Nažluto

V 99 procentech případů čtu fantasy literaturu. Tady jsem udělala výjimku, protože mě zajímal příběh z knižního prostředí. Myslím že jako sonda do amerického prostředí to bylo vážně super, tam jsou pro ně témata rasismu, kultury, popisu asi trochu důležitější než u nás. Bylo zajímavé se zamyslet nad tím, jak moc je opravdu citlivé, a různé, když o Číňanech píše Číňanka anebo běloška. Zároveň bylo zajímavé sledovat myšlenky hlavní postavy, která se vypořádává s tím, co si je komunita myslí, zdali ukradla nebo neukradla rukopis. Čekala jsem, že to skončí vraždou, velkým odhalením nebo nějakým wow efektem, ale nakonec to vlastně skončilo docela uvěřitelně. Doufám, že to takhle u nás fungovat nebude.

Tak tohle mě fakt bavilo, od začátku do konce. Mnohovrstevný příběh, který poodhaluje, jak to funguje ve velkých amerických nakladatelstvích, prozkoumává etické dilema – kdo má právo vyprávět cizí příběhy, které se berou jako kulturní vlastnictví – může běloška psát o utlačovaných Číňanech? Ukazuje náhled na rasové aspekty, kdy je Asiatka jako autorka brána za „exotičtější“ a přitahující pozornost, ale jedna Asiatka stačí, děkujeme pěkně, už se naplnila potřebná diverzita. Zároveň se čeká, že Asiatka bude zpracovávat „asijská“ témata, takže z diverzity se to hned překlápí kapku do rasismu, schovávající se za to, že identita jde ruku v ruku s autentičností. June jako hlavní postava je skvělá. Jo, není moc sympatická a je sobecká, přeci jen mrtvé holce ukradne její rukopis a vydává ho za svůj, je morálně šedá a dělá hromadu blbých rozhodnutí v touze po uznání, ale vyvolává tak morální ambivalenci, protože nastavuje zrcadlo čtenářům do jejich duše a vrací je k jejich rozhodnutím, které třeba taky nebyly zrovna dvakrát košer, ale člověk si je ospravedlnil. Tím, jak je June hrozná, je zároveň pochopitelná a lidská. Parádně napsaná postava. Styl psaní je čtivý a má lehký nádech sarkasmu, který vnáší do knihy i humor. Snadných pět hvězd.

Nebudu lhát - u této knihy mě zlákala ta boží obálka. A taky ten námět. A skutečnost jak tato kniha dokonale polarizuje své čtenáře - byla jsem zvědavá, ke které skupině se připojím. A bohužel to nakonec je k té méně nadšené části čtenářů. Kde jen začít? Třeba hned u toho, že mi vůbec nesedla hlavní hrdinka. Jasný, vím, že je to záporná postava, ale vždyť i záporáky můžeme mít trochu rádi:) Nedařilo se mi začíst se, přiznám se, že chvílemi jsem se do čtení musela nutit.. Neříkám ale, že je to kniha, která nestojí za to, asi záleží jaká očekávání máte a jací čtenáři jste. Ať ale knihu jen nekritizuju - bavilo mě ale nahlédnout pod pokličku nakladatelské práce:)

(SPOILER) Po roce, co jsem si knihu nadělila pod stromeček, jsem se k ní dostala a dost jsem litovala, že jsem si ji nepřečetla dřív. Tentokrát jsem si ji pořídila jako audio načtené Denisou Barešovou, která je zárukou kvality. A toho naopak nelituji vůbec. Nažluto je mimořádná kniha zabývající se nejen mašinérií (amerického) knižního průmyslu, ale i touhou člověka vyniknout, mít úspěch a schopností se vyrovnat s tím, jací jste. June po publikaci debutu zcela zapadne a mlčky přihlíží literárním úspěchům své spolužačky z Yale. A pak se něco stane. June se po jistém úsilí (neříkejte, že ne!) dostane do světel reflektorů, užívá si slávy, peněz (ty ovšem nerozhází, jako by vyhrála jackpot, ale rozumně investuje do zdravotního pojištění, bydlení či opravy zubů) a pozornosti lidí, kteří by o ni dřív sotva zavadili letmým pohledem. Jenže je tu jedno ALE. A ať se June snaží sebevíc, ať se schovává za své druhé jméno, začíná se z té růžové barvy všude kolem stávat špinavější a špinavější. Sledujeme June, jak míří do nejhlubších zákoutí své duše, jak se snaží utéci před světem i sama před sebou a pak se zase vzchopí a jde znovu po cestě, o které ví, že není bezpečná. Věta "Tady jsem měla skončit" je jeden obří varovný vykřičník a pak už to vše spěje ke konci, za který by se nemusel stydět ani King. Ne, nebojte, žádný krvák. en plíživé šílenství...

