Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407/bmid_nebe-nezna-vyvolenych-OCu-407.jpg
4
2382
301
Remarque zde nepíše o válce, ale o meziválečném období. Automobilový závodník potkává v sanatoriu dívku, která se zde léčí na TBC. Když odjíždí, dívka se rozhodne odjet s ním, protože už nevěří, že by se vyléčila a chce si užít poslední dny svého života. Knížka se zabývá otázkou života a smrti. Hlavní otázka je, jestli má člověk dlouho žít, ale přitom si nic se života neužije a nebo i pro chvilku štěstí zemřít...?... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)
Originální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge , 1961
více info...
Přidat komentář
Vrátila jsem se ke knize po 30 letech a vyslechla jako audioknihu. A pochopila jsem, jak důležité je číst v - nácti. Protože to okouzlení, opojení , souznění a nadšení se v pozdějším věku už nezopakuje. Kniha ale určitě neztrácí na svém půvabu.
Příběh o milostném vzplanutí mezi Lillian, která má přes své smrtelné onemocnění obrovskou touhu žít, a Clerfaytem, který je sice zdravý, avšak pravidelně svůj život vydává všanc při automobilových závodech.
Pracuje se zde s tématem života a jeho pomíjivosti, nevyhnutelnosti smrti... Určitě je pozoruhodné a trochu ironické, jak Lillian, která se na začátku knihy rozhodne žít, jako by nebylo zítřka, v jednom momentu při sledování závodícího Clerfayta kroutí hlavou nad skutečností, že on a ostatní závodníci tak lehkomyslně hazardují se životem, a Clerfayt, pro něhož samotného byla vždy charakteristická přelétavost a frivolnost, dostává pocit, že Lillian jeho způsob života jaksi překonvertovala do podoby, kterou není možné dlouhodobě provozovat.
Kniha je naplněná zajímavými myšlenkami o životě, jeho vlastnostech, kladech, záporech... Pro Remarqua poněkud netypické dílo, poněvadž téma války je zde zmiňováno opravdu jen okrajově, ovšem velmi čtivé a podněcující k hlubokému zamyšlení.
Má první kniha tohoto autora, ( když nebudu počítat úryvky nucené nám profesorkou v hodinách literatury, které jsem tehdy vážně neuměla ocenit ) a musím uznat, že jsem si četbu opravdu užila...
Ano, příběh je smutný, ale má v sobě velikou krásu a naději v beznadějné situaci...
" Akceptovat znamená rezignovat. "
" Proč chtějí měnit to, čím ženu získali? Copak je nikdy nenapadne, že tím ženu nejspíš ztratí? "
" I ty nejkrásnější moudrosti umírají přes noc. Kolik mrtvol se pokaždé příštího rána zamete! A je zvláštní, co všechno člověk napovídá, když slunce zapadne. "
Co na to říct, Remarque nikdy nezklame.
Kniha sice není tak dlouhodobě napínavá jako například Tři kamarádi, ale pointa a závěrečné vyvrcholení je jedno z nejvíce mrazících, co je u Remarqua k dostání.
Kniha je krátká, v podstatě čtení na jeden večer, takže ani v těch pasážích absentujících napětí vás nestihne začít nudit a závěr je jedním slovem neskutečný.
Podle mě nejlepší kniha od Remarquea.
Švýcarské sanatorium jen kousek od nebe. Dvě rozdílné postavy, jejichž cesty se protnou. Doporučuji.
Příběh o životě, smrti a lásce. O dívce, která má chuť žít a užít si to, co jí z času zbývá. Klasika E.M.R., která mě vtáhla a nepustila.
Tato knížka nastartovala mojí celoživotní lásku k autorovi před neskutečně dlouhou dobou a díky audioknihám se ke všem dostávám znovu. Není to taková síla jako Západní fronta, Tři kamarádi, nebo Jiskra života, ale je to stále velmi silný příběh lásky, přátelství, života a smrti. Jako obvykle nechybí ohromné množství hlubokého citu a povrchnosti, množství originálních postav, myšlenek, ale i zvratů. Krásná knížka. Doporučuji.
Kniha mne pohltila hned od začátku, poutavý příběh plný velkých mouder o životě a smrti. Hlavní postavy se potkají ve Švýcarském sanatoriu, on je jen na návštěvě a ona jako pacientka. Kniha je plná kontrastů mezi život a smrtí, zdravým a nemocným. Ona žije pro dnešek a on pro budoucnost. A přestože hlavní linkou je jejich vztah, rozhodně se nejedná o love story.
Za mne je to kniha, kterou by si měl přečíst každý. Rozhodně se k ní vrátím a věřím, že v ni najdu další myšlenky, které mne zasáhnou a ovlivní.
Smutný príbeh, ale geniálne dielo. Remarque napísal novelu, ktorá je oslavou života, aj keď Lilien - hlavná hrdinka, má svoj život odmeraný, snaží sa ho prežiť, čo najlepšie. Dielo je plné veľkých myšlienok a skúseností. Ja považujem túto knihu za najlepšiu od E.M.R. , núti človeka zamyslieť sa nad krehkosťou bytia a toho čo je dôležité. Musím spomenúť krásny citát, je vystrihnutý z kontextu, ale výstižný :
"Nič nie je také celkom zlé a nič také celkom dobré, ako si myslíme: A nič nie je definitívne.". Veľký literárny zážitok čítať takúto knihu.
Knížka, kterou jsem četla podruhé a vždy krásná. Donutí člověka přemýšlet
Kniha o životě a smrti.
