Nedobytná šifra
Arnošt Vašíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98183/bmid_nedobytna-sifra-98183.jpg
4
45
45
Knížka pojednává o tzv. Voynichovu rukopisu. Toto unikátní středověké dílo je napsáno neznámým písmem, které se nepodařilo rozluštit ani nejúspěšnějším světovým kryptologům. Selhaly i pokusy s nasazením výkonného počítače. Záhadu umocňují stovky ilustrací neznámých rostlin, doposud neobjevených souhvězdí, podivných předmětů a zařízení.... celý text
Přidat komentář
Vcelku zajímavé zpracování záhady kolem Voynichova rukopisu. Kniha mě bavila, byla čtivá a dověděla jsem se i několik zajímavostí. Za sebe mohu doporučit.
Velké plus za Voynichův rukopis, jednu z nejzáhadnějších středověkých knih s neuvěřitelnými ilustracemi. Fantazii jsou dveře dokořán, autor se téhle záhady chopil s vervou a jeho nápady a předložené indicie jsou rozhodně zajímavé. (Spojitost s autorovou „Ztracenou bránou“, což je něco mezi sci fi a fantasy.)
Nedobytnou šifru naproti tomu beru jako pokus o literaturu faktu se závěry víc než odvážnými, ale proč ne…
„Za devatero horami, za devatero řekami…“, říká se v pohádkách, víme ale, proč je těch hor a řek zrovna devět? I na to se autor pokusí odpovědět, kromě jiného…
Před dvěma měsíci jsem přečetla tuto úzkou knížku, která se zabývá Voynichovým rukopisem.. (Dnes jsem objevila na YouTube video Igora Chauna, kde paní Irena dokáže toto písmo číst. Je to osobní a duchovní poselství - v 3. díle ukazuje, jak překládá text.) V knize je i pár dalších pověstí, jak ženy měly hadí (někteří tvrdí rybí) ocas..
Celkem zajímavá knížka, kde se autor snaží bádat po původu Voynichova rukopisu. Hledá netradiční souvislosti s bránou, jíž se vstupuje do jiných světů. Tuto bránu nachází v magické Praze.
Takové pohrávání si se záhadnem. Lehký úvod do problematiky Voynichova rukopisu završený autorovou hypotézou. Doplňková četba k TV seriálu Ztracená brána.
Zajímavá kniha a ještě zajímavější teorie. Snad čas přinese nová fakta, která umožní otázky kolem Voynichova rukopisu zodpovědět. Rozhodně poutavé čtení.
Štítky knihy
Voynichův rukopisAutorovy další knížky
| 2009 |  Ďáblova lest |
| 2012 |  Ztracená brána |
| 2017 | Krev démona |
| 2005 | Strážce duší |
| 2007 | Tajemství ďáblovy bible |
Zajímavě vybrané téma o tzv. Voynichově rukopisu, kdy nevíme, zda je to jen falzifikát bez smyslu a nebo tajemný rukopis v neznámém jazyce, v neznámé šifře, která odolává po staletí prolomení.
Bohužel pan Vašíček zůstal v této útlé knížce jen dost na povrchu. Vždy jen něco nastínil, naťuknu a hned odskočil k něčemu naprosto jinému.
Z obrázků žen v rukopise se dostal k Meluzíně, bájné zakladatelce rodu Lusignanů a tam mě donutil zběsile googlovat, používat ChatGPT a zjistit, že nic nevím, když se zmínil jednou větou, že Renaud, potomek Meluzíny, se stál králem českým. Sakra, jak to ten Vašíček myslel, nikde o tom nic není. To mi teď vrtá hlavou mnohem víc než celý Voynichův rukopis.
V knížce se pan Vašíček zaobírá myšlenkou, že kdysi dávno Prahu založilo indické bratrstvo Sat Bhaiů, kteří k Vltavě doputovali z Allahabádu. Na několika českých pověstech dokládá, že Libuše znala hinduismus, jak bílý kůň podle indické tradice došel k Přemyslovi, kde se tady vzalo rčení za devatero horami apod. Toto bratrstvo experimentovalo s halucinogenními drogami, předalo to svým nástupcům a s nimi se setkal botanik Angelo z Florencie, který v halucinogenních stavech poznával tajemno, podivné světy a právě on je autorem tohoto podivného rukopisu.
Takové vysvětlení mi moc nesedí, ale zlaté prasátko na Vánoce jako vtělení boha Višny zde v Česku zní zajímavě.