Yellowface (Nažluto) je pátý a zatím poslední román americké spisovatelky čínského původu R. F. Kuang, ve kterém předkládá drsnou satiru nakladatelského prostředí. Titul "yellowface" je odvozen od termínu "blackface", což je divadelní praktika, kdy si herec-běloch nabarví tvář na černo a hraje černošskou postavu. Blackface je v dnešní době považován za projev rasismu. A rasismus je jedním z ústředních témat Yellowface.

Neúspěšná mladá spisovatelka June Hayward se od studií kamarádí s bývalou spolužačkou Athenou Liu. Je to hořké přátelství - June totiž Atheně závidí její pohádkově úspěšnou spisovatelskou kariéru. Když Athena během Juniny návštěvy nečekaně zemře, June z jejího bytu odnese čerstvě dokončený rukopis a po rozsáhlých úpravách ho vydává za svůj, čímž odstartuje bláznivý řetězec událostí. June je totiž skrz naskrz bílá Američanka, zatímco Athena měla čínské rodiče a její rukopis pojednává o zapomenuté kapitole čínské historie. Odtud název románu Yellowface, což je jedna z nadávek, kterou někteří čtenáři June častují - copak má běloška právo psát o záležitostech jiných etnických skupin?

To je jen jedna z mnoha otázek, které kniha klade prostřednictvím celé řady postav z různých názorových táborů. Děj má neuvěřitelný spád, vyposlechla jsem si ho jako 8,5-hodinovou audioknihu na dva zátahy - první půlku v sobotu večer, druhou půlku v neděli ráno - a ani chvíli se u toho množství zvratů nenudila. Je to fascinující, sarkastická sonda do knižního byznysu i aktuálních kulturních válek. Pasáže věnující se twitterovým shitstorms mi připomněly The Ink Black Heart, což je můj zatím nejoblíbenější díl detektivní série J. K. Rowling. Yellowface má navíc nespolehlivou vypravěčku, čímž celý román dostává další, hodně zajímavý rozměr!

Zkrátka je to must-read pro všechny milovníky literatury. Hodlám se k němu v budoucnu vrátit - a tentokrát v pomalejším tempu, abych všechny myšlenky, postřehy a fórky měla čas pořádně vstřebat!

Možný spoiler...

Dělalo to na mě dojem, že se autorka chtěla vypsat ze všeho, čím ji štve moderní literární průmysl v Americe, ale vyhodnotila si, že kdyby to napsala jako kritický esej, nikdo by to nečetl. Tak tam naházela pár postav a udělala z toho román. Uprostřed knihy jsem si i říkala, že kapitoly jsou snad řazené tematicky :-)

Nicméně ať to bylo jakkoliv, povedlo se. Sledujeme June, neúspěšnou spisovatelku, která má jedinou "kamarádku", Athenu, která je čínského původu a je naopak neuvěřitelně úspěšná. A protože June je trošku psychopat (laicky řečeno), když jí tato jediná kamarádka zemře před očima, nenapadne ji nic jiného, než sebrat rukopis její nové knihy a nakonec ji po "mírném" přepracování vydat jako zcela vlastní. A pak se rozběhne mašinérie, vyplave na povrch všechno špatné současného knižního průmyslu, sociálních sítí apod. A čtenář je stavěn před spoustu otázek... Kdo si může dovolit co napsat? Můžou o etnických skupinách psát jen příslušníci těchto skupin, protože nikdo jiný se do nich nedokáže vcítit? (Byť tohoto nejsem příznivcem, způsob, jakým June knihu přepracovala, mě trošku viklal, zda tihle lidé nemají přece jen pravdu...) A jaký je vlastně rozdíl mezi běloškou June a Athenou, která beztak vyrostla v USA a neumí čínsky pomalu ani pozdravit? Tuhle jsem si pořídila notýsek, kam si píšu zajímavé myšlenky z knih, a u téhle jsem měla tužku pořád v ruce.

