. A nechápu proč popisovat bláznivé sny téměř všech postav? Četla jsem vsechny autorovy knihy a budu zvědavá, jestli dalsi kniha bude v něčem "jina".
Nenadchla ale ani neurazila. Ideální kniha u které můžete vypnout a nad ničem nemusíte přemýšlet, prostě kniha na zimní večery :) Zábavná, čtivá a mě samotnou zajímalo, jak se příběh bude vyvíjet. Hartl mě zatím nezklamal :)
Stejně je zajímavé, že o úplně obyčejném životě se dá napsat celá kniha a ještě jí chci dočíst. Není to napínavé, ale poutavé. Za mě všechny hvězdičky.
Konečně k tomu došlo - nadechl jsem se a pustil se do četby autora, který se už natolik vyšvihl do výšin žebříčků, že na mě mohl shlížet z billboardů nad luxusní křižovatkou U Bulhara a lákat: vyzkoušej mě! Přímo si o to říkal. A proč ne? Jak jinak tuto plakátovou ikonu strhnout nežli tím, že jí dáme šanci?
Mohlo být strategickou chybou, že jsem Patrika Hartla začal zkoumat teprve od této čtvrté knihy. Ale už se to nedá odestát - byla to čerstvá novinka a mně přisála pod stromečkem se strohým věnováním a maskovaným příkazem - přečti to poctivě. Ušetřil jsem jistou sumu - neboť i bez toho by mě ale zvědavost na nově vzešlou hvězdu prózy ponoukla si knihu pořídit.
První dojmy - četlo se to skoro samo, řekl bych až průtočně. Hartl nezapře, že peřinu jazyka umí načechrat v důmyslných faldech a vzhledem k tempu odvážit jiskřivě praskající koření. Nebojí se prosté dějové věty proložit poetickou obrazností, často bodající špičkou sarkasmu. Přistihl jsem se, že se pousmívám a několikrát jsem opravdu padal smíchy pod stůl. Asi je načase odhalit karty a vypíchnout zvláště peprná spojení, jež mi v mozku zůstanou vryta, i kdyby knížka už ležela v nejspodnějším regálu: "S vytasenými koketními tesáky jako vlk v Jen počkej, zajíci dvakrát zopakoval, že už je opravdu velká slečna." Asi jen tak nezapomenu, že pánské přirození je "bimbálo". Pozadu nezůstává ani v názvech kapitol: "Pinda plná pilin" mluví za vše.
Obsahově to je "vztahovka", Ulice lemovaná Růžovou zahradou na délce téměř pěti stran - sází na postavy, které nám svým jednáním podávají velmi důrazný návod, čeho se v životě vyvarovat a čeho si považovat. Hrdinové v románu si lžou, oklamávají se, urážejí se, opouštějí, a když si odpustí, padají si zpět do náručí v slzách. A tak se to vine přes téměř pět set stran. Deset protagonistů je propleteno vzájemnými vztahy různého zabarvení - rodinnými, milostnými či přátelskými - přehazují si mezi sebou tikající nálože emocí, ale po veškerých přemetech se všechny ty mírně poblázněné duše uklidní ve šťastné konstelaci a vše končí (relativním) smírem. Abych nezapomněl - veledůležitým pojivem textu je sex - ať už je provozován z lásky, či ze samaritánství, provází čtenáře jako nejpřirozenější součást člověka. A někdo možná bude kvitovat s povděkem, že přímá řeč zhusta rozčeřuje řádky a že postavy mluví "jak jim zobák narostl" a zcela spontánně házejí vulgarismy.
Román Patrika Hartla neaspiruje na literární klasiku, ani to jeho čtenářská obec nevyžaduje: stačí, že v několika pestrých vrstvách obleče vaše volné chvíle do pestrého svetru textu. A splétat se mu to daří ohromně. Na svých billboardech si může v klidu držet svůj bělozubý úsměv.
Příjemná oddechovka. Zpočátku mi knížka hodně připomínala Osm od Radky Třeštíkové. I zde se musí člověk soustředit, než pochopí, kdo ke komu patří. Ale pak se kniha čte sama.
Je to jako balíček čipsů u večerního seriálu. V danou chvíli si to užijete, ale druhý den už si na něj ani nevzpomenete.
Další kniha, kterou jsem od Patrika Hartla přečetla. Neurazí, ale zároveň nepřekvapí,je dost podobná knihám předešlým.
Pokud se vám líbil Malý pražský erotikon, bude se vám líbit i Nejlepší víkend. Ačkoli jsem erotikon četla nedávno, jsem s příběhem velmi spokojená - rozhodně nebyl stejný, i když byl na podobné vlně. Vůbec mi nepřišlo, že by se v něm nic nedělo. Nebo že by v něm bylo moc hlavních postav. Vlastně jsou v něm jen čtyři přátelé, kteří se znají z práce, a každý z nich má kolem sebe svou rodinu - nic příšerného. Nedoporučuji mladším čtenářům. Abyste si knihu užili, musíte dozrát - mít rodinu, děti, pochopit, co hlavní hrdinové prožívají a s čím vším vlastně člověk v běžném životě bojuje, pokud má až moc volného času a pitvá se ve svých emocích. Za sebe mohu tuto knihu doporučit.
