Nejhorší dcera
Iva Gecková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550195/bmid_nejhorsi-dcera.jpg
4
80
80
Těžko si představit něco tak nehezkého jako dospívání v rodině s otcem alkoholikem. Do čtyřicetileté Gábiny, která má zdánlivě vše, co si může přát, v podobě milujícího manžela, tří dětí a dobré práce, by nikdo neřekl, že jako teenager uklízela zvratky po opilém tátovi a ustrašeně čekala na jeho návraty domů. Tohle zkrátka nejsou věci, kterými by se člověk chtěl chlubit. Ale i ty nejhorší vzpomínky a zážitky časem vyblednou, ostré hrany se, obzvláště za podpory milujícího okolí, zbrousí a život plyne klidně a vyrovnaně. Ovšem jen do chvíle, kdy Gábina obdrží zprávu, že otec umírá v nemocnici po předávkování léky... Nezvykle otevřený a syrový příběh o tom, jak alkohol dokáže rozvrátit vztahy v rodině, je plný lží, manipulace, zášti a zloby. Naléhavě a současně nemilosrdně až krutě vypráví o lidských slabostech, selháních, odpuštění, bolestech a jedu, který v sobě lidé dokáží nosit dlouhé roky.... celý text
Přidat komentář
Příběh dnes už čtyřicetileté Gábiny, která se dostává do situace, kdy se má po letech setkat s otcem. Rozloučit se s umírajícím alkoholikem, který její dětství přetavil na trest.
Najednou se má vrátit do doby, kdy jako dítě byla nucena zvládat situace, které naprosto přesahují běžnou dětskou zkušenost. Opilecké výstupy, chaos, špína, noční agresívní výstupy a stále nezapomenutelný odér zvratků a moči.
Důležitá je pozice matky, která postupem doby přenáší vinu právě na nejstarší Gábinu. Její až nelítostné chování je zdrcující. Odmítání, odstrkování a připomínky typu “jsi stejná jako on”.
Psáno prostě, ale silně a bez senzace. Ale i pro ty, kdo ztratili podobným způsobem své nejvzácnější roky života.
Hodně silná kniha. Překvapilo mě, že je to autorky prvotina pro dospělé, protože je neuvěřitelným stylem čtivá a poutavá. Není to pochopitelně veselé čtení, ale to jsem neočekávala už podle názvu. Po přečtení cítím vděčnost za své rodinné zázemí.
"A nepřemýšlela jste někdy nad tím, nenapadla vás někdy taková věc... zkrátka to, že vy si o něčem myslíte, že je to správné, vůbec nemusí znamenat, že to tak vidí i ostatní?"
Nejhorší dcera není vůbec nejhorší. Autorka popisuje příběh 1 rodiny ve svém důvěrně známém prostředí Strakonic. Vracíme se spolu s hlavní hrdinkou a vypravěčkou po letech zpět, do rodného města.
Příběh, který se odehrává v přítomnosti je postupně prokládán vzpomínkami na minulost. Jednotlivé vzpomínky dávají postupně dohromady celý osud rodiny.
Nyní otec umírá v nemocnici a Gábina se rozhodne vše jednou pro vždy vyřešit a uzavřít.
Postupně vzpomíná na léta strávená doma, kde 3 dcery bojovaly o přízeň matky a zároveň se děsily návratu věčně opilého otce. Přesto pořád nějak tušíte, že za tím vším něco je. Něco, na co třeba postupně přijdete. Je divné, že matka protěžuje mladší sestry, a otec si nechá líbit zesměšňování, urážky a postupně se propadá víc a víc do moci alkoholu. Postupně se odhaluje celý Gábin příběh. Možná jsem na finále čekala něčí jiného - ale co? Něco víc překvapivého? A nebo očekávaného? Přišlo jen to co mělo přijít a jak to autorka naplánovala. Nakonec to opravdu není nejhorší, ani s tou dcerou. Ode mě určitě 5* kniha dostane.