Samotná "příběhová omáčka" není špatná, ale není úplně dokonalá. Nevadí mi ani tak konec, který zde někteří kritizují - ano, je dost otevřený, ale přišlo mi to tak akorát, ne jako pozvánka do dalšího dílu. I to chování June je tak správně špatné, že to na ni sedí. Ostatní postavy mi ale přišly trošku ploché. Asi to bylo tím, že June vlastně k nikomu neměla blízko, tak jak by se mohly další postavy rozpracovat, že. Ale trošku mi to vadilo... I časově to působilo trošku ploše. Byť kniha pokrývá přes dva roky a mezi některými kapitolami plynou měsíce, trošku to na mě dělalo dojem, že se všechno odehrává během maximálně měsíců. Ale to jsou jen menší vady na kráse :-)

Mám teď na hromádce Babel, tak uvidím, jestli mé nadšení z autorky bude pokračovat :-)

Nažluto jsem četla překvapivě rychle, ne proto, že by byla kniha jednoduchá, ale proto, že je vážně dobře napsaná. Jazyk je ostrý, přesný a zároveň čtivý, Kuang přesně ví, kdy ubrat a kdy naopak přitvrdit, aniž by text ztrácel tempo.
Síla knihy spočívá v perspektivě vypravěčky a v tom, jak nepříjemně blízko k ní autorka čtenáře pustí. Nažluto je román o ambicích, závisti, autorství a morálních hranicích, které se neporušují jedním velkým rozhodnutím, ale sérií malých, zdánlivě obhajitelných kroků. Právě tahle pozvolnost působí nejvíc zneklidňujícím dojmem.
Kuang píše s jistotou někoho, kdo velmi dobře rozumí prostředí, o němž vypráví, tedy literárnímu světu, jeho mechanismům i pokrytectví, které se v něm skrývá. Kniha je inteligentní, místy nepříjemná a někdy překvapivě zábavná. Nesklouzává k moralizování nebo jednoduchým soudům.
Nažluto na mě působilo jako román, který přesně ví, čím chce být, a nemá potřebu se čtenáři zavděčit. Je to kniha, která se čte rychle, ale zůstává v hlavě dlouho. To je asi nejlepší známka toho, že funguje.

Príbeh o plagiátorstve a morálnych otázkach súvisiacich s ním. Spisovatelia, agenti, vydavatelia, sociálne siete, blogeri a vzťahy medzi nimi. Bavilo ma to od začiatku do konca.

„Jakou cenu má spravedlnost, Juniper Song?“

Nažluto mě zaujala nádhernou obálkou s ořízkou, ale zejména tou obrovskou vlnou, kterou se prořítila zahraničním i českým bookstagramem. Pak jsem ale od autorky přečetla Makovou válku, kde jsem měla velká očekávání a dostalo se mi menšího zklamání, a mně se do téhle žluté krásky moc nechtělo.

Naštěstí ale Nažluto není Maková válka

Jedná se o thriller z prostředí knižního průmyslu, což je poměrně neobvyklé, ale o to víc zajímavé

Hlavní hrdinka June se vždy chtěla stát úspěšnou spisovatelkou. Stále však žila ve stínu své kolegyně Atheny, která vydává jeden bestseller za druhým. Když jí před očima Athena jednoho večera náhodou zemře, June uchopí situaci do svých rukou a hodlá jednat ve svůj prospěch.

Knížka s sebou přináší spoustu otázek a témat k zamyšlení. Kam až jsme schopni zajít, abychom si splnili svůj sen? Jak moc nás jako společnost ovlivňují sociální sítě? Kde je pomyslná hranice rasismu?

Co mě na téhle knize zaujalo nejvíce, je autorky schopnost přimět čtenáře fandit potvoře. June je od prvních stránek docela kráva (pardon, ale je!), její činy a následné lži jsou daleko za hranicí slušnosti i morálky, ale i tak se přistihnete, že ji vlastně místy držíte pěsti.