Četla jsem ji jako druhou od stejného autora (opět dárek) a po první jsem od toho moc neočekávala. A stejně jako u Prvoka... No, pro někoho to bude asi příjemná oddechovka na dovolenou, ale mě to nebavilo. Teď spíš přemýšlím, komu by se ta knížka mohla líbit, že bych ji předala dál...
Moje první kniha od autora a příjemně překvapila, těch necelých 500 stran jsem přečetla za pár dní. Ráda si přečtu i některý z dalších titulů.
Možná špatné načasování...Nejlepší víkend jsem nedočetla, mnoho postav, zamotaný děj, erotika...vím, že tohle všechno fungovalo v předchozích knihách, ale asi už mě to přestalo bavit.
Hodnotím jako příjemné oddechové čtení, typické autorovi. Zpočátku jsem se zamotávala v postavách, ale aspoň člověk trochu procvičí hlavu. Konec byl na můj vkus docela rychlý a některé rádoby vtípky bych osobně vypustila (např. závěrečné Žanetino rande a pozorování broučků). Našla jsem ale i pár životní citátů a taky název knihy, pochopený u konce, pobízí k zamyšlení. Od teď si budu ten svůj "Nejlepší víkend" hlídat.
Prostě Hartl. Vtipná, cynická a reálná vztahovka. Žádný překvápko, přesto se čte moc příjemně.
Ač nejsem nekritickou obdivovatelkou románů pana Hartla, Nejlepší víkend se mi velmi líbil a považuji ho za jeho dosud nejlepší knihu - vše dávalo smysl, hrdinové nelezli z postele do postele, řešily reálné problémy a adekvátně se chovali. Ložnicový turismus nahradila velmi aktuální témata - autenticita trávení volného času a vztahová problematika tzv. single. Samozřejmě se jedná o jednoduché oddechové čtení, kterému nelze upřít zacílení na co nejširší okruh čtenářů, přesto byly v knize silné momenty, které jsem v předchozích románech pana Hartla nenalezla.
Knížka mě bavila, ostatně jako každá Hartlovka, zasmála jsem se a ukapla i jedna slza.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
Kniha Nejlepší víkend je v
| Právě čtených | 111x |
| Přečtených | 5 743x |
| Čtenářské výzvě | 1 166x |
| Doporučených | 113x |
| Knihotéce | 868x |
| Chystám se číst | 682x |
| Chci si koupit | 132x |
| dalších seznamech | 16x |
Svůj komentář tentokrát rozdělím do několika bodů:
1) Knížka je velmi čtivá a je doslova nabitá dějem - sice jsou to často drobné příhody, které děj kolikrát ani neposunou, ale o tom přece život většiny z nás je. Patrik Hartl má velkou fantazii a líbí se mi, že pestrými náměty nijak nešetří. Leckterý autor by vzal některou pasáž, přidal spoustu omáčky a vystavěl celý román, zatímco u Hartla jsou i zcela nepodstatné a okrajové maličkosti zajímavé nebo vtipné.
2) Šest hlavních postav je příliš, tím spíš, že každý má ještě příbuzné, kolegy, sexuální partnery a přátele. Než se člověk ve všech jménech zorientuje, je čtvrt knihy pryč. A co je horší - ani jeden z hlavních hrdinů mi nebyl sympatický. Andreu a Pavla jsem nesnášela kvůli tomu, jak se ke Květě chovali, a skoro bych jim přála, aby s nimi Bořík jednal stejně, až budou staří. Pavel byl hajzl a Markéta mi připadala nudná. Bert byl docela fajn, ale tím lhaním (podle mého zbytečným) si to vždycky pokazil nejen u svých partnerek, ale i u mě. Co se týká Dáši, ta se během celého roku nijak zvlášť neprojevila ani neposunula a docela by se mi líbilo, kdyby na jejím dalším osudu byl vystavěn nějaký příští román.
3) Hlavními hybateli celého příběhu byly vzájemné lhaní, podvádění a neporozumění, nicméně téměř vše se zase uspokojivě urovnalo. A nebyla nouze ani o vtip či romantiku.
4) Slovo bimbálo je děsné a jsem ráda, že jsem se s ním krom knih Patrika Hartla nikdy nesetkala.
5) Název knihy mi ani přes závěrečné vysvětlení k příběhu nesedl.
6) Zatímco korektorka odvedla vcelku slušnou práci (oproti smutnému současnému standardu bylo chyb jen málo), grafika je hrozná: jednou jsou postranní okraje široké, jednou úzké, text skáče nahoru či dolů... Za ty peníze bych čekala lepší kvalitu.