Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407/bmid_nebe-nezna-vyvolenych-OCu-407.jpg
4
2384
302
Remarque zde nepíše o válce, ale o meziválečném období. Automobilový závodník potkává v sanatoriu dívku, která se zde léčí na TBC. Když odjíždí, dívka se rozhodne odjet s ním, protože už nevěří, že by se vyléčila a chce si užít poslední dny svého života. Knížka se zabývá otázkou života a smrti. Hlavní otázka je, jestli má člověk dlouho žít, ale přitom si nic se života neužije a nebo i pro chvilku štěstí zemřít...?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge , 1961
více info...
Přidat komentář
Román o lásce a smrti. Četla jsem za doby studií a teď jsem se v rámci čtenářské výzvy začetla znovu. Všechno už bylo řečeno. Knihy od Remarqua by neměly chybět v žádné knihovně.
Remarque je prostě Pan autor - tahle kniha je i po tolika letech neuvěřitelně čtivá a působivá. Po přečtení mám sto chutí vrhnout se na další autorova dílka....
Přečetla jsem skoro všechny knihy toho autora - vracím se k nim, tato je moje nejoblíbenější.
Remarqua jsem četla také v mládí. Teď jsem se k němu vrátila. Krásná klasika a jak Lilien rozumím.
Kniha je působivá, doslova chytá člověka za srdce a nutí ho přemýšlet o životě tak, jak si to nikdy nebyl schopen představit. Doporučuji k četbě, ale ne v době, kdy se zrovna necítíte dobře, nebo máte starosti zdravotního charakteru. Jinak hrdinku obdivuji v jejím konání, nákupu šatů a snahu si ještě užít života a nevěnovat se pouze negativním myšlenkám.
(SPOILER) Remarqueovy knihy jsem četla v době studií. Tehdy jsem byla nadšená, přečetla jsem všechny. Většinu mám v knihovně, sáhla jsem po jedné z nich. Přečetla jsem jedním dechem. Žít a užívat si nebo se léčit a čekat, jestli léčba zabere. Lilian zvolila první možnost, myslím, že jí rozumím.
Válečná literatura není úplně mým šálkem kávy, ale knihy od Ramarqua mám velmi ráda. Považuji za nejlepší knihy hotovo období. Knihy mají velké poselství, skvěle se čtou a příběh ve Vás zůstane již na pořád.
Tak tahle kniha pro mě byla vykročení z komfortní zóny, čteno v rámci čtenářské výzvy. Nějak mi nesedl styl psaní a dialogy jsem často nedávala, byly hodně filosofické. Děj i postavy běželi kolem mě, až konec byl pro mě snáze uchopitelný. Nemocná Lillian nechce trávit čas v sanatoriu a tam pomalu umírat, chce poznávat život. Vyrazí s automobilovým závodníkem pryč z hor, do míst překypujících životem a lidmi, který si života neváží, protože nevnímají existenci smrti. Závodník Clerfayt riskuje svůj život při každém závodu, a i když je zdraví, od smrti ho dělí jen tenká hranice.
"Naším neštěstím je, že věříme, že máme právo na život. Ale nemáme je. Když tohle člověk pochopí, opravdu pochopí, pak mnoho hořkého medu rázem zesládne."
Knížka o životě a smrti. Lillian ví, že brzy zemře, a proto si chce užít každý den. Clerfayte je závodník, užívá si života, ale při každých závodech ho riskuje. Dva rozdílní, kteří se náhodně setkají a je z toho láska....Láska, která ví, že brzy skončí...
No, tak co k tomu. Krásný a smutný příběh, který jsem za život četl několikrát, pokaždé mi dal něco jiného a teď byl - díky jistým smutným rodinným záležitostem - obzvláště intenzivní, protože jsem si prostě více uvědomoval řadu věcí, které si mladý bezstarostný člověk až tak k tělu nepřipouští.
Kniha je to vlastně o nevyhnutelnosti smrti. Svádí k sobě holčinu, která je těžce nemocná na plíce a víceméně ví, že to má spočítaný a automobilového závodníka, který žije na hraně a plánování budoucnosti pro něj končí jen dalším závodem. Rozhodnutí, jestli těch pár měsíců užít naplno nebo být hodný a nějaký ten týden či měsíc života si přidat asi není to, co by člověk chtěl někdy řešit. Lillian s Clerfaytem zvolí život na plno, ikdyž oba vědí, že to prostě jednou přijde.
Jen doporučuji.
Clerfayt a Lillian - milenci ve stínu smrti. Knihu jsem již kdysi četla, úplně jsem zapomněla, jak je dobrá. Držíte palce Clerfaytovi, trochu pokyvujete hlavou nad Lillianiniu rozmařilostí, ale kdo by to nechápal? Nedávno mi zemřela kamarádka, tudíž má kniha pro mě další přesah.
(SPOILER) Remarque je sázka na jistotu, o tom není pochyb. I tento příběh, zasazený do tolika krásných zemí a míst, stál za to. Velmi ve mně rezonovala bolestivá pravda, že přijde onen konec a že ať chci nebo nechci, děj knihy k němu až příliš rychle směřuje. To umocnilo i uvědomění Clearfayta, že bez Lillian vlastně nechce žít. A takové přiznání je u hrdiny a borce jeho formátu tedy něco! Závod Targa Florio zakomponovaný do děje hodnotím velmi pozitivně. Při všech těch přípravách na tento legendární závod a vnitřním přemítání Lillian o tom, co bude dál, jsem čekala všechno, ovšem tohle ne. Smrt čeká na každého, ale často přijde tam, kde se s její návštěvou zatím nepočítá. Po přečtení ve mně zůstal sladkobolný pocit ironie života, který dává i bere naprosto bez varování a nepředvídatelně.