Grafická podoba knihy mě mile překvapila. Autorka píše obvykle dětské knihy, což se projevilo i tady. Jazyk je jednoduchý, čtivý, uhlazený, to samé platí pro dialogy. To je nejspíš důvod, proč hodnotím tak nízko. Asi by mi to sedělo kdyby Gábině bylo 30, ne 40. Jako sonda do těžkýho dětství a dospívání poznamenaný otcem alkoholikem a toxickou matkou se sestrami, je to skvělý. Rodinný trauma - vděčný téma. Stereotypům se nejde vyhnout, ale opravdu mi pak přišlo, že čtu pohádku, kde princezna Gábina bojuje laskavostí a láskou vůči nenávisti a zlu. Zápletka s žárlivou sestřičkou je opravdu pohádková a za vlasy přitažená. Pro lidi 'kolem', co zažili alkoholismus v rodině to může dát i rozuzlení, špetku porozumění, který tak často chybí.
Myslela jsem, že po prvních černých stránkách to nedám. Rezonovalo to ve mně bohužel příliš silně. První strany nejsou čtení pro slabší povahy. Knihu jsem na pár dnů odložila a pak jsem to zkusila překonat. Nelituji. Příběh se nakonec rozvinul i pozitivním směrem, kdy hlavní hrdinka bojuje s nedobře rozdanými kartami z dětství a podaří se jí vydat se v životě úplně jiným, pozitivním směrem. Nicméně minulost ji dožene. A ona se opět statečně se všemi skutečnostmi vypořádává. Odkrývá tím zákulisí nešťastných rodin, které prostě jsou, před tím se nedají zavírat oči. Odhaluje tím psychiku různých typů lidí, různé energie a patologie vztahů v rodině, beznaděj i zoufalství, agresi, aroganci... Dialogy jsou podle mě psané přirozeně, jako v realitě, hlavní hrdinka si na nic nehraje, občas si i pěkně peprně uleví. Nic to ovšem není proti jiné postavě, která se nám zviditelňuje právě na občasných černých stránkách. Než já pochopila, o koho jde... trochu thrillerový prvek, řekla bych. Není to lehká kniha, ale jejího přečtení rozhodně nelituji.
Já se omlouvám, ale paní autorka podle mě vůbec neumí psát. Stylem je na jazykové úrovni žáka tak 6. třídy ZŠ. Kdybychom si zahráli hru „najděte to nejčastěji používané a nejobyčenější přídavné jméno k této věci", tak přesně to bude v textu použito. Strom je zelený. Věž je vysoká. A tak nějak obecně je tam hodně slovo „je", případně modifikováno na pokročilejší „byl". To by moje češtinářka ze ZŠ asi ohodnotila nejlépe za 4, kdyby to byl sloh.
Všechny postavy vypadají přesně tak, jak by se stereotypně měly chovat, kdyby to byl animák pro děcka. Jak má někdo brýle, tak bude chytrej. Nemá brýle, hloupej. Nosí růžovou? Hádejte.
Ale no tak...
I když se mi moc líbil text z hlediska popisu alkoholismu a života s alkoholikem, což bylo pojaté skvěle, autorka se rozhodla neradostné dětství protagonistky vyvážit dokonalou katalogovou rodinou v současnosti. Manžel je superhrdina, dokonale kladný a sexy. Pubertální děti hovoří uhlazeně, nosí samé jedničky a pořád se usmívají.
Potomci nejen že si nikdy nemyslí, že matka je trapná, dokonce asi prošli navzdory věku terapeutickým výcvikem, jelikož jí náhodně během dne píšou SMSky, jak jsou na ni patřičně hrdí a podporují ji v těžké chvíli. Na žáka ZŠ docela vyspělí, co?
Pardon, ale toto asi ne...
(Tento text patrně použil širší slovní zásobu než kniha sama.)
Tohle bylo moc bolavé a otevřelo to u mě spoustu ran. Dokážu se plně vžít do Gábiny, protože jsem prožívala něco podobného. Tedy pouze tu část týkající se otce...
Gábina Mrázová coby hlavní postava knihy má na první pohled vše - svou rodinu (manžela a dvě děti), práci, dům, peníze...ale co její rodina? Její otec, alkoholik, umírá v nemocnici, Gábina se tak vrací do minulosti a reflektuje své dětství a dospívání v nefungující rodině. Je to velmi čtivá kniha se smutným příběhem o jedné rodině a o tom, jak se vztahy mezi rodiči a jejich chování podepisují na dětech.