Kniha je psaná v ich formě, díky které se ocitneme v hlavě a myšlenkách June, která nejen, že své činy brzy obhájí před sebou, ale ve výsledku přesvědčí o své pravdě tak trochu i nás.

Autorka také poukazuje, jak velký vliv mohou mít sociální sítě a jaká je síla davu proti jedinci. Vynášíme soudy pod rouškou anonymity, aniž bychom si ověřili informace, což platí velmi obecně.

Celá kniha mi přišla velmi reálná a uvěřitelná a věřím, že podobné věci se mohou dít. Konec je pak poměrně hodně akční a úplný závěr mi svou otevřeností trochu připomněl říkanku „Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček..“, aneb kruh se prozatím úplně neuzavřel

4,25/*5* Po této zkušenosti dám autorce ještě další šanci, protože tady mě její styl opravdu bavil.

Mockrát děkuji @hostbrno za zaslání knihy k recenzi.

Silné téma, skvělý styl psaní a pár momentů, které mě fakt zasáhly. Kuang umí psát tak, že to má tah i emoce. Ale stejně… nebylo to úplně ono. Něco mi tam prostě chybělo, možná víc hloubky v některých částech, možná větší napětí.
Četlo se to dobře, rychle, místy mě to bavilo hodně, místy už méně.
Za mě solidních 3,5 hvězdy – dobré, ale ne tak silné, jak jsem čekala.

Zaujala mě obálka, ta se opravdu povedla. Často jsem knihu vídala na instagramových profilech, které recenzují knihy, a já od nich sbírám inspiraci ke čtení. Ovšem tentokrát jsem šlápla vedle. Kniha mě vůbec nebavila. Děj mi přišel zdlouhavý a nudný. Přiznám se, že jsem ji ani nedočetla.

Audiokniha

Kniha byla výborně načtena. To se mi strašně líbilo, vlastně jsem mela pocit, ze posloucham Juniin podcast. Příběh mě velmi bavil převážně zezacatku, pak uz mi to přišlo bud repetitivni nebo trochu mdlé. Velmi zajímavý námět, asi jsem očekávala trochu více přímo z nakladatelského prostředí. I tak mě ale příběh bavil, zhltla jsem ho za pár dní v uších.

Nápad ma zaujal, ale spracovanie už trochu menej. Povedala by som, že si autorka vzala moc veľké sústo, rozprávať príbeh z pohľadu v podstate absolútne nesympatickej hrdinky, tá odťažitosť a pohŕdanie z jej rozprávania až moc trčí. Výsledok tak pôsobí skôr komicky, ako karikatúra. Možno to bol zámer, ale mňa to moc nebavilo. Hlavne tie pasáže, kde sa utápa v online diskusiách. Možno to bolo psychologicky dobre vystihnuté ako sa ľudia nechávajú vťahovať do sveta sociálnych médií a vytvárajú si z hodnotenia iných celú svoju osobnosť, ale bolo to na môj vkus príliš rozvláčne. Až moc to pôsobilo, že si na tom autorka trochu "fúka vlastné urazené ego" a keďže je to z pohľadu nesympatickej postavy, nemôže jej to predsa nikto vyčítať.

Záver to zaklincoval úplne, ten už bol vyložene komiksový.

Asi som čakala niečo trochu iné. Ani ma to nemotivuje si od autorky prečítať niečo ďalšie, po tejto jej knihe som siahla len z dôvodu, že je krátka.

29.10.2025

Super thriller z knižního prostředí. Chvíli jsem čekala, než odpadne velký hype kolem této knihy a pak jsem nakonec také podlehla a knihu si koupila v akci jako audio a líbila se mi.
Nejvíc mě zaujalo, že se odehrávala v knižním prostředí. Přestože je kniha z amerického prostředí dost podobně to funguje i u nás.
Thriller působil velmi věrohodně i díky vyobrazené problematice sociálních sítí, hejtrů a šel mi z toho až mráz po zádech.
Do hlavní hrdinky jsem se dokázala vcítit, ale já bych na to neměla žaludek, i kdybych stoprocentně věděla, že by mi to prošlo.
Kniha se dost zabývá i rasismem a čínskou politikou a někdy šla dost do hloubky a tyhle pasáže mě popravdě tolik nebavily.
Poslech byl skvěle namluven, takže ten můžu vřele doporučit a přemýšlím, jestli si ji nekoupit i v papírové podobě.

