Nedorozumění
Albert Camus
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25461/bmid_nedorozumeni-4mK-25461.jpg
4
92
22
Matka s dcerou Martou vedou v horách neprosperující hostinec. Jediné, z čeho žijí, je vraždění bohatých obchodních cestujících. Nyní se obě připravují na poslední vraždu, kdy by konečně mohly prodat dům a přestěhovat se k moři. Jejich nájemce je muž středního věku, nejspíše docela bohatý, a tvrdí, že nechal manželku ve Státech, kde žije. Marta se k němu chová velmi odtažitě a neustále mu dává najevo, že se s ním nechce ani trošku sblížit. Zato matka má z cizince divný pocit a nechce se jí do vraždy. Samotný cizinec s nimi také hraje komedii. Přijel sem po letech, kdy opustil jejich dům jako nezdárný syn a nyní po smrti otce se chce o matku a sestru Martu postarat. Dokonce si přivezl i manželku Marii, ale tu nechal bydlet jinde, aby za tu krátkou dobu mohl poznat, jak se jeho rodině daří...... celý text
Literatura světová , Divadelní hry
Vydáno: 1968 , Dilia
Originální název:
Le Malentendu , 1944
více info...
Přidat komentář
Známe to všichni. Je nám nepříjemné, nemilé či žinantní říct něco, co bychom říct rozhodně měli. Když to neuděláme, je pak trest většinou velmi blízko. Tento komorní příběh je syrově strohý a krutý.
Zdá se, že nejbezpečnější pro přežití je být němý. Naopak, smrtelně nebezpečné může být cestování sportovním sedanem Facel Vega FV3B, viďte pane spisovateli...
Musím přiznat, že to je docela psychomazec.
Jedna z nejlepších divadelních her, které jsem kdy četla. Vyprávěcí styl je geniální, filozofické myšlenky jsou zakomponovány mistrovsky a nijak nenarušují děj. Doporučuji každému. Tohle opravdu stojí za to.
jako milovník camuse a někdo, kdo od října bude v budějovicích bydlet (právě ČB byly pro camuse inspirací pro prostředí díla), jsem neodolala a musela si tento titul přečíst. příběh je krátký, svojí tragičností až shakespearovský. myšlenku zaslepenosti vlastní sobeckostí a chamtivostí camus zpracoval tak, jak je mu typické - naprosto absurdně. co k tomu dodat, děj zajímavý, zpracování místy trochu táhlé, konec tragický a posledních pár stran šílených.
Krátký, drastický příběh o chamtivosti některých lidí, která je přivede až na pokraj naprosté netečnosti a o tom, jak se lidé, kteří se touto cestou vydají, před ničím nezastaví...
Co si budeme povídat. Námět dobrý. Zpracování už horší. Půlku díla byla silně nezáživná a ohledně poselství se člověk spokojí jen s anotací. Chápu myšlenku, ale s ní to u mě skončilo. A přitom to skvěle sedí do mých preferencí.
Minimalistické drama odvíjející se v duchu antické tragédie, fungující samo o sobě i symbolicky, s geniálně prostým příběhem (mimochodem inspirovaném skutečnou událostí v Československu, kde se také odehrává), jehož dílčí ponaučení mohu jen tlumočit: "Chce-li člověk být poznán, stačí, když řekne, kým doopravdy je. Když mlčí, nebo dokonce lže, umírá sám."
Absurdno.Smysl činů.Smysl jako vůbec.Cizinec.Neporozumění-nedorozumění.
Polozapomenutý neznámý.Nevzpomínaný nejbližšími.Nepochopení.
Ústřižek novin před popravou čtená v Cizinci.
Mlčení.Bezpáteřní sadista.On neodpovídá.
Autor v naší zemi.
Smrt východisko.
Občan Camus.
Albert Camus.
To je celé.
Úžasná divadelní hra, která člověka vtáhne do děje a nepustí. Dojde k velkému nedorozumění, které změní životy všem zúčastněným. Děj knihy, až na drobné maličkosti, se mi velice líbil.
Autor mohl být inspirován starou českou baladou, ztvárněnou například v animovaném filmu Jiřího Brdečky Jsouc na řece mlynář jeden z roku 1971.
Téma je zajímavé, jazyk krásný, ale na mě trochu moc patosu. Poslední dialog s Martou v naprostém odosobnění a bez jakýchkoliv pocitů je fascinující, zato poslední dvě věty mi přišly spíše směšné.
Nedorozumění je jedno z nejtemnějších a nejpesimističtějších děl Alberta Camuse o absurditě lidského údělu v němž není možný útěk jinam (Marta a matka, keré chtějí uniknout z Čech do země na jihu) ani návrat zpět (Jan, který se vrací do rodné země a rodného domu a všude se cítí jako cizinec) a selhává zde i láska. Hra je běžně řazena do tzv. cyklu absurdity vedle Cizince a Mýtu o Sisyfovi, ale výrazné téma vzpoury (u Camuse je zpravidla marná, vždy je však opěrným bodem smyslu) ji propojuje s Člověkem revoltujícím.
...a bůh neodpovídá.
Tohle není autor lehkého čtení...tady musíte hodně přemýšlet...
Kdysi jsem shlédla jeho Cizince - asi bych to měla zopakovat...
A motiv Nedorozumění mi připadá zajímavý - lidské neporozumění je vždy velmi smutné ...
No... Nápad je to zajímavý, ale z tragédie se pro mě stala komedie. Dílo mi přišlo dost úsměvné a určitě ne smutné. Kromě nápadu a hezkého jazyka použitého v monolozích není nic, co by se dalo pochválit.
Extrémně uměle a neuvěřitelně působící tragédie, která čtenáře spíš odradí svým přehnaně dramatickým pojetím, než aby mu skutečně vstoupila pod kůži.
I když je Camus můj nejoblíbenější filozof, coby spisovatele, natož dramatika, už ho tak slavně nevidím. Námět hry je opravdu bodrý a dalo se z toho jistě vyždímat mnohé (údajně se Camus inspiroval nějakými událostmi co se odehrály někde v Československu), Camus to však - a řekněme si to na rovinu - pěkně zbabral. Ty naprosto nereálné žvásty, které postavy vedou neustále dokola, naprosto znemožňují se nějak vžít do atmosféry, děje, charakterů. Jako, což o to, absurdní je to opravdu hodně - bohužel však ne v tom dobrém slova smyslu, ale spíš v tom havlovském...
- Poslechnuto jako rozhlasová hra. Tragika příběhu je podpořena teatrálními dialogy a monology, které mě sice dokázaly jakž tak emocionálně naladit na život Marty a matky, zároveň ale znemožňovaly základní uvěřitelnost příběhu. -
Štítky knihy
francouzská literatura existencialismus rozhlasové zpracování
Kniha Nedorozumění je v
| Přečtených | 122x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 23x |
| Chystám se číst | 45x |
| Chci si koupit | 12x |
Byl jsem natolik ponořen do dialogů postav, že jsem to měl přečteno na jedno posezení. Zejména u Marty jsem doslova kroutil hlavou, co jí to jen vycházelo z úst, měl jsem chuť v určitých pasážích do rozhovoru zasáhnout, ale nevěděl jak, prostě bezmoc a mrazení. Fanoušek divadelních her dvakrát nejsem, ale absurdní drama má svůj půvab, z pera Camuse obzvlášť.