Zajímavé téma a velmi čtivá dějová linka z dětství. Ale chování “zlé sestry v současné době mi přišlo přitažené za vlasy, nereálně hysterické. Závěr neohromil.
Zajímalo mě, jak si paní spisovatelka knížek pro děti poradí s knížkou pro dospělé. No a myslím,že se to moc povedlo. Na to,jak těžké téma to je, podle mě palce nahoru, bravurně napsané. A líbilo se mi vykreslení pokřivené mysli člověka, který zažil nepěkné věci a nedokázal se s tím popasovat jinak,než že svoje bolesti přetavil v neutichající zášť a temnotu. Pro někoho možná moc silné čtení,ale mě to pěkně sedlo a nelituji. V určitých pasážích mi naskakovala husí kůže, dlouho na mě knížka takhle nezapůsobila.
Páni, tak kvůli tomuhle jsem si založil profil na Databázi knih, abych mohl ohodnotit (koupeno v knihkupectví, padlo mi do oka). Nejdřív vzhled: obálka zaujme na první pohled, pěkně rozděleno na černé/bílé stránky (pochopíte z textu, proč je to tak). Děj: hustý. Na mnoha místech mě mrazilo, několikrát jsem musel odložit, abych mohl "vstřebat" a popřemýšlet. Podobné osudy proběhly totiž i naší rodinou a v mnohém je tady popisováno naprosto věrohodně a přesně soužití s člověkem, který propadl alkoholu (ten pach vycházející z těla, řeči, co opilý vede, pohyby, uvažování, příhody,...). Nebylo mi z toho úplně nejlépe, připomnělo mi to hodně věcí, které jsme my doma s bráchou a mamkou jako malí zažili. Je pravda, jak píše autorka, že takovéhle prožitky lidi z rodiny buď stmelí nebo rozvrátí. Nás tyhle zážitky stmelily, ale bylo to hodně hodně těžký a vím o rodině, kde to "funguje" nějak podobně, jak je popisováno tady - a vůbec mi nepřijde, že by něco bylo přitažený za vlasy. Asi kdo to nezažil, nedokáže se úplně přesně vžít nebo připustit, co všechno lidská psychika dokáže. Prožitá traumata můžou na lidech zanechat různé stopy a každý se s tím vypořádá po svém, někoho ta bolest a zlo prostě semele. Každopádně přečetl jsem za víkend a hodnotím nejvyšším počtem hvězd!
Pokud máte rádi příběhy o zapeklitých a neveselých rodinných vztazích z našeho českého rybníčku, tuto knihu vám vřele doporučuji, ale počítejte s tím, že to je velice smutné čtení. Ve své podstatě ale i hodně důležité, protože takových rodin je na světě spousta. A náhled do nitra rodiny, která zápolí s alkoholismem otce, manipulací matky, nedostatkem peněz, fyzickým i psychickým násilím, může být velice přínosným. Ty děti tam opravdu trpěly...
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Wauu. To byl mazec. Dala jsem to skoro na jeden zátah. Ivu Geckovou znám jako autorku milých knížek pro děti, ale píše skvěle i pro dospělé.
Příběh Gábiny, která se po letech vrací za umírajícím otcem alkoholikem, otevírá bolestivé rodinné vzpomínky. Formou flashbacků zkoumá své dětství a postupně zjišťuje, že za toxické vztahy možná nemohl jen on. Autorka neuhýbá před temnými tématy jako trauma, manipulace a strach. I když byl závěr možná až přehnaný, působil uvěřitelně. Trošku mi vadila černobílost postav, ale grafické zpracování knihy zaslouží pochvalu.
Kniha vypráví život Gábiny, která si teď už jako dospělá žije svůj život. Má milujícího manžela a milující děti. Všechno tak jak má být.
Jenže jednoho dne se jí ozve bývalá spolužačka s tím, že její táta umírá.
Teď je to jen na Gábině, jestli se za otcem vidá a nebo ho nechá být.
Nikdo v jejim okolí by se vlastně nedivil kdyby za otcem nejela. Celé dětství pro ni bylo fakt těžké. Otec je totiž fakt velký alkoholik.