Nažluto má ultimátně neotřelý motiv plagiátorství v knižní branži, kde sledujeme neúspěšnou spisovatelku, jak ukradne dílo své zesnulé kamarádce. Ústřední protagonistka rozhodně nevzbudí vaše sympatie, i tak je ale její charakter hlavním tahounem příběhu. Je fascinující sledovat události Juninýma očima, obzvlášť proto, že si dokáže každou špinavost snadno interně odůvodnit. Takže je sice trochu mrcha, ale zároveň musíte ocenit její cílevědomost a nadšení hraničící s posedlostí. Jde o hlubokou sondu do hlavy člověka, který není kladným hrdinou, přesto chápete jeho motovaci. Nic podobného jsem ještě nečetla. Plus kvalitní sloh autorky R.F. Kuang rozhodně stojí za vyzdvihnutí. Knížka má také významný přesah, jelikož zapracovává i otázky multikulturalismu a šikany v knižní sféře. Měli by o Asiatech psát pouze Asiati? O feminismu pouze ženy? O historických tragédiích pouze přeživší? Nebo by měl mít každý spisovatel právo psát o jakémkoliv tématu? Možná to podle veselé obálky na první pohled nevypadá, ale jde o příběh se silným impaktem, který otestuje vaše morální postoje. Protože ne vždy lze jednoznačně říct, kdo je zloduch a kdo koná nesprávně. Svět není černobílý a není taková ani tato knížka. Fascinující čtení, které můžu jen doporučit.

Na prvním místě je potřeba přiznat si, jak moc mě ta knížka bavila. Minimálně ve třech čtvrtinách textu je hrozně dobře napsaná. Pomalé odkrývání sebeospravedlňované zášti hlavní postavy vůči své kamarádce, pohled hlavní postavy na literaturu a umění vůbec (podobající se přístupu Radky Třeštíkové: “když to nese peníze, je to kvalitní, když tomu nerozumím, je to jenom póza”), její zasazení do světa úspěšných autorů a popis prostředí sociálních médií, stejně jako fakt, že knížka o nařčení z kulturní apropriace je napsaná z pohledu bílé spisovatelky spisovatelkou čínského původu, jsou naprosto skvělé a chytré prvky knížky, kvůli kterým stojí za to ji čist. Proboha, ta část, ve které hlavní postava věří, že z původního textu udělala něco skvělého tím, že původně vysokou literaturu zmasakrovala na úroveň škvárů na poličkách knihkupectví označovaných jako bestseller, je geniální. Stejně tak obdivuji balanc, který autorka zachovává, když pálí jak do woke culture, tak do jejích odpůrců odmítajících přiznat si, čím příslušníci menšin v dnešním světě stále ještě procházejí.

Na druhou stranu je tu i ta zbývající čtvrtina knížky, ve které se autorka snaží vší silou posouvat děj. A to jí žalostně nejde. Množství náhod a specifických skutečností, které musí navršit na sebe, aby děj a jeho zápletka technicky fungovaly, mě přesvědčil, že by bylo lepší, kdyby na začátku jednoduše napsala “tohle se stalo a tohle z toho bylo” a nechala čtenáře prostě přijmout fakt, že se děj nějaký blíže nepopsaných řízením osudu mohl vyvinout právě do stavu, ve kterém se hlavní postava ocitne. O thrillerózním závěru se vůbec nebudu vyjadřovat. Kulhající storytelling ale, podle mého názoru, není v tomto případě nic, co by někoho mělo odradit od přečtení knížky.

