Nebezpečná mělčina - Jak internet mění náš mozek

04.06.2023

Od knihy jsem možná čekala něco trochu jiného, ale nakonec se mi mnohem líp líbila právě tak, jak je napsaná. Autor začíná zeširoka, o tom, jak souvisí technologický pokrok se strukturou našeho mozku. Tak, jako lidský mozek vymýšlí všechny vymoženosti, písmem a písemnostmi počínaje a smartphonem a sociálními sítěmi konče, tak tyto vynálezy lidského umu postupně zanechávají otisk v našem mozku. Je to dobře, anebo špatně? Na tuto otázku se autor snaží odpovědět. Píše o věcech, které s tématem zdánlivě nesouvisí, ale nakonec to do sebe pěkně zapadne. Hlavně ale nechá čtenáře přemýšlet jak to vidí on? S kým z citovaných odborníků bude souhlasit?

Asi tušíte, že autor nebezpečí spojená s prudkým rozvojem IT technologií v posledních letech vnímá jako vážná, jinak by o tom žádnou knihu nenapsal. Přesto není striktně proti, sám přiznává, že moderní technologie používá. Myslím, že určitá umírněnost a absence extrémistických vyjádření dělá z této knížky četbu vhodnou pro široký okruh čtenářů, kteří nad tématem nechtějí mávnout rukou a nebojí se něco si o něm přečíst. Určitě by mezi nimi měli být učitelé, rodiče dětí i šéfové firem, kteří si myslí, že jejich zaměstnanci by měli být neustále dostupní online.

Tato knížka je tak důležitá, že na rozdíl od mnoha jiných dostane trvalé místo v mojí knihovně, dokonce jsem si v ní mnoho stránek i pozakládala lepícími papírky :-).

V originále je to docela pěkná kniha. Český překlad z dílny nakladatelství Dauphin to ovšem všechno pokazil. Na úsilí autora hodil velký bobek a zprznil češtinu i myšlenky v knize obsažené. V tomto překladu proto doporučuji nečíst.

17.07.2018

Koreláciu obsahu s názvom knihy začíname objavovať až od 161 strany, kde si autor konečne pokladá pred seba otázku z titulnej strany. Dovtedy je to viac menej koláž citácií prevažne z knihy od N. Doidgeho, Váš mozek sa dokáže změnit a historický kontext zrodenia knihy ako takej. Kniha je vskutku presýtená štúdiami z oblasti psychológie, neurovied a biológie mozgu, čo ma nabáda vidieť jej význam hlavne pri písaní diplomoviek, dizertácií či rigoróznych prác, kde môže byť skutočne užitočným zborníkom teoretických zdrojov. Skutočný záujem vo mne vyvolala len predposledná kapitola o Pamäti a experimentoch Erica Kandela s nervovou sústavou aplázie, vďaka ktorým dokázal odhaliť tajomstvo krátkodobej a dlhodobej pamäte z fyziologického hľadiska.

11.08.2017

Vzhledem k překotnému vývoji moderních komunikačních technologií není při jejich reflexi snadné "držet prst na tepu doby" (omlouvám se za floskuli). České vydání knihy Nicholase Carra (vyznačující se nepříliš důsledným překladem s elementárními chybami typu "shlédnout" namísto "zhlédnout") to bohužel potvrzuje. Během šesti let mezi vydáním knihy a jejím přeložením do češtiny se událo tolik změn (rozšíření personalizovaného on-line marketingu, nástup Netflixu a podobných služeb, fenomén youtuberství), že Nebezpečná mělčina je paradoxně tím přínosnější, čím vzdálenější je pojednávané téma od přítomnosti.

Tato přínosnější část knihy (cca její polovina) na druhou stranu vypráví v podstatě stejný příběh jako Jak rozumět médiím (což je jistě nesmírně vlivné dílo, ale zasloužilo by kritičtější čtení, než jaké na něj aplikuje Carr) a namísto nabídnutí nové perspektivy jen shrnuje známá fakta o dějinách médií a jejich vlivu na společnost. Totéž z velké části platí v následných kapitolách o fungování lidského mozku, o němž mnozí odborníci pojednali dříve čtivěji a zasvěceněji (Myšlení, rychlé a pomalé, Vědomí podvědomí).

Nebezpečná mělčina je zejména solidní kompilační práce, nabízející sice trochu střízlivější pohled na vliv digitálních technologií než zvěstovatel digitální apokalypsy Manfred Spitzer, ale v zásadě také stojící na straně skeptiků, podle nichž je splývání člověka a strojů nikoliv dalším nevyhnutelným evolučním krokem, nýbrž projevem vzdalování se jakési esenciální lidskosti. K tomu, aby si čtenář uvědomil, co s ním dělá nasávání informací téměř výhradně z internetu (neustálé překlikávání, neschopnost ponořit se do textu nebo proniknout k podstatě problému), by přitom stačilo zcela neutrálně shrnout fakta.

Hodnotící pasáže knize spíše škodí, neboť prozrazují jistou zaujatost autora, účelově si vybírajícího jen ty názory (a výzkumy), které se hodí do jeho "narativu". Dostatečně nezohledňuje, čím si lidský mozek oslabení paměti a pozornosti kompenzuje a že právě tyto jeho nově se rozvíjející schopnosti mohou být v budoucnu klíčové (stejně jako naše mozky v minulosti proměnilo a vzdálilo "přirozenosti" čtení knih).

Přes výhrady k tomu, jak je napsaná a jak málo původních myšlenek nabízí, jsem rád, že podobná kniha vznikla a věřím, že někomu může otevřít oči (a mysl), ještě radši bych ovšem byl, kdyby čtenáře přiměla přečíst si k tématu něco víc, nejlépe od odborníka, pro kterého jsou fakta přednější než jeho (více či méně umně maskovaný) morální postoj.

29.05.2017

Knihu jsem spíš jen proletěl jako správný konzument internetu neschopen udržet pozornost déle než pár vteřin, max. minut. Internet, tak jak je momentálně ustrojen, je zaměřen především tak, aby jednotlivé "stránky" upoutaly pozornost na několik vteřin, po kterých následuje proklik jinam. Podstata internetu, jeho obliba a jeho fungování sahá ale asi hlouběji, to jest k jiným médiím, jako televize a reklamy a ještě dál k novinám a různým bedekrům a encyklopediím. Obecně se dá asi říct, že masivní nástup médií v 19. století a pak především ve 20. století znamenal rozmach informačních technologií spolu s potřebou lidí dostávat se k informacím co nejrychleji a pokud možno v co nejsrozumitelnější formě. Internet je tak jen dalším vývojovým stupněm, jemuž se náš mozek (bohužel) přizpůsobuje značně nekriticky a někdy až s naivním optimismem. Co bude dál? Těžko říct, ale jisté je, že ne technologie ale mozek se zas přizpůsobí a to může být do budoucna značný problém. - Doporučuji.