Takže celou knihu nás provádějí vzpomínky na to jaké to měla těžké, když její otec pil. Co vše musela zažít.
Fakt to nebylo hezké čtení. Protože to fakt nebylo hezké.
Gabina popisuje vlastně své dětsví. To jak se choval její otec, vlastně nejenom to. Gabina má ještě dvě sestry a matku. Někdy to opravdu nebylo lehké pro nikoho z nich.
Jaka se vlastně v knize, ale pak dozvídáme nejhůř to všechno odnesla její sestra Saša. Protože to co ji vše dělala bylo fakt hnusné, takovou sestru opravdu nikdo nechce.
Doporučuji knihu přečíst.
Nejhorší dceru je těžké číst. Ne snad stylem psaní, ten je naopak velmi jednoduchý. Těžký je však obsah knihy - život v rodině, kde hlavní slovo má absolutně toxická a manipulativní matka, a aby toho nebylo málo, otec je silným alkoholikem. V této domácnosti vyrůstají tři sestry, tou nejstarší z nich je hlavní hrdinka Gábina. S ní se setkáváme v momentě, kdy vede relativně spokojený dospělý život, ukazuje se však, že minulost zanechala silnou stopu.
Velmi se mi líbila grafická podoba knihy - černé strany značící kapitoly z pohledu sestry, celkové vizuální zpracování, obálka. Téma mě nadchlo. Ale příběh jako takový mi přišel trochu přitažený za vlasy. Vyrůstat s alkoholikem je těžké. Autorka téma skvěle zpracovala. Celé to vykonstruované drama mi ale vadilo. Chování sestry, zápletka, rozuzlení… To snad ani nemůže být reálné, ne? Nevím, možná jsem až příliš kritická (na Databázi jsou hodnocení vysoká), každopádně mně by úplně stačily retrospektivní kapitoly do minulosti, pohled na to, jak se Gábina s celou situací vyrovnala, jak to ovlivnilo její vztah s otcem.. Nějaká nostalgie, odpuštění, porozumění; ostatně to všechno tam bylo, ALE dle mého názoru zbytečně upozaděné kvůli té dramatické lince se sestrou. Příběh je to určitě důležitý, pro mnoho lidí také bolestivý. Já však nemohu hodnotit lépe z výše uvedených důvodů.
3/5
Moc povedená prvotina knihy pro dospělé od autorky původně dětských knih. Místy mě při čtení mrazilo, některá slova a zejména nadávky ("Zrůdo") bylo opakovaně těžké číst. Nechtěla bych takovou rodinu.
Příběh má za cíl ukázat nám, že přemýšlení zejména přesvědčení některých lidí prostě nezměníme.
Knihu musím vstřebat, je mi z ní teď těžce...
Můj bookstagram: @booklover_mili
Naprosto perfektní kniha, autorku vyzdvihuji a dávám plný počet. Krásně popsaná surovost života s alkoholikem.
Štítky knihy
rodinné vztahy alkoholismus domácí násilí psychická traumata alkohol psychický teror sourozenecké vztahy temné vzpomínkyAutorovy další knížky
| 2020 |  Liška Šiška ve školce |
| 2019 |  Kamarádi ze záhrobí |
| 2025 | Nejhorší dcera |
| 2018 | Florentýna a kouzelná kniha |
| 2018 | Čertí babička |
V poslední době další z řady knih o rodinných dramatech....
Zodpovědnost rodiče za své děti a spravedlivé jednání není asi každému z nás dáno ....
Tady jsem si nebyla jistá, kdo je více vinen - schopnost snášet dobré i zlé se nedařilo nikomu z dospělých ....
A přesto jsem chápala postoj Gábi a její sílu setkat se s umírajícím otcem a snahu zapomenout ....
.... To, že jste z jedné rodiny, ještě není zárukou toho, že se musíte chápat .... někdy to tak prostě je ....
A také nečekejte stejný úhel pohledu - každý z nás vidí realitu jinak, pokud převládne zloba a závist ....
Je to silný příběh - jde až za hranu ... a ten jed v jednotlivých členech zůstává .... možná je nutné v určitém bodě zasáhnout .