Jak bych to řekla.... poprvé jsem četla knihu v době, kdy motem bylo "každý čtvrtek novou knihu", ale výběr nebyl převeliký. V době, kdy mi bylo čerstvě náct. Tehdy jsem byla uchvácena. Ale ani dnes nejsem zklamaná, mně se to prostě líbí, má to děj, myšlenku, na dnešní dobu pomalé tempo (na závodníka pak obzvláště :-). Ovšem chápu, že v dnešní době je složité něčím takovým zaujmout....
Román o lásce automobilového jezdce a dívky, která se léčí s tuberkulózou. Oba vědí, že smrt může přijít kdykoliv, a proto svůj život žijí naplno.
V knize se střetávají dva světy. Lilian představuje pohled člověka, který ví že umírá a uvědomuje si cenu života. Na druhé straně potkává zdravé lidi, kteří se chovají jako by smrt neexistovala. Někde mezi oběma světy stojí automobilový závodník Clarfayt. Jeho vnímání života je jen do dalšího závodu. Proto se s ním Lilian rozhodne odejít a vrátit se do Paříže. Protože s ní nezachází jako s nemocnou.
Kniha není objemná a určitě stojí za přečtení. I když téma není nejveselejší, není příběh napsaný jako tragédie.
(SPOILER) Tak nevím. Podle anotace mělo jít o příběh dvou hráčů se smrtí. Ona nechtěla umírat pomalu v sanatoriu, tak utekla a umírala pomalu ve velké společnosti, kterou pohrdala. On si smrt nepřipouštěl, spíš byl průvodcem z atraktivního prostředí. Ona chrlila celou knihu duchaplné myšlenky, které ale nikomu neřekla a divila se, že jí nikdo nerozumí. Já taky ne.
[audiokniha]
Zaujal mě vtip a šarm první kapitoly, kdy přichází na scénu Clerfayt. Pak už se to jen táhlo a jediná myšlenka nestála za případnou citaci nebo zamyšlení. Vyposlechla jsem třetinu příběhu ve velmi zdařilém provedení Davida Novotného, o tom žádná.
Po nedávné zkušenosti se Třemi kamarády už asi E.M.R. nebude spisovatelem mého srdce, jako tomu bylo za studií, kdy jsem Nebe četla poprvé :o) Škoda času, když existuje tolik dobrých knih. Také jsem chtěla do ČV, ale asi zvolím třeba Franze Werfla, s jeho světem rezonuji víc :o)
Morová rána Betty MacDonald je na podobné téma asi lepší. . . .
Na střední škole jsem přečetla Tři kamarádi a moc mě kniha bavila. Přesto jsem šla ale do čtení Nebe nezná vyvolených s mírnými obavami. Na střední jsem totiž také bez problému přečetla knihu U štěstí dam od Emila Zoly. Když jsem pak o pár let později četla Zabijáka, musela jsem to vzdát. Zabiják mě trápil několik dní, dokud jsem si nepřiznala, že tohle dočíst je nad mé síly. Ale Remarque je jiný případ. Zde jsem neměla problém knihu dočíst. Sice v pár momentech jsem se lehce nutila do čtení, ale povětšinou mě příběh bavil. Zvláště ke konci jsem se nemohla odtrhnout.
Ráda bych si přečetla jeho nejznámější knihu Na západní frontě klid. Ovšem mezi mé oblíbené autory se Remarque nedostane. Myslím, že nedokáži ocenit díla tohoto mistra.
Čtenářská výzva 2022: Téma číslo 8. Kniha autora, který prožil 1. světovou válku.
Krásný příběh, který mě oslovil stejně silně jako před lety. Některé knížky přečtené znovu v jiném životním období najednou neobstojí, ale tahle má pořád svoje kouzlo a naléhavost. Nadčasová kniha.
Štítky knihy
láska 20. století Paříž Itálie smrtelné choroby tuberkulóza sanatorium, ozdravovna
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha Nebe nezná vyvolených je v
| Právě čtených | 30x |
| Přečtených | 3 998x |
| Čtenářské výzvě | 291x |
| Doporučených | 260x |
| Knihotéce | 891x |
| Chystám se číst | 474x |
| Chci si koupit | 89x |
| dalších seznamech | 10x |
Po knihe Traja kamaráti, ktorá ma uchvátila, som sa rozhodla siahnuť po ďalšom diele od Remarguea a... NEĽUTUJEM.
Opäť nádherný príbeh plný krásnych myšlienok, ktorý aj po šesťdesiatich rokoch od svojho vydania dokáže zaujať čitateľov, ktorí v čase jeho vydania ešte ani neboli na svete - mňa teda určite. A to by som si ešte pred nejakým časom povedala: Určite nebudem čítať takú starú vykopávku.
Teraz môžem s čistým svedomím povedať: Som rada, že som po nej siahla. Našla som totiž nádherný klenot. Odporúčam!