Nebeská růže

Mám ráda knihy autorky, zejména sérii Mocní a ubozí Markrabství moravského, ale v této knize bych řekla, že je kvantita na úkor kvality... Mnoho informací (což sice oceňuji, historické reálie mám ráda a popis života v klášteře je určitě zajímavý), je bohužel na úkor kvality - příběhu, který se v těch všech faktech pomalu ztrácí. Ale i tak kniha určitě stojí za přečtení, zejména pro všechny milovníky historie, i když současná podoba kláštera vznikla až cca o století později

Nebeská růze krásná kniha. Mírně detektivní historický román. Líbí se mě představa historických osob na konci knihy. Taky mám v plánu klášter navštívit .

Poněkud zklamání. Hlavně popis klášterního života, ale kvůli tomu jsem to rozhodně nečetla. Zápletka nic moc. Navíc celkem obvyklá chyba - v té době si novicka těžko mohla psát poznámky na PAPÍR. Když si autorka dala práci se zjišťováním historických osobností, měla si i zjistit, co bylo možné v běžné praxi.

jak píší i ostatní - jednodušší zápletka než v knihách, které jsem poslouchala předtím, obalená velkým množstvím informací. Ale hezky příběh, příjemný poslech. Užila jsem si to, bavila jsem se.

(SPOILER) Nebeská růže je milý příběh z kláštera Rosa Coeli, ze kterého zbyla nádherná romantická ruina. Autorka ušila trochu velký kabát na celkem skromnou linku příběhu, klidně by to mohla být první kniha historické ságy. Rozehraný příběh je nakonec vyřešený na pár stranách a tak přímočaře, že je až těžko uvěřit vývoji postav, nebo přinejmenším jedné z nich.
Tak jako další komentátoři ani já neodolám pokušení zahrát si na amatérského historika, i když je zřejmé, že o přelomu 12. a 13. století není snadné psát (srov. Adalbert Stifter) už jen kvůli nedostatku pramenů. Takže detaily pominu a bez jakékoliv hořkosti či výčitek jen napíšu, že autorka za prvé líčí kulisy o něco novější, protože popis budov a vybavení kláštera spíše odpovídá pozdějšímu období, a za druhé používá slovník 19. století (přemyslovna, údělníci).
PS Je tu vlastně jen jediná věc, která se fakt obtížně přijímá, a to ochota mladé Přemyslovny vdát se hluboko, ale opravdu hluboko pod svou úroveň, nejprve dokonce za domácí partii. To by markrabě určitě nepřipustil ani u levobočka a jednal by mnohem brutálněji. Samozřejmě, neurozená krev se mezi Přemyslovce dostala v 11. století s Boženou, ale tehdy jednak neměli na výběr (Břetislav byl jediný následník) a navíc Oldřich vládl tak brutálně, že si i sousedi rozmysleli následnictví zpochybnit. Nakonec mu pomohli Břetislava oženit na úrovni.
Pro srovnání připomínám pozdější událost, kdy Albrecht IV. z rodu Wittelsbachů nechal utopit neurozenou milenku (a podle některých pramenů i manželku) svého syna Albrechta III. v Dunaji, aby nebyla pošpiněna krev rodu. Mezi Přemyslovci se sňatkovou politikou od moci odstavili Děpoltici i Opavští Přemyslovci, přitom ani ti by při volbě manželek nešli tak nízko, jako druhá hlavní hrdinka knihy.

To bylo pohlazení na duši.

07.09.2025

Audio kniha je skvěle načtená. Opět mě moc bavilo, že znám lokalitu a kdybych se rozhodla, můžu být za chvilku přímo v kulisách . Tentokrát jsem poslouchala každou volnou chvilku (i místo čtení, ne jen jako vyplň k práci, či řízení). Oproti jiným knihám autorky mi tato přišla jednodušší, méně propracovaná, méně postav, skromná zápletka. Na čtyři hvězdy to vyhnala "čtivost". Kniha stojí za přečtení a klášter za návštěvu. Ta růžová energie tam stále je a můžete ji cítit i vy.

Moc se mi líbil popis života v klášteře, jehož ruiny jsem navštívila.
Trochu jsem se ztrácela v postavách, protože o tomto období naší historie toho moc nevím. Jsem ráda, že mi autorka dala možnost se dovzdělat.
Romantická část příběhu mě tak trochu zklamala, čekala jsem happy end. Snad nakonec Svatava své štěstí našla.

Příjemně plynoucí historický příběh s detektivni zápletkou z reálného prostředí kláštera Rosa coeli se velmi hezky poslouchal.Obohatil mě o domnělý život v klášteře a celém jeho společenství. Klášter jsem navštívila a vidím před sebou celou jeho historii lépe .

Jak probíhal život v klášteře ve 13.století,tak musím smeknout .Dokonalý popis a řád,který přetrval staletí, nastavený systém a harmonogram.Rosa coeli magické místo,které přitahuje návštěvníky.Paní Horáková opět čtenáře zavedla skvělým románem na naší Moravu.Co mě zaujalo tak silné moravské rody,které se propojovaly s Přemyslovci.Je pravdou,že o knížeti Václavu II není toho moc známo a rozhodně zásluhou Přemysla Otakara I.Takže se pořádně neví zda byl ženatý a měl potomky.A právě o tom je příběh Mlady z rodu Přemyslovců větve Soběslava.Příběh trochu romantický a smutný o další postavě Svatavě z Deblína. Její nesplněné přání se provdat za Parduse Tvrdišovce ji upoutalo natrvalo do kláštera.Detektivní zápletka román obohatila.