Je lepší zůstat v sanatoriu a pomalu čekat na smrt, nebo žít naplno, i když smrt může přijít již zítra.
Je lepší žít život naplno od jednoho závodu, kde na vás může číhat smrt, k druhému. Nebo prožít zbytek života s milovanou osobou poklidně, ale vlastně tak jako byste vůbec nežili.
Nikdo smrti neunikne, ani nemocný, ani zdravý, z čehož vyplývá paradoxní vyrovnání.
Přečeno jako audiokniha ve výborném podání Davida Novotného.
Doporučuji
Remarqua mám ráda, ale zjišťuji, že některá jeho díla mě prostě neberou. Tohle je jedno z nich. Pokoušela jsem se přečíst několikrát a vždycky jsem ho odložila. Teď o víkendu jsem se hecla a tedy přečetla. Ale jednou a dost. Nic moc mi to neříkalo a nudila jsem se. Hlavní postavy mi nebyly ani sympatické, ani blízké. Jejich debaty a pohnutky mi nešly do hlavy, snad jen ta Lillianina touha zažít "skutečný" život.
Remargue ...klasika, co vás pohltí. Není třeba žádného komentáře...neboť cituji z pera autora a víc k tomu netřeba dodávat ...
...dokud si člověk uvědomuje, že padá, není ještě nic ztraceno. Zdá se, že život miluje paradoxy . Když si myslíš, že jsi v bezpečí, jsi vždycky směšný a těsně před pádem...
Remarque! Kdysi dávno moje první setkání s ‚velkou‘ literaturou a hned obrovské nadšení! Následovalo období, v rámci kterého jsem přečetl jeho zásadní díla a pochopitelně došlo i na román Nebe nezná vyvolených. Teď po mnoha a mnoha letech jsem na tuto knihu, s dost příšernou obálkou, více méně náhodou, opět narazil a z nostalgie začal číst. Ale bohužel to nadšení se už jaksi neobjevilo.
Po několika desítkách stran jsem zjistil, že mi poněkud vadí spousta dialogů, které se v knize vedou. Přišlo mi těžko uvěřitelné, že prakticky obyčejní lidé, mladá dívka, automobilový závodník spolu opakovaně vedou hluboké filozofické rozhovory zabývající se životem, láskou, smrtí.
Často to jsou hluboké, trefné myšlenky, citáty, které by se měly ‚vytesat‘, postřehy, které by zdobily dílo nejednoho intelektuála.Tak třeba:
Člověk prosí o trochu svobody stejně zoufale, jako škemrá opilec u odmítavého barmana o poslední skleničku.
V lásce není nikdo dospělý.
Vraťme se zpátky na zem a pevně na ni stůjme! Člověku se z ní tak snadno vzlétává, když je úplněk. A sny jsou beztížné.
Opakem lásky je smrt.
A pak se objevila ještě další výhrada. Postupně se mi více a více do mysli vkrádala myšlenka, že hlavní hrdince, ač to může znít cynicky, bylo ještě ‚přáno‘, mohla si dovolit luxus sanatoria ve Švýcarsku, byť celkem pochopitelně vnímaného jako vězení, mohla si dovolit luxus marnotratných nákupů, večeří, cestování, prožila lásku ...
Tedy něco, co bývá naprosté většině lidí, kteří se ocitnou v podobné situaci, odepřeno.
V rámci výzvy jsem se znovu vrhla do románu, který jsem poprvé četla asi před dvaceti lety. Už tehdy se mi dílo velmi líbilo, a ani po takové době mě nezklamalo. Silný příběh.
Krásný, křehký, smutný, nadčasový příběh, který vede k zamyšlení a poznání.
Vrátila jsem se k němu po letech v rámci čtenářské výzvy a utvrdila se v tom,
že tak budu muset učinit i s ostatními knihami autora.
Vím, že bůh je jenom jeden. Ale pan Remarque mu dost šlape na paty :)
Po knihe Traja kamaráti, ktorá ma uchvátila, som sa rozhodla siahnuť po ďalšom diele od Remarguea a... NEĽUTUJEM.
Opäť nádherný príbeh plný krásnych myšlienok, ktorý aj po šesťdesiatich rokoch od svojho vydania dokáže zaujať čitateľov, ktorí v čase jeho vydania ešte ani neboli na svete - mňa teda určite. A to by som si ešte pred nejakým časom povedala: Určite nebudem čítať takú starú vykopávku.
Teraz môžem s čistým svedomím povedať: Som rada, že som po nej siahla. Našla som totiž nádherný klenot. Odporúčam!
Štítky knihy
láska 20. století Paříž Itálie smrtelné choroby tuberkulóza sanatorium, ozdravovna
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha Nebe nezná vyvolených je v
| Právě čtených | 33x |
| Přečtených | 3 993x |
| Čtenářské výzvě | 287x |
| Doporučených | 260x |
| Knihotéce | 891x |
| Chystám se číst | 472x |
| Chci si koupit | 88x |
| dalších seznamech | 10x |
(SPOILER) Úplně jiná kniha od E.M.Remarqua, jako slečna školou povinná jsem viděla zfilmováno - Bobby Deerfield.
Ačkoli je Lillian blízko smrti - má tuberkulózu, snaží se konec svého života prožít naplno po boku silničního závodníka........ten však umírá při svém posledním závodě.......jak je ten život zvláštně komplikovaný.
Knihu doporučuji.