Ne před slunce západem

Autorka má rozhodně talent. Vyprávění z více perspektiv dodává příběhu spád a úryvky z bájí přidávají na zajímavosti. Příběh je dost znepokojující, ale zároveň i zvláštně krásný. Skvěle napsáno a už se těším až si od autorky pořídím další knihu.

Sinisalo má dar popsat věci tak, že mám pocit, že je vidím, cítím nebo slyším. Zároveň mě nenápadně vede k tomu, abych přemýšlela o sobě a o tom, kde končí "civilizace" a začíná "divočina". A nemusí to být jen v přírodě – tahle hranice je možná i v nás samotných. Čtení tohoto románu pro mě bylo zvláštní směsí fascinace a neklidu. Bylo to divné, trochu i krásné a hodně znepokojivé. A přesně proto to bylo skvělé. Finské podivno v nejlepší formě. Jako bych pootevřela dveře do světa, který vždycky někde existoval, jen jsem si ho nevšimla.

Seveřani umí realitě transplantovat báje hezky bez jizev. Takhle přirozeně působící nadpřirozeno na mě naposled dýchlo z Lindqvistova „Ať vejde ten pravý“. Tklivě snivé, hodně smutné. Tak blízko a tak daleko, všichni.
Trochu pachuť citového vydírání...a s ním i pád...snaha o „velký“ přesah bolí, překotná dramatizace shazuje. Poklidná přitažlivost tajemna s jemným důrazem na vztahová prázdna by mi ve své komorní sevřenosti krásně stačila...lehce zklamán váhám, tedy vyčkám; co ráno zůstane, co se rozplyne?
.
.
.
v mrazu se 3 troli pod nadjezdem choulí...škoda, potenciál tu byl; i tak jsem za přečtení rád, šlo o nevšední zážitek

Neobvyklý příběh, uvěřitelně a skvěle napsané. Četla jsem již podruhé a opět jsem nadšená. Určitě se chystám i na další autorčinu tvorbu.

"Zvláštní" je vystihující jen částečně. "Krásné" naprosto zcela.

Rozhodně jeden z nejzvláštnějších příběhů, jaké jsem kdy četla. Pořád žasnu, kolik témat a hloubky dokáže autorka vtěsnat do takřka pár stránek - a přitom tak, že nemáte pocit tlačení na pilu. Jádro slunce se mi líbilo moc, tahle knížka ve mně zase rezonuje na spoustě úrovní, přestože dějově vlastně neobsahuje nic, s čím bych mohla očekávat, že budu schopná se ztotožnit. Před paní spisovatelkou smekám a opět jsem se utvrdila v tom, že suomikumma je pro mě rozhodně jeden z nejzajímavějších současných literárních proudů vůbec.

Z knihy jsem byla chvílemi rozpačitá, na druhou stranu se mi líbily různé odborné články, básně či legendy, které tvořily osvěžující vsuvky. Zajímavý koncept.

Jádro slunce se mi od autorky líbilo víc, hlavně kvůli tématu feministické dystopie. Kniha se četla dobře, forma vyprávění z pohledu různých postav byla zábavná, ale ten příběh mě neoslovil, nevěřila jsem mu.

Super čtivá kniha, kde se prolíná fantazy s reálným světem tak, že vám to ani nepřijde divné, nereálné. Skoro cítím jalovec, les a pyžmo :)

Velice příjemná kniha. Napsáno poutavě, přečteno během jednoho dne. Za mě zajímavé téma.

Nedočetla (právě pro pocit ztráty času), nebavilo..

UCHYLNA ekologicka agitka.
Dočteno, ale mam pocit ztraty casu.

Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Po všech stránkách.

Propojení severské mytologie s gay tématikou není pro každého. Fantasy prvek slouží spíš jako odrazový můstek pro popisy vnitřního boje nepodlehnout svojí temné-divoké (přirozené?) stránce, emoční závislosti a zneužívání jiné bytosti. Autorka má fakt talent, protože se mi jejích z popisů uvažování hlavního hrdiny dělalo šoufl. Bravo, ale opakované čtení by byl masochismus.

Tak tohle mě hodně oslovilo. Zprvu jen trochu mystifikace o tom, že trollové existují a jsou to skutečná zvířata, lesní noční šelmy. Jenže pak se příběh rozvinul v hodně působivou ilustraci našeho světa, vztahů mezi lidmi i vztahů k přírodě; Pesimu i Mikaeli jsem v závěru moc držela palce, i když to vlastně moc logiku nemá…
Finské podivno je myslím pro našince dost blízké, kniha mi v něčem připomněla Urbanova Hastrmana, snad i tou tvrdou konfrontací mezi člověkem a bytostí, která se člověku hodně podobá, ale přece je tak jiná…

Má fascinace severem se rozrůstá. Škoda, že stránky dobrých knih se otáčí vesmírnou rychlostí,..na začátku jsem se snad jen trochu obávala vztahů, které se na severu obvykle popisují dost bez obalu, avšak obavy byly (minimálně v tomle případě) zbytečně přemrštěné.
Po celou dobu čtení jsem se v hlavě snažila uplácat podobu trolla Pesiho nebo 'Sinisalotrollo' obecně. Proklikávala jsem obrázky/ilustrace trollích stvoření, ale žádná vyvedená podoba mě nesedí a tak se musím vrhnout do vlastního vypuzení popisované představy, alespoň na papír. Ráda bych taky přičichla k oné borovicové, jalovcové, jehličnaté,.. hutné lesní vůňi. Troll Pesi a tahle vůně je jeden z hlavních důvodů, proč tuhle fantazii zařadit do škatule přečteno. :)
Nejvíce oceňuji, že autorka čerpá z vlastních finských kořenů/mýtů, které oživuje a páruje se současností. Charaktery postav jsou jasné a jednotliví aktéři dostávají slovo vždy ve vlastní kapitole. Příběh je proklán řadou úryvků z finských mýtů, pohádek, poezie, románů, článků ze zpravodaje, odborné literatury,..dotýkajících se trollích stvoření z různých pohledů.

Můžeme si pro sebe uzamknout kus lesa? nebo 'exotické filipínské srnčí oči'? či cokoliv jiného, co nás popadne?

Trochu zklamání. Zábavné i chytré, ale závěr vlastně nejapný - tohle už to bylo mockrát.

Podle mně jeden z vrcholů žánru finského podivna. Neuvěřitelné jak přesně se to povedlo autorce - ženě vystihnout.

Kdo se jednou napil nektaru z poháru trollů, nikdy se už z jejich jeskyně nedostane ven. (One Woman Press 2003, strana 263)

Nezapomenutelná.
Originální.
Otřásající výpověď o lidství a vztazích, o přírodě a civilizaci, o pudech a svobodě.
A o mnohém dalším.