Trochu historický román, trochu detektivka, trochu romantika. Nedávno jsme klášter Rosa coeli navštívili, je nádherný i v troskách.

Paní autorka nás opět jednou provedla českou minulostí. Vdechla život ženskému klášteru Rosa coeli, protkala příběh o Svatavě z Deblína mnoha historickými osobnostmi. Čtení mě bavilo, historie mě vždy zajímala a klášterní život mě fascinuje. Román je čtivě napsaný, poutavý, líbil se mi. Již se těším na další knihu od paní Horákové.

Zpočátku jsem se trochu ztrácela v postavách a historických souvislostech, ale pamatuji si, že u autorčiných Brněnských nevěstek jsem to měla stejně a tak jsem se začala soustředit především na hlavní postavy a úplně to stačilo. Hodně zajímavý pohled do vzdálenější historie, skvěle vykreslený život řádových sester v klášteře a pobavily mě zvláštní jména postav tehdejší doby. Také mě kniha inspirovala k vyhledání zajímavostí o klášteře Rosa Coeli a o jeho pozitivní energii, která z něj prý vyzařuje. A i když z něj zůstaly jen trosky, láká mě to k jeho návštěvě. Takový přesah mám u knížek ráda.

Jako většina knih od paní Horákové se skvěle četla. Sice jsem se občas ztrácela v postavách, ale příběh sám o sobě byl hodně zajímavý a byla jsem zvědavá, jak to se Svatavou z Deblína dopadne. Klášter Rosa Coeli určitě v budoucnu navštívím :-)

Utápěla jsem se v množství jmen. Jako bych četla učebnici dějepisu.
A málo zápletek. Popis života v klášteře. Nic moc.

Moc krásná kniha v úžasných kulisách kláštěra Rosa coeli. Líbil se mi ppis života v klášteře. Zda byl nebo nebyl historicky přesný? Určité v rámci možností ano. Kniha je velice příjemně čtivá , moc mě bavila.

Kniha se mi velice líbila, nepátrám po tom co je historický fakt, zápletka, postavy příběhu, vše bylo uvěřitelné a já si představila život v klášteře, který mi najednou připadal velmi reálný

První skoro polovina je takové poklidné seznámení se se životem ve středověkém ženském klášteře, zbytek příběhu je vyšetřování vloupání, nicméně ani to není nic dramatického. Řeší se hlavně sňatková politika, ke konci mně připadalo, že autorka chtěla přivést pozornost k možnostem ženy rozhodovat o sobě samé v tehdejší době. Perličkou je zakomponování přesvědčení, že kounický klášter je místo vyzařující zvláštní energii (jak o tom mluví někteří dnešní návštěvníci).
Na konci knihy je uveden soupis odborné historické literatury, z níž autorka čerpala, což by mělo být zárukou, že příběh je historicky věrohodný (pomineme-li, že není známo, že by Václav II. měl nějakou dceru, která je jednou z hlavních postav knihy).
U každého historického románu nicméně vyvstává i otázka, zda se autorovi podařilo vystihnout dobu, v níž se příběh odehrává. A to je velice těžké, neboť vyžaduje značné znalosti. Zde v komentářích se upozorňuje na údajně nepravděpodobné použití skla, jenže to není relevatní námitka, jelikož hlavními odběrateli skla v té době byly právě církevní instituce, navíc kounický klášter byl majetný už od svého založení. Já bych spíš viděl problém v informaci, že přes řeku Jihlavu v Kounicích v té době byl (byť dřevěný) most, ale to je celkem detail. Spíš jsem si všiml, že autorka prostě do minulosti přenesla to, co přečetla v historické literatuře, aniž by si uvědomila, že dnešní historici užívají pojmy a představy, které nejsou dobové (to je ovšem problém většiny autorů takových děl). Hned v prologu se třeba píše, že česká země potřebuje klid, aby ji německá říše nespolkla jako malinu, což je ale představa vytvořená nacionalistickým dějepisectvím 19. století a neodpovídající středověkému myšlení, jinde postavy hovoří o českých zemích, což je rovněž pojem až moderního českého nacionalismu, jinde postavy hovoří o moravských údělech či údělnících, taktéž moderním a nedobovém historickém pojmu, zmiňuje se pro začátek 13. století šachovaná moravská orlice, která vznikla až kolem poloviny (13.) století, postavy důsledně mluví o Přemyslu Otakarovi a Vladislavu Jindřichovi, ač oba panovníci používali většinou jen jedno z obou jmen (a ostatní o nich jen jedním z nich mluvili), postavy mluví o měšťanech, ač pravá města ještě v době příběhu na Moravě nebyla, dokonce se v knize objevuje v ústech postav pojem "byzantský", který ve středověku byl zhola neznámý (zase jde o moderní odborný pojem) a tak by se dalo pokračovat. Hlavní otázka při četbě každého historického románu nicméně je, zda se v něm postavy chovají tak, jak by se lidé dané doby a místa opravdu chovali. To se posuzuje nesmírně těžko (mně je ale vždy podezřelé, když se postavy výborně orientují v historických událostech), takže vesměs nezbývá než autorovi věřit, že jen nezasadil moderně uvažující lidi do historických kulis. V každém případě je třeba každý historický román číst s tímto vědomím.

15.05.2025

Pro mě to byl neskutečně skvělý poslech nejen příběhem, ale hladil mě i hlas Jany Štvrtecké...