24.10.2025

To, proč má za mě kniha tak vysoké hodnocení, je hlavně zásluha Denisy Barešové, která namluvila audioknihu. Ta je totiž naprosto perfektní. Ten její hlas a to jak si to podala, to tomu příběhu sedlo ještě líp jak zadnice na hrnec. A já to poznala asi po prvních 10 minutách poslechu. To byl opravdu famózní výběr interpreta ke knize, která přesně takový šmah potřebovala. A tu knihu to vystřelilo do nebes. Jsem very happy, že jsem po ni sáhla jako po audioknize.
On totiž ten příběh chvilkově měl i hluchá místa, která za mě byla utahanější, a psanou formou by mou pozornost udržovala hůře, než takhle zpracované mluvené slovo.
Zápletka jako taková je kontroverzní, zajímavá a odhalující zároveň. Do jaké míry je to pravdivé, a do jaké v tom hraje roli skutečnost, kterou tu dost lidí zmiňuje, je otázkou, kterou neumím zodpovědět. Co ale nemůžu upřít je to, že si získala moji pozornost, jak tématem, tak tím balancováním v té morálně šedé zóně, která měla spíš tmavší podtóny než naopak.
Knižní průmysl, rasismus, závist a autorská práva jsou hlavními tahouny tohoto společenského příběhu. Je to první kniha, která u mě má tak vysoké hodnocení za to, že hlavní hrdinka je vlastně tak nesnesitelná blbka. Jinde by to ten příběh zabilo, tady je to zajímavý. Snažila jsem se do ní vcítit, tak hrozně moc, a chvílemi se mi to povedlo. Jenže pak přišla věc, kterou zase podělala až moc, a já si facepalmovala čelo. Skončilo to pro mě dost wow, na jednu stranu je čtenář frustrovaný, a na druhou vlastně sleduje, jak se někdo ničí úplně sám.
Tenhle příběh ve mně bude určitě ještě nějakou chvíli rezonovat.

Na knize Nažluto od R. F. Kuang mě zaujala obálka a hlavně ořízka. Ta je prostě skvělá! A dobře, že mě nalákala, protože i samotný příběh stojí za to. Námět mě chytil hned a prvních sto stran jsem přečetla na jeden zátah.

Není to jen o dvou spisovatelkách, bývalých spolužačkách Juniper a Atheně. Jedna je slavná, všude vidět, druhá má na kontě jen nenápadnou brožuru a dusí se závistí. A pak se stane něco, co mě hodně překvapilo! I když v literárním světě podobné případy nejsou úplně nové.

Autorka k tomu skvěle přidává téma rasismu, kulturní identity a občanství. Smí někdo psát o historii a tradicích země, s níž vlastně nemá pevné spojení? Je důvěryhodné, když Američan píše o Číně? Nebo když asijský přistěhovalec žijící v jiné kultuře sahá ve svých knihách ke kořenům své rodné země? Není v tom rozpor? Přimělo mě to přemýšlet, co vlastně působí opravdově.

Kniha je také o slávě a o tlaku, který ji provází. O tom, co se očekává od autora po bestselleru. O moci sociálních sítí, které dokáží stejně rychle budovat i ničit. A taky o tom, jak jsme my čtenáři ovlivňovaní. Někdy až znepokojivě snadno nám někdo podstrčí, co máme číst, a hraje nám na notu.

Začátek byl pro mě naprosto strhující, střed spíš průměr, ale druhá půlka mě znovu vtáhla a nenechala vydechnout. Hodně mě bavila scéna Juniper a Geoffa. Když se potkají dva sviňáci, to je něco.

Silně na mě působila i rovina obelhávání sebe sama. Jakmile člověk lže dost dlouho, nakonec si začne myslet, že je to pravda. A prospěchářství prostupující celým příběhem tomu dává další vrstvu.

Nažluto je pro mě kniha, která spojuje napínavý příběh, ostrý pohled na literární svět a velké otázky o identitě, pravdě a moci. Moc jsem si ji užila!

Zajímavá kniha, o touze po úspěchu, hře se svědomím, intrikách a lžích, které se většinou nevyplatí a taky o tom, že příležitost často dělá zloděje. A k tomu všemu vhled do amerického knižního průmyslu, to mě dost bavilo a že ani zde se nejedná v rukavičkách, to je jasné. June není kladná hrdinka, přesto ji občas dokážete pochopit, to se autorce povedlo. A samozřejmě, v dnešní době nutný, svět sociálních sítí, který vás může vynést do nebes ale i dostat až na úplné dno, zvláště když nemáte čisté svědomí a stín viny vás začne pronásledovat čím dál tím více. Originální příběh, dobře napsaný, který mě bavil. Měl spád a zajímavě vypointovaný konec, který se mi líbil.